Sokol (spolek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Česká obec sokolská (ČOS) je v České republice čtvrté nejpočetnější občanské sdružení, jehož téměř 190 000 členů se dobrovolně věnuje sportům, pohybovým aktivitám v oddílech sokolské všestrannosti a kulturní činnosti, především ve folklórních a loutkářských souborech.

Antická idea kalokagathie rozvinutá dr. Miroslavem Tyršem a jeho následovníky dala základ společenskému hnutí, které se spojilo se vznikem a dalšími osudy českého (československého) státu. Sokol byl čtyřikrát zakázán nebo ve svojí činnosti omezen válkami nebo totalitními režimy. Přežil v zahraničí, v komunitách krajanů ve všech kontinentech světa.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Cvičení Sokola na hradním nádvoří v Lipnici nad Sázavou před rokem 1913

V létě 1860 se poprvé setkal Tyrš s Fügnerem (pouze německy mluvícím).[1] Brzy se spřátelili, díky podobným názorům. Tyrš uvítal myšlenku na založení česko-německého tělocvičného spolku. Tato myšlenka však brzy ztroskotala, když se jeden bohatý německý sponzor rozhodl podpořit spolek ryze německý. Díky penězům tak rychle vzala původní dohoda mezi českými a německými sportovci za své.[2] V té chvíli se Tyrš chopil iniciativy a navrhl založit svébytný český tělocvičný spolek.

Za datum založení Sokola se pokládá 16. únor 1862,[3] kdy byla do Malypetrova ústavu v Panské ulici svolána ustavující valná hromada. Dostavilo se na ni 75 členů. Starostou byl zvolen Jindřich Fügner, místostarostou (později náčelníkem) Miroslav Tyrš, členy výboru se stali Rudolf Thurn-Taxis, Rudolf Skuherský, Emanuel Tonner, Karel Steffek, František Písařovic, MUDr. Eduard Grégr, JUDr. Julius Grégr, Jan Kryšpín, Ferdinand Fingerhut (Náprstek), a JUDr. Tomáš Černý.

U zrodu pozdějšího Sokola stáli přední představitelé české politiky a kultury: bratři Eduard a Julius Grégrové (dr. Julius Grégr podával 17. prosince 1861 návrh stanov Tělocvičné jednoty pražské na policejní ředitelství), Josef Mánes, Jan Neruda, J. E. Purkyně, Karolina Světlá a další. Sokol by nevznikl bez velké finanční podpory Jindřicha Fügnera, který byl až do své smrti starostou Sokola.

K Sokolu patřil i Tělocvičný spolek paní a dívek pražských.

Název Sokol dal spolku Emanuel Tonner (pedagog), Fügner navrhl tykání a oslovení „bratře“ a „sestro“, Mánes navrhl kroj (garibaldiovská červená košile z Fügnerova podnětu), Josef Barák navrhl pozdrav „Nazdar!“ a Tyrš byl tvůrcem sokolských zásad: síla a mužnost, činnost a vytrvalost, láska k volnosti a vlasti, dobrovolná práce a kázeň, vzájemný bratrský vztah členů. Miroslav Tyrš je také autorem Základů tělocviku (dokončil Vilém Kurz) a hesla organizace: "Tužme se!".

Vlastní činnost zahájil Sokol Pražský 5. března 1862. Zpočátku se cvičilo v pronajatých tělocvičnách a různých jiných sálech. Zájem byl tak veliký, že se cvičilo kromě neděle každodenně. Zaměření bylo všestranné: prostná nářaďová cvičení, skoky, zápas, později bylo přidáno veslování, plavání, střelba, šerm. Kromě pravidelných cvičení byly pořádány výlety (jedním z prvních byl výlet na Závist nad Zbraslaví) a společenské zábavy. Prvním veřejným vystoupením byla účast na pouti na horu Říp v dubnu 1862. Každý sokolský výlet na památná či jinak zajímavá místa na venkov byl předem pečlivě naplánován a průvod Sokolů v krojích byl většinou pro místní významnou událostí. Následovaly ukázky cvičení a potom lidová veselice, veřejné vlastenecké slavnosti. Kulisu takových podniků tvořily slavobrány, prapory se sokolskými hesly, střelba z hmoždířů, občerstvení, apod. Po deseti letech od zahájení spolku bylo evidováno 10 000 cvičenců.

První sokolovna byla vybudována podle návrhu Vojtěcha Ignáce Ullmanna (1863–1864) v Sokolské ulici čp. 1437 zásluhou Jindřicha Fügnera, který budovu Sokolu odkázal.

Sokolský slet v roce 1920 v Praze
Hlavní „hnízdo“ Sokola v Praze

V té době se stal na základě Sokolských pohlednic, vydávaných v Brně již od roku 1861 jako přípravu na vznik Sokola v Brně, členem Sokola i náš pozdější první prezident Tomáš Masaryk. [4] Rozšíření Sokola na venkov však narazilo zpočátku na byrokratické zákony Rakouska. Rozšíření bylo umožněno až novým spolkovým a shromažďovacím zákonem z roku 1867. V důsledku Prusko-rakouské války 1866 se představitelé Sokola rozhodli dát větší důraz na branný výcvik členstva. Od roku 1871 bylo zahájeno vydávání časopisu Sokol.

Po počátečním bouřlivém rozvoji Sokola i dalších českých spolků došlo v sedmdesátých letech k útlumu. V roce 1875 bylo evidováno jen 71 sokolských jednot se 7812 členy, z nichž cvičilo 1156 členů. Stagnaci se v dalším desetiletí podařilo zvrátit.[2]

18.června 1882 se konala „Jubilejní slavnost Sokola Pražského“,[5] jejíž součástí byl i průvod Prahou. Cvičiště bylo tehdy na Střeleckém ostrově. Tato slavnost měla v široké veřejnosti mimořádný ohlas a pro sokolské hnutí byl tento úspěch povzbuzením k další činnosti. Po krizi v sedmdesátých letech obnovil jeho společenskou autoritu a urychlil další vzestup. Po svém příchodu do Prahy v roce 1882 se stal aktivním členem Sokola Pražského a později Malostranského Sokola i Tomáš Garrigue Masaryk.

V roce 1889 bylo sjednocovací úsilí završeno založením České obce sokolské (první starosta JUDr. Jan Podlipný ), dalším krokem bylo roku 1895 založení Svazu českoslovanského sokolstva, do něhož se zapojily tři tehdejší župy. Za starosty ČOS JUDr.Josefa Scheinera (starostou od roku 1906), roku 1908 byl založen Svaz Slovanského sokolstva (SSS), který spojil i další sokolské župy Evropy.[6]

Všesokolské slety[editovat | editovat zdroj]

Počínaje rokem 1882 začal Sokol připravovat a organizovat v Praze všesokolské slety. Do začátku I. světové války jich bylo šest (1882, 1891, 1895, 1901, 1907, 1912), se stále se zvětšujícím počtem cvičenců, hostů, návštěvníků. Významné byly i slety župní, konané v mezidobí. Slet sokolské župy Prostějovské v červnu 1908, kam jen zvláštní vlaky dopravily přes 14 000 návštěvníků, zachytil na filmový pás Jan Kříženecký. Kromě prostných tam bylo předvedeno i hromadné cvičení na nářadí (cvičení na kruzích předvedené sokoly z Župy plzeňské, cvičení na koni a žen na bradlech i na hrazdě) a také kromě jízdy i cvičení na živém koni.[7] Slibný rozvoj však zabrzdila I. světová válka. V roce 1915 byla úřady Česká obec sokolská zakázána, pro podezření z kontaktů na Americký Sokol a podporu Masarykovy zahraniční akce.

Hesla[editovat | editovat zdroj]

Sokol užíval již od svého vzniku různých citátů a hesel.

  • Tužme se!
  • Lví silou
  • Ni zisku, ni slávy
  • Za národ, drahou vlast
  • V zdravém těle zdravý duch
  • Buďte věrni sobě, pravdě a spravedlnosti
  • Pravda vítězí!
  • Kupředu, kupředu, zpátky ni krok
  • Silou lví, vzletem sokolím

Sokolský kroj[editovat | editovat zdroj]

Doslovný přepis předpisu určujícího mužský kroj:

"Části kroje sokolského jsou:

  • Čapka černá s pérem ne přes 16 cm dlouhým, nad levým okem ležatě připnutým červenou kokardou s monogramem sokolským.
  • Kajda (kabát) a spodky jsou barvy šedé.
  • Kajda má obyčejný střih vpředu zakulacený, v zadu se šůsky. Na prsou jest 13 šnůrek a knoflíčků čamarových. Kolem krku otočena jest pletená šnůra. Rukávy jsou opatřeny čtyřmi šnůrkami a knofličky. Na levé straně prsou na kajdě přišita jest červenobílá páska 7cm, dlouhá a 2 cm. široká s nápisem sídla jednoty.
  • Spodky jsou přiměřeně široké a zapadají, přehrnuty jsouce přes okraj, do botů
  • Košile jest červená; znak to svobody.
  • Střih košile jest tentýž jako při košili obyčejné. Kolem krku uvnitř límce nosí se límeček bílý, úzký a bez nákrčníku.
  • Kolem pasu jest řemen černě lakovaný se sokolským monogramem.
  • Boty buďtež lehké. Kdo nenosí bot, užívá holení, které dají se snadno k perkám připraviti * * * Členové v kroji za chladu nebo prachu nosívají též pláště bez rukávů, tak zvané haveloky sahající do polovice lýtek.
  • Nošení svrchníků nebo vlněných pokrývek (plaidů) se nedovoluje."[zdroj?]

Konkurenční spolky[editovat | editovat zdroj]

Zpočátku se Sokol vymezoval zejména vůči rakousko-uherským úřadům a německým spolkům. Později se společnost zpolitizovala a došlo i v Sokolu k rozporům, vedoucím k vyloučením mnoha jednot ze spolku. Ty pak (po roce 1894) vytvořily Dělnické tělocvičné jednoty DTJ. Jejich později vytvořený Svaz Dělnické tělocvičné jednoty evidoval v roce 1919 již 900 jednot s 122 000 členy. Komunistické křídlo Svazu Dělnické tělocvičné jednoty nakonec rozštěpilo i ten a tak již roku 1921 vznikla ještě levicová Federace dělnických tělocvičných jednot. Mimo to na české scéně fungovaly do roku 1945 zejména německé spolky, ale také (do roku 1938) Orel, Skauting a různé politické strany. Kvůli politickým názorům se štěpily i tyto spolky a vznikaly tak další, jako roku 1926 Spartakovi skauti práce.[8] Všechny se pak střetávaly na půdě úřadů i v tisku ohledně možnosti využívat např. Letenskou pláň k veřejným cvičením, všesokolským sletům.

Období 1. republiky[editovat | editovat zdroj]

Sokolové hráli rozhodující roli v převzetí moci demokratickou společností již v říjnu 1918. V nově vzniklém Československu měl Sokol dostatečnou společenskou podporu a tak již od roku 1920 mohl pokračovat v pořádání svých sletů za účasti delegací z celého světa. Nevídaným způsobem se rozšířila i členská základna a aktivita. Během I. republiky se podařilo zorganizovat čtyři mohutné všesokolské slety (VII. až X. v letech 1920, 1926, 1932 a 1938). Na tribunách bylo až 200 000 diváků vč. našeho prezidenta T.G. Masaryka resp. E. Beneše (1938). Byly organizovány Zimní sletové dny, štafety běžců republikou, Středoškolské hry, maraton Praha-Lány. V mezidobí byly pořádány slety župní a krajské. Do všech těchto akcí se zapojily statisíce cvičenců, jen ve štafetě v roce 1938 bylo 180 000 běžců. Sokolové se prezentovali i na mezinárodní scéně, v mistrovstvích světa, závodech Mezinárodní tělocvičné organizace a jako reprezentanti na Olympijských hrách (např. Sokol Alois Hudec, vítěz Olympijských her 1936 v gymnastice, olympijský vítěz Ladislav Vácha, který jen na OH 1928 v Amsterodamu získal dvě stříbrné a jednou zlatou medaili, na OH 1924 dostal Sokol Bedřich Šupčík v roce 1924 první zlatou olympijskou medaili za šplh na laně bez přírazu-VIII. olympijské hry v Paříži). V roce 1926 otevřel Sokol své nové sídlo Tyršův dům. Slibný rozvoj spolkové činnosti však zastavila II. světová válka. Na jejím začátku byl Sokol a mnohé další spolky úředně rozpuštěny. Během války bylo popraveno 1212 sokolů a dalších 10 400 vězněno, mučeno.[9] V koncentračním táboře skončil i tehdejší starosta Československé obce sokolské lékař Stanislav Bukovský.

Po roce 1945[editovat | editovat zdroj]

Brzy po ukončení válečných útrap Sokol obnovil svou činnost. První poválečný slet byl zorganizován 1. ledna 1946, který znamenal obnovení Československé obce sokolské. V té době již fungovalo 3300 jednot s milionem členů. V témže roce byly zahájeny přípravy na XI. všesokolský slet, který se podařilo zorganizovat na Strahově v létě roku 1948. Zúčastnilo se jej přes půl milionů cvičenců.

Brzy poté stát ovládaný po únoru 1948 KSČ tělovýchovu sjednotil. Ze sokolských jednot bylo vyloučeno akčními výbory 11 000 členů, byla zastavena činnost ČOV.[9] Tisíce sokolů emigrovaly a zapojily se do zahraničních sokolských jednot po celém světě. Do USA odešly hlavní osobnosti tehdejší Československé obce sokolské, prof. Marie Provazníková (náčelnice ČOS 1936-38 a 1946-48, náčelnice Mezinárodní gymnastické federace FIG) a starosta ČOS z let 1945 až 1948 JUDr. Antonín Hřebík.

Pokus o jeho obnovu proběhl v období let 1967 a 1968, byl však ukončen vpádem okupačních sovětských armád 21. srpna 1968.[10]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Vystoupení během XV. Všesokolského sletu uskutečněného v roce 2012 v Praze

V roce 1990 byl Sokol znovuobnoven. Navázal na programové tradice, spojené s výchovným ovlivňováním člověka odpovědného za sebe, za obec, za demokratický stát.

Česká obec sokolská modernizuje při vstupu do nového století svůj program. Bude podporovat sportovní výkony ve zhruba šesti desítkách sportů, které jsou v ČOS organizovány. V gymnastice, házené, basketbalu, v judu i v atletice vykazují sokolští sportovci ligovou až reprezentační úroveň. ČOS zabezpečuje nové sporty, jejichž příkladem může být akrobatický rokenrol s tituly mistrů světa.

Nejpočetnější složkou ČOS je odbor sokolské všestrannosti, ve kterém se vytváří program pohybových aktivit a rekreačních sportů pro všechny lidi, včetně zdravotně postižených. Sokolské organizace v župách a v jednotách významně ovlivnily rozšíření humanitárního běhu Terryho Foxe v České republice, která zaujímá, spolu s Kanadou, v počtu účastníků čelné místo na světě.

Vyvrcholením činnosti ČOS je všesokolský slet, společensko-sportovní přehlídka veškeré činnosti za šest let. I "Strahovský" XII. (1994) a XIII. všesokolský slet v roce 2000 za přítomnosti prezidenta České republiky Václava Havla byl výrazem historické kontinuity a zařazení současného Sokola do kontextu vývoje sportu pro všechny ve světě. Novinkou strahovského XIV. všesokolského sletu v roce 2006 bylo večerní vystoupení za umělého osvětlení s představením vozíčkářů se světelnými šípy. Ve dnech 5. a 6. července 2012 proběhl XV. všesokolský slet v Synot Tip Aréně v Praze (na Stadionu v Edenu, v místech, kde za první republiky býval velký pražský zábavní park) připadající na výročí 150 let založení Sokola.[11] Patronací nad sletem převzalo ministerstvo školství a prezident republiky Václav Klaus,[12] v zahajovacím projevu vystoupil ministr obrany Alexandr Vondra.[11]

Sudetoněmecký pohled[editovat | editovat zdroj]

Podle listu rakouského Sudetoněmeckého krajanského sdružení je Sokol česká ultranacionalistická organizace a byla založena díky německé vynalézavosti počeštěnými Němci Friedrichem Tirschem a Heinrichem Fügnerem.[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://zpravy.idnes.cz/sokol-vznikl-diky-nemcum-tvrdi-sudetonemecka-organizace-pe8-/domaci.aspx?c=A100916_105705_domaci_hv - Sokol vznikl díky Němcům, tvrdí sudetoněmecká organizace
  2. a b MUCHA, Vilém. Dějiny dělnické tělovýchovy v Československu. Praha : Olympia, 1975. Kapitola Doba vzniku Sokola, s. 11.  
  3. KOZÁKOVÁ, Zlata. Sokolské slety. Praha : Orbis, 1994. ISBN 80-235-0029-5. Kapitola Ohlédnutí do historie, s. 5.  
  4. Podvečer Masarykova demokratického hnutí v Divadle Kolowrat 9. května 2012
  5. S-b138
  6. KOZÁKOVÁ, Zlata. Sokolské slety. Praha : Orbis, 1994. ISBN 80-235-0029-5. Kapitola VI. všesokolský slet, s. 18.  
  7. Karel Čáslavský: Sokolské slety (I.)
  8. MUCHA, Vilém. Dějiny dělnické tělovýchovy v Československu. Praha : Olympia, 1975. Kapitola Spartakus, s. 78.  
  9. a b KOZÁKOVÁ, Zlata. Sokolské slety. Praha : Orbis, 1994. ISBN 80-235-0029-5. Kapitola XI. všesokolský slet, s. 42.  
  10. Podvečer Masarykova demokratického hnutí v Divadle Kolowrat, 24. září 2008
  11. a b ČTK. Slavnostní náladu sletu bouřka nepokazila, začalo se podle plánu. ČT24 [online]. 2012-07-05 [cit. 2012-07-08]. Dostupné online.  
  12. ČTK. Před večerním programem sletu cvičili sokolové i v centru Prahy. Metro [online]. 2012-07-05 [cit. 2012-07-08]. Dostupné online.  
  13. Sokol vznikl díky Němcům, tvrdí sudetoněmecká organizace

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Pravidla Tělocvičné jednoty pražské Sokola. Praha : s.n., 1862. Dostupné online.  
  • ČERVINKA, Václav. U kolébky Sokola : Vzpomínky účastníkovy. Praha : Šolc a Šimáček, 1920. Dostupné online.  
  • DVOŘÁKOVÁ, Zora. T. G. Masaryk, Sokol a dnešek, Praha: Hříbal, 1991, 90 s.
  • KLÍMA, Jan. Tha Cape Verdean „Sokols“ (Falcons) in the 1930s. Prague Papers on the History of International Relations. 2003, roč. 7, s. 99-109. Dostupné online [PDF]. ISBN 80-7308-070-2. 
  • MÜLLER, Josef; TALLOWITZ, Ferdinand. Památník Sokola Pražského: Památník vydaný na oslavu dvacetiletého trvání Tělocvičné jednoty Sokola Pražského. Praha : Sokol Pražský, 1883. 332 s., obrázky, reklama. Dostupné online.  
  • NOVOTNÝ, J.. Sokol v životě národa. [s.l.] : Melantrich, 1990.  
  • PELIKÁN, Jan. Sokolská myšlenka. Praha : Nákladem Československé obce sokolské, 1930. Dostupné online.  
  • PELIKÁN, Jan. O Sokole. Praha : Nákladem Československé obce sokolské, 1920. Dostupné online.  
  • PELIKÁN, Jan. Sokolstvo a sport. Praha : Nákladem Československé obce sokolské, 1931. Dostupné online.  
  • PELIKÁN, Jan. Vznik, vývoj a cíle sokolské práce vzdělávací. Praha : Nákladem Československé obce sokolské, 1927. Dostupné online.  
  • SCHEINER, Josef. Dějiny Sokolstva : v prvém jeho pětadvacetiletí. Praha : Grégr, 1887. Dostupné online.  
  • STEINIGER, Bohumil. Tělocvičné spolky a skauting v období Rakouska-Uherska. Historický obzor, 2003, 14 (1/2), s. 34-39. ISSN 1210-6097.
  • TYRŠ, Miroslav. Statisticko-historický přehled jednot sokolských pro rok 1865.. Praha : Stýblo, 1866. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu

Česká obec sokolská[editovat | editovat zdroj]

Sokol v zahraničí[editovat | editovat zdroj]