Sirotčí svaz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Sirotčí svaz (označovaný také jako východočeský husitský svaz nebo sirotčí bratrstvo; lat.: Orphani) byl radikálním husitským uskupením měst a šlechty ustanoveným z iniciativy Jana Žižky v roce 1423. Východočeský svaz byl zformován splynutím Žižkovy části táborského svazu (bratrstvo Menšího či Nového Tábora) s orebity. Po Žižkově smrti 11. října 1424 se příslušníci východočeského svazu začali označovat jako sirotci. Na rozdíl od táborského svazu zde výraznou roli stejně jako v původním orebském svazu hrála šlechta, na úkor měst a radikálních kněží, jak tomu bylo právě v Táboře. Mezi nejdůležitější osobnosti sirotků patřili Jan Žižka z Trocnova (vlastně ještě v době Menšího Tábora), kněz Ambrož z Hradce, Viktorin z Kunštátu na Liticích a Pardubicích, Jan Královec z Hrádku, Kuneš z Bělovic, Jan Roháč z Dubé, Jan Čapek ze Sán, Prokop Malý či Jakub Vlk. Hlavním centrem svazu bylo královnino věnné město Hradec Králové.

Korouhev sirotčí polní obce (v hypotetických barvách)

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pod vedením Jana Žižky[editovat | editovat zdroj]

Jan Žižka v rozhovoru s Janem Rokycanou před Prahou roku 1424

Na jaře roku 1423 se vojevůdce Jan Žižka ve zlém rozešel s táborským svazem a začal ve východních Čechách budovat tzv. Menší Tábor. Pod Žižkovu moc byli postupně zahrnuti i původní východočeští husité-orebité vedení Žižkovým přítelem knězem Ambrožem z Hradce. Svaz Menšího Tábora se po svém založení v Německém Brodě 8. března 1423 zpočátku opíral zejména o bývalou táborskou polní obec a orebskou a táborskou šlechtu. Vzrůstající moc slepého hejtmana se nelíbila zemskému panstvu a Čeněk z Vartemberka proti Žižkovi vytáhl. 20. dubna 1423 jej Jan Žižka porazil v bitvě u Hořic. V červenci Žižka obsadil Hradec Králové, který do té doby patřil husitskému šlechtici Diviši Bořkovi z Miletínka. V létě došlo k vůbec prvnímu střetu mezi husitskými vojsky. 4. srpna 1423 porazil slepý hejtman bývalého spojence Diviše Bořka z Miletínka v bitvě u Strachova dvora. Patrně v září 1423 byl vydán Žižkův vojenský řád, který byl sirotky vždy dodržován.

6. ledna 1424 porazil Žižka katolické šlechtice v bitvě u České Skalice a 7. června 1424 rozdrtil spojené pražany a kališnickou a katolickou šlechtu v bitvě u Malešova. K bratrstvu Menšího Tábora postupně připojil města Hradec Králové, Čáslav, Jaroměř, Dvůr Králové a Trutnov. Pod tíhou krvavých porážek se téměř rozpadl pražský městský svaz. Vojsko východočeského svazu poté táhlo k samotné Praze, kterou byl Žižka rozhodnut za její zradu ztrestat. Od krveprolití ho až 14. září odradil Jan Rokycana smírem na Špitálském poli. Místo boje došlo k vzájemné dohodě a spojené husitské armády vytáhly na Moravu proti vojsku Albrechta Habsburského. Před obleženou Přibyslaví však Jan Žižka 11. října 1424 zemřel.

Období 1424–1434[editovat | editovat zdroj]

Sirotčí velitel Jan Čapek ze Sán

Ambrož z Hradce odvezl tělo mrtvého velitele do Hradce Králové, kde bylo pohřbeno v kostele sv. Ducha a o něco později v Čáslavi. Pravděpodobně na popud samotného Ambrože si od té doby východočeští husité začali říkat sirotci. Pod vrchním velením táborského hejtmana Prokopa Holého, se sirotci zúčastnili krvavé bitvy u Ústí. Po vítězství v bitvě u Světlé v roce 1427 se husitům otevřela cesta pro spanilé jízdy. V květnu vyplenila spojená vojska sirotků a táborů Horní Lužici a Slezsko. 4. srpna 1427 byla spojenými kališníky rozehnána třetí křížová výprava v bitvě u Tachova. Od roku 1428 stál v duchovním čele sirotků kněz Prokop Malý zvaný Prokůpek. Na jaře roku 1428 spojená husitská vojska protáhla skrz Horní Uhry a Slezsko. Zmocnila se měst Uherského Brodu, Ostravy, Osoblahy, Hlohova a dalších a s obrovskou kořistí se vrátila domů. V roce 1429 plenili sirotci Horní Falc a v roce 1430 Horní Uhry.

V letech 1431-1434 se vrchním sirotčím hejtmanem stal Jan Čapek ze Sán. 14. srpna 1431 byla poslední křížová výprava rozprášena spojenými husitskými vojsky v bitvě u Domažlic. Na podzim byli sirotci vedení Janem Čapkem drtivě poraženi uherským vojskem na jižním Slovensku v Pováží. V létě roku 1433 podnikli sirotčí oddíly vedené Janem Čapkem ze Sán slavnou rejsu na pomoc polskému králi Vladislavu Jagellovi, přičemž se dostali až k Baltu. Po nezdaru u obležené Plzně, se radikálové (sirotci a táboři) pod vrchním velením Prokopa Holého střetli s panskou jednotou (umírněná husitská šlechta a katolíci) 30. května 1434 v bitvě u Lipan. Radikálové byli drtivě poraženi. V boji padli vůdci Prokop Holý a Prokop Malý. Jan Čapek ze Sán s jízdou opustil bojiště. Po bitvě bylo ve stodolách nedaleko bitevního pole upáleno na 700 zajatých radikálů. Z této rány se již sirotčí svaz nevzpamatoval a v podstatě zaniknul. Pouze načas se ještě naposledy od 27. září 1436 do 3. března 1437 vlády v Hradci Králové zmocnil radikální kněz Ambrož. Poté se Hradec Králové usmířil s císařem Zikmundem Lucemburským.

Města ovládaná sirotčím svazem[editovat | editovat zdroj]

Čáslav v roce 1650. V pravém dolním rohu je zobrazen údajný Žižkův hrob.

Šlechta na straně sirotčího svazu[editovat | editovat zdroj]

Sirotčí hejtman Kuneš z Bělovic na ilustraci Mikoláše Alše z roku 1897

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BARTOŠ, František Michálek. České dějiny II./8. Husitská revoluce. 2. Vláda bratrstev a její pád 1426-1437. Praha : Academia, 1966. 263 s.  
  • ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1378-1437 : Lucemburkové na českém trůně II. Praha : Libri, 2000. 438 s. ISBN 80-85983-98-2.  
  • ČORNEJ, Petr. Lipanská křižovatka : příčiny, průběh a historický význam jedné bitvy. Praha : Panorama, 1992. 277 s. ISBN 80-7038-183-3.  
  • ČORNEJ, Petr. Lipanské ozvěny. Jinočany : H & H, 1995. 203 s. ISBN 80-85787-80-6.  
  • ČORNEJ, Petr. Světla a stíny husitství. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 482 s. ISBN 978-80-7422-084-5.  
  • ČORNEJ, Petr. Tajemství českých kronik : cesty ke kořenům husitské tradice. 2. vyd. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2003. 456 s. ISBN 80-7185-590-1.  
  • ČORNEJ, Petr. Velké dějiny zemí Koruny české V. 1402-1437. Praha : Paseka, 2000. 790 s. ISBN 80-7185-296-1.  
  • JUROK, Jiří. Příčiny, struktury a osobnosti husitské revoluce. České Budějovice : Veduta, 2006. 420 s. ISBN 80-86829-22-7.  
  • ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. 3. Kronika válečných let. Praha : Karolinum, 1996. 420 s. ISBN 80-7184-075-0.  
  • ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. 4. Epilog bouřlivého věku. Praha : Karolinum, 1996. 550 s. ISBN 80-7184-076-9.  
  • ŠMAHEL, František. Husitské Čechy : struktury, procesy, ideje. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 758 s. ISBN 80-7106-468-8.  

Související články[editovat | editovat zdroj]