Sokol (spolek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Česká obec sokolská (ČOS) je v České republice čtvrté nejpočetnější občanské sdružení, jehož téměř 190 000 členů se dobrovolně věnuje sportům, pohybovým aktivitám v oddílech sokolské všestrannosti a kulturní činnosti, především ve folklórních a loutkářských souborech.

Sokolové v uniformě
Sokolská mládež - cvičební úbor
Sokol 1924

Vznik Sokola byl odpovědí na německé "turnerské" spolky, které vycházely z učení Fridricha Ludwiga Jahna a pěstovaly tělesná cvičení, jejichž smyslem byla tělesná, duševní, ale i branná připravenost německého národa. Jednalo se o spolky národnostně laděné. I Sokol pěstoval tělocvik s úmyslem posílit tělesnou i duševní stránku svých členů pro případný střet s německým nepřítelem. Ráz Sokola byl už od jeho založení v roce 1862 národnostní, i když byl vnímán jako český a obrozenecký. [1]

Antická idea kalokagathie rozvinutá dr. Miroslavem Tyršem a jeho následovníky dala základ společenskému hnutí, které se spojilo se vznikem a dalšími osudy českého (československého) státu. Sokol byl čtyřikrát zakázán nebo ve svojí činnosti omezen válkami nebo totalitními režimy. Přežil v zahraničí, v komunitách krajanů ve všech kontinentech světa.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Tělocvičná jednota Slovan 1899
Cvičení Sokola na hradním nádvoří v Lipnici nad Sázavou před rokem 1913
Sokol Kolín

Friedrich Ludwig Jahn (1778 – 1852) přezdíván Turnvater Jahn se věnoval studiu teologie, německého jazyka a po té, co se seznámil s výchovnými a pedagogickými zásadami Pestalozziho, zastával místo pedagoga v Plamanově ústavě v Berlíně. V roce 1816 vypracoval studii Die deutsche Turnkunst a záhy se myšlenka turnerského hnutí šířila po celém Německu. Český sportovní spolek – Sokol byl založen o něco později.

Doktor filozofie Miroslav Tyrš se nechal inspirovat turnerskými spolky v Německu. Pokusil se sice o založení spolku česko - německého, ale tato cesta se z finančního důvodu nevydařila. S obchodníkem Jindřichem Fügnerem se Tyrš setkal před ukončením studií v roce 1859 v Novém Jáchymově u Berouna, kde vykonával místo vychovatele v rodině továrníka Bartelmusa. Fügner v Králi u Svaté trávil letní dovolenou. Z iniciativy Tyrše se 16. února 1862 konala první valná hromada nového svébytného českého tělocvičného spolku Sokol. [2] [3]

Valná hromada se uskutečnila v Malypetrova ústavu v Panské ulic. Dostavilo se na ni 75 členů. Starostou byl zvolen Jindřich Fügner, místostarostou (později náčelníkem) Miroslav Tyrš, členy výboru se stali Rudolf Thurn-Taxis, Rudolf Skuherský, Emanuel Tonner, Karel Steffek, František Písařovic, MUDr. Eduard Grégr, JUDr. Julius Grégr, Jan Kryšpín, Ferdinand Fingerhut (Náprstek), a JUDr. Tomáš Černý.

U zrodu pozdějšího Sokola stáli přední představitelé české politiky a kultury: bratři Eduard a Julius Grégrové (dr. Julius Grégr podával 17. prosince 1861 návrh stanov Tělocvičné jednoty pražské na policejní ředitelství), Josef Mánes, Jan Neruda, J. E. Purkyně, Karolina Světlá a další. Sokol by nevznikl bez velké finanční podpory Jindřicha Fügnera, který byl až do své smrti starostou Sokola. (K Sokolu patřil i Tělocvičný spolek paní a dívek pražských).

Název Sokol dal spolku Emanuel Tonner (pedagog), Fügner navrhl tykání a oslovení „bratře“ a „sestro“, Mánes navrhl kroj (garibaldiovská červená košile z Fügnerova podnětu), Josef Barák navrhl pozdrav „Nazdar!“ a Tyrš byl tvůrcem sokolských zásad: síla a mužnost, činnost a vytrvalost, láska k volnosti a vlasti, dobrovolná práce a kázeň, vzájemný bratrský vztah členů. Miroslav Tyrš je také autorem Základů tělocviku (dokončil Vilém Kurz) a hesla organizace: "Tužme se!".

Vlastní činnost zahájil Sokol Pražský 5. března 1862. Zpočátku se cvičilo v pronajatých tělocvičnách a různých jiných sálech. Zájem byl tak veliký, že se cvičilo kromě neděle každodenně. Zaměření bylo všestranné: prostná nářaďová cvičení, skoky, zápas, později bylo přidáno veslování, plavání, střelba, šerm. Kromě pravidelných cvičení byly pořádány výlety (jedním z prvních byl výlet na Závist nad Zbraslaví) a společenské zábavy. Prvním veřejným vystoupením byla účast na pouti na horu Říp v dubnu 1862.

Každý sokolský výlet na památná či jinak zajímavá místa na venkov byl předem pečlivě naplánován a průvod Sokolů v krojích byl většinou pro místní významnou událostí. Následovaly ukázky cvičení a potom lidová veselice, veřejné vlastenecké slavnosti. Kulisu takových podniků tvořily slavobrány, prapory se sokolskými hesly, střelba z hmoždířů, občerstvení, apod. Po deseti letech od zahájení spolku bylo evidováno 10 000 cvičenců. První sokolovna byla vybudována podle návrhu Vojtěcha Ignáce Ullmanna (1863–1864) v Sokolské ulici čp. 1437 zásluhou Jindřicha Fügnera, který budovu Sokolu odkázal.

Miroslav Tyrš v sokolském kroji od sochaře Ladislava Šalouna 1926

V té době se stal na základě Sokolských pohlednic, vydávaných v Brně již od roku 1861 jako příprava na vznik Sokola v Brně, členem Sokola i náš pozdější první prezident Tomáš G. Masaryk. [4] Rozšíření Sokola na venkov však narazilo zpočátku na byrokratické zákony Rakouska. Rozšíření bylo umožněno až novým spolkovým a shromažďovacím zákonem z roku 1867. V důsledku Prusko-rakouské války 1866 se představitelé Sokola rozhodli dát větší důraz na branný výcvik členstva. Od roku 1871 bylo zahájeno vydávání časopisu Sokol.

Po počátečním bouřlivém rozvoji Sokola i dalších českých spolků došlo v sedmdesátých letech k útlumu. V roce 1875 bylo evidováno jen 71 sokolských jednot se 7 812 členy, z nichž cvičilo 1 156 členů. Stagnaci se v dalším desetiletí podařilo zvrátit.[2]

18. června 1882 se konala „Jubilejní slavnost Sokola Pražského“,[5] jejíž součástí byl i průvod Prahou. Cvičiště bylo tehdy na Střeleckém ostrově. Tato slavnost měla v široké veřejnosti mimořádný ohlas a pro sokolské hnutí byl tento úspěch povzbuzením k další činnosti. Po krizi v sedmdesátých letech obnovil jeho společenskou autoritu a urychlil další vzestup. Po svém příchodu do Prahy v roce 1882 se stal aktivním členem Sokola Pražského a později Malostranského Sokola i Tomáš Garrigue Masaryk.

V roce 1889 bylo sjednocovací úsilí završeno založením České jednoty sokolské (první starosta JUDr. Jan Podlipný ), dalším krokem bylo roku 1895 založení Svazu českoslovanského sokolstva, do něhož se zapojily tři tehdejší župy. Za starosty ČOS JUDr.Josefa Scheinera (starostou od roku 1906), roku 1908 byl založen Svaz Slovanského sokolstva (SSS), který spojil i další sokolské župy Evropy.[6]

Všesokolské slety[editovat | editovat zdroj]

Počínaje rokem 1882 začal Sokol připravovat a organizovat v Praze všesokolské slety. Do začátku I. světové války jich bylo šest (1882, 1891, 1895, 1901, 1907, 1912), se stále se zvětšujícím počtem cvičenců, hostů, návštěvníků. Významné byly i slety župní, konané v mezidobí. Slet sokolské župy Prostějovské v červnu 1908, kam jen zvláštní vlaky dopravily přes 14 000 návštěvníků, zachytil na filmový pás Jan Kříženecký. Kromě prostných tam bylo předvedeno i hromadné cvičení na nářadí (cvičení na kruzích předvedené sokoly z Župy plzeňské, cvičení na koni a žen na bradlech i na hrazdě) a také kromě jízdy i cvičení na živém koni.[7] Slibný rozvoj však zabrzdila I. světová válka. V roce 1915 byla úřady Česká obec sokolská zakázána, pro podezření z kontaktů na Americký Sokol a podporu Masarykovy zahraniční akce.


Hesla[editovat | editovat zdroj]

Sokol užíval již od svého vzniku různých citátů a hesel.

  • Tužme se!
  • Lví silou
  • Ni zisku, ni slávy
  • Za národ, drahou vlast
  • V zdravém těle zdravý duch
  • Buďte věrni sobě, pravdě a spravedlnosti
  • Pravda vítězí!
  • Kupředu, kupředu, zpátky ni krok
  • Silou lví, vzletem sokolím

Sokolský kroj[editovat | editovat zdroj]

Doslovný přepis předpisu určujícího mužský kroj:

"Části kroje sokolského jsou:

  • Čapka černá s pérem ne přes 16 cm dlouhým, nad levým okem ležatě připnutým červenou kokardou s monogramem sokolským.
  • Kajda (kabát) a spodky jsou barvy šedé.
  • Kajda má obyčejný střih vpředu zakulacený, v zadu se šůsky. Na prsou jest 13 šnůrek a knoflíčků čamarových. Kolem krku otočena jest pletená šnůra. Rukávy jsou opatřeny čtyřmi šnůrkami a knofličky. Na levé straně prsou na kajdě přišita jest červenobílá páska 7cm, dlouhá a 2 cm. široká s nápisem sídla jednoty.
  • Spodky jsou přiměřeně široké a zapadají, přehrnuty jsouce přes okraj, do botů
  • Košile jest červená; znak to svobody.
  • Střih košile jest tentýž jako při košili obyčejné. Kolem krku uvnitř límce nosí se límeček bílý, úzký a bez nákrčníku.
  • Kolem pasu jest řemen černě lakovaný se sokolským monogramem.
  • Boty buďtež lehké. Kdo nenosí bot, užívá holení, které dají se snadno k perkám připraviti * * * Členové v kroji za chladu nebo prachu nosívají též pláště bez rukávů, tak zvané haveloky sahající do polovice lýtek.
  • Nošení svrchníků nebo vlněných pokrývek (plaidů) se nedovoluje."[zdroj?]

Konkurenční spolky[editovat | editovat zdroj]

Zpočátku se Sokol vymezoval zejména vůči rakousko-uherským úřadům a německým spolkům. Později se společnost zpolitizovala a došlo i v Sokolu k rozporům vedoucím k vyloučením mnoha jednot ze spolku. Ty pak (po roce 1894) vytvořily Dělnické tělocvičné jednoty DTJ. Jejich později vytvořený Svaz Dělnické tělocvičné jednoty evidoval v roce 1919 již 900 jednot s 122 000 členy. Komunistické křídlo svazu Dělnické tělocvičné jednoty nakonec rozštěpilo i ten a tak již roku 1921 vznikla ještě levicová Federace dělnických tělocvičných jednot, ale fungoval také (do roku 1938) Orel, Skauting a různé politické strany. Kvůli politickým názorům se štěpily i tyto spolky a vznikaly tak další, jako roku 1926 Spartakovi skauti práce.[8]

Mimo to se německé obyvatelstvo sdružovalo nejprve v turnerských spolcích německých a po vzniku Československa a nastolení silného nacionálního postoje Sokola Němci založili Deutscher Turnbund (do roku 1938), který pod taktovkou Henleina již směřoval do Říše. Všechny se pak střetávaly na půdě úřadů i v tisku ohledně možnosti využívat např. Letenskou pláň k veřejným cvičením, všesokolským sletům.

Období 1. republiky[editovat | editovat zdroj]

...Hlásíme se veřejně k tomu, že pěstujeme též výchovu brannou. Zanechme proto již veřejných tajemných schůzí 
a řekněme to otevřeně. Ano pěstujeme výchovu brannou a jsme ochotni dáti se do služeb republiky v případě války, 
ať zví veřejnost k čemu jsme odhodláni a připraveni.“... 
— Z jednatelské zprávy Sokola v Libochovicích


Legionáři a Sokolové při vojenské přehlídce s Masarykem
S Masarykem 1920 na sletu
Praha 9. Sokolský slet 1932
Sokolští praporečníci - 28. říjen 1928

Sokolové hráli v prvních dnech po vyhlášení převratu jednu z nejvýznamnějších rolí. Působili v „národních strážích“, hlídali nádraží a projíždějící vlaky, zabavovali zbraně, ale také konali strážní službu ve vojenských kasárnách a pevnostech. V místech s vojenskou posádkou nahrazovali propuštěné rakouské vojáky a vstupovali do řad nově se transformující československé armády. Velká řada z nich v době první světové války vstoupila také do řad legií. Sokolovny propůjčené Okresnímu válečnému pomocnému komitétu pro vojenské lazarety přinášely hned po válce značnou sumu do sokolských jednot v podobě finančního odškodnění. Jednoznačně se dá konstatovat, že v letech 1918 - 1920 fungovala sokolská jednota mimo své tělovýchovné činnosti také jako polovojenský sbor. [9]

V roce 1919 se členská základna podrobovala zdravotním prohlídkám a někteří dobrovolně podstupovali vojenský výcvik. Sokolové měli demonstrovat: „...železnou ukázněnosť a pohotovosť před celým světem a hlavně před nepřáteli našimi a před nepřáteli naší svobody a republiky...“ Po „...vražedném vpádu Maďarů na naše krásné Slovensko...“ nařídila Česká obec sokolská všeobecnou mobilizaci sokolstva a velké množství základen bylo odvedeno, podstatná část odvedenců nastoupila vojenský výcvik ve zbrani. Odmítnutí se trestalo vyloučením. Podruhé stál Sokol ve zbrani, když se Maďarsko rozhodlo pro obnovení monarchie. Velká část sokolstva zakotvila v četnické státní službě. Po roce 1920 (Trianonská smlouva ze 4. června 1920), kdy již fungovaly nové ozbrojené složky, nebylo ozbrojené sokolstvo v zájmu státu a museli zbraně odevzdat vojenským posádkám. [10]

Členství v meziválečném období[editovat | editovat zdroj]

Do Sokola se hlásili především drobní živnostníci, úředníci, rolníci a nebo místní honorace. Stát se členem Sokola nebylo vůbec snadné. Zprvu museli žadatelé projít zkušební dobou. Během ní se sledovalo, jak pravidelně navštěvují cvičení. Následně se žadatelé museli účastnit ideových školení. Dále se zavazovali, že budou nejen povinně odebírat sokolský tisk a časopisy, ale že jej budou také číst. Zájemci do 36 roku se zavazovali, že budou navštěvovat cvičení. Prošel-li takový zájemce kladně zkušební lhůtou a složil-li ideové zkoušky, mohl přistoupit ke složení slibu. Teprve pak se stal právoplatným Sokolem, mohl nosit sokolský kroj, zúčastňovat se členských schůzí a valných hromad, volit a být volen. [11] [12]

Nacionalistická idea Sokola[editovat | editovat zdroj]

Důležitou podmínkou členství byla mravní bezúhonnost a zachovalost. Čím se však Sokol nelišil od německého spolku Deutscher Turnverband byl požadavek na příslušnost k určitému etniku. Němci prosazovali původ „árijský“ a Sokol příslušnost k „československé“ nebo jiné slovanské ná­rodnosti. Zrovna tak Sokol přistupoval i k otázce židovské. Tak např. v roce 1919 dostal Sokol v Libochovicích zvláštní přípis od výboru České obce sokolské, která sice Židům členství povolila, ale jen pod podmínkou, že se přihlásí k české národnosti. Stejné rozhodnutí padlo i v případě jiného Žida, který byl členem židovského tělovýchovného spolku Makabi. Župa Podřipská přijetí z důvodu členství v židovském sportovním spolku nedoporučila. [13] [14]

Čechyzace Sudet[editovat | editovat zdroj]

K německému druhému největšímu turnerskému spolku v Československu Deutscher Turnverband se Sokol choval velmi odměřeně a po odevzdání zbraní se aktivity Sokola zaměřily na podporu české menšiny v tzv. „zněmčeném“ pohraničí. Větší sokolské jednoty ve vnitrozemí hrály roli jakýchsi „ochranitelek“ založených jednot v pohraničí. Každá jednota měla svou vlastní ochranitelku. Dbalo se zejména na pravidelný kontakt a podporu pořádaných cvičení a kulturních akcí. [15]

...Ochra­nitel­ské jednoty pak pořádaly spolu se svými „chráněnkami“ v německých oblastech veřejná cvičení, přednášky, 
české taneční a jiné zábavy. Současně posílaly do pohraničí cvičitele. Za úkol měly „napomáhati vhodným způsobem 
při usídlování českého, uvě­do­mělého živnostenstva, (…) učňů, živnostenských pomocníků i dělníků v oblasti... 
— Z jednatelské zprávy Sokola v Libochovicích

Pasivita[editovat | editovat zdroj]

V meziválečném období se sokolská jednota popasovávala s nezájmem ve vlastních řadách. Jednatelské zprávy neustále poukazovaly na neúčast, slabý odběr a četbu sokolského tisku nebo nezájem o cvičení. Dalším běžným prvkem byla nekázeň dorostenců, kterou řešil Sokol povinnou účastí člena výboru při cvičeních. Např. se konstatuje: "...většina nedělá nic, jen zaplatí členský příspěvek...“ [16] [17]

Očistná akce[editovat | editovat zdroj]

V letech 1920 - 1923 probíhaly očistné akce. Vyloučeni měli být hlavně členové ve věku 20 až 36 let, u kterých byla zaznamenána pravidelná absence. Další sankcí bylo vyloučení za neomluvenou neúčast na nově zavedených povinných ideových přednáškách. S nelibostí se setkaly i ideové proslovy „před šikem“. V sokolské jednotě v Libochovicích se konstatuje: "...Pozvolný úpadek zájmu o sokolskou ideologii je charakteristické pro celé období me­ziválečného Sokola..." [18]

Branná příprava a mobilizace[editovat | editovat zdroj]

Prvky vojenského výcviku jsou do cvičení zaváděny opět od počátku 30. let. [19] Ministerstvo národní obrany od roku 1934 tajně spolupracovalo se sokolskou obcí. Tato spolupráce je oficiálně potvrzena až v květnu 1938 právní legislativou o vzniku sokolských stráží. [20]Zbraně přesto vlastnili sokolové již mnohem dříve. Nejprve dochází k tajnému sčítání počtů členů a vojáků v záloze, následuje tvorba výborů pro obranu obyvatelstva, branná výchova proti leteckým a plynovým útokům, veřejné přednášky k branné výchově a sokolské sbírky na vojenský arzenál československé armády. V roce 1935 byly ustanoveny branné odbory a zavedena veřejná branná výchova i se dny brannosti a cvičením civilního obyvatelstva. [21] Na základě Vládního nařízení č. 270/1936 Sb. ze dne 23. října 1936 vznikla Stráž obrany státu (SOS). Stráž obrany státu tvořili příslušníci finanční stráže, četnictva, státní policie a vojenské posily. Podle vládního nařízení Stráž obrany státu měli tvořit jejich řady i členové Sokola, střeleckých jednot, Rote Wehr, zaměstnanci Československých státních drah, státně spolehliví jednotlivci apod. [22] [23] Od roku 1937 jsou zpravidla využívány pro branné nácviky sokolovny a to ve spolupráci s obecními a městskými úřady, zejména pro zacházení s plynovými maskami. [24] [25] Sokol dále stupňoval brannou výchovu spojenou s vypjatým nacionalismem a s aktivní vojenskou obranou státu. Po vyhlášení částečné mobilizace rukují i sokolové. [26] [27] [28]

Meziválečná aktivita[editovat | editovat zdroj]

V nově vzniklém Československu měl Sokol dostatečnou společenskou podporu a tak již od roku 1920 mohl pokračovat v pořádání svých sletů za účasti delegací z celého světa. I přesto, že pasivita členské základny byla značná, konala se spousta kulturních podniků, výletů a veřejných cvičení završených právě oblíbenými všesokolskými slety. Zpravidla je však organizovali stále stejní členové - často sokolští funkcionáři. Během I. republiky se podařilo zorganizovat čtyři mohutné všesokolské slety (VII. až X. v letech 1920, 1926, 1932 a 1938). Na tribunách bylo až 200 000 diváků vč. našeho prezidenta T.G. Masaryka resp. E. Beneše (1938). Byly organizovány Zimní sletové dny, štafety běžců republikou, Středoškolské hry, maraton Praha-Lány. V mezidobí byly pořádány slety župní a krajské. Do všech těchto akcí se zapojily statisíce cvičenců, jen ve štafetě v roce 1938 bylo 180 000 běžců. [29]

„Sokol má bratra všude“[editovat | editovat zdroj]

O tom, jaký vliv postupně Sokol získal na vývoj Československa, podává konkrétní fakta Marek Waic v díle Sokol v české společnosti 1862-1938: „...seděli v podstatě na všech významných místech státní správy. Jednalo se o ministerstva, soudy, policejní ředitelství, úřady statistické, zemské, pozemkové, pošty, magistrát města Prahy (senátor Baxa) atd...". Dále uvádí čísla z roku 1935, kdy 106 členů Sokola obsadilo parlament - 70 poslanců a 36 senátorů, 45 agrárníků, 31 socialistů, 18 živnostníků a 12 představitelů Národního sjednocení. Ale i jména poslanců z roku 1929 jsou dalším potvrzením nebývale rostoucího vlivu, předseda vlády František Udržal, ministr zahraničí Eduard Beneš, další významná jména – Rudolf Beran, Emil Franke, Milan Hodža, Karel Kramář, Jan Malypetr, Juraj Slávik, Antonín Švehla. [30]

Mezinárodní spolupráce[editovat | editovat zdroj]

Sokolové se prezentovali i na mezinárodní scéně, v mistrovstvích světa, závodech Mezinárodní tělocvičné organizace a jako reprezentanti na Olympijských hrách (např. Sokol Alois Hudec, vítěz Olympijských her 1936 v gymnastice, olympijský vítěz Ladislav Vácha, který jen na OH 1928 v Amsterodamu získal dvě stříbrné a jednou zlatou medaili, na OH 1924 dostal Sokol Bedřich Šupčík v roce 1924 první zlatou olympijskou medaili za šplh na laně bez přírazu-VIII. olympijské hry v Paříži). V roce 1926 otevřel Sokol své nové sídlo Tyršův dům. [31]


Období 2. světové války[editovat | editovat zdroj]

Slibný rozvoj spolkové činnosti však zastavila II. světová válka. Na jejím začátku byl Sokol a mnohé další spolky úředně rozpuštěny. Během války bylo popraveno 1 212 sokolů a dalších 10 400 vězněno, mučeno. V koncentračním táboře skončil i tehdejší starosta Československé obce sokolské lékař Stanislav Bukovský.

Po roce 1945[editovat | editovat zdroj]

Brzy po ukončení válečných útrap Sokol obnovil svou činnost. První poválečný slet byl zorganizován 1. ledna 1946, který znamenal obnovení Československé obce sokolské. V té době již fungovalo 3300 jednot s milionem členů. V témže roce byly zahájeny přípravy na XI. všesokolský slet, který se podařilo zorganizovat na Strahově v létě roku 1948. Zúčastnilo se jej přes půl milionů cvičenců.

Brzy poté stát ovládaný po únoru 1948 KSČ tělovýchovu sjednotil. Ze sokolských jednot bylo vyloučeno akčními výbory 11 000 členů, byla zastavena činnost ČOV.[31] Tisíce sokolů emigrovaly a zapojily se do zahraničních sokolských jednot po celém světě. Do USA odešly hlavní osobnosti tehdejší Československé obce sokolské, prof. Marie Provazníková (náčelnice ČOS 1936-38 a 1946-48, náčelnice Mezinárodní gymnastické federace FIG) a starosta ČOS z let 1945 až 1948 JUDr. Antonín Hřebík.

Pokus o jeho obnovu proběhl v období let 1967 a 1968, byl však ukončen vpádem okupačních sovětských armád 21. srpna 1968.[32]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Vystoupení během XV. Všesokolského sletu uskutečněného v roce 2012 v Praze

V roce 1990 byl Sokol znovuobnoven. Navázal na programové tradice, spojené s výchovným ovlivňováním člověka odpovědného za sebe, za obec, za demokratický stát.

Česká obec sokolská modernizuje při vstupu do nového století svůj program. Bude podporovat sportovní výkony ve zhruba šesti desítkách sportů, které jsou v ČOS organizovány. V gymnastice, házené, basketbalu, v judu i v atletice vykazují sokolští sportovci ligovou až reprezentační úroveň. ČOS zabezpečuje nové sporty, jejichž příkladem může být akrobatický rokenrol s tituly mistrů světa.

Nejpočetnější složkou ČOS je odbor sokolské všestrannosti, ve kterém se vytváří program pohybových aktivit a rekreačních sportů pro všechny lidi, včetně zdravotně postižených. Sokolské organizace v župách a v jednotách významně ovlivnily rozšíření humanitárního běhu Terryho Foxe v České republice, která zaujímá, spolu s Kanadou, v počtu účastníků čelné místo na světě.

Vyvrcholením činnosti ČOS je všesokolský slet, společensko-sportovní přehlídka veškeré činnosti za šest let. I "Strahovský" XII. (1994) a XIII. všesokolský slet v roce 2000 za přítomnosti prezidenta České republiky Václava Havla byl výrazem historické kontinuity a zařazení současného Sokola do kontextu vývoje sportu pro všechny ve světě. Novinkou strahovského XIV. všesokolského sletu v roce 2006 bylo večerní vystoupení za umělého osvětlení s představením vozíčkářů se světelnými šípy. Ve dnech 5. a 6. července 2012 proběhl XV. všesokolský slet v Synot Tip Aréně v Praze (na Stadionu v Edenu, v místech, kde za první republiky býval velký pražský zábavní park) připadající na výročí 150 let založení Sokola.[33] Patronací nad sletem převzalo ministerstvo školství a prezident republiky Václav Klaus,[34] v zahajovacím projevu vystoupil ministr obrany Alexandr Vondra.[33]

Sudetoněmecký pohled[editovat | editovat zdroj]

Podle listu rakouského Sudetoněmeckého krajanského sdružení je Sokol česká ultranacionalistická organizace a byla založena díky německé vynalézavosti počeštěnými Němci Friedrichem Tirschem a Heinrichem Fügnerem.[35] [36]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Sokol a počátky Československé republiky
  2. a b MUCHA, Vilém. Dějiny dělnické tělovýchovy v Československu. Praha : Olympia, 1975. Kapitola Doba vzniku Sokola, s. 11.  
  3. KOZÁKOVÁ, Zlata. Sokolské slety. Praha : Orbis, 1994. ISBN 80-235-0029-5. Kapitola Ohlédnutí do historie, s. 5.  
  4. Podvečer Masarykova demokratického hnutí v Divadle Kolowrat 9. května 2012
  5. S-b138
  6. KOZÁKOVÁ, Zlata. Sokolské slety. Praha : Orbis, 1994. ISBN 80-235-0029-5. Kapitola VI. všesokolský slet, s. 18.  
  7. Karel Čáslavský: Sokolské slety (I.)
  8. MUCHA, Vilém. Dějiny dělnické tělovýchovy v Československu. Praha : Olympia, 1975. Kapitola Spartakus, s. 78.  
  9. Waic Marek a kol.: Sokol v české společnosti 1862-1938, Fakulta tělesné výchovy a sportu UK, Praha 1996
  10. Waic Marek a kol.: Sokol v české společnosti 1862-1938, Fakulta tělesné výchovy a sportu UK, Praha 1996
  11. Členství
  12. Waic Marek a kol.: Sokol v české společnosti 1862-1938, Fakulta tělesné výchovy a sportu UK, Praha 1996
  13. Členství
  14. Waic Marek (ed.): Češi a němci ve světle tělovýchovy a sportu, UK, nakl. Karolinum, Praha 2004
  15. Waic Marek (ed.): Češi a němci ve světle tělovýchovy a sportu, UK, nakl. Karolinum, Praha 2004
  16. Členství
  17. Waic Marek a kol.: Sokol v české společnosti 1862-1938, Fakulta tělesné výchovy a sportu UK, Praha 1996
  18. Waic Marek a kol.: Sokol v české společnosti 1862-1938, Fakulta tělesné výchovy a sportu UK, Praha 1996
  19. Burian, Michal: Sudetoněmecké nacionalistické tělovýchovné organizace a československý stát v letech 1918-1938, nakladatelství Karolinum, 2013
  20. 1937-1939
  21. Od roku 1935 byly pořádány Dny armády, čili přehlídky vojsk před veřejností, a od roku 1937 také Dny brannosti při spolupráci armády, škol a tělovýchovných organizací (zejména vlastenecký Sokol). Tyto akce popularizovaly armádu v očích veřejnosti a armáda tak měla velmi vysoký společenský kredit.
  22. SOS
  23. Vládní nařízení ze dne 23. října 1936 o stráži obrany státu
  24. Zřízení Civilní protiletecké obrany (1935, 1937), v rámci níž byli obyvatelé vybaveni plynovými maskami, prošli různými kurzy a cvičeními.
  25. 1.9.1937 začal platit Zákon o branné výchově, kterým se zaváděla branná výchova jako povinný předmět do škol. Branná výchova byla povinná i pro ženy, branný výcvik byl povinný pro všechny muže.
  26. 1937-1939
  27. Poručík Chlup se stal členem znojemského Sokola; byl oblíbeným cvičitelem dorostenců a přeborníkem v házené. Znojemští Sokolové na svého člena nezapomněli a po pádu komunistů a obnovení sokolské organizace iniciovali realizaci čtvrtého pomníku na původním místě u hranic. Otmar Chlup
  28. Obrana vlasti
  29. Waic Marek a kol.: Sokol v české společnosti 1862-1938, Fakulta tělesné výchovy a sportu UK, Praha 1996
  30. WAIC Marek a kol., Sokol v české společnosti 1862–1938, Praha 1996
  31. a b KOZÁKOVÁ, Zlata. Sokolské slety. Praha : Orbis, 1994. ISBN 80-235-0029-5. Kapitola XI. všesokolský slet, s. 42.  
  32. Podvečer Masarykova demokratického hnutí v Divadle Kolowrat, 24. září 2008
  33. a b ČTK. Slavnostní náladu sletu bouřka nepokazila, začalo se podle plánu. ČT24 [online]. 2012-07-05 [cit. 2012-07-08]. Dostupné online.  
  34. ČTK. Před večerním programem sletu cvičili sokolové i v centru Prahy. Metro [online]. 2012-07-05 [cit. 2012-07-08]. Dostupné online.  
  35. Sokol vznikl díky Němcům, tvrdí sudetoněmecká organizace
  36. Tyrš i Fügner byli vlastně čeští Němci.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Pravidla Tělocvičné jednoty pražské Sokola. Praha : s.n., 1862. Dostupné online.  
  • ČERVINKA, Václav. U kolébky Sokola : Vzpomínky účastníkovy. Praha : Šolc a Šimáček, 1920. Dostupné online.  
  • DVOŘÁKOVÁ, Zora. T. G. Masaryk, Sokol a dnešek, Praha: Hříbal, 1991, 90 s.
  • KLÍMA, Jan. Tha Cape Verdean „Sokols“ (Falcons) in the 1930s. Prague Papers on the History of International Relations. 2003, roč. 7, s. 99-109. Dostupné online [PDF]. ISBN 80-7308-070-2. 
  • MÜLLER, Josef; TALLOWITZ, Ferdinand. Památník Sokola Pražského: Památník vydaný na oslavu dvacetiletého trvání Tělocvičné jednoty Sokola Pražského. Praha : Sokol Pražský, 1883. 332 s., obrázky, reklama. Dostupné online.  
  • NOVOTNÝ, J.. Sokol v životě národa. [s.l.] : Melantrich, 1990.  
  • PELIKÁN, Jan. Sokolská myšlenka. Praha : Nákladem Československé obce sokolské, 1930. Dostupné online.  
  • PELIKÁN, Jan. O Sokole. Praha : Nákladem Československé obce sokolské, 1920. Dostupné online.  
  • PELIKÁN, Jan. Sokolstvo a sport. Praha : Nákladem Československé obce sokolské, 1931. Dostupné online.  
  • PELIKÁN, Jan. Vznik, vývoj a cíle sokolské práce vzdělávací. Praha : Nákladem Československé obce sokolské, 1927. Dostupné online.  
  • SCHEINER, Josef. Dějiny Sokolstva : v prvém jeho pětadvacetiletí. Praha : Grégr, 1887. Dostupné online.  
  • STEINIGER, Bohumil. Tělocvičné spolky a skauting v období Rakouska-Uherska. Historický obzor, 2003, 14 (1/2), s. 34-39. ISSN 1210-6097.
  • TYRŠ, Miroslav. Statisticko-historický přehled jednot sokolských pro rok 1865.. Praha : Stýblo, 1866. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]