Liberec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
statutární město
Liberec
Pohled na Liberec z Ještědu

Pohled na Liberec z Ještědu
NUTS 5: CZ0513 563889
kraj (NUTS 3): Liberecký (CZ051)
okres (NUTS 4): Liberec (CZ0513)
historická země: Čechy
katastrální výměra: 106,10 km²
počet obyvatel: 102 247 (26. 3. 2011[1])
rozpočtové výdaje: 1918 [2] mil. Kč (2009)
zeměpisná šířka: 50°43′ s.š.
zeměpisná délka: 15°04′ v.d.
nadmořská výška: 374 m
PSČ: 460 01
zákl. sídelní jednotky: 102
místní části: 33
městské části / obvody: 1
katastrální území: 26
adresa magistrátu: Magistrát města Liberce
nám. dr. E. Beneše 1
460 59 Liberec
info@magistrat.liberec.cz
primátor(ka): Martina Rosenbergová (ČSSD)[3]
www.liberec.cz

Liberec (Česko)
Red pog.png
Liberec, Česko

Liberec (německy Reichenberg) je statutární město na severu Čech a sídlo Libereckého kraje. Má přes 100 tisíc obyvatel a je tak pátým největším českým městem (třetím v Čechách), ovšem spolu se sousedním Jabloncem nad Nisou a okolními nejbližšími obcemi[4] vytváří aglomeraci, která má už přes 160 tisíc obyvatel.

Je zakládajícím členem Euroregionu Nisa, od roku 2004 je i jeho hlavním městem. Liberec je také okresním městem a zároveň obcí s rozšířenou působností i s pověřeným obecním úřadem. Okres Liberec se skládá ze 59 obcí, obvod obce s rozšířenou působností z 28 obcí.

Působí zde okresní soud i pobočka soudu krajského.

Obsah

[editovat] Poloha

Pohled z radnice na Liberec

Liberec se nachází asi 91 km severo-severovýchodně od Prahy a asi 99 km severo-severozápadně od Hradce Králové. Město leží v Liberecké kotlině Žitavské pánve mezi Ještědsko-kozákovským hřbetem a Jizerskými horami. Pata radnice je ve výšce 374 m n. m., nejvyšším bodem katastru města je vrchol Ještědu (1012 m n. m.), bod nejnižší se nachází v městské části Machnín (325 m n. m.). Městem protéká Lužická Nisa a její přítoky, například Černá Nisa a Harcovský potok, na něm leží Harcovská přehrada. Přirozenými vodními plochami jsou rybníky: například Vesecký (tzv. Teich), Kačák (Žabák) v Krásné Studánce a rybník Seba.

Město se do roku 1939 rozprostíralo na ploše 6,2 km², což dnes představuje historický střed města. Po připojení 11 obcí roku 1939 se město déle rozrostlo o dalších 23 obcí v letech 1954, 1963, 1976, 1980 a 1986. Po roce 1989 se naopak čtyři obce od města oddělily. Celková rozloha města tak dnes činí 106,1 km². Z této rozlohy tvoří 37,5 % zemědělská půda, téměř polovina jí jsou louky a pastviny. Dvě třetiny nezemědělské půdy tvoří půda lesní.

[editovat] Podnebí

Podnebí města je určeno jeho polohou v mírném podnebném pásu, je však dále ovlivněno polohou v kotlině mezi dvojicí horských masivů. Protože jsou tyto horské hřebeny překážkou proudění vlhkého atlantického vzduchu, jsou ve městě poměrně hojné srážky. Jejich průměrný úhrn je 803,4 mm ročně – nejdeštivějším měsícem je srpen s 88,4 mm, nejsušší je únor s 46,2 mm. Průměrná teplota vzduchu je 7,2°C, nejteplejším měsícem je červenec s 16,2 °C, nejchladnější leden, kdy je průměrná teplota −2,5 °C.

[editovat] Jméno

Původ jména města je stále nejasný, býval předmětem mnoha diskusí, často dokonce národnostně podbarvených. Patrně nejstarším uváděným názvem je Reychinberch z roku 1352 a Raichmberg z 1369. Zatímco přípona -berg znamená německy „hora“, slovo reich se překládá jako „bohatý“. Protože však tehdejší osada nijak zvláštním bohatstvím neoplývala, považuje se toto jméno buď za přání osadníků, nebo za jméno přinesené z Německa.

Český ekvivalent jména vznikl zkomolením: Rychberk (1545), Lychberk (1592), Libercum (1634), Liberk (1790) a konečně Liberec (1845). V případě, že po sobě následovala v jednom slově dvě písmena „r“, docházelo v lidové mluvě ke změně jedné z nich na „l“, podobným vývojem prošel také název osady Liberk (původně Rehberg či Richnberg) u Rychnova nad Kněžnou. Přípona -ec se do slova dostala přes přídavné jméno „liberecký“, jehož původní tvar „liberkský“ byl obtížně vyslovitelný.

[editovat] Městské symboly

Znak města Liberce tvoří stříbrný štít, na kterém je hradební zeď rubínové barvy s dvojicí věží a cimbuřím. Na stříbrných závěsech zavěšené zlaté veřeje brány jsou otevřené, horní polovinu brány uzavírá zlatá padací mříž se stříbrem kovanými špičkami. V každé z věží se nachází otevřená branka, nad kterou je střílna a podlouhlé okénko dělené křížem. Věže mají stříšku rubínové barvy zakončenou zlatou makovicí s modrým, vlajícím praporkem. Na zdi nad bránou visí štít lazurově modré barvy se stříbrným kolem, které bylo znakem Redernů. Na cimbuří mezi věžemi stojí rozkročen zlatý lev s korunkou na hlavě, červeným jazykem a vztyčeným ocasem.

List městské vlajky je tvořen dvěma vodorovnými pruhy, červeným nahoře a bílým dole. List má poměr šířky k délce 2:3. V jeho žerďové polovině je znak města ve španělském štítě.

Městské logo je tvořené stylizovanými siluetami dvojice nejvýznamnějších staveb města: radnice a hotelu Ještěd, kde levá část radnice a pravá část hotelu jsou spojeny v jeden celek. Logo je doplněno nápisem Liberec.

[editovat] Historie

Valdštejnské domky

Patrně na konci 13. století začala na obchodní cestě z Čech do Lužice, na brodě přes Harcovský potok, vznikat osada, kde si obchodníci mohli po náročném přechodu Ještědského hřebene odpočinout. První zmínka o této obci je z roku 1352 (původní název Reychinberch). V té době byl Liberec proti sousednímu Hrádku nad Nisou, nebo Frýdlantu bezvýznamný.

Prvními významnými vlastníky okolního území byli Biberštejnové. O rozvoj města se však zasloužili Redernové, kteří zde založili liberecký zámek s nádhernou kaplí, špitál a další stavby a za jejichž panování císař Rudolf II. roku 1577 povýšil Liberec na město. Na znaku nového města je od té doby také znak Redernů – stříbrné kolo. Kateřina z Redernu dala také podnět k budování radnice v letech 1599–1603. Ve stejné době již určovaly ráz města první kamenné stavby.

Když Redernové po Bitvě na Bílé hoře opustili Frýdlantsko i Liberecko, získal toto panství Albrecht z Valdštejna. Ten město změnil v továrnu na sukno, do kterého oblékal svou armádu. Založil také Nové Město v oblasti dnešního Sokolovského náměstí zastavěné hrázděnými domy. Poslední tři tyto „Valdštejnské domky“ zůstávají ve Větrné ulici. Po vévodově smrti připadl Liberec Matyáši z Gallasu.

Zlaté období nastalo pro Liberec v 18. století, kdy došlo k rozvoji textilního průmyslu. Nejprve došlo k přeměně původní cechovní výroby na výrobu manufakturní, kdy v Liberci pracovalo na 800 soukenických mistrů, 480 tovaryšů a víc než 1000 jejich pomocníků. Město se tak stalo největším manufakturním městem Království českého, získalo 21. prosince 1850[5] postavení statutárního města a ze správního hlediska se, co se důležitosti týká, zařadilo hned za Prahu. Důležitost města ještě stoupla, když došlo k přeměně manufaktur na textilní továrny. Na počátku 19. století ve městě vznikla řada reprezentativních budov odpovídajících jeho významu jakožto druhého největšího města v Čechách. Toto století bylo zlatým věkem města, stavělo se mnoho honosných vil, moderních škol, do města byla roku 1859 zavedena železnice z Pardubic a Žitavy. V této době zde průmyslník Johann Liebieg založil továrnu Johann Liebieg & Comp. (pozdější Textilana). Ve městě byly 3 konzuláty, 50 textilních továren a 60 kovoprůmyslových podniků včetně automobilové továrny RAF. Na konci 19. století byla také postavena nová radnice a divadlo. Liberec byl v této době převážně německým městem se 7% českou menšinou. Éra prosperity skončila za 1. světové války. Na místě dnešní čtvrti Ostašov tehdy také vznikl zajatecký tábor pro víc než 40 000 ruských a italských vojáků.

Liberec kolem roku 1900

Národnostní složení města se stalo problémem po vzniku českého státu roku 1918. Aby se sudetští Němci neocitli ve státě, kde jejich město budou ovládat Češi, založili v severním pohraničí provincii Deutschböhmen s vlastní vládou, měnou a Libercem jako hlavním městem. Jejich snaha přidružit se k Německu, nebo Rakousku skončila, když nová československá armáda téměř bez boje území obsadila.

Na základě vyhlášky č. 68/1923 prezidenta české zemské správy politické ze 6. dubna 1923 byly libereckému magistrátu odňaty kompetence okresního úřadu a území města bylo spojeno s okolním politickým okresem Liberec-venkov do politického okresu Liberec, čímž prakticky přestalo být statutárním městem, ačkoliv jím formálně i nadále zůstalo[6]. V roce 1935 vyhrála volby v Liberci Sudetoněmecká strana (Sudetendeutsche Partei – SdP), jejímž předákem byl místní rodák z Vratislavic nad Nisou Konrad Henlein. Po Mnichovské dohodě připadly Sudety německé Třetí říši a téměř veškeré české obyvatelstvo bylo roku 1938 vyhnáno do vnitrozemí. Liberec se stal hlavním městem nové sudetské župy a sídlem místodržícího. 1. května 1939 došlo připojením dosavadních předměstských obcí Rochlice, Horní Růžodol, Dolní Hanychov, Janův Důl, Františkov, Růžodol I, Staré a Nové Pavlovice, Ruprechtice, Starý a Nový Harcov ke vzniku tzv. Velkého Liberce. Válka město výrazně nezasáhla, vynutila si však změny struktury průmyslu. Během posledních dnů druhé světové války byly v Liberci vydávány polooficiální bankovky v hodnotě 20 říšských marek. Po skončení 2. světové války byli během dvou let vysídleni Němci.

Roku 1945 se Liberec stal opět plnohodnotným statutárním městem. Roku 1949 přestal být Liberec statutárním městem a stal se správním střediskem Libereckého kraje. Tento kraj však byl zrušen roku 1960 a Liberec se tak stal pouze městem okresním v rámci Severočeského kraje spravovaného z Ústí nad Labem.

V srpnu roku 1968 projížděla Libercem okupační vojska Varšavské smlouvy. Tento vpád ve městě mimo jiné způsobil následující: zahynulo 9 nevinných obětí, jejichž památník je dnes umístěn na radnici, a bylo zničeno průčelí domů na dnešním Náměstí Edvarda Beneše. Invaze také zastihla v Liberci Václava Havla.

Po sametové revoluci v roce 1989 se Liberec roku 1990 stal opět statutárním městem. V dnešní době prochází Liberec mnoha změnami. Došlo k množství rekonstrukcí v zanedbaném centru města. Po krachu textilních továren se také nutně mění struktura průmyslu, vznikají nové průmyslové a obchodní zóny.

Vývoj počtu obyvatel[7]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
22 394 28 090 30 890 34 099 36 350 34 985 38 568 56 898 66 297 72 303 97 474 101 967 99 102 102 247

[editovat] Pamětihodnosti

Radnice na náměstí Dr. Edvarda Beneše

Jedním ze symbolů města je radnice, novorenesanční stavba z roku 1893, která nahradila starou libereckou radnici z let 1599–1603 (původně renesanční stavba s věží a štítem, stavitel Marcus Antonio Spazio de Lanza) jejíž půdorys je naznačen v současné dlažbě náměstí Dr. E. Beneše.[8] Širším symbolem nejen města, ale i kraje je hotel a vysílač na Ještědu. Významnou památkou je také liberecký zámek, nejstaršími dochovanými stavbami jsou pak tzv. Valdštejnské domky ve Větrné ulici, které pochází z let 1678–1681. Kromě zámku se na Zámeckém kopci (375 m n. m.) nachází zřícena hradu Hamrštejn, nad Libercem lze také nalézt Libereckou výšinu, restauraci a rozhlednu postavenou v letech 1900–1901. Na břehu Lužické Nisy byl roku 1771 postaven tzv. Šolcův dům, patrový roubený domek, kde dnes sídlí správa CHKO Jizerské hory. V údolí Harcovského potoka se nachází novorenesanční bývalé sídlo rodiny textilných průmyslníků Liebiegů z roku 1897, tzv. Liebiegův zámeček. Naopak u městského zámku je možné navštívit Liebiegovu vilu, postavenou taktéž v novorenesačním slohu mezi roky 1871 a 1872, kde se dnes nachází Oblastní galerie v Liberci.

Novorenesančních staveb je ve městě více, jednou z nich je Divadlo F. X. Šaldy, postavené vídeňskými architekty Fellner a Helmer v letech 1882–1883. Divadelní opona pochází od Gustava Klimta. Dále to mohou být městské lázně z let 1901–1902 nebo budova spořitelny, která byla realizována v letech 1888–1891. V Liberci jsou ovšem i doklady baroka nebo klasicismu. Jde o domy například na Sokolovském (před válkou a těsně po druhé světové válce Masarykově) náměstí (čp. 264 z roku 1793, klasicistní se sloupovým portálem a balkónem, tzv. Appeltův dům), na Barvířské ulici (čp. 122 z roku 1800 s lomenou atikou se sochami čtyř ročních období; čp. 46 kolem roku 1820, klasicistně-empírový s portálem), Růžové ulici (čp. 299 klasicistní se štítem), náměstí Dr. E. Beneše (čp. 14 z roku 1796, klasicistní se štítem a bohatou štukovou výzdobou, tzv. Krausův dům), Kostelní ulici (čp. 7 z let 1784–1785, klasicistní budova arciděkanství), Moskevské ulici (čp. 10 klasicistní s podloubím; čp. 14 z roku 1800, klasicistní), náměstí Českých bratří (čp. 24, 25, 26 a 35 z let 1796–1797, všechny klasicistní, dva s bohatou štukovou výzdobou) nebo Boženy Němcové (čp. 70 po roce 1800, klasicistní).[9] Od roku 1823 se pak na dnešním náměstí Dr. E. Beneše nacházela empírová Neptunova kašna, která byla roku 1925 přenesena Nerudovo náměstí, aby se roku 2010 opět vrátila na původní místo. Originál sochy Neptuna je ale uložen v muzeu.

Severočeské muzeum na Masarykově třídě

Významnou stavbou je i Severočeské muzeum z let 1897–98 s hranolovou věží (kopií věže původní liberecké radnice), před nímž se na Masarykově třídě nalézá busta Tomáše Garrigue Masaryka, odhalená Přemyslem Sobotkou k prezidentovým 160. narozeninám. Dominantou spodního centra Liberce je pak budova Krajského úřadu Libereckého kraje. Se svou výškou 78 metrů je desátou nejvyšší budovou v České republice a nejvyšší budovou v Libereckém kraji (mimo věže). Budova má 30 pater, v 17. patře je vyhlídka. Známou stavbou byl dříve obchodní dům Ještěd v centru města půdorysného tvaru "včelích buněk", výrazný netradičním žlutým keramickým obkladem a ocelovým obložením, který byl zbourán roku 2009 a postupně nahrazen budovami Fora Liberec.

I přes poměrně vlažný vztah Liberečanů k církevním záležitostem je zde poměrně dost kostelů. Jako je např. kostel svatého Antonína Velikého, původní jednolodní stavbu, která byla roku 1579 přestavěna na zděný trojlodní kostel, nebo kostel svatého Kříže, který je brán za nejcennější v Liberci. Původně šlo o hřbitovní kostel, postaven byl v letech 1695–1698 a později přestavěn v letech 1753–1756 v barokním slohu. Jde o sálovou stavbu s pravoúhlým presbytářem, oratořemi, sakristií a knihovnou, průčelí je zvlněné a kostel má dvě hranolové věže. Uvnitř se nachází bohaté rokokové zařízení, nástropní fresky z roku 1761 znázorňují legendy o svatém Kříži, přemalovány byly roku 1864. Vedle kostela se nachází sloup Panny Marie z let 1719–1720 z dílny Matyáše Brauna a kaple křížové cesty z let 1854–1855. Dalšími kostely jsou: kostel Božího Srdce Páně a bývalý klášter a škola Voršilek, které byly postaveny v novogotickém stylu v roce 1896, v klášteře se ale dnes nachází poliklinika, kostel svatého Antonína Paduánského, kostel Matky Boží U Obrázku, kostel sv. Bonifáce v Dolním Hanychově, novobarokní kostel svaté Máří Magdalény z let 1910–1911, což je sálová stavba s postranními kaplemi, půlkruhově zakončeným presbytářem, otevřenou předsíní a obytnou přístavbou (kapucínská rezidence) v zahradě, novorománský kostel sv. Vincence z Pauly na Perštýně z let 1864–1868, stejnolodní stavba s průčelím se dvěma věžemi, portálem a kopulí, nebo pozdně empírový kostel Navštívení Panny Marie ve Starém Harcově z let 1858–1860. Je třeba se také zmínit o kostelu sv. Jana Křtitele v Rochlicích, který byl na začátku 17. století založen jako evangelický náhradou za středověký dřevěný kostel. Jde o barokní stavbu s půlkruhově zakončeným presbytářem a věží na západě. Po požáru roku 1800 byl upraven a věž byla postavena znovu. V kostele se nachází hrobka Appeltů z roku 1746. Zařízení je barokní a novorenesanční.

Ze zaniklých církevních staveb jde zejména o starou synagogu, vypálenou za tzv. Křišťálové noci nacisty, na jejímž místě však byla jako součást Krajské vědecké knihovny, tzv. Stavby smíření, postavena za účasti německého kapitálu synagoga nová. Roku 1974 byl také pro celkovou zchátralost a zanedbání základní údržby stržen novogotický evangelický kostel postavený dle plánů Gustava Sacherse na náměstí Českých bratří v letech 1864–1868.[8]

[editovat] Členění města

Liberec má 26 katastrálních území a člení se na 33 místních částí nazývaných městské čtvrti, přičemž 32 je spravováno přímo libereckým magistrátem a jedna je samosprávným městským obvodem.[10] Městské čtvrti jsou číslovány, součástí města ale již nejsou: Liberec XXVI-Stráž nad Nisou, Liberec XXVII-Svárov, Liberec XXXVI-Dlouhý Most, Liberec XXXVII-Jeřmanice, Liberec XXXVIII-Minkovice a Liberec XXXIX-Šimonovice.

Katastrální území Liberce

[editovat] Katastrální území

(Je zahrnut i katastr městského obvodu Vratislavice nad Nisou)

[editovat] Přímo spravované městské čtvrti

Členění Liberce

[editovat] Městský obvod

[editovat] Hospodářství

Obchodní palác Centrum

[editovat] Textilní průmysl

Tradičním průmyslem ve městě byl vždy textilní průmysl – zejména soukenictví a plátenictví. První soukeničtí mistři Urban Hoffmann ze Závidova a Christoph Krause vyučený ve Frýdlantě přišli do Liberce roku 1579. Zpracovávali vlnu z ovčínů na redernských panstvích a od konce 16. století ji také dováželi z okolních panství. V letech 1579–80 zřídilo společenstvo soukeníků vlastní barvírnu a vrchnost nechala postavit valchu. Díky tomu došlo ke zlepšení kvality sukna, se kterým se začalo obchodovat na výročních trzích. Díky narůstajícímu významu obchodu se suknem vydala 21. února 1599 městu příslušné privilegium, kterým byl formálně ustaven liberecký soukenický cech. V době svého založení měl 10 mistrů, velmi rychle se však rozrůstal – během 20 let přibylo dalších 23 mistrů soukenického řemesla a jeho členové se stali nejbohatšími a nejváženějšími občany města.

K významnému rozvoji soukenictví došlo za Albrechta z Valdštejna v souvislosti s jeho postavením v čele armády. Objem vévodových objednávek nových uniforem byl značný, platil však údajně málo a vyžadoval krátké termíny dodávek. Proto byly lepším zdrojem příjmů soukeníků objednávky sukna od jeho důstojníků a úředníků. Kvůli narůstajícímu objemu výroby přijal cech dalších 75 mistrů a měl v té době na 103 tovaryšů. Roku 1632 byla postavena nová valcha a roku 1633 také barvírna.

K prudkému poklesu výroby došlo po třicetileté válce kvůli početné emigraci v důsledku protireformace. I přes nepříznivou hospodářskou situaci a velké dávky odváděné Gallasům se Liberec stal v 18. století největší výrobnou sukna v Čechách. Roku 1728 měl soukenický cech 419 členů, za ním zaostával i cech plátenický. Jeho členové pracovali hlavně v příměstských čtvrtích, ve městě samotném bylo 60 mistrů – asi desetina celkového počtu tkalců lnu na Liberecku. Zatímco v Linci vznikla první manufaktura na výrobu jemného sukna již roku 1672, liberecké cechy se „novotám“ usilovně bránily a dokonce požadovaly zničení manufaktury založené roku 1710 v Plánici u Klatov. Kvalita cechovního sukna se však postupně ukazovala jako horší než kvalita sukna z manufaktur, vláda se pokoušela modernizovat výrobu sukna v mocnářství postupným omezováním cechovních privilegií a vyjímáním stále více výrobců z cechovní pravomoci.

Z řad cechovních mistrů vyšli také první obchodníci se sukny. Jedním z prvních byl Gottfried Möller roku 1780. Ten a na něm závislí podomní dělníci vytvořili první rozptýlenou manufakturu. Dalším takovým výrobcem byl Johann Georg Berger, který se na přelomu 18. a 19. století stal jedním z největších textilních výrobců v Čechách. Berger byl také prvním, kdo roku 1808 zkoušel nové strojní spřádání vlny ve Stráži nad Nisou. Na počátku 19. století působily na Liberecku celkem čtyři manufaktury a 8 velkoobchodníků se suknem. Také došlo k mechanizaci výroby. První spřádací stroje provozovala firma Anton Thum v Kateřinkách, roku 1800 bylo v provozu 200 mechanických vřeten a roku 1841 jich bylo již 50 000. Většina výrobních mechanismů byla poháněna vodními koly, kterých bylo v okolí města instalováno více než 100.

Tito první podnikatelé – Möller, Berger a Franz Ulbrich – sice vytvořili koncentrované manufaktury, nedokázali je však přeměnit na velké továrny a všechny jejich společnosti pod tlakem silnějších obchodních domů zanikly. Textilní tovární impérium založil v Liberci až Johann Liebieg, jehož podnik Johann Liebieg & Comp. zaměstnával až 8000 lidí a měl roční obrat 2 490 000 zlatých. Staré cechy již ztrácely vliv a byly nahrazeny tzv. nucenými společenstvy. Výroba vlny dosáhla svého vrcholu v letech 1867–72, pak však došlo ke krizi, nejprve v důsledku otevření trhu anglickému textilu, poté po krachu na vídeňské burze 9. 5. 1873. Krize skončila až roku 1879, během ní zanikla většina menších podniků, velké firmy z ní naopak vyšly posíleny.

Po vzniku Československé republiky došlo k oslabení německých podniků, jejichž majitelé měli svá odbytiště převážně v Rakousku a Německu. Dalšími faktory byla inflace německé marky, vzdálenost ke zdrojům surovin, nedostatek energie a poloha mimo hlavní dopravní tahy. Liberecký textilní průmysl tak musel spoléhat na levnou pracovní sílu a začal za zbytkem světa zaostávat. Světová hospodářská krize tak zasáhla textilní průmysl na Liberecku tvrdě, firmy byly nuceny zredukovat počet zaměstnanců na minimum a omezit provoz. Celkem 26 podniků s 2021 zaměstnanci skončilo úplně. Situace se začala zlepšovat v roce 1935, za druhé světové války se opět dostavil nedostatek surovin, řada podniků byla převedena na válečnou výrobu.

Všechny německé textilní firmy byly nejprve v roce 1945 konfiskovány a o rok později znárodněny. V Liberci se to týkalo společností Johann Liebig, Herminghaus a spol., Hoffman a Hettwer, C. Neumann a synové, Spojené barvírny a spol. a Textilana a. s. Protože tyto podniky ve státních rukou měly být členěny oborově, připadly některé mimolibereckým národním podnikům. Liberec se naopak stal 7. března 1946 sídlem Českých vlnařských závodů. Po všech konfiskacích tvořilo tento podnik, který přijal 18. 9. 1948 název Textilana, 39 závodů s 9000 zaměstnanci.

V současnosti je textilní průmysl ve městě na ústupu. Dnes zde v tomto oboru působí firmy:

Zaměstnanci Textilany postupně přecházeli do jiných podniků nebo byli propuštěni. V letech 2003 až 2004 byl celý areál Textilany zbourán. Jako poslední byl 5. března 2005 odstřelen komín.

Odstřel komínu Textilany

  • Komín před odstřelením

  • Fáze 1

  • Fáze 2

[editovat] Další průmysl

Převládá automobilový průmysl a to zejména lisování plastů a výroby forem v podniku Magna exteriors&ineriors czech. Významná byla také výroba textilních strojů. V textilním strojírenství je významná společnost Elitex, v automobilovém průmyslu byla v letech 1907–1916 významná automobilová továrna Reichenberger Automobil-Fabrik, poté také Magna Exteriors & Interiors (Bohemia), Denso nebo Arwin Meritor.

V polygrafickém průmyslu je známá společnost Tiskárna RUCH, v potravinářství Lipo, dnes však již zaniklá výroba cukrovinek, mj. stejnojmenných bonbónů. Nejznámější je však ale zřejmě stavební společnost Syner.

[editovat] Doprava

Různé autobusy ČSAD Liberec

Liberec získal železniční spojení v roce 1859, kdy byly otevřeny tratě do Pardubic a německé Žitavy. Dnes vychází z města pět jednokolejných a neelektrizovaných železničních trati začleněných do celostátní dráhy, s výjimkou tratě do Tanvaldu, která je regionální dráhou. Spěšné vlaky jezdí také do Drážďan a rychlíky do Ústí nad Labem.

České dráhy provozují kabinovou lanovou dráhu na Ještěd dlouhou 1188 m s převýšením 402 m, jejíž dolní stanice se nachází v libereckém Horním Hanychově nedaleko konečné stanice MHD. Další lanovky (celkem 4) v okolí Liberce provozují soukromé společnosti. Pouze jedna z nich ale je v provozu i v letní sezóně (lanová dráha Liberec – Skalka), ostatní slouží pouze lyžařům.

Silniční síť tvoří zejména rychlostní silnice R35 (E442), na kterou v Turnově navazuje silnice R10 na Prahu. Další silnice míří například do Jablonce (odtud do Harrachova a do Polska), Frýdlantu, německé Žitavy, Ústí nad Labem a Nového Boru.

Liberec je sídlem dopravní společnosti ČSAD Liberec a. s. Tato společnost vznikla transformací někdejšího závodu 406 krajského podniku ČSAD n. p. Ústí nad Labem, k němuž patřily i provozovny Český Dub, Frýdlant, Hrádek nad Nisou. Od 1. ledna 1991 byl tento závod transformován ve státní podnik Československá automobilová doprava Liberec, ten poté od 1. ledna 1999 v ČSAD Liberec a. s. V roce 2009 podnik vlastnila z 70 % společnost Liberecká automobilová doprava (LIAD), kterou vlastní Petr Wasserbauer, a zbylých 30 % akcií vlastní města a obce na Liberecku (7,13% podíl vlastní město Liberec). ČSAD Liberec a. s. je dominantním autobusovým dopravcem v okrese Liberec, autobusové provozovny má v Liberci, Českém Dubu a Frýdlantu. Zabývá se i dálkovou autobusovou dopravou, nákladní dopravou a dalšími činnostmi. V roce 2008 valná hromada schválila záměr oddělit do samostatných společností nákladní dopravu a logistiku (do Severotrans Liberec), autoopravárenství (Autocentrum-Nord) a správu nemovitostí (FinReal Liberec), v roce 2008 rovněž společnost prodala divizi autobusové MHD Dopravnímu podniku města Liberce. V roce 2009 měla ČSAD Liberec a. s. asi 320 zaměstnanců (v roce 2006 měla 391 zaměstnanců), tržby v roce 2006 činily 308 milionů Kč, v roce 2008 jen 260 milionů. Osobní i nákladní doprava se na tržbách podílejí zhruba stejnou měrou.[11]

Liberec má nevelké letiště s travnatou dráhou, používané dnes místním aeroklubem a jako základna Letecké záchranné služby.

[editovat] Městská hromadná doprava

Podrobnější informace naleznete v článcích Městská autobusová doprava v Liberci a Tramvajová doprava v Liberci.
Tramvaj na Soukenném náměstí

Liberecká městská hromadná doprava se skládá ze systému autobusových a tramvajových linek provozovaných Dopravním podnikem měst Liberce a Jablonce nad Nisou (do 21. října 2010 pod názvem Dopravní podnik města Liberce[12]). Centrálním místem se stal terminál MHD ve Fügnerové ulici.

Liberec začal provozovat vlastní tramvajovou dopravu v roce 1897 v úseku od vlakového nádraží k dnešní ZOO. Dnes má Liberec dvě tramvajové trati: trasu mezi Horním Hanychovem a Lidovými sady, tzv. městskou tramvajovou trať, stavěnou původně s rozchodem 1000 mm, od roku 2005 zrekonstruovanou na standardní rozchod 1435 mm a meziměstskou tramvajovou trať mezi Libercem a Jabloncem nad Nisou. Kdysi existující trať do Rochlice a Růžodolu byla zrušena v roce 1960. V současné době se staví v této oblasti nová odbočka tramvajové trati velkého rozsahu, kvůli čemuž byla na několik měsíců uzavřena ulice Jablonecká.

Meziměstská tramvajová trať bude nejspíše přerozchodována jen v úseku z Liberce do Vratislavic a dál bude vedena po souběžné železniční trati. Uvažuje se o hybridních vozidlech lehké železnice, která by v budoucnu v rámci projektu Regiotram Nisa měla spojit i další města Euroregionu Nisa, např. Žitavu, Jelenie Góru, Tanvald, Harrachov či Železný Brod.

Ceny jízdného byly dříve stinnou stránkou liberecké městské dopravy. Jízdné bylo totiž je nejdražší v republice. V roce 2004 Liberec jízdné zlevnil na cenu, kdy dospělá 20minutová jízdenka stála 10 korun a 45minutová 16 korun. Ovšem od 1. ledna 2008 začaly v Liberci platit nové ceny jízdenek, dospělá 40minutová za 16 korun (o víkendu tato jízdenka platí 60 minut) - dětská za polovic. Celodenní jízdenka stojí 70 korun. Od roku 2007 jsou v Liberci používány jízdenky širokého formátu podobně jako v Praze.

[editovat] Kultura

Divadlo F. X. Šaldy

Nejvýznamnějším divadlem je Divadlo F. X. Šaldy, kromě něj je zde Malé divadlo, Krátké a úderné divadlo, Divadlo bez opony a loutkové Naivní divadlo. Také se zde koná pravidelný festival loutkového divadela Mateřinka, zaměřený na děti předškolního věku. Stále fungují kina Varšava a Lípa a kromě nich multikina Cinestar a Palace Cinemas.

Ze vzdělávacích institucí je nutné jmenovat krajskou vědeckou knihovnu, v jejímž rámci působí i nová synagoga, dále Severočeské muzeum, oblastní galerii, zoologickou zahradu a botanickou zahradu.

Kromě toho je v Liberci i dům kultury, Lidové sady (kulturní a společenské centrum postavené v letech 1900–1901 na konečné tramvajové trati), Centrum Babylon, kde lze nalézt jak kasino, tak aquapark a zábavní, společenský a hotelový komplex, dále Obchodní Centrum Nisa Liberec, největší obchodní, kulturní a společenské centrum na sever od Prahy, a Obchodní Centrum Forum Liberec přímo v centru města.

[editovat] Školství a vzdělávání

Rektorát Technické univerzity

V Liberci existuje 36 mateřských škol a 25 základních škol (z toho jedna nižšího stupně, zbytek vyššího stupně). Dále je zde šest středních odborných učilišť a 15 středních odborných škol, včetně škol zdravotnických, např.:

Existuje zde také Obchodní akademie a Jazyková škola Liberec, čtyři vyšší odborné školy a čtyři gymnázia:

Z vysokých škol zde funguje zejména Technická univerzita v Liberci, kromě ní pak pobočka Vysoké školy Karla Engliše v Brně a pobočka Metropolitní univerzity Praha.

Vědu a výzkum provádí Výzkumný ústav textilních strojů a Technická univerzita v Liberci.

[editovat] Sport

Okolí města i město samotné skýtá velké množství příležitostí k nejrůznějším sportům provozovaným jak na amatérské, tak i na profesionální úrovni. K rekreačnímu sportování využívají místní obyvatelé okolních hor vytvářejících ideální podmínky zejména pro turistiku, cykloturistiku a běh na lyžích. Na Ještědu je vybudován sportovní areál určený pro sjezdové lyžování, běh na lyžích a skoky na lyžích, pro běh na lyžích se také buduje Běžecký areál Vesec. Ke sportování přímo ve městě je možné využít Tipsport arenu, moderní multifunkční arénu, která je domovským stánkem hokejového klubu Bílí tygři Liberec, fotbalový Stadion U Nisy, domovský stadion Slovanu Liberec nebo plavecký bazén.

Liberečtí sportovci mají zastoupení v nejvyšších republikových i mezinárodních soutěžích. Nejúspěšnějšími sporty jsou basketbal, volejbal, lední hokej, fotbal, florbal, házená, orientační běh, karate a lyžování.

[editovat] Sportovní kluby

[editovat] Osobnosti

Související informace naleznete v článku Seznam představitelů Liberce.

[editovat] Rodáci

[editovat] Významní obyvatelé

[editovat] Partnerská města

[editovat] Odkazy

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Liberec

[editovat] Literatura

  • KARPAŠ, Roman, a kol Kniha o Liberci. Liberec : Dialog, 1996.  
  • KARPAŠ, Roman; MOHR, Jan; VURSTA, Pavel. Kouzlo starých pohlednic Liberecka. Externí spolupráce Markéta Lhotová. Liberec : Agentura 555, 1997. ISBN 80-238-1496-6.  
  • ŘEHÁČEK, Marek. Liberec, průvodce po městě a okolí. Liberec : Kalendář Liberecka, 1998.  
  • Řeháček, M.; Liberecká radnice a Liebiegova vila; Kalendář Liberecka, Liberec; 2005
  • SEKYRA, Marek - SIMM, Otokar. Ještědské květy : antologie libereckých německy píšících autorů (19. století a 1. polovina 20. století) = Jeschkenblumen. 1. knižní vyd. Liberec : Krajská vědecká knihovna v Liberci, 2008. 215 s. ISBN 978-80-85874-45-7

[editovat] Reference

  1. ↑ Výsledky Sčítání lidu, domů a bytů 2011 podle krajů
  2. ↑ Rozpočet města na rok 2009 (stav podle schváleného závěrečného účtu města - po konsolidaci)
  3. ↑ Novou primátorkou Liberce je Martina Rosenbergová z ČSSD, ceskenoviny.cz, 28. dubna 2011
  4. ↑ Obce spadající do obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem Liberec a Jablonec nad Nisou: Bedřichov, Dalešice, Dlouhý Most, Jablonec nad Nisou, Janov nad Nisou, Jeřmanice, Josefův Důl, Liberec, Lučany nad Nisou, Maršovice, Nová Ves nad Nisou, Pulečný, Rádlo, Rychnov u Jablonce nad Nisou, Stráž nad Nisou a Šimonovice
  5. ↑ http://dspace.upce.cz/bitstream/10195/34981/1/TesarJ_Historie%20a%20soucasnost_MCH_2009.pdf
  6. ↑ http://dspace.upce.cz/bitstream/10195/34981/1/TesarJ_Historie%20a%20soucasnost_MCH_2009.pdf
  7. ↑ (2006) Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005Díl I..Český statistický úřad, 51–54. ISBN 80-250-1311-1. 
  8. ↑ a b CHOCHOLOUŠKOVÁ, Hana. Liberec. Praha-Litomyšl : Paseka, 2010. S. 268.  
  9. ↑ NEVRLÝ, Miroslav. Jizerské hory - turistický průvodce ČSSR. Praha : Olympia, 1983. S. 331.  
  10. ↑ Obecně závazná vyhláška statutárního města Liberce č. 7/2001, Statut města Liberce
  11. ↑ ČSAD Liberec se rozdělí na čtyři firmy, snaží se tak čelit krizi, RTM TV, ČTK, 27. 10. 2009
  12. ↑ Aktualita, dpml.cz

[editovat] Externí odkazy

Statutární město Liberec

Bedřichovka | Dolní Hanychov | Doubí | Františkov | Hluboká | Horní Hanychov | Horní Růžodol | Horní Suchá | Janův Důl | Jeřáb | Karlinky | Karlov pod Ještědem | Kateřinky | Krásná Studánka | Kristiánov | Kunratice | Liberec | Machnín | Nové Město | Nové Pavlovice | Nový Harcov | Ostašov | Perštýn | Pilínkov | Radčice | Rochlice | Rudolfov | Ruprechtice | Růžodol I | Staré Město | Staré Pavlovice | Starý Harcov | Vesec | městský obvod: Vratislavice nad Nisou
Města a obce okresu Liberec

Bílá • Bílý Kostel nad Nisou • Bílý Potok • Bulovka • Cetenov • Černousy • Český Dub • Čtveřín • Dětřichov • Dlouhý Most • Dolní Řasnice • Frýdlant • Habartice • Hejnice • Heřmanice • Hlavice • Hodkovice nad Mohelkou • Horní Řasnice • Hrádek nad Nisou • Chotyně • Chrastava • Jablonné v Podještědí • Janovice v Podještědí • Janův Důl • Jeřmanice • Jindřichovice pod Smrkem • Kobyly • Krásný Les • Kryštofovo Údolí • Křižany • Kunratice • Lázně Libverda • Lažany • Liberec • Mníšek • Nová Ves • Nové Město pod Smrkem • Oldřichov v Hájích • Osečná • Paceřice • Pěnčín • Pertoltice • Proseč pod Ještědem • Příšovice • Radimovice • Raspenava • Rynoltice • Soběslavice • Stráž nad Nisou • Světlá pod Ještědem • Svijanský Újezd • Svijany • Sychrov • Šimonovice • Višňová • Vlastibořice • Všelibice • Zdislava • Žďárek
z • d • e
Česko (CZ)
Samosprávné kraje (sídlo)
Územní („staré“) kraje (sídlo)
České země:
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Liberec&oldid=8178010“
Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Tisk/export
Nástroje
V jiných jazycích