Bitva u Lipan

Bitva u Lipan
Konflikt: Husitské války
Mohyla Prokopa Holého. K jejímu slavnostnímu odhalení došlo v roce 1881 a dodnes tvoří nedílnou součást panoramatu lipanského bojiště
Trvání: 30. květen 1434 Naplánováno: {{{plánováno}}} Cíl: {{{cíl}}} Místo: Lipská hora, jižně od vesnice Lipany, cca 9 km od Českého Brodu, Středočeský kraj Casus belli: {{{příčina}}} Výsledek: Drtivé vítězství panské jednoty Změny území: {{{Území}}}
Strany
Husité – sirotčí svaz – táborský svaz	Kališnicko–katol. aliance – umírnění husité − katolický landfrýd
Velitelé
Prokop Holý Ondřej Keřský z Řimovic Jan Čapek ze Sán Prokop Malý	Diviš Bořek z Miletínka
Síla
Moderní odhad: ~ asi 10 000 pěchota ~ asi 700 jízda ~ 480 bojových vozů Prameny: Bartošek z Drahonic ~ 9000 pěchota ~ 700 jízda ~ 6 kop vozů ~ více než 40 houfnic	Moderní odhad: ~ asi 12 – 13 000 pěchota ~ asi 1200 jízda ~ 720 bojových vozů Prameny: Bartošek z Drahonic ~ 10 000 pěchota ~ 1000 jízda
Ztráty
~ asi 1300 bojovníků	~ asi 200 bojovníků
{{{poznámky}}}

Bitva u Lipan se odehrála 30. května 1434 na kótě 367 Lipská hora stojící jižně od středočeské vesnice Lipany. Vojáci utrakvisticko-katolické aliance v čele s Divišem Bořkem z Miletínka zde drtivě porazili polní vojska sirotčího a táborského svazu, které tvořily páteř vojenských složek radikálního křídla husitského hnutí. Debakl radikálů, v jejichž řadách zahynul i Prokop Holý, nejvlivnější husitský politik, na jehož vůli do značné míry závisel osud revolučních Čech, sesadil polní obce z postavení rozhodujícího politického činitele v Čechách a umožnil opozici konečnou dohodu s králem Zikmundem Lucemburským a legáty basilejského koncilu. V dlouhodobém horizontu bitva přinesla ukončení válečného stavu v Zemích Koruny české.

Střetnutí

Před bitvou

Bojiště u Lipan

V neděli 30. května 1434 svedly bitvu poblíž malé vesnice Lipany spojené síly radikálních husitů, to znamená táborité vedení Ondřejem Keřským a v politické rovině Prokopem Holým a sirotci Jana Čapka ze Sán na straně jedné, a koalice umírněných kališníků (utrakvistů) a katolíků pod vedením hejtmana Diviše Bořka z Miletínka, starého spolubojovníka Jana Žižky na straně druhé (dle některých pramenů vedl vojsko koalice Mikuláš Krchlebec z Krchleb, purkrabí na Zvíkově).

Radikální strana, poté co se 27. května dozvěděla, že proti ní táhne od Českého Brodu nepřítel, zaujala výhodné postavení na návrší jihozápadně od Lipan a uzavřela se ve vozové hradbě. V jejich týlu přitom byla Lipská hora.

Početní stav obou vojsk není znám, ale podle odhadů založených na známém a relativně přesném počtu zúčastněných vozů se zdá, že vojsko husitské levice bylo poněkud početně slabší; pro výsledek bitvy mohl být rozhodující především menší počet jezdců. Utrakvisticko-katolická aliance měla na své straně asi 13 000 pěších, 1300–1500 jízdních bojovníků a více než 700 vozů. V jejich řadách bojovali rožmberské oddíly společně s bojovníky kališnické šlechty, Prahy, Mělníka, nechyběli ani katolíci z Plzně. V čele vojsk stál zkušený vojevůdce Diviš Bořek z Miletínka. Radikálové disponovali asi 10 000 pěšími, 360 vozy a jen 700 jezdci. Vedli je správci obou polních obcí - Prokop Holý a Prokůpek. Bylo to vojsko zkušených profesionálů, doplněné narychlo sehnanými posilami. Obě strany používaly klasickou husitskou taktiku a výzbroj.

Nastala patová situace, protože vozová hradba poskytovala každé ze stran výtečnou obranu, ale zároveň by byl útok na nepřítele velice riskantním. S dostatkem zásob si radikálové mohli dovolit přenechat aktivitu na svém protivníkovi, kterého tlačil čas. Výsledkem měl být buď rozpad utrakvisticko-katolické strany, která by se váháním pravděpodobně oslabila, nebo její generální útok, ovšem za velmi nevýhodných podmínek. Velitelé umírněných si tohoto byli vědomi (na místě svých nepřátel by nepochybně zvolili stejný postup) a poté, co ztroskotala poslední snaha o smírnou dohodu (předáci obou stran se před začátkem bitvy sešli ve snaze se dohodnout, ale rozdílnost názorů se ukázala jako příliš velká), se obě vojska připravila k bitvě.

Průběh bitvy

Část panorámatu bitvy u Lipan, namalovaného roku 1898 malířem Luďkem Maroldem pro Výstavu architektury a inženýrství.

Průběh bitvy samotné byl rekonstruován naposledy historiky Petrem Klučinou a Petrem Čornejem, soudobé prameny k jejímu průběhu sice existují, ale nemohou být ve své útržkovitosti a subjektivnosti považované za spolehlivé. V současnosti je jako nejpravděpodobnější přijímán Čornejův výklad průběhu bitvy.^[zdroj?]

Protože nebylo v možnostech koaličního vojska dobýt vozovou hradbu radikálů přímým útokem, rozhodli se hejtmani použít úskoku. Diviš Bořek z Miletínka skryl část jízdy - pečlivě vybrané bojovníky - v dolince poblíž vozové hradby nepřítele, zatímco vozový šik, kterému velel Jan Černín z Vysoké, se začal přibližovat k opevnění radikálů. Když se šik ocitl v dostřelu od vozové hradby, opravdu několikrát vystřelili z děl, ale pak se vozy stočily na sever a předstíraly ústup směrem k Českému Brodu. Tento překvapivý ústupový manévr pravděpodobně v táboře radikálů vyvolal euforii, pod jejímž vlivem byla otevřena vozová hradba a jejich jízda i pěší začali pronásledovat ustupující vozy. Vozová hradba je v takové chvíli velice zranitelná, čehož chtěli umírnění využít.

V okamžiku, kdy se radikálové dostali do dostatečné vzdálenosti od svého opevnění, začaly se vozy otáčet a ústup se změnil v útok. Zároveň na otevřenou vozovou hradbu zaútočil dosud skrytý jízdní oddíl (v jeho řadách byli např. Mikuláš z Landštejna na Borotíně, Arnošt z Lestkova, Petr z Janovic na Vysokém Chlumci, Jan Malovec z Pacova) s úkolem udržet ji otevřenou, dokud nepřijdou na pomoc pěší bojovníci z vozového šiku. Jízdní oddíl vytvořil ve vozové hradbě mezeru, kterou dovnitř pronikali další bojovníci. Přestože boj trval až do večerních hodin, v tu chvíli byla bitva již rozhodnuta. Střetnutí se brzy změnilo pouze v pobíjení bojovníků radikální strany, na vozech padli i Prokop Holý a Prokůpek. Rychle se v situaci na bojišti naopak dokázali zorientovat vrchní sirotčí hejtman Jan Čapek ze Sán a vůdce starotáborského oddílu Ondřej Keřský, kterým se podařilo s dalšími jezdci bezpečně uniknout do Kolína.

Útěk z bojiště vynesl sirotčímu veliteli již u některých mladších kronikářů (Pavel Žídek, Václav Březan, Tomáš Pešina z Čechorodu, Jiří Kruger-Crugerius, Bohuslav Balbín) a později i některých historiků punc zrádce a zbabělce. Většina historiků zabývajících se primárně vojenstvím s tím ale nesouhlasí. Podle nich bylo jeho rozhodnutí pragmatické a správné, v dané chvíli byla bitva již tak jako tak ztracena a Jan Čapek ze Sán udělal to, co bylo jeho povinností – nemohl-li už zvítězit a zachránit všechny své spolubojovníky, zachránil alespoň ty, které mohl. Na tuto stranu se přiklonil rovněž historik Petr Čornej.

Výsledky a důsledky bitvy

Adolf Liebscher – Bitva mezi Tábory a Pražany u Lipan r. 1434

Bitva skončila rozhodným vítězstvím utrakvisticko-katolické aliance. Padlo v ní odhadem 1300 radikálů a 200 zástupců utrakvisticko-katolické aliance. Dalších na 700 zajatců bylo upáleno ve stodolách u Českého Brodu; naopak ke spolupráci donucení rolníci z okolních obcí byli propuštěni na svobodu. O další existenci sirotčího polního vojska prameny po bitvě mlčí, zřejmě zaniklo. Naopak polní vojsko táborské zůstalo po bitvě poměrně silným. Politická a mocenská moc husitských radikálů byla nadobro podlomena. Tato skutečnost umožnila konečnou dohodu se Zikmundem Lucemburským a legáty basilejského koncilu a v dlouhodobém horizontu přinesla ukončení válečného stavu v Zemích Koruny české.

Část bojovníků radikálních svazů se připojila k umírněným kališníkům, část odešla do zahraničí za kariérou žádaných žoldnéřů. A část zůstala a stále vzdorovala - například Jan Roháč z Dubé.

Bitva u Lipan v historické paměti

Bitva u Lipan byla již svými současníky vnímána jako historický zlom a toto povědomí o její důležitosti se v průběhu dalších staletí jen posilovalo. V nacionálně vypjatém 19. století, kdy se husitská epocha stala jedním z nejvýrazněji přehodnocovaných období českých dějin v historické obci (a jejím vlivem i v povědomí veřejnosti), se chápala již jako jeden ze zásadních mezníků vývoje českého státu (jako byla např. chápána i bitva na Bílé hoře). Výrazem tohoto přesvědčení se stalo v roce 1881 vztyčení pamětní mohyly Prokopa Holého na návrší u Lipan, o několik let později (1896) vzniklo v Českém Brodě Podlipanské muzeum. Po mnoho let od roku 1870 každoročně v den výročí bitvy směřovaly na bitevní pole pamětní průvody lidu.

Husitské hnutí a také i lipanská bitva a její protagonisté se stala vděčným námětem historizujících děl mnoha českých umělců v 19. století, ale i v 20. století (Mikoláš Aleš, Josef Matyáš Trenkwald, Václav Levý, Luděk Marold, Svatopluk Čech, Jaroslav Vrchlický, Ivan Klicpera, František Hrouda).

Odkazy

Šlechta bojující na straně kališnicko-katolické aliance

Diviš Bořek z Miletínka • Zdeněk z Dršťky • Jan Švihovský z Rýzmberka • Jan ze Švamberka • Jan Švihovský z Gutštejna • Burian Švihovský z Gutštejna • Protiva ze Svojšína • Hádek z Paběnic • Humprecht z Kočova • Boreš z Oseka • Přibík z Klenového • Aleš ze Šternberka • Vilém z Jaroslavic • Kuneš Tluksa z Buřenic • Beneš z Myšlína • Beneš z Dubé • Václav z Brloha • Jakoubek z Božejova • Menhart z Hradce • Petr Zmrzlík ze Svojšína • Hynce Ptáček z Pirkštejna • Aleš Holický z Vřešťova • Jan Černín z Mlátovic • Václav z Michalovic • Jiří z Poděbrad

Pravděpodobná účast

Jindřich z Plavna • Ondřej ze Štampachu • Vilém Švihovský z Rýzmberka • Václav Struch z Chlumku

Šlechta bojující na straně radikálů

Jindřich Velíšský z Vartenberka • Jan Čapek ze Sán • Jan Roháč z Dubé • Jan Kolda ze Žampachu • Tábor Sezima Zajímač z Kunštátu • Jan Talafús z Ostrova • Vilém z Chlumu a Košumberka • Jan z Bergova

Prameny

• PICCOLOMINI, Enea Silvio. Historie česká. Litvínov : Dialog, 2010. 160 s. ISBN 978-80-7382-136-4.  
• Ze starých letopisů českých. Praha : Svoboda, 1980. 580 s.  
• Ze zpráv a kronik doby husitské. Praha : Svoboda, 1981. 491 s. [Kronika Bartoška z Drahonic].  

Literatura

• ČORNEJ, Petr. Velké dějiny zemí Koruny české V. 1402-1437. Praha : Paseka, 2000. 790 s. ISBN 80-7185-296-1.  
• ČORNEJ, Petr. Lipanská křižovatka : příčiny, průběh a historický význam jedné bitvy. Praha : Panorama, 1992. 277 s. ISBN 80-7038-183-3.  
• ČORNEJ, Petr. Lipanské ozvěny. Jinočany : H & H, 1995. 203 s. ISBN 80-85787-80-6.  
• ČORNEJ, Petr. Husitský Tábor č. 8. Tábor : Husitské muzeum v Táboře, 1992. Kapitola Lipany ve svědectví pramenů, s. 155 – 184.  
• ČORNEJ, Petr; BĚLINA, Pavel. Slavné bitvy naší historie. 1. vyd. Praha : Marsyas, 1993. 272 s. ISBN 80-901606-1-1.  
• DURDÍK, Jan. Husitské vojenství. Praha : Rovnost, 1953. 210 s.  
• MACEK, Josef. Prokop Veliký. Praha : Naše vojsko, 1953. 211 s.  
• PALACKÝ, František. Dějiny národu Českého v Čechách a na Moravě – Kniha XII. Praha : F. Tempský, 1877. 402 s.  
• PAPAJÍK, David. Jan Čapek ze Sán. České Budějovice : Veduta, 2011. 364 s. ISBN 978-80-86829-63-0.  
• ŠANDERA, Martin. Hynce Ptáček z Pikrštejna – opomíjený vítěz husitské revoluce. Praha : Vyšehrad, 2011. 200 s. ISBN 978-80-7429-132-6.  
• ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. 3. Kronika válečných let. Praha : Karolinum, 1996. 420 s. ISBN 80-7184-075-0.  
• URBÁNEK, Rudolf. Lipany a konec polních vojsk. Praha : Melantrich a.s., 1934. 262 s.  
• URBÁNEK, Rudolf. Bitva u Lipan. Praha : Československá obec sokolská, 1934. 48 s.  

Sekundární literatura

• LENKOVÁ, Jitka; PAVLÍK, Václav. Nejdůležitější bitvy v českých dějinách. 1. vyd. Frýdek-Místek : Alpress, 2007. 294 s. ISBN 978-80-7362-470-5.  
• MAROLD, Luděk. Průvodce panoramou "Bitva u Lipan". Praha : Topič, 1898. Stručný popis bitvy u Lipan, okolnosti vzniku Maroldova panoramatu. Dostupné online.  
• PEKAŘ, Josef. O smyslu českých dějin. Praha : Rozmluvy, 1990. 418 s. ISBN 0-946352-70-4.  
• KOLEKTIV AUTORŮ. Vojenské dějiny československa I. díl. Praha : Naše vojsko, 1986. 368 s.  

Externí odkazy

Souřadnice: 50°1′42,77″ s. š., 14°56′13,39″ v. d.

• O bitvě na www.husitstvi.cz