Eliška Rejčka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Eliška Rejčka
Česká (1300-1305 a 1306-7) a polská (1303-1305) královna
Eliška Rejčka na iluminaci ve Zbraslavské kronice
Eliška Rejčka na iluminaci ve Zbraslavské kronice (14. století).
Korunovace 1303
Narození 1. září 1288
Poznaň
Úmrtí 18. října 1335 (49 let)
Staré Brno
Pochována Brno
Přechůdce I. Guta Habsburská
II. Viola Těšínská
Následník I. Anna Přemyslovna
II. Anna Přemyslovna
Manžel(é) I. Václav II.
II. Rudolf Habsburský
Potomci Anežka Přemyslovna
Dynastie Piastovci
Otec Přemysl II. Velkopolský
Matka Rixa Švédská

Eliška/Alžběta Rejčka, původním jménem Richenza (Rixa) Piastovna, Ryksa Elżbieta (1. září 1288 Poznaň – 18. října 1335 Staré Brno) byla česká a polská královna, druhá manželka Václava II. i Rudolfa Habsburského. Jako jediná žena v české historii se stala královnou nejen dvakrát, ale po boku dvou mužů.

Obsah

[editovat] Dětství a výchova

Zavraždění Přemysla II. Velkopolského

Richenza (Rixa) byla jedinou dcerou polského velkoknížete Přemysla II. Velkopolského a Rixy Švédské (po které byla pojmenována), dcery sesazeného švédského krále Valdemara I. Krátce po jejím narození Rixa Švédská zemřela a roku 1293 se otec potřetí oženil (s Markétou Braniborskou). Shodně s tehdejšími zvyklostmi byla Richenza již roku 1291 (tedy sotva tříletá) zasnoubena s Ottou Braniborským, synem braniborského markraběte Albrechta III.

Dětství strávila pod dohledem své tety Anny, starší sestry Přemysla II., v cicterciáckém klášteře v Owińskách nedaleko Poznaně. Tam se nejspíš také dozvěděla o násilné smrti svého otce, jenž byl 8. února 1296 zavražděn v polském městě Rogožně.

Po smrti otce se Richenzy ujala její nevlastní matka Markéta Braniborská (byla zároveň sestrou Richenzina snoubence) a odvezla ji do Braniborska. K plánované svatbě nakonec nedošlo, poněvadž Otta Braniborský nečekaně zemřel (1298 nebo 1299).

[editovat] Manželství s Václavem II.

V srpnu roku 1300 se Richenza provdala za ovdovělého českého krále Václava II., jehož první manželka Guta Habsburská zemřela o tři roky dříve. Václav tak svůj nárok na polskou korunu podepřel dynastickým svazkem s dcerou posledního korunovaného polského krále. Po sňatku se o Richenzu tři roky starala sestra zesnulé královny Kunhuty, vévodkyně - vdova po Leškovi Černém Griffina Haličská. Pobývaly spolu na hradě Budyni.

Roku 1303 přijela Richenza do Prahy a 26. května byla korunována českou a polskou královnou. Při té příležitosti přijala jméno Alžběta nebo také Eliška, Rejčka je zkomoleninou jejího původního jména.

Václav II. zemřel už v červnu 1305, několik dní po narození svého prvního dítěte s Rejčkou. Případný syn snad měl jednou zdědit Polsko, ovšem narodila se dcera jménem Anežka, která byla později provdaná na slezského knížete Jindřicha Javorského a zemřela bezdětná. V sedmnácti letech se tak z Rejčky stala vdova s nelehkým postavením.

[editovat] Manželství s Rudolfem Habsburským

Eliška se rychle ocitla v nepřízni Přemysloven. Syn Václava II., Václav III., byl zavražděn v roce 1306 a přemyslovský rod tak měl už jen ženské potomky. Vdovou ovšem Rejčka nezůstala dlouho, za druhou manželku si ji zvolil Rudolf Habsburský, který usedl roku 1306 na uprázdněný český trůn - podporovaný částí českého panstva. Jeho sok Jindřich Korutanský, manžel nejstarší Přemyslovny Anny, utekl ze země i s manželkou. Manželství Rudolfa a Rejčky bylo dílem českého panstva, Rudolf si totiž díky manželce mohl nárokovat i polskou korunu. Eliška Rejčka, vdova po Václavovi II., mu byla vybrána také proto, že jedinou neprovdanou Přemyslovnou byla Eliška - ta byla ovšem jeho sestřenicí a ke sňatku by byla nutná papežská dispens.

I ve druhém manželství Rejčka brzy ovdověla (1307) a podporovala v nárocích na český trůn Rudolfova bratra Fridricha. Starší historiografie Rejčce vyčítala prohabsburský postoj, byl to ale především důsledek jejího postavení. Vztahy s Přemyslovnami ji donutily utéct z Pražského hradu a uchýlit se pod ochranu Habsburků.

[editovat] Královna vdova

Eliška Rejčka na malbě neznámého autora ze 14. století

Oba zemřelí manželé na Elišku štědře pamatovali v odkazech. Jako zástavu obdržela pět českých měst (Hradec, Chrudim, Jaroměř, Poličku a Vysoké Mýto).

Rok 1308 znamenal pro Habsburky ztrátu většiny mocenských pozic. Posádky usazené v Eliščiných věnných městech utrpěly drtivou porážku v bitvě u Mýta a nedlouho poté byl zavražděn římský král Albrecht I. Habsburský. Rakouský vévoda Fridrich, zbaven své hlavní opory, byl nucen vzdát se téhož roku ve Znojmě všech habsburských nároků na český trůn a vzdát generální pardon všem habsburským příznivcům v zemi.

Společně s dcerou se usadila v Hradci Králové. Při příjezdu nového českého krále Jana Lucemburského do Prahy v roce 1310 jej ve vyjednáváních se šlechtickými předáky podpořila i „hradecká královna“. Po jejím boku se začal objevovat mocný šlechtic Jindřich z Lipé. Pán z Lipé se stal Richenziným dlouholetým druhem a milencem (měl již manželku Scholastiku, i proto se ani nemohl s Richenzou oženit).

V zemi vykrystalizovaly dvě skupiny šlechty, jedna vedená Jindřichem a Rejčkou, druhá Eliškou Přemyslovnou a Vilémem Zajícem z Valdeka. Jindřicha totiž mnozí považovali za většího ochránce českých zájmů než Lucemburka a ctižádostivou královnu Elišku.

[editovat] Válka královen

Pečeť královny vdovy Elišky.

Jindřich z Lipé byl z popudu Elišky Přemyslovny uvězněn na hradě Týřově. Z bitvy dvou královen ovšem vyšla vítězně Rejčka. Většina české a moravské šlechty se za Jindřicha postavila a Jan Lucemburský byl nucen ho propustit a Elišce vyplatil 10 tisíc hřiven stříbra, aby získal její věnná města.

[editovat] Šťastná léta v Brně

Roku 1318 se Rejčka přestěhovala na Moravu, kde Jindřich zastával úřad zemského hejtmana. Lesk jejich dvora si podle současníků v ničem nezadal s dvorem královským. Tou dobou začaly i dobré vztahy mezi králem Janem, Rejčkou a jejím životním druhem. Roku 1323 Eliška založila ženský cisterciácký klášter se špitálem na Starém Brně, baziliku Nanebevzetí Panny Marie a roku 1324 farní kostel sv. Vavřince v Brně-Komíně. Zasloužila se rovněž o vznik osmi cenných iluminovaných rukopisů. Rejčka hospodařila tak dobře, že mohla půjčit peníze i králi Janovi.

Roku 1329 Jindřich z Lipé zemřel:

„ ... v den svatého Rufa mučedníka, zemřel v Brně muž urozený a statečný, Jindřich starší, řečený z Lipé, o němž se často děje zmínka v předcházejícím vypravování, protože byl bohatstvím, mocí a světskou slávou nejvíce nad ostatní pány povýšen. Pro jeho smrt tolik plakala a žalostila královna Alžběta, zvaná Hradecká, že to budilo úžas všech, kdož viděli její nářek. A protože se nechtěla od něho odloučiti jak v životě, tak i v smrti, ustanovila, aby bylo jeho tělo s úctou pochováno v klášteře jejího nového založení. “
— Zbraslavská kronika[1]

Poslední roky života se Eliška usilovně věnovala charitativní činnosti a sbírání svatých ostatků. Zemřela roku 1335 a je pochována pod pohlahou v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně po Jindřichově boku.

[editovat] Reference

V tomto článku je použit překlad textu z článku Ryksa Elżbieta na polské Wikipedii.

  1. ↑ Zbraslavská kronika. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1976. s. 376.

[editovat] Literatura

[editovat] Externí odkazy

Související články obsahuje
Portál Středověk
Související články obsahuje
Portál Polsko
logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Eliška Rejčka
Polská královna
Předchůdkyně:
Markéta Braniborská		 1303 - 1305 Nástupkyně:
Viola Těšínská
Česká královna
Předchůdkyně:
Guta Habsburská		 1300 - 1305 Nástupkyně:
Viola Těšínská
Předchůdkyně:
Anna Přemyslovna		 1306 - 1307 Nástupkyně:
Anna Přemyslovna
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Eli%C5%A1ka_Rej%C4%8Dka“