Turnov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Turnov
Turnov, náměstí Českého ráje, jemuž dominuje secesní budova městské spořitelny (1906); vpravo je raně barokní klášterní kostel sv. Františka z Assisi; mimo záběr, naproti spořitelně, je renesanční radnice, přestavěná r. 1894

Turnov, náměstí Českého ráje, jemuž dominuje secesní budova městské spořitelny (1906); vpravo je raně barokní klášterní kostel sv. Františka z Assisi; mimo záběr, naproti spořitelně, je renesanční radnice, přestavěná r. 1894

znak obce Turnovvlajka obce Turnovznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0514 577626
kraj (NUTS 3): Liberecký (CZ051)
okres (NUTS 4): Semily (CZ0514)
obec s rozšířenou působností: Turnov
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 22,73 km²
počet obyvatel: 14 342 (1. 1. 2013[1])
nadmořská výška: 260 m
PSČ: 511 01
zákl. sídelní jednotky: 20
části obce: 13
katastrální území: 5
adresa městského úřadu: Městský úřad Turnov
Antonína Dvořáka 335
511 01 Turnov
starosta / starostka: Ing. Tomáš Hocke
Oficiální web: http://www.turnov.cz
E-mail: mu@turnov.cz

Turnov
Red pog.png
Turnov
Turnov, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Turnov (německy: Turnau) je město v okrese Semily. Nachází v Jičínské pahorkatině při jihozápadním úpatí Ještědsko-kozákovského hřbetu, na okraji CHKO Český ráj. Městem protéká řeka Jizera, která dělí město na dvě části.

Město se skládá z pěti katastrálních území, která jsou rozdělena do 13 evidenčních částí obce.

Poloha města, příroda[editovat | editovat zdroj]

Východní část města

Turnov se rozkládá jihozápadně od rozhraní dvou geologicko-geografických celků Českého masívu. Od severu jeho katastr vybíhá téměř až do Ještědsko-kozákovského hřebenu, jímž si řeka Jizera prodírá cestu od Železného Brodu a Malé Skály úzkým údolím, na jehož dně na pravém břehu leží části Loužek a Dolánky u Turnova. V Dolánkách ústí do Jizery zprava Vazovecký potok. Vazovecký potok odděluje od Jizery vyvýšenina s osadami Kobylka a Bukovina, strmě spadající k Jizeře. Les Na hranicích u Bukoviny je rezervací, kde je chráněna především přeslička obrovská.

Západní část města se zprvu strmě zvedá nad Jizeru (Daliměřice, Hrubý Rohozec) a Vazovecký potok (Malý Rohozec, Mokřiny), pak už jako plošina přerušená jen mělčím údolím Odolenovického potoka, klesá k Jizeře u Nudvojovic. Tato část je přechodem k Ralské pahorkatině, která již morfologicky přísluší České křídové tabuli. Nejjižněji se přimyká k Turnovu Mnichovohradišťská kotlina.

Zvlněný terén probíhá i východně od toku Jizery směrem k obcím Mírová pod Kozákovem a Karlovice. Levostrannými přítoky Jizery jsou tu potoky Stebenka a Libuňka. Na svažitém terénu v klínu tvořeném Jizerou a Stebenkou leží vlastní historické i obchodní centrum města. Nad oba toky se terén zvedá až nad kostel na Hruštici a k osadě Károvsko. Jižně od Stebenky se zvedá reliéf k obytné zástavbě na Durychově, na Kamenci a Vrchhůře, k východu a k Libuňce klesá zvolna, tvořen plochami orné půdy (původně panské statky Kyselovsko a Valdštejnsko).

Údolí Libuňky, tzv. Libuňská brázda, je severní hranicí České křídové tabule. Nad ním k jihu se reliéf opět mírně zvyšuje (části Kadeřavec, Mašov a Pelešany) a Turnov zde zasahuje do zalesněné oblasti údolí a pískovcových skal. Morfologicky sem takto zasahuje Jičínská pahorkatina. Výhled na město odtud skýtá skalní vyhlídka Hlavatice.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Turnovsko v pravěku[editovat | editovat zdroj]

Počátek trvalého osídlení oblasti Turnovska sahá do konce starší doby kamenné (10 000 př. n. l.), jak dokládá nález štípaných nástrojů z blízkých Přepeř. Nejstarší stopy po našem předkovi však v okolí najdeme v Jislově jeskyni v Klokočských skalách (50 000 př. n. l.).

K výraznějšímu osídlení dochází kolem poloviny 5. tisíciletí př. n. l., kdy přichází vlna neolitických „prvních zemědělců“, nositelů kultury s lineární keramikou. Hlavní osou osídlení byla řeka Jizera. Základní surovinou pro broušenou industrii byl fylit. Oblast je spojena obchodními stezkami s Lužicí a severním podhůřím Krkonoš. Stará osada stála na levém břehu Jizery na jihu města (nálezy z r. 1906 a průzkum r. 1999). Další osady byly v oblasti Nudvojovic a Přepeř na protilehlém břehu řeky. Současně jsou osídleny i jeskyně v okolí.

Kulturu s lineární keramikou vystřídala kultura s vypíchanou keramikou a na přechodu do eneolitu nalézáme keramiku lengyelské kultury, původem z jihovýchodu. V pozdní době kamenné, eneolitu (asi 4 000 - 2 000 př. n. l.) se začíná pro výrobu nástrojů užívat masově kozákovských polodrahokamů. Na svazích Kozákova byly nalezeny doklady o dílnách na jejich hrubé zpracování (Babí a Kudrnáčova pec). Během eneolitu se na Turnovsku vystřídala kultura nálevkovitých pohárů, kultura kanelované keramiky a kultura se šňůrovou keramikou.

V mladší a pozdní době bronzové (1 200 - 900 př. n. l.) zde žil lid popelnicových polí, archeologie dokládá dosti husté osídlení zvláště v době lužické kultury. Sídliště na území města Turnova byly zjištěny i z kultury slezskoplatěnické (9. - 4. století př. n. l.) a halštatské. Lid popelnicových polí neodolal nakonec vpádu Keltů, ale v době od počátku letopočtu. jsou archeologické nálezy spíše ojedinělé. Osada na jižním okraji města zanikla na přelomu 2. a 3. století. Také následující období stěhování národů je v Turnově doloženo pouze náhodnými nálezy.

Počátky města[editovat | editovat zdroj]

Počátky města Turnova spadají do 13. století a jsou spojeny s předním českým rodem Markvarticů. Přemyslovci vybudovali v Mladé Boleslavi jedno ze svých center, odkud mohly šlechtické rody kolonizovat hospodářsky nadějné okolí. První zmínka o Turnovsku je z r. 1238, kdy král Václav I. vydal listinu, na níž je ověřující podpis Jaroslava z Hruštice, který 1262 působil jako hradní správce v Mladé Boleslavi.

Až do 80. let 20. st. se vedly spory o tom, zda se Jaroslavův přídomek skutečně vztahuje k východnímu návrší nad městem s kostelem sv. Matěje. Bylo jen jisté, že osamělý farní kostel musel vzniknout před založením blízkého města. Skrývka před rozsáhlou rodinnou zástavbou skutečně odkryla nálezy z 1. poloviny 13. st. Pod Hrušticí stálo tehdy sídliště v prostoru mezi ústími Stebeňky a Libuňky do Jizery. Třetím sídlištěm byly Nudvojovice s kostelem sv. Jana Křtitele z 2. třetiny 13. st., nejstarší stavební památka na Turnovsku. Již předtím tu musel stát možná dřevěný kostel.

Kolem poloviny 13. st. však vzniká uprostřed trojúhelníku zmíněných sídlišť poddanské město Turnov. První zmínka o něm je z r. 1272, kdy se mezi Markvartici objevuje jméno Jaroslava z Turnova. Listina sedleckého opata z r. 1277 mluví o Waltherovi de Turnow, kolínském měšťanovi. Jméno současně svědčí o přílivu německé kolonizační vlny do oblasti. Snad k roku 1252 lze řadit založení kláštera dominikánů, není zatím doložen archeologicky.

Turnov ve středověku[editovat | editovat zdroj]

Zřícenina hradu Valdštejn

Roku 1238 zmíněný Jaroslav z Hruštice získal území pozdějšího Turnova a on nebo jeho syn Zdeněk vybudovali hrad Valdštejn, po němž začali užívat rodové jméno. Jaroslavův bratr Havel si vytvořil své sídlo na Lemberku poblíž lužických hranic. Jaroslav a Havel kolem poloviny 13. st. založili na hranici svých panství město Turnov. Havlův vnuk Havel Ryba postavil nad pravým břehem Jizery hrad Rohozec. Tím bylo město rozděleno mezi Lemberky (Rohozec) a Valdštejny.

V roce 1356 Lemberky na Rohozci vystřídal Půta z Turgova a od něho koupili panství Vartemberkové. Také valdštejnskou část města s panstvím získala jedna z větví Vartemberků. Dvojvládí ztrpčovalo život ve správě města; městská rada měla dvanáct členů, po šesti z každé části města. Život a rozkvět města závisel na vzájemných vztazích jeho majitelů. Obyvatelé se v té době věnovali kromě řemesel i práci na svých polích v obvodu města. Kromě běžných řemesel (soukeníci, pláteníci, mlynáři, pekaři, řezníci, sladovníci aj.) zde kvetlo snad poprvé v Čechách (1335) perníkářství.

Život města byl ovlivňován jeho polohou na obchodní cestě do Žitavy a působením dominikánského kláštera. Většina šlechty byla katolická, husitské ideje nenalezly větší odezvu, a to vedlo k útoku husitského vojska pod vedením Jana Žižky proti městu r. 1424. Žižka dobyl Valdštejn, obsadil město a do základů vypálil klášter. Ani pak se husitská víra neujala a v době bitvy u Lipan se kněží navracejí do svých kostelů. Na Valdštejn se po opuštění husitskou posádkou vrací Jindřich z Vartemberka, ale 1438 své panství prodává Janu Čapkovi ze Sán. Statky kláštera odkoupil Heník Štěpanický z Valdštejna, pán Semil, který si založil své správní centrum na hradě Vranov (později Skály, nyní Malá Skála). Roku 1438 přikoupil i valdštejnskou část města.

Roku 1468 bylo město postiženo německým nájezdem svazu lužických měst. Než je vojsko Jiřího z Poděbrad u dnešního rybníka Žabakor porazilo, Turnov i široké okolí bylo vypleněno. Posléze se poměry zklidňují. Noví majitelé Rohozce Krajířové z Krajku se snaží město hospodářsky povznést, zároveň byli známí svou podporou jednotě bratrské. I v Turnově byl založen její sbor a škola, na níž působili mj. biskup Jan Augusta nebo Jiří Izrael.

Mezi šlechtou se počíná ujímat snaha podporovat hospodaření měst, kterým jsou dávány mnohé výsady a svobody. Během první třetiny 16. st. připadl postupně Valdštejn, Hrubá Skála i Rotštejn mocnému rodu Smiřických, v sousedství se vzmáhali Vartemberkové. Když Jan z Vartemberka r. 1538 přikoupil k Rohozci i panství Skalské (Malá Skála), dostal se Turnov poprvé pod správu jediného pána. Začala kvést nová řemesla - hornictví, sklářství, brusičství a barvířství. Existuje škola, činnost vyvíjí kostelní hudební literární bratrstvo.

Hospodářský rozkvět byl ukončen zhoubným požárem města 17. dubna 1538, který dokázal zničit převážnou část města. Když se pak 1547 Adam z Vartemberka připojil k neúspěšnému povstání české šlechty proti Habsburkům, připadl jeho majetek královské komoře. Ani rok1555, kdy Adam vykoupil Rohozec a Skály zpět, už nezabránil úpadku vartemberského rodu. Turnovský majetek se začal opět dělit, nová panství Svijany a Přepeře získal Jáchym Ondřej Šlik.

Třicetiletá válka a její následky[editovat | editovat zdroj]

Rozmach města nastal na konci 16. st. Albrecht Jan Smiřický získal od Šlika a Oty Jindřicha z Vartemberka zbývající části města. Všichni majitelé panství v okolí byli osobnostmi stavovského povstání. Smiřicky zemřel před porážkou na Bílé hoře 1620, Šlik skončil na popravišti, odsouzeni byli i Vartemberkové. Po roce 1620 získal panství Smiřických i Vartemberků Albrecht z Valdštejna. Turnov se stal součástí Frýdlantského vévodství a byl spravován z Hrubé Skály. Po Albrechtově zavraždění prošly Turnovskem několikrát oddíly švédské, saské i císařské. 1643 způsobili Švédové svou nedbalostí další ničivý požár.

Rohozecké panství prodal r. 1628 Albrecht z Valdštejna svému důstojníkovi Mikuláši Des Fours, město bylo válkou zbídačelé, vylidněné a z pohromy se vzpamatovávalo pomalu. Jen kamenářství, jehož počátky zaznamenáváme v 16. st. se ke konci 17. století rozvíjí. Zdejší řemeslníci zpracovávají drahokamy z okolí i ze vzdálenějších míst.

Novým odvětvím se stává výroba skelné kompozice, napodobující drahé kameny. Od počátku 18. století se začínají rozvíjet obory související se stavebním rozvojem. Kromě základní školy ve středu města existovala i škola na Hruštici a vlastní školu měli i židé. Vzrůstající hospodářská síla měšťanů se projevuje požadavky k navracení bývalých svobod. Napětí se vystupňovalo po posledním velkém požáru města v dubnu 1707. Hrabě František Josef z Valdštejna nechal stěžovatele věznit a mučit a spor skončil r. 1714 jejich porážkou. Měšťané se stali prakticky nevolníky.

Národní obrození[editovat | editovat zdroj]

Hospodářská situace města se zhoršila ještě válkami o dědictví rakouské, až r. 1775 pod dojmem povstání nevolníků vrchnost vydala privilegium, zaručujícím Turnovanům osobní svobodu. Na konci 18. st. měl Turnov 200 domů a přes 2 000 obyvatel. Kamenářství se rozvíjí hlavně ve 30. a 40. letech 19. st. též díky obchodním aktivitám Františka Marka a Michala Kotlera v severní Evropě a v Rusku. Počet obyvatel města roste.

Sílící české povědomí vede k zájmu o národní jazyk. V Turnově přispěli k národnímu obrození především Václav Fortunát Durych, zakladatel slavistiky, přítel Josefa Dobrovského, a Antonín Marek, který se podílel na Jungmannově slovníku řadou nových slov. Pracemi jazykovými i beletrií byli známi František Jan a František Bohumil Tomsové, vlastenecké písně tvořil Václav Josef Picek-Podsvijanský (Čechy krásné, Čechy mé), jako básník a překladatel byl známý Václav Čeněk Bendl-Stránický, přítel Boženy Němcové, proslulým se stal cestovatel Čeněk Paclt.

Pro Turnov byl významným rok 1848 a především zrušení roboty. K 1. lednu skončilo spojení Turnova s vrchnostenským úřadem na Hrubé Skále. Turnov se stal sídlem soudního a posléze i politického okresu. Roku 1855 byl prvním starostou města zvolen JUDr. Antonín Šlechta.

Průmyslový a kulturní rozvoj[editovat | editovat zdroj]

Novorenesanční radnice na náměstí Českého ráje

V druhé polovině 19. století se drobné a domácké dílny soustředili do průmyslových podniků. V 80. letech existovala řada firem zabývajících se broušením drahých kamenů (F. Šlechta, F. Durych, Herman a Palma, závod Mayův a Krausův) nebo jejich imitací (F. Šlechta, J. Ouhrabka). Výchovou mladých se zabývala od roku 1869 průmyslová škola, v roce 1884 byla založena odborná škola pro broušení a rytí drahokamů, zlatnictví a klenotnictví (nynější SUPŠ a VOŠ).

1872 byla založena továrna na motouz a provaznické výrobky Fotr, Boháček a spol. (pozdější Juta), dva mlýny na pohon z Jizery zavedly výrobu elektrického rpoudu (1904 Otto Koliha, 1906 E. Votrubec), od r. 1905 měl Turnov veřejné elektrické osvětlení. Bylo tu několik pivovarů, pekáren, dvě továrny na piana a pianina (firmy Bonhard a Ducháček), parní pila bratří Plátků, dvě cihelny a další firmy. Výjimečné úrovně dosáhly dvě tiskárny (Jiránkova a Müllerova). Zahradnický a semenářský závod Korselt a spol. z r. 1873 později rozšířil zahradník Vojtěch Mašek.

Město zaznamenalo rozvoj bankovnictví (městská spořitelna od r. 1882), byla přestavěna radnice (1894), postavily se nové školy. Na přelomu století se stává z Turnova dopravní uzel.

Od počátku 60. století se rozvíjí kulturní a spolkový život, 1861 poprvé vystoupil pěvecký spolek, 1869 vznikl spolek na postavení divadla (1872–1874), již 1862 vznikl místní odbor Sokola. Zájem o turistiku vedl k založení okrašlovacího spolku (1881) a 1892 odbor Spolku českých turistů. K popularizaci vlastivědy přispěl redaktor Pojizerských listů, založených v roce 1886, Václav Kudrnáč. Vznikla řada dalších spolků.

Mezi lety 1914 - 1945[editovat | editovat zdroj]

Dvě světové války se významně zapsaly do historie města. V obou bylo ztraceno mnoho životů místních občanů, jak na bojištích, tak v rámci holocaustu nebo odbojové činnosti. 28. října 1918 byla i v Turnově ustavena výkonná moc nového státu a druhý den vytvořena i Národní garda.

V meziválečném období prožíval Turnov další ekonomický rozvoj zvláště v kamenářství a sklářství. Turnovští uspořádali vlastní Krajinskou výstavu, kde se prezentovaly firmy, ale i umělci z Turnova a okolí. Vývoj města přerušila hospodářská krize 30. let. Dále se rozvíjelo školství, byla vybudována nová dívčí škola, novou budovu dostává na Výšince státní reálné gymnázium. Roku 1942 je postavena nová městská nemocnice.

Turnov žil bohatým kulturním ruchem, významná je skupina turnovských malířů Turnovské dílo (Karel Vik, Karel Kinský), skvělou úroveň měl vlastivědný sborník Od Ještěda k Troskám. Jeho redaktor J. V. Šimák se podílel i na rozkvětu turnovského muzea.

Po Mnichovu byl Turnov zaplněn uprchlíky z blízkých Sudet a 15. března 1939 bylo město obsazeno německými nacisty, jejichž vojsko se usídlilo i ve zdejších kasárnách. Řada turnovských se zapojila do zahraničního odboje, jiní pracovali ilegálně doma. Krutě na to doplatila na konci války skupina místních horolezců (Josef Smítko). Místní posádku se za povstání podařilo odzbrojit bez boje a 10. května 1945 vjela do města sovětská armáda.

Období vlády KSČ[editovat | editovat zdroj]

Další vývoj města úzce souvisel s událostmi na politické scéně mezi lety 19451948. Došlo k postupnému zestátňování větších i menších firem, jen některé menší provozovny a živnosti byly združstevněny. Ti, kteří se postavili na odpor, byli různým způsobem trestáni a perzekvováni. Výraznou administrativní ránu dostal Turnov roku 1960, kdy se ocitl na rozhraní tří krajů a ztratil statut okresního města.

Zároveň zde vznikly nové firmy (družstvo na výrobu šperků Granát, produkce technických kamenů - Turnovské brusírny, pozdější Dias, strojírenský závod Sklářské strojírny a slévárny, nynější Sklostroj), byly modernizovány firmy staré, novou budovu získala Dioptra (1968–1972). Roku 1956 byl z Jablonce nad Nisou přemístěn do Turnova závod Šroubárna, v 60. letech vyrostl podnik Monokrystaly, ústav pro výzkum, výrobu a využití monokrystalů.

Rok 1968 znamenal naděje na demokratizaci života, které byly zmařeny vpádem vojsk státu Varšavské smlouvy. Turnov byl obsazen zprvu polskými, později sovětskými vojsky, která z Turnova vytvořila jednu ze základen pro možný útok proti Západu (raketový areál na Vesecku). Tragédie v 70. letech, kdy na této základně došlo k výbuchu, dosud nebyla spolehlivě vysvětlena.

Po listopadu 1989[editovat | editovat zdroj]

Kulturní centrum Střelnice

Revoluční vlna konce 80. let zasáhla významně i Turnov. Demokratické volby přivedly do řízení města široké spektrum politických sil, které přes všechny své názorové střety dokázaly v čele se starosty Václavem Šolcem a Milanem Hejdukem udělat pro rozvoj města kus práce. Bylo restaurováno náměstí, kam byla znovu postavena kašna, zkrášlily se omítky na hlavních ulicích, vyrostly nové obchody, přebudovává se kanalizační síť. Budovy kasáren opuštěné sovětskou posádkou byly adaptovány na dvě školy (3. základní a Obchodní akademii) a kino. Roku 2006 bylo přistoupeno k budování nového kulturního centra Střelnice a k přeměně Nádražní ulice v promenádní bulvár.

Po zrušení okresních úřadů k 31. prosinci 2002 se Turnov stal obcí s rozšířenou působností pro správní obvod který zahrnuje 37 obcí: západní třetinu okresu Semily (21 obcí), jižní část okresu Liberec (13 obcí) a jižní část okresu Jablonec nad Nisou (3 obce). Status města má v tomto obvodu kromě Turnova ještě Rovensko pod Troskami.[2]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Budova družstva Granát Turnov

Turnov má průmyslovou tradici sahající do 1. poloviny 19. století, kdy se zde rozvíjí brusičství drahých kamenů. Postupně zde vznikají firmy z různých průmyslových odvětví, z nichž žádné není převažující. Nejvýznamnější současné výrobní firmy jsou:

  • Sklostroj - výroba sklářských strojů a zařízení pro sklářský průmysl
  • Komerční slévárna šedé a tvárné litiny Turnov – litinové odlitky
  • Preciosa – dříve Turnovské brusírny a Monokrystaly
  • CRYTUR - dříve Monokrystaly, výroba scintilačních detektorů, monokrystalů
  • Dias – průmyslové využití minerálů, obráběcí nástroje (Dias = diamanty a safíry)
  • Dioptra – výroba skleněných a plastových brýlí a čoček
  • Šroubárna – výroba spojovacího materiálu
  • Kamax - výroba pevnostních šroubů pro automobilový průmysl
  • SFS intec - výroba šroubů
  • Ontex – výroba intimního hygienického zboží
  • Grupo Antolin – výroba komponent pro automobilový průmysl
  • JUTA Turnov - výroba technických tkanin
  • Granát Turnov – výroba šperků z drahých kamenů a kovů
  • Helioplast – výroba rámů oken z plastových profilů
  • Pivovar Malý Rohozec
  • Polpur - výroba nástrojů na opracování skla a skleněné bižuterie
  • Josef Plátek - pila Turnov
  • RESIM - průmyslová automatizace

Sport[editovat | editovat zdroj]

V Turnově je velký rozmach sportu. Na památku Ludvíka Daňka, který právě zde překonal světový rekord v hodu diskem, se každoročně na turnovském stadiónu Ludvíka Daňka uspořádává atletické klání: Memoriál Ludvíka Daňka, který je mezi vrhači celosvětově uznávaný, přijíždějí na něj atletické hvězdy z celého světa.[zdroj?]

V Turnově se nerozvíjí jen atletika, ale také mnoho dalších sportů: je zde fotbalový klub Pěnčín-Turnov, jsou zde kluby florbalové,[3] basketbalové, ale i airsoftové, nebo TSC Judo Turnov [4] a Klub lyžařů Turnov,[5]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Turnov je důležitý dopravní uzel. Kříží se zde rychlostní silnice R10 směrem na Prahu a rychlostní silnice R35 vedoucí směrem na Liberec. Liberecký kraj v budoucnu uvažuje o pokračování R35 směrem na Hradec Králové (v současnosti silnice první třídy I/35), a to i proti vůli značného počtu obyvatel Turnova a dotčených obcí.[zdroj?]

Železniční stanice Turnov patří mezi jeden z hlavních železničních uzlů Libereckého kraje. Vedou sem železniční trať 070 Vysočany - Turnov, železniční trať 030 Pardubice - Liberec a železniční trať 041 Hradec Králové - Turnov.

V Turnově je provozovna ČSAD Semily a. s., autobusové nádraží v dolní části města a autobosový terminál u vlakového nádraží Turnov. Městská autobusová doprava v Turnově je tvořena dvěma linkami.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Turnově.
  • původně pozdně gotická radnice z r. 1526 byla přestavěná pozdně renesančně roku 1620 a novorenesančně r. 1894;
  • gotický děkanský kostel sv. Mikuláše z poloviny 14. století, po požáru přestavěn barokně 1722, barokní fara z r. 1708;
  • bývalý klášterní kostel sv. Františka z Assisi na náměstí je barokní stavba z let 1651–1657, empírově upravená r. 1822, bývalý barokní klášter v Turnově vystavěl r. 1707 M. Raimondi, dnes je účelově využit (pošta, zahradnictví);
  • novogotický kostel Narození Panny Marie, mohutná trojlodní bazilika s bočními kaplemi, věží ve třech patrech a prostornou chrámovou lodí patří k prvním architekturám tohoto druhu v Čechách (z let 1838 – 1853) a je nejvýraznější budovou v siluetě města. Je jedním z největších neogotických kostelů v Evropě[6].Původně gotický z pol. 14. st., v letech 1550 – 1620 chrám českých bratří, v pol. 18. st. zbořený;
  • Muzeum Českého ráje má sbírky geologické, mineralogické, expozici drahých kamenů, sbírky historické a etnografické, obraz Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou (8,5 m x 10 m) namalované dle návrhu i za účasti Mikoláše Alše;
  • Dlaskův statek v Dolánkách, součást expozice Muzea Českého ráje, význačná stavba lidové architektury z r. 1716; patřila písmáku Josefu Dlaskovi, dnes je zde expozice vesnického obydlí a zemědělského a řemeslného nářadí;
  • Nudvojovice – původně románský kostelík sv. Jana Křtitele z poč. 13. st. byl přestavěn goticky, upraven 1894 a znovu 2005, hradiště z mladší doby kamenné a lidu popelnicových polí;
  • Na hranicích – přírodní rezervace o rozloze 3,8 ha, svahová bučina nad řekou Jizerou v části Bukovina, hájní květena, naleziště přesličky obrovské;
  • Hrubý Rohozec – zámek, původně hrad při silnici na Železný Brod, přestavěn pozdně goticky a později novorenesanční, bohaté vnitřní zařízení, sbírky barokního a empírového nábytku. Před zámkem stojí dvě staleté lípy;
  • Valdštejn – zříceniny hradu z konce 13. st., zpustl v 16. st., v 19. st. byla část novogoticky restaurována. Vedle hradu kostelík sv. Jana Nepomuckého z roku 1722, obraz sv. Jana Křtitele v kapličce na 1. nádvoří od Františka Maška z r. 1836 je údajnou podobiznou Karla Hynka Máchy. Na Valdštejně složil Josef Bohuslav Foerster oratorium Svatý Václav a Pátou symfonii, Vít Nejedlý byl zde inspirován k Valdštejnské suitě.
  • Turnovská synagoga – synagoga, jedna z nejstarších dochovaných v Česku, která pochází z roku 1719. V pořadí je třetí, avšak první dvě byly postaveny ze dřeva a podlehly požárům. Synagoga byla zrekonstruována za pomocí Norska a otevřena v roce 2008, kdy regulérní návštěvnická sezóna začala v roce 2009.
  • Hvězdárna

Členění[editovat | editovat zdroj]

Katastrální území Turnov:

  • Turnov, včetně bývalé místní části Nudvojovice, připojené v 70. letech 20. století. K evidenční části Turnov je na jihovýchodní straně připojena té východní část katastrálního území Mašov u Turnova, s osadami Kyselovsko, Valdštejnsko a Nová Ves (Turnov). Katastrální území je rozděleno na základní sídelní jednotky Turnov-střed, Hruštice, Výšinka, Pod Výšinkou, Nudvojovice, Za nádražím, U Jizery, U nádraží a Ohrazenice.

Katastrální území Mašov u Turnova (v jižní části města):

  • Mašov, v západní části katastrálního území, Mašov má též drobnou exklávu uvnitř území Pelešan (čp. 148 a 222). K evidenční části Mašov patří kromě základní sídelní jednotky Mašov též ZSJ Kadeřavec díl 2, kterou tvoří lokality Kalužník a Nad Hájkem.
  • Pelešany, ve střední části katastrálního území. Evidenční část tvoří základní sídelní jednotky Pelešany díl 1, Kyselov díl 1, Rovinka a Skalní město.
  • Kadeřavec, jihozápadní výběžek katastrálního území. Evidenční část je tvořena základní sídelní jednotkou Kadeřavec díl 1.
  • ZSJ Kyselov díl 3, část evidenční části Turnov (dvory Kyselovsko, Valdštejnsko a Nová Ves) ve východní části katastrálního území

Katastrální území Daliměřice se nachází severně od centra města:

  • Daliměřice, jsou místní částí Hrubý Rohozec rozděleny na dvě části, v západní exklávě se nacházejí čp. 51, 111 a 157 a klín ostrova v odbočení Malé Jizery z Jizery na Doláneckém jezu a včetně části Dolánecké lávky. Část Daliměřice zahrnuje též základní sídelní jednotku Průmyslová zóna Vesecko.
  • Hrubý Rohozec, jako základní sídelní jednotka označené názvem Daliměřice díl 2, v západní části katastrálního území. Zahrnuje především komplex zámeckého areálu Hrubý Rohozec, ale též zahrádkářskou osadu a pod svahem část nivy Jizery na obou březích s železniční tratí. Drobná obdélníková exkláva Hrubého Rohozce bez domovních čísel se nachází v areálu šroubárny u Bezručovy ulice a zahrnuje dvojici hal.

Katastrální území Malý Rohozec se nachází severně od Daliměřic:

  • Malý Rohozec, zahrnuje lokalitu Kolonie, tedy zástavbu podél ulice od Turnova, a komplex zámku a pivovaru Malý Rohozec.
  • Vazovec, úzký pás území v údolí Vazoveckého potoka při východním okraji katastrálního území, zahrnuje lokalitu Metelka. Jako základní sídelní jednotka je území označeno názvem Malý Rohozec díl 2.
  • Mokřiny, severozápadně od Malého Rohozce

Katastrální území Bukovina u Turnova, vnitřek ohybu Jizery severovýchodně od Turnova:

  • Bukovina, vesnice na ostrohu včetně vrcholu Na Chocholce a svahů ostrohu. Bukovina má dvě malé exklávy: dům če. 136 na hranici Dolánek a Kobylky a pak nezastavěnou parcelu 459/2 v Dolánkách nedaleko lávky.
  • Kobylka, na hřebene západně od Bukoviny, jako základní sídelní jednotka označené Dolánky u Turnova díl 2
  • Dolánky u Turnova, na jižním úpatí hřebene, u Doláneckého jezu a lávky
  • Loužek, v nivě v ohybu Jizery, nejvýchodnější část

Osobnosti Turnova[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam osobností Turnova.

Mezi významné rodáky a obyvatele Turnova patří například historik Josef Pekař, filosof Jan Patočka nebo čeští buditelé Antonín Marek a Václav Fortunát Durych. S městem jsou spojena i jména zlatníků, umělců nebo horolezců (Josef Rakoncaj). Jako další známou osobnost můžeme uvést i Václava Knopa, herce, dabéra a režiséra.

Školství, zdravotnictví, volný čas[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

spřátelená města:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Poznámky[editovat | editovat zdroj]


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2013 [online]. Český statistický úřad, 30. 4. 2013. Dostupné online.  
  2. Charakteristika správního obvodu obce s rozšířenou působností Turnov, Český statistický úřad, aktualizace k 13. 1. 2010
  3. http://www.florbalturnov.cz/
  4. http://www.tretipb.tym.cz/
  5. http://www.klturnov.cz//
  6. Toulavá kamera 1, str. 84, ISBN 80-7316-228-8

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Turnovská vyznání, sborník k 725. výročí založení města, MÚ Turnov, 1997
    • Jan Prostředník: Vývoj pravěkého osídlení Turnova
    • Jan Klápště: O počátcích města Turnova
    • Hana Maierová: Město hledá svou podobu
    • Hana Maierová: Kapitoly z novějších dějin
  • 999 turistických zajímavostí České republiky, Kartografie Praha 1999, ISBN 80-7011-656-0
  • Československá vlastivěda – díl I., Příroda – sv. 1, Socialistická akademie, Praha 1968
  • Český ráj, Mladoboleslavsko – turistická mapa, Kartografie Praha, 1999, ISBN 80-7011-619-6