Kolín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o českém městě. O německém městě pojednává článek Kolín nad Rýnem.
Kolín
Budova kolínské radnice

Budova kolínské radnice

znak obce Kolínvlajka obce Kolínznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0204 533165
kraj (NUTS 3): Středočeský (CZ020)
okres (NUTS 4): Kolín (CZ0204)
obec s rozšířenou působností: Kolín
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 34,97 km²
počet obyvatel: 31 077 (1. 1. 2013[1])
nadmořská výška: 220 m
PSČ: 280 02
zákl. sídelní jednotky: 42
části obce: 10
katastrální území: 4
adresa městského úřadu: Městský úřad Kolín
Karlovo nám. 78
280 12 Kolín
starosta / starostka: Mgr. Bc. Vít Rakušan
Oficiální web: http://www.mukolin.cz
E-mail: podatelna@mukolin.cz

Kolín (Česko)
Red pog.png
Kolín, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Kolín (německy: Neu Kolin[2], později jen Kolin[3], někdy Kolin an der Elbe) je okresní město na východě Středočeského kraje na řece Labi. V roce 2013 zde žilo 31 077 obyvatel a má rozlohu 35 km² s průměrnou nadmořskou výškou 220 metrů a bylo evidováno 4713 adres.[4] Je důležitou železniční křižovatkou. Provozuje se zde průmysl chemický, automobilový, strojírenský, potravinářský a polygrafický.

Kolín je také název katastrálního území o rozloze 23,47 km2.[5]

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Název Kolín je, podle názoru jazykovědce Milana Harvalíka uveřejněném v pořadu Divnopis, odvozen od sousedního města Starý Kolín, které se dříve jmenovalo „Kolín“ a přívlastek „Starý“ mu byl dán až posléze, po vzniku dnešního města Kolína, jemuž se dříve říkalo i „Nový Kolín“. Základem slova „Kolín“ je podle Harvalíka osobní jméno „Kola“ (což bylo domácké oslovení nositele středověkého jména „Kolimír“) nebo „Chola“ (podle staročeského výrazu „choliti“, dnes slovo „chlácholit“), k němuž byla přidána přivlastňovací přípona „-in“, čímž vzniklo spojení ve smyslu Cholův dvůr, Cholův hrad či Cholův majetek.[6]

Podle jiných zdrojů (prezentovaných například na oficiálních webových stránkách města) pochází název ze staročeského slova „koliti“, tj. „zatloukat kolíky, kůly“, a souvisí s polohou Starého Kolína v často zaplavované oblasti na soutoku Klejnárky a Labe, v jehož okolí se pomocí dřevěných kůlů zpevňovala půda. Později byla pro rozvíjející se trhovou osadu vybrána výhodnější poloha na vyvýšeném místě 7 km západním směrem. Nová osada (a pozdější královské město) si ponechala jméno původní osady.[7][8] Takový způsob vzniku názvu však jazykovědec Harvalík odmítá.[6]

Existují i další, méně pravděpodobné výklady. Název by mohl také být odvozen ze své polohy na vyvýšeném místě, pahorku – latinsky „colinus“,[8] což je ovšem v rozporu s existencí Starého Kolína. Podle jiné teorie latinská podoba Colonia souvisí s příchodem německých kolonistů do Čech.[8]

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Kolína.
Freska na Kolínské radnici od Adolfa Liebschera zobrazuje jak Přemysl Otakar II. dohlíží na stavbu hradeb Kolína
Starý židovský hřbitov v Kolíně, zal. 1418

Kolín byl založen relokací před rokem 1261 (první písemná zmínka) pravděpodobně Přemyslem Otakarem II., osídlena je však tato oblast nepřetržitě už od pravěku, přítomnost Slovanů lze doložit už v 6. století našeho letopočtu. Z příkazu krále Přemysla Otakara II. bylo vybudováno městské opevnění z dvojitého pásu kamenných hradeb. Středověké město bylo chráněno i mohutným tokem Labe, ale i jeho protější břeh byl opevněn. Pozůstatkem hradební soustavy je zálabská bašta – Práchovna z 15. století. Asi v první polovině 14. století se zde usídlili Židé, jsou doloženi v městských knihách k roku 1377. Židovská obec v Kolíně postupně nabyla značného významu, řadí se mezi největší a nejvlivnější do poloviny 19. století. Za vlády Marie Terezie žil v Kolíně vlivný městský úředník Tumlíř. Nařízení císařovny o vystěhování Židů z českých měst odmítl uposlechnout. Proto Židé v Kolíně zůstali a o každém velkém svátku se pak za svého dobrodince modlili v synagoze.

Roku 1437 byl na místě vypáleného dominikánského kláštera založen knězem a hejtmanem Hynkem ze Strážnice hrad Lapis Refugii, později byl rodem Žerotínů přestavěn na zámek a od 19. století sloužil pouze jako hospodářské budovy a pivovar. Královské město leželo na obchodní cestě a mělo značný význam. V roce 1757 se zde odehrála jedna z největších bitev sedmileté války mezi Pruskem a Rakouskem. V době národního obrození byl Kolín jedním z prvních měst s vlasteneckým ruchem. Dne 28. prosince 1890 přednášel v Kolíně Prof. T.G. Masaryk před více než 400 posluchači mezi nimiž bylo i početné zastoupení židovské komunity, která se dříve přikláněla spíše ke staročechům. V roce 1932 dokončena elektrárna s tehdy nejvyšším komínem v Čechách. Elektrárnu navrhl architekt Jaroslav Fragner (spolu s řadou dalších objektů ve městě).

Pověst o zvonu[editovat | editovat zdroj]

Rytíř Vužan se chystal vykonat pouť do Jeruzaléma. Aby na něj mezitím jeho žena nezapomněla, nechal jí ulít zvon do kostela sv. Bartoloměje. Jeho žena prý do zvonoviny vhodila několik stříbrných mincí, aby hlasu zvonu přidala na mohutnosti. Rytíř pravil, že se do deseti let vrátí. Když se rytíř nevrátil ani po deseti letech, jeho žena začala pomýšlet na nové vdavky. Když kráčela s ženichem do kostela, myslela více na svého ztraceného muže než na nastávající svatbu, když náhle začal její zvon vyzvánět: „Hola, tam z vojny se vrací můj pán!“ Rytíř se vrátil a žil se svou ženou šťastně, jak dlouho mohl.

Zvon v roce 1796 spadl při požáru z věže, roztloukl se na kusy a byl přelit. Pověst o Vužanovi zachytil Josef Svatopluk Machar v básni Zvon ve své sbírce Golgatha.

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

Ve městě Kolín (18509 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody (výběr):[9]

Instituce:
okresní úřad, okresní soud, berní správa, berní úřad, hlavní celní úřad, cejchovní úřad, finanční technická kontrola, důchodkový kontrolní úřad, katastrální zeměměřičský úřad, okresní četnické velitelství, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, 3 katolické kostely, evangelický kostel, kostel československé církve, synagoga, státní reálné gymnázium, obchodní akademie, zemská průmyslová škola, okresní chudobinec, okresní nemocnice, sbor dobrovolných hasičů

Živnosti a průmysl:
obchodní grémium, společenstvo cukrářů, holičů, hostinských, kolářů, kovářů, lakýrníků, malířů pokojů, obuvníků, pekařů, řezníků a uzenářů, sedlářů a čalouníků, stavebních živností, živností oděvních a živností kovy zpracujících a společenstvo truhlářů, řezbářů, soustružníků a dřevozvorkářů, 7 cihelen, cukrovar, 3 továrny na cukrovinky, chemická továrna, továrna na káble, na kávoviny, 2 lihovary, továrna na nábytek, na minerální oleje Vacuum Oil Company, Sedláček, továrna na stroje, na váhy, vozy a železářské zboží, továrna na mýdla Hellada

Služby:
19 lékařů, 4 zubní lékaři, 3 zvěrolékaři, 13 advokátů, 2 notáři, Anglo-československá a Pražská úvěrní banka, Banka československých legií, Moravská banka, Národní banka, Živnostenská banka, výroba filmů, 2 geometři, 8 hotelů (Central, Grand, Lidový dům, Pošta, U černého koně, U Přemysla, Veselý), 3 kavárny (Arco, Lidový dům, U Amerikána), 3 lékárny U zlaté Koruny, U zlatého lva, U černého orla), 7 restaurací, Lidová záložna, Okresní hospodářská záložna, Reifeissenova záložna, Spořitelna města, Středočeská záložna, Záložna v Kolíně, Živnostenská záložna

V obci Sendražice (přísl. Františkov, 1551 obyvatel, sbor dobrovolných hasičů, samostatná obec se později stala součástí Kolína) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[10]

2 holiči, 4 hostince, jednatelství, kolář, obuvník, pekař, 2 rolníci, 3 řezníci, sedlář, 8 obchodů se smíšeným zbožím, 2 sběrny starého materiálu, 2 trafiky, truhlář, velkostatek, zahradnictví, zámečník

Ve vsi Štítary (380 obyvatel, samostatná ves se později stala součástí Kolína) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[11]

cukrář, obecní elektrárna, 2 hostince, kovář, 11 rolníků, 2 sadaři, obchod se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek pro Štítary, trafika

Ve vsi Zibohlavy (277 obyvatel, samostatná ves se později stala součástí Kolína) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[12]

3 hostince, kolář, kovář, obuvník, 4 rolníci, obchod se smíšeným zbožím, trafika, vápenka

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Kolín se nachází ve Středočeském kraji, asi 60 km východně od Prahy. Město se rozprostírá na obou březích Labe v místě, kde řeka velkým obloukem mění svůj směr ze západního na severní. Leží na okraji Polabské nížiny, která se rozprostírá severně a východně od města a náleží ke Středolabské tabuli. Od jihu a západu se do města svažují výběžky Českomoravské vrchoviny. Pozvolně klesající rovina je narušena údolími Polepského a Pekelského potoka. Severovýchodně zasahuje k městu vrchem Vinice (237 m n. m.) Východolabská tabule. Centrum města leží na skále na levém břehu Labe.

V okolí města se nacházejí lužní lesy, dnes státem chráněny (Veltrubský luh). Taktéž na východ od města se nachází přírodní památka Kolínské tůně.

Členění města[editovat | editovat zdroj]

Zálabí – kostel sv. Víta.
Katastrální území Kolína

Území města je rozděleno do 10 částí na 4 katastrálních územích:

  • Kolín I – historické centrum města (Viz též Památky). Leží spolu s částmi Kolín II–IV a Kolín VI na levém břehu Labe.
  • Kolín II – Pražské Předměstí. Leží západně od centra a jedná se o nejlidnatější část města, neboť se zde nachází největší kolínské sídliště. Dominantou na západním okraji města je vodárna, která však v současnosti již neplní svůj původní účel.
  • Kolín III – Kouřimské Předměstí. Leží jižně od centra. Dominanta je budova gymnázia s věží.
  • Kolín IV – Kutnohorské Předměstí. Leží východně od centra. Nachází se zde vlakové a autobusové nádraží.
  • Kolín V – Zálabí. Největší kolínské předměstí, které leží na pravém břehu Labe. Vyznačuje se vějířovitým rozvržením ulic, narušeným výstavbou Nového mostu. Nachází se zde hlavní městský hřbitov. Zálabí bylo připojeno ke Kolínu v 15. století, předtím bylo v majetku sedleckého kláštera. Vzniklo spojením zaniklých obcí Brankovice a Mnichovice.
  • Kolín VI – Štítarské předměstí. Nazývané místními lidmi Vejfuk. Leží mezi Kolínem II a Štítary. Vzniklo jako vilová čtvrť v meziválečném období 20. století.
  • Štítary – původně samostatná obec, ležící jihozápadně od centra města.
  • Zibohlavy – původně samostatná obec, ležící na konci Štítarského údolí jihozápadně od centra města.
  • Šťáralka – původně samostatná osada leží na východním okraji města při hlavní silnici I/38 ve směru na Čáslav. Bezprostředně navazuje na Kutnohorské předměstí.
  • Sendražice – původně samostatná obec. Leží severně od města směrem na Ovčáry, navazuje na Zálabí.
Katastrální území

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti.

V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Pardubice, politický i soudní okres Kolín[13]
  • 1855 země česká, kraj Čáslav, soudní okres Kolín
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Kolín
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický i soudní okres Kolín[14]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Kolín[15]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Kolín[16]
  • 1949 Pražský kraj, okres Kolín[17]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Kolín
  • 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Kolín

Památky[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Kolíně.
Bašta středověkého opevnění

Historické jádro je od roku 1989 vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Zachovalo si původní středověký půdorys. Na Karlově náměstí se nacházejí barokní domy, novorenesanční radnice, morový sloup a kašna. Jihozápadní část tvoří bývalé židovské ghetto se synagogou ze 17. století. Centrum je obehnáno dvojitým pásem hradeb (částečně zachovaným) s parkánem. Práchovna je předsunutá součást městského opevnění na pravém břehu Labe. Pochází z 15. století. Později sloužila jako sklad střelného prachu.

Chrám sv. Bartoloměje

Dominantou města je chrám sv. Bartoloměje, původně raně gotický z 2. poloviny 13. století. Na jeho přestavbě v gotickou katedrálu se koncem 14. století podílel Petr Parléř. Je národní kulturní památkou.

Další kostely ve městě jsou barokní kostel svatého Víta na Zálabí (původně gotický ze 14. století), kostel Nejsvětější trojice s kapucínským klášterem, chrám sv. Jana Křtitele nyní užívaný pravoslavnou církví, kostel církve československé z roku 1932 a ruiny kostela Všech svatých u nádraží.

Západně od centra města se nachází druhý nejstarší a druhý největší židovský hřbitovČechách z roku 1418 s více než 2600 náhrobky. Je zde také náhrobek syna známého pražského rabína Löwa z roku 1599. Na Zálabí se nachází nový židovský hřbitov, založený na konci 19. století. Byl značně poškozen během 2. světové války a při stavbě mostu přes Labe.

Od roku 2007 je v provozu obnovená Kolínská řepařská drážka. Po této dráze si lze zaplatit jízdu kolem Kolína. Dnes je dlouhá kolem čtyř kilometrů.

Známou kolínskou stavbou je dnes také již nefunkční kolínská vodárna a také mezi místními známý "šestnáctipatrák", nejvyšší kolínská stavba, v jejímž přízemí je lékárna.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Na počest místního kapelníka a hudebního skladatele Františka Kmocha se zde vždy v polovině června koná mezinárodní festival dechové hudby Kmochův Kolín.

Tvorbu slavného českého fotografa Jaromíra Funkeho připomíná fotografických festival výstav a přednášek Funkeho Kolín, který se pořádá jednou za dva roky.

Školství[editovat | editovat zdroj]

Gymnázium

V Kolíně obstarává základní vzdělání sedm základních škol označených číslicí 1–7, obvykle se k pořadovému číslu školy přidává i název ulice – například „3. Základní škola Prokopa Velikého“. Základní školy připojených obcí – například Sendražice – se do číslování kolínských základních škol nepočítají. V Kolíně také působí škola zvláštní.

Střední vzdělávání zajišťují Gymnázium Kolín, Obchodní akademie, Střední odborná škola a Střední odborné učiliště stavební, Střední odborná škola informatiky a spojů a Střední odborné učiliště, Střední odborná škola strojírenská, Střední škola obchodní, Střední zdravotnická škola a Dívčí katolická střední škola a Mateřská škola. Soukromými školami jsou Střední odborná škola podnikatelská Kolín a Střední odborná škola managementu a práva.[18]

V oblasti vyššího školství v Kolíně působí Vyšší odborná škola misijní a teologická, Academia Rerum Civilium – Vysoká škola politických a společenských věd a Vyšší odborná škola zdravotnická.

Církve[editovat | editovat zdroj]

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Elektrárna ESSO Kolín, projekt Jaroslava Fragnera, 1930-1932

Na jaře 2005 byla na severním okraji města otevřena automobilka konsorcia TPCA (Toyota-Peugeot-Citroën), která zaměstnává 3 000 lidí[zdroj?], s výrobní kapacitou 300 000 vozů ročně. Prvním modelem je trojice Toyota Aygo, Peugeot 107 a Citroën C1, společně vyvinutá a z 92 % identická, uvedená na trh kolem poloviny roku 2005.

Z chemického průmyslu je to kolínská Draslovka, Lučební závody a rafinerie PARAMO (dříve KORAMO).

Na Zálabí se nachází tepelná elektrárna s původním názvem ESSO, kterou podle projektu architekta Jaroslava Fragnera realizoval v roce 1932 Elektrárenský svaz středolabských okresů. Při pravém břehu Labe je součástí Masarykova mostu na Horním ostrově hydroelektrárna. Obě elektrárny provozuje Dalkia a.s. Kolín, což je závod francouzské firmy Dalkia a její české pobočky Dalkia ČR, která se v současné době zabývá také výrobou a rozvodem tepelné energie, kterou zásobuje průmysl a obyvatele v Kolíně.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Silniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Kolínem procházejí následující komunikace:

  • silnice 12 Praha - Kolín
  • silnice 38 Havlíčkův Brod - Chrudim - Čáslav - Kolín - Nymburk - Mladá Boleslav
  • silnice 125 Libice nad Cidlinou - Kolín - Uhlířské Janovice - Vlašim
  • silnice 322 Přelouč - Týnec nad Labem - Kolín
  • silnice 328 Jičíněves - Městec Králové - Kolín

V roce 2012 byl zprovozněn obchvat města (silnice I/38). Spojení obou částí města zajišťují dva silniční mosty (Masarykův a Nový). Pro pěší a cyklisty slouží též lávky vedoucí přes Kmochův ostrov.

Autobusové linky v roce 2011 provozovala vedly do těchto míst: Bystřice nad Pernštejnem, Čáslav, České Budějovice, Chlumec nad Cidlinou, Kouřim, Kutná Hora, Liberec, Městec Králové, Mladá Boleslav, Nymburk, Poděbrady, Tábor, Týnec nad Labem, Uhlířské Janovice, Vlašim, Zásmuky, Žďár nad Sázavou, Žiželice.

Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Město Kolín je důležitým železničním uzlem nejen Středočeského kraje, prochází jím první i třetí železniční koridor. Kolín leží na těchto tartích:

  • Trať 010 Kolín - Pardubice - Česká Třebová, dvoukolejná elektrifikovná celostátní dráha zařazená do evropského železničního systému, součást 1. a 3.koridoru, trať s velmi hustým vnitrostátním i mezinárodním provozem, zprovozněna v roce 1845
  • Trať 011 Praha - Český Brod - Pečky - Kolín, dvoukolejná elektrifikovná celostátní dráha zařazená do evropského železničního systému, součást 1. a 3.koridoru, trať s velmi hustým příměstským, vnitrostátním i mezinárodním provozem, zprovozněna v roce 1845
  • Trať 014 Kolín - Uhlířské Janovice - Ledečko, jednokolejná neelektrifikovaná regionální dráha, doprava zde byla zahájena roku 1900
  • Trať 230 Kolín - Kutná Hora - Havlíčkův Brod, dvoukolejná elektrifikovná celostátní dráha zařazená do evropského železničního systému, trať se silným vnitrostátním významem zprovozněna v roce 1869
  • Trať 231 Praha - Čelákovice - Lysá nad Labem - Nymburk - Poděbrady - Kolín, elektrifikovná celostátní dráha zařazená do evropského železničního systému, trať s hustým příměstským a vnitrostátním provozem, doprava zde byla zahájena roku 1870

V Kolíně se nachází jedno nádraží a čtyři zastávky, z toho nejdůležitější je odbočná železniční stanice Kolín, jejíž staniční budova byla obnovena v rámci projektu Českých drah Živá nádraží. Na trati 011 leží železniční zastávka Kolín zastávka, na trati 010 železniční zastávka Kolín dílny, na trati 231 leží železniční stanice Kolín-Zálabí a na trati 014 leží železniční zastávka Kolín místní nádraží.

V Kolíně zastavují nebo z něj vyjíždějí mnohé dálkové železniční linky:

  • linka D1 Praha - Kolín - Olomouc - Ostrava (- Slovensko) (interval 120 minut)
  • linka D2 Praha - Kolín - Pardubice - Brno - Břeclav (- Rakousko/Slovensko) (interval 120 minut)
  • linka D8 Praha - Kolín - Olomouc - Luhačovice / Zlín / Vsetín (- Slovensko)
  • linka D9 Praha - Kolín - Havlíčkův Brod - Brno (interval 120 minut)
  • linka D21 Kolín - Nymburk - Mělník - Ústí nad Labem (interval 120 minut)
  • linka D23 Kolín - Nymburk - Mladá Boleslav - Česká Lípa - Rumburk (interval 120 minut)

Kolín se nachází v systému pražské příměstské dopravy Esko, vedou sem následující linky:

  • linka S1 Praha Masarykovo nádraží - Český Brod - Kolín (interval 30-60 minut)
  • linka S2 Praha Masarykovo nádraží - Nymburk - Kolín (interval 60 minut)

Z Kolína vyjíždějí i další, již nečíslované, železniční linky:

  • Spěšný vlak Kolín - Pardubice - Ústí nad Orlicí - Letohrad - Lichkov (3 páry vlaků)
  • Spěšný vlak Kolín - Stará Paka - Trutnov (5 párů vlaků)
  • Osobní vlak Kolín - Pardubice - Ústí nad Orlicí - Česká Třebová (interval 120 minut)
  • Osobní vlak Kolín - Kutná Hora - Havlíčkův Brod (- Žďár nad Sázavou)
  • Osobní vlak Kolín - Uhlířské Janovice - Ledečko

Městská autobusová doprava[editovat | editovat zdroj]

Městská autobusová doprava v Kolíně existuje už od první republiky, je tvořena 14 linkami.

Vodní doprava[editovat | editovat zdroj]

V Kolíně se nachází říční přístav a plavební komora.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Správní území[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Okres Kolín a Obvod obce s rozšířenou působností Kolín.

Kolín je okresním městem a také obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Kolín se skládá z 89 obcí, obvod obce s rozšířenou působností Kolín z 69 obcí.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2013 [online]. Český statistický úřad, 30.4.2013. [hhttp://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/50002DF52B/$File/13011303.pdf Dostupné online.]  
  2. druhé vojenské mapování
  3. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  4. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2011-07-22, [cit. 2011-08-05]. Dostupné online.  
  5. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01, [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.  
  6. a b Divnopis: Kolín [online]. Praha: Česká televize, 2008, [cit. 2011-10-23]. Dostupné online.  
  7. Základní informace [online]. Kolín: Město Kolín, 2011, [cit. 2011-10-23]. Dostupné online.  
  8. a b c PROCHÁZKA, Jiří. Kolín ve fotografii. [s. l.] : Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1972. S. 6.  
  9. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 589-596. (česky a německy)
  10. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1533. (česky a německy)
  11. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1660. (česky a německy)
  12. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1920. (česky a německy)
  13. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  14. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  15. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  16. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.
  17. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.
  18. Atlas školství - Kolín
  19. Kolín - církve

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FIEDLER, Jiří. Židovské památky v Čechách a na Moravě. Praha : Sefer, 1992. 200 s. ISBN 80-900895-1-8.  
  • PROCHÁZKA, Jiří. Kolín ve fotografii. [s. l.] : Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1972. S. 5–35.  
  • ŠORM, A. Pověsti o českých zvonech. Praha : V. Kotrba, 1926.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu