Eliška Rejčka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Eliška Rejčka, Richenza
Česká a polská královna
Richenza.jpg
Eliška Rejčka
Korunovace 1303
Narození 1. září 1288
Poznaň
Úmrtí 18. října 1335 (47 let)
Staré Brno
Pochována Brno
Předchůdce I. Guta Habsburská
II. Viola Těšínská
Následník I. Viola Těšínská
II. Anna Přemyslovna
Manžel(é) I. Václav II.
II. Rudolf Habsburský
Potomci Anežka Přemyslovna
Dynastie Piastovci
Otec Přemysl II. Velkopolský
Matka Rixa Švédská

Eliška/Alžběta Rejčka (polsky Ryksa Elżbieta; 1. září 1288 Poznaň18. října 1335 Staré Brno) byla dvakrát česká a polská královna. Poté, co podruhé ovdověla, se stala životní partnerkou Jindřicha z Lipé a uchýlila se do svých věnných měst.

Dětství a výchova[editovat | editovat zdroj]

Zavraždění Přemysla II. Velkopolského

Richenza byla jedinou dcerou polského velkoknížete Přemysla II. Velkopolského a Rixy Švédské, dcery sesazeného švédského krále Valdemara Birgerssona. Krátce po jejím narození Rixa Švédská zemřela a roku 1293 se otec potřetí oženil s Markétou Braniborskou.

Shodně s tehdejšími zvyklostmi byla Richenza již roku 1291 zasnoubena s Otou Braniborským, synem braniborského markraběte Albrechta III. a bratrem její macechy Markéty Braniborské. Dětství strávila pod dohledem své tety Anny, starší sestry Přemysla II., v cisterciáckém klášteře v Owińskách nedaleko Poznaně. Tam se nejspíš také dozvěděla o násilné smrti svého otce, jenž byl 8. února 1296 zavražděn v polském městě Rogožně. Po smrti otce se Richenzy ujala její nevlastní matka a odvezla ji do Braniborska. K plánované svatbě nakonec nedošlo, poněvadž Ota Braniborský nečekaně zemřel.

Dvakrát královnou[editovat | editovat zdroj]

Eliška Rejčka (středověká iluminace)

V srpnu roku 1300, ve svých dvanácti letech, se Richenza provdala za ovdovělého českého krále Václava II., jehož první manželka Guta Habsburská zemřela o tři roky dříve. Václav tak svůj nárok na polskou korunu podepřel dynastickým svazkem s dcerou posledního korunovaného polského krále. Po sňatku se o Richenzu tři roky starala sestra Václavovy matky, zesnulé královny Kunhuty, vévodkyně – vdova po Leškovi Černém Griffina Haličská.[1] Pobývaly spolu na hradě Budyni.

… třetího roku po tom, co přišla do Prahy ona panna Alžběta… v den letnic slavný Václav, šestý král český, oženil s dcerou prvního krále polského a dal ji od důstojného pana Jindřicha, biskupa vratislavského… posvětiti a korunovati na královnu českou a polskou v kostela pražském před oltářem svatého Víta…
— Zbraslavská kronika[1]

Při té příležitosti přijala jméno Alžběta[1]; Rejčka je zkomoleninou jejího původního jména. Václav II. zemřel již v červnu 1305, několik dní po narození dcery Anežky.[pozn. 1]

V sedmnácti letech se tak z Rejčky načas stala vdova s nelehkým postavením. Po manželově skonu se ocitla v nepřízni Přemysloven. Mladý král Václav III. byl zavražděn v roce 1306 a přemyslovský rod tak měl už jen ženské potomky. Roku 1306 usedl na uprázdněný český trůn Rudolf Habsburský a zvolil si za manželku Elišku Rejčku.[pozn. 2] Jeho sok Jindřich Korutanský, manžel nejstarší Přemyslovny Anny, utekl ze země i s chotí.

Po roce manželství Eliška znovu ovdověla, když Rudolf zemřel při obléhání Horažďovic.

Při obléhání Horažďovic onemocněl na úplavici a stav jeho stal se brzy beznadějným. Předvídaje smrt svou, povolal k sobě do ležení před městem dva opaty, sedleckého i zbraslavského, s jejichž radou a pomocí učinil o záležitostech svých poručení křesťanské. Milované manželce své Elišce Polské, nyní již po druhé vdově, zapsal dvacet tisíc hřiven stříbra; otci svému vzkázal, aby nevěřil pověstem, nastanou-li které, o nějakém jeho otrávení a zaslal mu vlastnoruční popis oněch skutků, kterými svědomí své cítil obtíženo s prosbou, aby stala se náhrada těm, kterým ublíženo bylo. Tak skonal, teprv 26letý, dne 4.července 1307, v devátém měsíci po svém na trůn povýšení, když měl právě korunován býti…
— [zdroj?]

Královna vdova[editovat | editovat zdroj]

Oba zemřelí manželé na Elišku štědře pamatovali v odkazech. Jako zástavu obdržela pět českých měst (Hradec Králové, Chrudim, Jaroměř, Poličku a Vysoké Mýto).

Mladá vdova podporovala v nárocích na český trůn Rudolfova bratra Fridricha. Starší historiografie Rejčce vyčítala prohabsburský postoj, byl to ale především důsledek jejího postavení. Vztahy s Přemyslovnami ji donutily utéci z Pražského hradu[2] a uchýlit se pod ochranu Habsburků.

Rok 1308 znamenal pro Habsburky ztrátu většiny mocenských pozic. Jejich posádky usazené v Eliščiných věnných městech utrpěly drtivou porážku v bitvě u Mýta a nedlouho poté byl zavražděn římský král Albrecht I. Habsburský. Rakouský vévoda Fridrich, zbaven své hlavní opory, byl nucen vzdát se téhož roku ve Znojmě všech habsburských nároků na český trůn a dát generální pardon všem habsburským příznivcům v zemi.

Rejčka se spolu s dcerou usadila v Hradci Králové. Při příjezdu nového českého krále Jana Lucemburského do Prahy v roce 1310 jej ve vyjednáváních se šlechtickými předáky podpořila i „hradecká královna“. Po jejím boku se začal objevovat mocný šlechtic Jindřich z Lipé. Pan z Lipé se stal Richenziným dlouholetým druhem a milencem.[2][pozn. 3]

Válka královen[editovat | editovat zdroj]

V zemi vykrystalizovaly dvě skupiny šlechty, jedna vedená Jindřichem a Rejčkou, druhá Eliškou Přemyslovnou a Vilémem Zajícem z Valdeka. Jindřicha totiž mnozí považovali za většího ochránce českých zájmů než Lucemburka a ctižádostivou královnu Elišku. Jindřich z Lipé byl 26. října 1315 na Pražském hradě z popudu Elišky Přemyslovny zajat a uvězněn v okovech na hradě Týřově. Většina české a moravské šlechty se za Jindřicha postavila a Jan Lucemburský byl nucen ho po šesti měsících věznění za zástavu několika hradů a šesti rukojmí propustit[3] a Elišce vyplatil 10 tisíc hřiven stříbra, aby získal její věnná města.

Šťastná léta v Brně[editovat | editovat zdroj]

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně, místo Rejččina a Jindřichova posledního odpočinku

Roku 1318 se Rejčka přestěhovala na Moravu, kde Jindřich zastával úřad zemského hejtmana. Lesk jejich dvora si podle současníků v ničem nezadal s dvorem královským. Tou dobou začaly i dobré vztahy mezi králem Janem, Rejčkou a jejím životním druhem. Roku 1323 Eliška založila ženský cisterciácký klášter se špitálem na Starém Brně, baziliku Nanebevzetí Panny Marie a roku 1324 farní kostel svatého Vavřince v Brně-Komíně. Zasloužila se rovněž o vznik osmi cenných iluminovaných rukopisů. Rejčka hospodařila tak dobře, že mohla půjčit peníze i králi Janovi. Roku 1329 Jindřich z Lipé zemřel.

… v den svatého Rufa mučedníka, zemřel v Brně muž urozený a statečný, Jindřich starší, řečený z Lipé, o němž se často děje zmínka v předcházejícím vypravování, protože byl bohatstvím, mocí a světskou slávou nejvíce nad ostatní pány povýšen. Pro jeho smrt tolik plakala a žalostila královna Alžběta, zvaná Hradecká, že to budilo úžas všech, kdož viděli její nářek. A protože se nechtěla od něho odloučiti jak v životě, tak i v smrti, ustanovila, aby bylo jeho tělo s úctou pochováno v klášteře jejího nového založení…
— Zbraslavská kronika[4]

Poslední roky života se Eliška usilovně věnovala charitativní činnosti a sbírání svatých ostatků. Zemřela roku 1335 a byla pochována pod podlahou v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně po Jindřichově boku.[5]

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Případný syn snad měl jednou zdědit Polsko, ovšem narodila se dcera, která byla později provdána za slezského knížete Jindřicha Javorského a zemřela bezdětná.
  2. Manželství Rudolfa a Rejčky bylo dílem českého panstva, Rudolf si totiž díky manželce mohl nárokovat i polskou korunu. Eliška Rejčka mu byla vybrána také proto, že jedinou neprovdanou Přemyslovnou byla Eliška – ta byla ovšem jeho sestřenicí a ke sňatku by byla nutná papežská dispens.
  3. Byl již ženatý se Scholastikou z Kamence.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ryksa Elżbieta na polské Wikipedii.

  1. a b c Zbraslavská kronika. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1976. S. 123.  
  2. a b CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II. Král český a polský. Praha : Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-841-9. S. 261.  
  3. Zbraslavská kronika, str. 298–299
  4. Zbraslavská kronika, str. 376
  5. Václav II., str. 262

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ANTONÍN, Robert. Alžběta Rejčka a souboj o český trůn v letech 1306–1308. In Chrám Svatého Ducha a královna Eliška Rejčka v Hradci Králové 1308–2008. Historická tradice v dějinách města. Od chrámu ke katedrále. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference konané ve dnech 15. a 16. října 2008 v Hradci Králové. Ústí nad Orlicí : Oftis, 2009. ISBN 978-80-7405-060-2. S. 17–31.
  • BOBKOVÁ, Lenka. Velké dějiny zemí Koruny české IV.a 1310–1402. Praha : Paseka, 2003. 694 s. ISBN 80-7185-501-4.  
  • BOBKOVÁ, Lenka; BARTLOVÁ, Milena. Velké dějiny zemí Koruny české IV.b 1310–1402. Praha : Paseka, 2003. 583 s. ISBN 80-7185-551-0.  
  • DUCZMAL, Małgorzata. Ryksa Piastówna, Królowa Czech i Polski. Poznań : Manuskrypt, 2010. 444 s. ISBN 83-923110-1-9.  
  • FIALA, Zdeněk. Předhusitské Čechy. Český stát pod vládou Lucemburků 1310–1419. Praha : Svoboda, 1978. 421 s.  
  • CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II. Král český a polský. Praha : Vyšehrad, 2007. 343 s. ISBN 978-80-7021-841-9.  
  • JASIŃSKI, Kazimierz. Ryksa Elzbieta – Boemie et Polonie bis regina. In KRZYŻANIAKOWA, Jadwiga. Przemysl II. Odnowienie Królestwa Polskiego. Poznań : Instytut Historii UAM, 1997. ISBN 8386650117. S. 269–280. (polsky)
  • KOPIČKOVÁ, Božena. Eliška Přemyslovna. Královna česká 1292–1330. Praha : Vyšehrad, 2003. 182 s. ISBN 80-7021-656-5.  
  • KUTHAN, Jiří. Královna Alžběta Rejčka (+ 1335). In Chrám Svatého Ducha a královna Eliška Rejčka v Hradci Králové 1308–2008. Historická tradice v dějinách města. Od chrámu ke katedrále. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference konané ve dnech 15. a 16. října 2008 v Hradci Králové. Ústí nad Orlicí : Oftis, 2009. ISBN 978-80-7405-060-2. S. 113–128.
  • MUSIL, František. Hradec Králové, Eliška Rejčka a rok 1308. In Chrám Svatého Ducha a královna Eliška Rejčka v Hradci Králové 1308–2008. Historická tradice v dějinách města. Od chrámu ke katedrále. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference konané ve dnech 15. a 16. října 2008 v Hradci Králové. Ústí nad Orlicí : Oftis, 2009. ISBN 978-80-7405-060-2. S. 11–15.
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 146.  
  • ŠAROCHOVÁ, Gabriela V. Radostný úděl vdovský. Královny-vdovy přemyslovských Čech. Praha : Dokořán, 2004. 174 s. ISBN 80-86569-24-1.  
  • VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250–1310. Praha : Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha : Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 71–72.  
  • ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců. Praha : Melantrich, 1998. 412 s. ISBN 80-7023-281-1.  
  • ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 497 s. ISBN 80-7106-759-8.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Polská královna
Předchůdce:
Markéta Braniborská
13031305
Eliška Rejčka
Nástupce:
Viola Těšínská
Česká královna
Předchůdce:
Guta Habsburská
Eliška Rejčka
13001305
Nástupce:
Viola Těšínská
Viola Těšínská 13061307 Anna Přemyslovna