Rudolf Medek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rudolf Medek
Rudolf Medek
Rudolf Medek
Narození 8. ledna 1890
Hradec Králové, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 22. srpna 1940 (ve věku 50 let)
Praha, Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Občanství Česko
Povolání scenárista a autor
Ocenění Řád za vynikající službu
Děti Ivan Medek
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
manželka Eva Slavíčková-Medková
syn Ivan Medek
syn Mikuláš Medek
tchán Antonín Slavíček
švagr Jan Slavíček
švagr Jiří Slavíček
snacha Emila Medková

Rudolf Medek (8. ledna 1890 Hradec Králové22. srpna 1940 Praha) byl český spisovatel a voják.

Život[editovat | editovat zdroj]

Původně byl učitel, ale v první světové válce vstoupil do legií v Rusku, zde se mj. účastnil i Bitvy u Zborova. Po návratu do Československa se stal plukovníkem, v roce 1929 byl povýšen na brigádního generála.

Roku 1919 mu britský král udělil Řád za vynikající službu (Distinguished Service Order), ve Francii získal Řád čestné legie, tato vyznamenání po mnichovské dohodě vrátil.

V letech 19201929 byl ředitelem Památníku odboje a v letech 19291939 Památníku národního osvobození. Od roku 1929 působil i v politice, ale jen jako nestraník (jako voják nemohl být totiž členem žádné politické strany). Roku 1934 stál v čele protiněmeckých demonstrací a varoval před bolševismem a hitlerismem. Roku 1940 v předvečer jeho smrti byly jeho knihy vyřazeny z knihoven.

Zemřel v srpnu 1940 na zánět pobřišnice.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jeho manželkou se stala dcera malíře Antonína Slavíčka Eva (1896–1953). Měli spolu dva syny: novináře Ivana Medka (1925–2010) a malíře Mikuláše Medka (1926–1974).

Citát[editovat | editovat zdroj]

Chodívali jsme často, ale raději to přiznám hned, téměř denně do Paukertovy vinárny na Národní třídě...Chodíval tam i generál a spisovatel Rudolf Medek, který se hlásil k nejpravější pravici. Ale protože, jak říkal, byli mezi nimi nezáživní kumpáni, chodil raději mezi nás, ačkoliv mu bylo vyslechnout mnoho, co by jiného urazilo. Medek se jen usmíval. Když mu jednou Halas řekl, že je náš třídní nepřítel, odpověděl, že se diví, proč jen tři dny. A tak se stalo, že nad jeho rakví, když počátkem protektorátu zemřel, rozloučil se s ním Josef Hora. Pohřbili ho do hrobu jeho nešťastného tchána, malíře Antonína Slavíčka, otce jeho ženy Evy. Také nešťastné.
— Jaroslav Seifert[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho básnická tvorba vycházela z Moderní revue:

  • Půlnoc bohů1912,
  • Prsten1914.

Po první světové válce byl velmi ovlivněn legií, o které začal po válce psát, činnost legionářů hodnotil kladně, což po roce 1948 vedlo k jeho zákazu.

  • Lví srdce1919, básnická sbírka oslavující legie, nejvýznamnější báseň – Zborov – oslavuje vítězství v bitvě u Zborova.
  • Ohnivý drak1921, kronika posledních let monarchie, vypuknutí války a první dezerce na frontě.
  • Veliké dny1923, zobrazuje vznik legií až po bitvu u Zborova.
  • Ostrov v bouři1925, ukazuje zmatky na Ukrajině při říjnové revoluci.
  • Mohutný sen1926, líčí účinkování legií na severu (Zborov) a jejich probíjení na východ (Vladivostok).
  • Za domovinu - 1926, přibližuje mládeži působení legií na frontách I. světové války ve formě povídek.
  • Anabase1927, poslední měsíce na Dálném východě.
  • Medvídci presidenta Masaryka1927, vázaná kniha legionářských povídek pro mládež
  • Plukovník Švec1928, divadelní hra o třech dějstvích o veliteli (Penza, Kazaň, Aksakovo), který se zastřelí, aby zastavil rozpad morálky.
  • Legenda o Barabášovi1932, román, který je obdobou Dona Quijota. Hlavní postavou je zde kapitán Barabáš a jeho sluha, román někdy bývá chápán jako polemika s Haškovým Švejkem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SEIFERT, Jaroslav. Všecky krásy světa. Praha : Československý spisovatel, 1982, str. 455

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FIDLER, Jiří. Generálové legionáři. Brno : Books, 1999. 360 s. ISBN 80-7242-043-7.  
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.  
  • KOCOUREK, Katya. Čechoslovakista Rudolf Medek : politický životopis. Praha : Mladá fronta, 2011. 312 s. ISBN 978-80-204-2326-9.  
  • MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). Praha : Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6.  
  • PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918-1945. Praha : Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6.  
  • PRECLÍK, Vratislav: T.G. Masaryk a jeho legionáři, in ČAS, časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 97, s. 4–8, ročník XX., leden-březen 2012, ISSN 1210-1648.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Medek ve Wikimedia Commons
  • Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rudolf Medek
  • Autor Rudolf Medek ve Wikizdrojích
  • Osoba Rudolf Medek ve Wikicitátech
  • MEDEK, Rudolf. O našich legiích: pohádky a povídky [online]. Praha: F. Topič, 1935. Dostupné online. (česky) 
  • MEDEK, Rudolf. Kronika 2. československého pěšího pluku Jiřího z Poděbrad 1916-1920 [online]. Praha: Památník odboje, 1926. Dostupné online. (česky) 
  • MEDEK, Rudolf. Mohutný sen [online]. Praha, 1929. Dostupné online. (česky) 
  • MEDEK, Rudolf. Ostrov v bouři: román z války [online]. V Praze: Jos. R. Vilímek, 1929. Dostupné online. (česky) 
  • MEDEK, Rudolf. Veliké dni: Román z války [online]. V Praze: Jos. R. Vilímek, 1929. Dostupné online. (česky) 
  • MEDEK, Rudolf. Ohnivý drak: Román z války [online]. V Praze: Jos. R. Vilímek, 1929. Dostupné online. (česky) 
  • MEDEK, Rudolf. O našich legiích: pohádky a povídky [online]. Praha: F. Topič, 1935. Dostupné online. (česky)