České země
České země[p 1] je pomocný historicko-geografický termín, který je používán zejména v historickém kontextu jako označení pro Česko.
V období od středověku se českými zeměmi rozumí země Koruny české (země podřízené českému králi) v závislosti na územních a politických změnách: České království, Moravské markrabství, od 14. století slezská knížectví (od roku 1742 jen menší část), po většinu doby do roku 1815 též Lužice. Ve vztahu k době vlády Lucemburků, kdy byly ke Koruně přičleněny země českému prostředí vzdálené (např. Lucembursko, Braniborsko), se jako české země obvykle označuje pouze jádro korunních zemí. Moravská a slezská území byla v průběhu historie několikrát sloučena do Moravskoslezské země.
Po zániku monarchie a vzniku Československa se českými zeměmi rozuměly tři země: Čechy, Morava a česká část Slezska (Morava a České Slezsko byly od roku 1928 do roku 1948 opět spojeny do Moravskoslezské země). Po zániku zemského zřízení se pomocí označení „české země“ vymezovaly kraje nespadající pod působnost Slovenské národní rady. S blížící se federalizací Československa a zejména pak v souvislosti s jeho zánikem nad tímto historizujícím označením převážilo synonymní označení Česko, které si však dosud podrželo jistou kontroverznost.
Obsah |
