Hradec Králové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
statutární město Hradec Králové
Velké náměstí s dominantou Bílé věže, katedrály sv. Ducha a barokní Staré radnice

Velké náměstí s dominantou Bílé věže, katedrály sv. Ducha a barokní Staré radnice

NUTS 5: CZ0521 569810
kraj (NUTS 3): Královéhradecký (CZ052)
okres (NUTS 4): Hradec Králové (CZ052)
historická země: Čechy
katastrální výměra: 105,61 km²
počet obyvatel: 92 904  (1. 1. 2014[1])
rozpočtové výdaje: 2479[2] mil. Kč  (2010)
nadmořská výška: 235 m
PSČ: 500 00
zákl. sídelní jednotky: 84
části obce: 21
městské části / obvody: 0
katastrální území: 21
adresa magistrátu: Magistrát města Hradce Králové
Československé armády 408
502 00 Hradec Králové
posta@mmhk.cz
primátor(ka): Zdeněk Fink[3]
www.hradeckralove.org
Hradec Králové
Red pog.png
Hradec Králové
Hradec Králové, Česko

Hradec Králové (německy Königgrätz) je statutární město na východě Čech a metropole Královéhradeckého kraje, ležící na soutoku Labe s Orlicí.

Pro své příhodné vlastnosti bylo území Hradce osídleno již v dobách prehistorických. Ve středověku šlo o věnné město českých královen a této době vděčí za gotickou katedrálu sv. Ducha na svém Velkém náměstí, která dnes vedle Bílé věže a Staré radnice patří mezi městské dominanty. Do poloviny 19. století sloužilo město jako vojenská pevnost, jež byla zrušena po debaklu při bitvě u Hradce Králové v roce 1866. Tím se doslova uvolnil prostor pro zlatou éru královéhradecké architektury na začátku 20. století, ze které si především díky stavbám Gočára a Kotěry město odneslo označení Salon republiky.

Hradec Králové je univerzitní město, vyučuje zde Univerzita Hradec Králové, některé fakulty Univerzity Karlovy a Univerzity obrany. Sídlí zde biskupové královéhradecké diecéze církve katolické a československé husitské. Klicperovo divadlo je uznávanou scénou, jež čtyřikrát získala ocenění Divadlo roku, artkino Centrál se pyšní oceněním Nejlepší evropské kino pro mladé publikum z roku 2008. Královéhradecký Festival Park, který leží na místě bývalého vojenského letiště, poskytuje prostor mimo jiné známým letním festivalům Rock for People a Hip Hop Kemp.

Primátorem města je Zdeněk Fink, který toto místo převzal v roce 2010 od Otakara Divíška. V radě města jsou kromě Občanské demokratické strany zastoupeny i strany Volba pro město, Hradecký demokratický klub, TOP 09 a Doma v Hradci. Z oblasti justice ve městě působí krajský i okresní soud.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Hradce Králové.

Krajina na soutoku Labe s Orlicí, jíž dominuje město Hradec Králové, byla obydlena již v době prehistorické. Archeologické naleziště na okraji města v Plotištích nad Labem vykazuje několikanásobné osídlení jak z období pravěku, tak z doby římské. Kumulace pravěkých kultur na jednom místě v blízkosti brodu přes Labe a charakter nálezů dokazují, že po celé dlouhé úseky svého osídlení měla tato významná lokalita ráz obchodního střediska. Již v 10. století vzniklo zde slovanské hradiště rodu Slavníkovců s rušným tržištěm, ovládajícím starou obchodní stezku od Krakova přes Náchod k Praze.

Když roku 995 došlo ke sjednocení českých kmenů pod vládou Přemyslovců, stal se Hradec sídlem knížete a správním střediskem rozsáhlého území severovýchodních Čech po obou stranách Labe podle jeho toku od Dvora Králové až k Pardubicím. Ve 12. století zaujímá Hradecko již několik správních okrsků, spojených v celou provincii se čtyřmi hrady, purkrabským soudem a arcijáhenstvím.
Přesné datum povýšení hradiště na město není dosud známé, vlivem značného stavebního ruchu, terénních úprav, požárů a válečných škod po staletí na městském pohorku došlo ke ztrátě nejstarších archeologických stop.

Osudový význam pro vývoj městského osídlení mělo 13. století, kdy se za Přemysla Otakara I. roku 1225 stal hrad s tržním předhradím svobodným královským městem. Ještě ve 13. století byl postaven nový gotický královský hrad, kde často přebývali Přemysl Otakar I., Václav I., Přemysl Otakar II. i Václav II. Hradec ustanovil Václav II. za část věna českým královnám, které na hradě žily jako vdovy. Založení města bylo zprvu hospodářským a právním aktem, urbanistický dosah městského založení se dostavil později, teprve na přelomu 13. a 14. století. Na rozvoji města se podíleli němečtí kolonisté a početná vrstva kupců a řemeslníků, kteří osídlili ostroh v celém rozsahu. Tehdy se vytvořila i půdorysná osnova původní městské fortifikace, vedené při úpatí návrší kolem celého jeho obvodu.

Podoba středověkého města Hradec Králové

Ve 14. století vzrostla prestiž města, jehož hlavou byl královský rychtář, městská rada a obecní starší. Spravovali městskou pečeť s českým lvem, kterou známe již od roku 1362. Hospodářskou základnu města posílily výhody a dary, které městu potvrdili čeští panovníci Jan Lucemburský, Karel IV. i Václav IV. Došlo ke kodifikaci městského zřízení; monopolní postavení městských řemesel a tím i výsadní postavení hradeckých cechů bylo zaručeno právem mílovým, příjmy měšťanů zaručovalo zase právo várečné. V té době byl Hradec Králové svým významem, rozlohou a počtem obyvatel nejvýznačnějším českým městem po Praze. Hmotným dokladem bohatství města v době, kdy v Hradci sídlil skvělý dvůr královny Elišky Rejčky, je chrám sv. Ducha z počátku 14. století. Velký stavební ruch se vyvinul také v obou podměstích, v západním Pražském u Labe a ve východním Mýtském u Orlice. Jejich území tvořila bohatá spleť patnácti ostrovů mezi rameny obou řek, která spojovalo šestnáct mostů. Na předměstích bylo sedm farních kostelů, dva kláštery a tři špitály pro chudé a nemocné, při nichž byly také kostely.

Výbuch husitské revoluce, při kterém se město postavilo na stranu Jana Žižky, sice počeštil město, ale zároveň je ochudil o četné umělecké a stavitelské památky. Žižka byl roku 1424 pochován v chrámu sv. Ducha. Ke konsolidaci hospodářského a kulturního života došlo až za vlády Jiřího z Poděbrad a Vladislava Jagellonského. Král Jiří městu přál. Za jeho vlády byl opraven chrám sv. Ducha, pořízena nová kruchta a postavena honosná kašna na náměstí, která ovšem byla roku 1782 stržena. Písmeno "G" v městském znaku vysvětluje tradice jako králův monogram. Jiří z Poděbrad i Vladislav Jagellonský potvrdili městu stará privilegia a tak se Hradec Králové mohl znovu zařadit mezi nejbohatší města.

Demokratizace, projevující se zvýšeným uplatňováním městského stavu byla živnou půdou pro odboj české šlechty a královských měst proti císaři Ferdinandovi I., který usiloval o mocenskou politiku svého rodu. Odpovědí byla roku 1547 konfiskace majetku města a ztráta politických práv dosazením královského rychtáře, ochuzení půjčkami, daněmi a pokutami. Část majetku byla sice roku 1562 městu vrácena, ale vůdčí postavení v kraji město ztratilo.

Z těžkých hospodářských poměrů vyvedl město primas Martin Cejp z Peclinovce. Výsledkem jeho více než třicetiletého působení na radnici byla velkorysá renesanční přestavba města, nové dláždění, úpravy radnice, opevnění, stavba školy, předbraní Pražské brány a Bílé věže, která je od té doby nejtypičtější a nepředstiženou hradeckou dominantou. Cejp pečoval rovněž o úroveň hradeckého latinského školství. V jeho době byli v čele hradecké školy vynikající rektoři Valentin Kochan z Prachové a Jan Kampanus Vodňanský. Významnými rodáky 16. století byli Cyprian Lvovický ze Lvovic a Václav Plácel z Elbinku. Období třicetileté války bylo pohromou pro město. Umístění císařské posádky, švédská okupace, příchod jezuitů, násilné nucení ke katolické víře – to vše sužovalo město hmotně i duchovně. Švédské vpády postihly Hradec nejen vysokým výpalným, ale i těžkými ztrátami na obytných domech na předměstích a na uměleckých a stavebních památkách. Rozsáhlá a lidnatá předměstí byla fortifikacemi, vojenskými akcemi a požáry proměněna v poušť.

V roce 1567 byl prováděn v královských městech soupis domů. V Hradci Králové jich tehdy bylo 780.

V roce 1664 bylo v Hradci Králové zřízeno biskupství. Farní kostel sv. Ducha se stal katedrálním chrámem, při kterém byla zřízena šestičlenná kanovnická kapitula. Město nabylo barokní tvářnosti stavební aktivitou biskupa a jezuitů. Přizvali si na stavbu tehdejší vynikající architekty (Carlo Lurago, Jan Blažej Santini-Aichel). A tak na náměstí vyrostla monumentální stavba chrámu Nanebevzetí Panny Marie s přilehlou jezuitskou kolejí, biskupská rezidence, vznosná kaple sv. Klimenta, nový morový sloup a v místech bývalého hradu seminární kostel sv. Jana Nepomuckého.

Podoba pevnosti Hradec Králové

K dalšímu stavebnímu vývoji nedošlo pro válku o rakouské dědictví a válku sedmiletou. Žalostný osud města dovršil požár roku 1762, kdy téměř polovina města podlehla ohni, který založili současně na několika místech pruští vetřelci. Pruské vpády do země přinutily Josefa II., jako spoluvladaře Marie Terezie, k rozhodnutí, vybudovat z Hradce Králové pevnost. Stavbě pevnosti, prováděné ve dvou etapách v letech 17661789, musela ustoupit předměstí. Obyvatelstvo bylo vystěhováno daleko za vnější okraj inundačního a demoličního území pevnosti, do nově založených obcí Nového Hradce Králové, Kuklen, Farářství a Pouchova. Soustavu hradeb doplňovaly účelové budovy, z nichž některé se zachovaly dodnes.

Germanizace, kterou přinesla vláda Josefa II., dala městu zevní německý ráz. Vlastenecká tradice však žila ve městě od dob Bohuslava Balbína a matematika Stanislava Vydry, kteří se oba v Hradci Králové narodili. V první polovině 19. století, v době českého národního obrození, se město slavně zapsalo do historie. Kulturní a společenský život obrozeneckého Hradce se tehdy soustřeďoval kolem čtyř institucí: divadla, gymnázia, semináře a nakladatelství s knihkupectvím Jana Hostivíta Pospíšila. Tento významný vlastenecký nakladatel stál v čele nadšené družiny, kterou tvořili dramatik Václav Kliment Klicpera, profesor Josef Chmela, kněz Josef Liboslav Ziegler a jejich přátelé, kteří žili v kraji a s nimiž byli hradečtí buditelé ve spojení. Však také Pospíšilův dům hostil vlastence z celé země (např. Hanku, Rettigovou), mezi nimiž nechyběli ani Ľudovít Štúr a Jozef Miloslav Hurban ze Slovenska. Na hradeckém gymnasiu tehdy studovali Václav Hanka, Josef Jaroslav Langer, Josef Kajetán Tyl, Karel Jaromír Erben, František Škroup a další. V divadle "U zlatého orla" se hrála česká představení, která organizoval Václav Kliment Klicpera. Roku 1848 se i v Hradci Králové utvořila Národní garda, jejíž prapor namaloval Josef Mánes. Bachův absolutismus sice na čas zlomil národní rozkvět, ale šedesátá léta jsou opět obdobím rozvoje českého živlu ve městě. Zásluhu o to měli František Cyril Kampelík, lékař v Kuklenách, Kristian Stefan, přítel Boženy Němcové a dopisovatel České včely a podnikatel Václav František Červený, zakladatel slavné hradecké továrny na hudební nástroje.

Letecký pohled na střed města

Roku 1851 byl Hradec Králové prohlášen samostatným městem, a zvolen jeho první starosta, profesor hospodářství Ignác Lhotský. Jeho dosavadní součásti vně hradeb získaly samostatnost. Územně a počtem obyvatel okleštěné město usilovalo o dosažení dalších hospodářských výhod. Roku 1857 bylo spojeno se světem železnicí, později založilo cukrovar, strojírnu, plynárnu, záložnu a spořitelnu. V roce 1857 byla zrušena pevnost, město se však zaleklo nákladů na likvidaci a pevnostní pozemky neodkoupilo a to ani při druhé nabídce v roce 1873. Erár proto pevnost obnovil, ale bez demoličního pásma. Roku 1864 vznikla světoznámá továrna na piana firmy Antonín Petrof.

Roku 1866 se nedaleko od města rozhodla válka mezi Rakouskem a Pruskem. Vina pak byla hledána i v nečinnosti pevnosti. O zrušení pevnosti, odprodej vojenských pevnostních objektů a pozemků městu a zbourání hradeb se zasloužil úřadující náměstek purkmistra Ladislav Jan Pospíšil. Vleklé jednání skončilo až roku 1893 osnovou zákona o prodeji fortifikačních objektů a pozemků městu. Když tuto zprávu šťastný, ale vyčerpaný Pospíšil oznamoval obecnímu zastupitelstvu, byl stižen mozkovou mrtvicí a krátce nato skonal. Hradby byly na základě smlouvy s erárem odstraněny v průběhu dvaceti let bez ohledu na zachování nejvýznamnějších částí. Kulturní život se koncem století projevil v bohatém spolkovém životě. V 80. letech bylo postaveno Klicperovo divadlo, založeno muzeum, živý kulturní ruch panoval i na hradeckém gymnasiu, jehož žákem byl v 60. letech Alois Jirásek a na počátku 20. století i Karel Čapek a Emil Vachek.

Pohled na město od soutoku Labe a Orlice

Starostou města byl r. 1895 zvolen JUDr. František Ulrich, který po 30 let svého funkčního období organizoval budování moderní metropole. V počátečním velmi náročném období rozvoje se bourala pevnost, upravovaly uvolněné pozemky, stavěly nové budovy, komunikace, vznikaly první regulační plány. Již na přelomu století jsou do Hradce Králové zváni architekti z Vídně a Prahy, vyznávající zásady moderní architektury. Dokladem jejich působení je např. budova Obchodní akademie na nám. Svobody (dnes Univerzita Hradec Králové), Okresní dům v Palackého ul. (přístavba Grandhotelu) a mnohé další. Rok 1909 je dalším milníkem pro formování města. Byla vypsána soutěž na nový regulační plán, vznikla díla jako Městské muzeum (J. Kotěra), schodiště u kostela Panny Marie (J. Gočár), Labská elektrárna (F. Sander), Evangelický kostel v Nezvalově ulici (O. Liska) atd.

Rozvíjející se poválečná výstavba si vyžádala nové tvůrčí impulsy v územním plánování v souladu s rychlým vývojem urbanismu. Regulační plán města arch. Josefa Gočára z let 19261928, který je se svým radiálně okružním principem výstavby dodnes inspirující, autor dále naplňoval svými díly – úprava Masarykova náměstí, školní areál na Tylově nábřeží, Sbor kněze Ambrože, úprava Ulrichova náměstí, Okresní a finanční úřady (dnes Magistrát města Hradec Králové). Tato etapa rozvoje města bývá často nazývána „Gočárův Hradec“. Na úspěších meziválečné výstavby Hradce Králové se podíleli také další významní architekti – Oldřich Liska (např. Městské lázně), Josef Fňouk (např. Novákovy garáže, dnes Palace Hradec Králové), Otakar Novotný (Palác Steinský-Sehnoutka, dnes ČSOB), Jan Rejchl (např. Sborové velitelství, dnes Lékařská fakulta UK), Václav Rejchl (např. výpravní budova hlavního nádraží nebo krajský soud). Velký podíl na úspěšné výstavbě města kromě významných architektů, stavitelů a osvícených starostů měla rovněž městská technická kancelář, která stavební činnost bezprostředně řídila.

Průmyslový rozvoj města pokračoval. Stávající závody se rozšiřovaly a vznikaly nové, jak to vyplývalo ze značného finančního obratu zdejších peněžních ústavů. Přibývaly nové školy, ústavy a úřady, komunikace, nové čtvrti.

Státní orgány v Praze přiváděly do Hradce Králové pravidelně význačné hosty, takže dosud poměrně malé město získávalo věhlas a oprávněnou pověst salonu republiky.

Noční pohled z Bílé věže na Velké náměstí

Rozvoj města byl násilně přerušen druhou světovou válkou. Po jejím skončení zůstal Hradec Králové stále hospodářským a kulturním centrem východních Čech, ovšem bohužel v naprosto odlišných politických a společenských podmínkách. Poválečné období socialismu ušlechtilé městské prostředí Hradce Králové naštěstí nepoznamenalo tak negativně jako v jiných městech, neboť především na místní architekty působil genius loci s předválečnou architekturou a urbanismem. Přesto však výstavba Velkého Hradce Králové začala v nových politických a společenských podmínkách upadat do průměru. Urbanismus a architektura sídliště Slezské předměstí však náleží k nejlepším dobovým realizacím v Československu. Zvláště monotónní hromadná bytová výstavba Moravskho předměstí s velkým měřítkem a panelovou technologií se začala vyčleňovat z tradičního obrazu města.

90. léta pak přinesla možnost obnovy tradičních hodnot demokratické společnosti, individualismus v projektování a inspiraci světovou architekturou.

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

V Hradci se chystala exekuce rakovnického zločince. Zločinec před popravou uviděl v davu lidí svého známého, žebráka, a řekl mu, aby se vrátil do Rakovníka, kde pod stromem nalezne poklad. Z části peněz nechť koupí Hradci zvon. A tak se také stalo.

Stejná pověst se vypravuje také o zvonu v Rakovníku.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Hradec Králové se rozkládá na soutoku řek Labe a Orlice v jihozápadní části Královéhradeckého kraje východních Čech, přibližně mezi 15° východní zeměpisné délky a 50° severní šířky. Díky umístění v Polabské nížině patří Hradec do teplé klimatické oblasti s nadmořskou výškou nepřesahující 240 m n. m. a jeho okolí je tak, i díky kvalitní půdě, zemědělsky hojně využívané. V katastru města se rovněž nacházejí rozlehlé Hradecké lesy, známá přírodní památka Na Plachtě 1 a Na Plachtě 2 i několik rybníků a vodních ploch, např. rybníky Biřička, Cikán, Datlík, Roudnička, Stříbrný rybník, Jáma či ramena Starého Labe. Léta bývají v Hradci Králové horká a vlhká, zimy mírné a suché. Průměrná roční teplota se pohybuje okolo 10 °C s ročním průměrem srážek cca 600 mm. Město je vzdáleno 112 km na východ od Prahy, 21 km severně od Pardubic, 142 km severozápadně od Brna a 97 km jihovýchodně od Liberce. Městská rozloha je téměř 107 km2.

Hradec Králové – podnebí
Měsíc leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec
Průměrné maximum [°C] 0,2 3,1 8,5 14,4 19,5 22,6 24,5 24,2 20,2 14,1 6,6 1,9
Průměrné minimum [°C] -5,2 -3,3 0,2 3,9 8,3 11,4 12,7 12,6 9,5 5 0,9 -3
Srážky [mm] 24,6 23,8 24,4 31,5 61 72,2 63,7 56,3 37,6 30,7 37,4 27,1
Zdroj: Světová meteorologická organizace (UN)[4] Listopad 2011

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Hradec Králové patřil k českým „stotisícovým městům“: stal se jím v roce 1987 a svého maxima dosáhl koncem roku 1990, kdy měl 101 272 obyvatel.[5] Pak se ale zejména kvůli stěhování za město (suburbanizace) začal počet obyvatel snižovat, roku 1997 klesl pod statisícovou hranici a např. v roce 2012 měl už jen přes 93 tisíc obyvatel.

Vývoj počtu obyvatel[6]
1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
13 115 17 819 44 809 55 136 77 541 95 588 99 917 97 155

Struktura obyvatelstva[editovat | editovat zdroj]

Královéhradecká synagoga

Národnostní složení[editovat | editovat zdroj]

Česká 95 %
Moravská 0,19 %
Slezská 0 %
Slovenská 1,42 %
Německá 0,12 %
Polská 0,18 %
Romská 0,07 %
Nezjištěna a další 3,0 %

Náboženské vyznání[editovat | editovat zdroj]

Bez vyznání 66,89 %
Věřící celkem 21,21 %
Římskokatolická církev 15,86 %
Českobratrská církev evangelická 1,33 %
Církev čsl. Husitská 1,29 %
Ostatní 2,73 %
Nezjištěno 11,90 %

Sestaveno dle statistik Sčítání lidu z roku 2001, kdy měl Hradec 97 155 obyvatel. Na grafech vývoje počtu obyvatel v České republice a v Hradci Králové je vidět současně klesající křivka.[7]

Vzdělání, kultura, sport, oblast sociálně-zdravotní[editovat | editovat zdroj]

Školství[editovat | editovat zdroj]

Pedagogická fakulta (vlevo) a Filosofická fakulta (vpravo) Univerzity Hradec Králové
Související informace naleznete také v článku Školství v Hradci Králové.

Hradec Králové je univerzitní město: působí v něm Univerzita Hradec Králové, Lékařská fakulta a Farmaceutická fakulta Univerzity Karlovy a Lékařská fakulta Univerzity obrany.

Působí zde tři významná gymnázia s dlouhou vzdělávací tradicí Gymnázium Boženy Němcové, Gymnázium J. K. Tyla a Biskupské gymnázium Bohuslava Balbína s historickou návazností na dávné zdejší jezuitské školy. Čtvrtým gymnáziem je První soukromé jazykové gymnázium. Dále je ve městě okolo deseti odborných škol, mezi něž patří Obchodní akademie, Střední průmyslová škola či soukromá Střední škola aplikované kybernetiky.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Hradci Králové.
Masarykovo náměstí

Město je proslulé moderní výstavbou, a dokonce mu bylo přisouzeno označení Salon republiky. Počátky této intenzivní práce významných architektů patří Janu Kotěrovi, autorovi secesní budovy muzea. Po 1. světové válce se pak stává vůdčím architektem města Josef Gočár, jemuž vděčí za vznik mnoha staveb nové části města, mezi jinými budova Ředitelství drah na Ullrichově náměstí (dnes Magistrát města), úprava Masarykova náměstí s pomníkem prezidenta, komplex škol na Tylově nábřeží (dnešní Gymnázium J. K. Tyla a přilehlá základní škola), areál budov Sboru kněze Ambrože Církve československé husitské, budova Magistrátu na třídě ČSA.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Klicperovo divadlo v centru města
Světoznámé loutkové divadlo Drak v centru města
Muzeum východních Čech v Hradci Králové

Z umění nabízí metropole několik divadel (Klicperovo divadlo, Adalbertinum, loutkové Divadlo Drak), kin (Centrál, letní kino Širák, multikino Cinestar), filharmonii, Muzeum východních Čech či Zahrádkářské muzeum.

Festivaly[editovat | editovat zdroj]

Slavnosti[editovat | editovat zdroj]

Sport[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Sport v Hradci Králové.

Sportoviště[editovat | editovat zdroj]

  • Všesportovní stadion Malšovice – domovské hřiště „pod lízátky“ klubu FC Hradec Králové
  • Hokejový ČEZ Stadion a druhá ledová plocha – stadion klubu HC VCES Hradec Králové a.s.
  • Aquacentrum Hradec Králové – propojené budovy plaveckého a zábavního bazénu
  • Víceúčelová sportovní hala Třebeš – nový projekt magistrátu o vybudování sportovního střediska
  • Celoroční koupaliště Flošna – nový multiplex bazénů
  • Sokol Hradec Králové – atletický klub Sokol na Eliščině nábřeží
  • Armádní sportovní střelnice v Malšovicích – jedna z nemnoha vrcholných střelnic pro brokové disciplíny v ČR
  • CzechRing – Autodrom Hradec Králové

Sportovní kluby[editovat | editovat zdroj]

Oblast sociálně-zdravotní[editovat | editovat zdroj]

Hradec Králové se řadí dlouhodobě mezi města s vynikající kvalitou života a vynikající sociální situací (viz např. ocenění MPSV ČR obec přátelská rodině 2013, 2009, 2008, úspěch v soutěži Mastercard Česká karta rozvoje 2011, 2010 nebo Cena sociálních služeb Královéhradeckého kraje 2011). V Hradci Králové působí fakultní nemocnice – jedno z největších zdravotnických zařízení nejen ve východních Čechách, ale i v celé České republice. Pilíře sociální oblasti v Hradci Králové tvoří krajská příspěvková organizace domov důchodců a bohatá síť privátních poskytovatelů sociálně-zdravotních služeb. Potřebnost a dostupnost sociálních a souvisejících služeb je dána oficiálním rozvojovým dokumentem, který vzniká na principu komunitního plánování. Statutární město Hradec Králové zřizuje příspěvkovou organizaci Dětský denní rehabilitační stacionář zabývající se komplexní poradenskou činností a rehabilitační péčí o děti s poruchami hybnosti a opožděným psychomotorickým vývojem. Mezi organizační složky odboru sociálních věcí a zdravotnictví patří městské jesle. Významná pozornost je věnována prevenci kriminality.

Členění města[editovat | editovat zdroj]

Územní plán města Hradec Králové
Související informace naleznete také v článku Seznam částí města Hradce Králové.

Hradec Králové se skládá z 21 místních částí a 21 katastrálních území. Katastrální území Kluky spadá do místní části Nový Hradec Králové, místní část Moravské Předměstí leží v katastrálních územích Nový Hradec Králové a Třebeš. Vymezení území městských částí se od stejnojmenných katastrálních území liší i v dalších případech.

Hradec Králové je (po Olomouci a Českých Budějovicích a zčásti Liberci) čtvrtým největším statutárním městem v Česku, které není rozčleněno na samosprávné městské části ani městské obvody.

Místní části Hradce Králové
Katastrální území Hradce Králové

Katastrální území a místní části[editovat | editovat zdroj]

Správní území[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Okres Hradec Králové a Obvod obce s rozšířenou působností Hradec Králové.

Hradec Králové je okresním městem a také obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Hradec Králové se skládá ze 104 obcí, ORP z 81 obcí.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

V Hradci je výrobna pián Petrof v ulici Na Brně.

Na ulici Bratří Štefanů sídlí firma Glatt Pharma, která se specializuje na výrobu z nerezové oceli, zejména pro farmaceutický průmysl. Firma je součástí Glatt group významného dodavatele strojů a technologií pro farmaceutický průmysl.

S městem Hradec Králové je i neodmyslitelně spjat průmyslový areál ZVU rozkládající se v městské části Kukleny. Jednou ze společností nacházejících se v prostorách areálu je i strojírna ZVU POTEZ a.s. jejíž kořeny sahají až do roku 1869, kdy byla založena "První česká akciová strojírna". V současné době ZVU POTEZ a.s. zaměstnává více jak 500 zaměstnanců. Výrobní program společnosti je zaměřen na dodávky aparátů pro chemický, petrochemický, potravinářský, energetický a farmaceutický průmysl. Mezi poslední velké projekty společnosti patří výstavba průmyslového pivovaru "na klíč" o kapacitě 500 000 hl/rok v Gruzii, oblast Saguramo.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Silniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Dálnice D11, Rychlostní silnice R35 a Silnice I/31.

Hradec Králové vznikl na důležité křižovatce cest, které později nahradily silnice. Přímo městem procházejí silnice první třídy I/11, I/35 a I/37. Silnice I/31 tvoří městský okruh. Na okraji města končí dálnice D11 a rychlostní silnice R35. Okrajovými částmi Hradce Králové procházejí silnice druhé třídy II/308 a II/324 a evropské mezinárodní silnice E67 a E442. V budoucnu by měly být všechny silnice první třídy převedeny na dálnice nebo obchvaty a tranzitní provoz úplně vyloučen z městských ulic.

Dálková autobusová doprava[editovat | editovat zdroj]

Terminál hromadné dopravy
Související informace naleznete také v článku Terminál hromadné dopravy Hradec Králové.

Na rozdíl od sousedních Pardubic (železniční koridor) je Hradec Králové důležitým bodem v autobusové dopravě mezi Polskem a zbytkem Česká republiky. Stejně jako jiná krajská města je důležitým dopravním uzlem ve svém regionu a kraji. Důležitá je pro kraj hlavně doprava mezi hlavním městem Prahou která je vedena dálnicí D11) a sousedním městem Pardubic. Dodnes zde byla vedená doprava železniční tratí, ale magistrát přikládá vyšší důležitost právě autobusové dopravě která s novým terminálem hromadné dopravy bude mezi městy fungovat. Ta povede po Rašínově třídě v Hradci Králové dále silnicí I/37. Město Hradec Králové je pro svou polohu a díky Gočárovu okruhu známé také jako křižovatka republiky.

Městská hromadná doprava[editovat | editovat zdroj]

Hradec Králové hlavní nádraží a stanoviště autobusů před ním
Podrobnější informace naleznete v článcích Trolejbusová doprava v Hradci Králové a Městská autobusová doprava v Hradci Králové.

Dopravní podnik města Hradce Králové denně přepraví několik desítek tisíc lidí po celém území města i do okolních obcí.

Po Hradci Králové jezdí 33 linek městské hromadné dopravy, z čehož je 4 noční autobusová linka, 6 rychlíkových, 6 školních a 1 smluvní doprava mezí Hlavním Nádraží a Hypermarketem TESCO a HORNBACH. Zbytek (16 linek městské hromadné dopravy) jezdí obyčejné pravidelně jízdy podle jízdních řádů dopravního podniku města po celý den. O čísla linek MHD se dělí jak autobusová doprava, tak trolejbusy. Síť MHD je rozdělena do dvou tarifních pásem, první a druhé. To druhé zahrnuje však pouze obce Charbuzice, Předměřice nad Labem, Lochenice, Stěžery, Stěžírky, Vysokou nad Labem a Běleč. Zbytek sítě MHD se nachází v tarifním pásmu jedna.

Nově byl v Hradci Králové zaveden čipový odbavovací systém. Prvním druhem karty je časová: na jeden měsíc, čtvrt roku nebo deset měsíců. Druhou je kuponová, kdy si do karty musíme zakoupit jízdenky u automatu či v kancelářích dopravního podniku. Při této variantě však je nutné označit každý nástup a výstup z dopravního prostředku u počítačového zařízení nad označovači, které ještě slouží k obyčejným jízdenkám.

Dále v Hradci Králové začal od 5. července 2008 fungovat nový Terminál MHD i vnitrostátních a mezinárodních autobusových linek, na který Hradec Králové čekal přes dvacet let. V současnosti to je tedy jeden z nejmodernějších Terminálů v Česku. Terminál je tvořen nástupišti A–J, přičemž nástupiště A–D patří MHD a nástupiště E–J spojům vnitrostátní i mezinárodní autobusové dopravy. Celý vzniklý nový komplex najdete asi 300 metrů severně od Hlavního nádraží v Hradci Králové. Přeprava cestujících od Terminálu před halu ČD na Riegrovo náměstí bude ve vozech MHD zajištěna zdarma. Nově vzniklý komplex disponuje moderní čekárnou, pizzerií v budově jedné, ve druhé budově nového terminálu je též moderní čekárna s restaurací pro 80 míst. Velice praktické je pro cestující, kteří cestují přes Hradec Králové i to, že v novém terminálu vidí na digitálním panelu odjezdy spojů Českých drah.

Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Riegrovo náměstí a Hlavní nádraží

Hradec Králové má přímé železniční spojení do Prahy a Chocně (trať 020), do Pardubic a Liberce (trať 031) a do Turnova (trať 041). Na jeho území je 5 stanic – největší a nejznámější je Hradec Králové hlavní nádraží, jehož moderní budova pochází již z období První republiky. Dalším nádražím maloměstského typu (podobné má například Kroměříž, Rychnov nad Kněžnou či Třebechovice pod Orebem) je Hradec Králové-Slezské Předměstí. Dalšími zastávkami jsou Hradec Králové zastávka na kraji městské části Pouchov a Hradec Králové-Kukleny ve stejnojmenné místní části. Poslední stanicí na území města je Plotiště nad Labem.

Letecká doprava[editovat | editovat zdroj]

Na královéhradeckém letišti se pořádá řada akcí jako Hip Hop Kemp, Rock for People, Air Ambulance, Helicoptershow nebo z Brna zpět přesunutý CIAF.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Hradec Králové je jedním z turistických center Královéhradeckého kraje. Jeho nejčastějšími návštěvníky jsou zejména Němci, Britové, Američané a Poláci.

I díky velkému množství turistů je ve městě několik hotelů, zejména stojí za připomenutí Amber Hotel Černigov naproti hlavnímu nádraží v centru dopravního terminálu, hotel Alessandria na Slezském Předměstí, hotel Stadion spojený se zimním stadionem hokejového klubu HC VČE. Dále pak Boromeum residence v historické části starého města, nebo o několik metrů vedle hotel U královny Elišky nebo Nové Adalbertinum, které samo tvoří jednu z dominant Velkého náměstí.

Samo město kromě jedinečného panoramatu na starém městě, kde se setkává několik stavebních slohů, sem turisty láká i díky botanické zahradě léčivých rostlin, obřímu akvárium či za zábavou prostředkované aquacentrem. Lze také navštívit chráněné území Orlice či Hradecké lesy. Město je též důležitým uzlem turistů pokračujícím za zimními sporty. Nedaleko od něj se totiž nachází nejvyšší pohoří Krkonoše či Orlické hory.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam osobností Hradce Králové.

K nejvýznamnějším starostům města patřil František Ulrich, jehož zásluhou byl Hradec Králové ve 30. letech 20. století nazýván „salónem republiky“. O toto označení se zasloužili i architekti Jan Kotěra a Josef Gočár.

Mezi další osobnosti spojené s historií města patří: Bohuslav Balbín, Václav Kliment Klicpera, Josef Chmela, Jaroslav Durych, český sochař Vladimír Preclík, František Cyril Kampelík, Václav František Červený, zakladatel slavné hradecké továrny na hudební nástroje, Antonín Petrof, zakladatel továrny na piana, a řada dalších.

Na královéhradeckém (dnes Tylově) gymnáziu studovali například Václav Hanka, Josef Jaroslav Langer, Josef Kajetán Tyl, Karel Jaromír Erben, František Škroup, Alois Jirásek a na počátku 20. století i Karel Čapek nebo Emil Vachek.

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Spolupracující města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2014 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2014-04-30, [cit. 2014-08-26]. Dostupné online.  
  2. Rozpočet města, Hradec Králové - Rozpočet města na rok 2010 (PDF)
  3. Třiasedmdesátý den po volbách má město nové vedení - tisková zpráva magistrátu Hradce Králové
  4. World Weather Information Service – Hradec Králové [online]. United Nations, [cit. 2011-11-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Hradec Králové 1949–2005 [online]. Praha: Český statistický úřad. Dostupné online.  
  6. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek I. [s.l.] : Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 52–54.  
  7. podle Sčítání lidu 2001, dostupné http://www.pardubice.czso.cz/xh/edicniplan.nsf/publ/13-5203-01-2001

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZAP, Karel Vladislav. Biskupský hlavní chrám sv. Ducha v Králové Hradci. IN: Památky archeologické a místopisné 1858, str. 160–186.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]