Evropská silnice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Značka „silnice pro mezinárodní provoz“
Mezinárodní silniční systém

Evropská mezinárodní silnice (dále v textu E) je silnice či dálnice zařazená do evropské sítě mezinárodních silnic. Sice jsou tyto komunikace v některých jazycích označovány jako eurosilnice, ale s Evropskou unií nemají vůbec nic společného. Vznikly dávno před založením EU. Naprostá většina eurosilnic vede přes území více států, což byl hlavní účel jejich založení, vedoucí ke sjednocení číslování hlavních tahů na kontinentě. Některé státy značí své silnice evropskými čísly jen okrajově a nepřikládá jim takovou váhu jako třeba Česko, kde zelená tabulka nechybí na dálničních návěstech ani na sloupku.

Evropská mezinárodní síť prochází všemi státy EU kromě Malty a Kypru a až na výjimky všemi evropskými státy. S pochopitelných důvodů např. neprochází přes Andoru, Island, Monako, San Marino a Vatikán. Do roku 2000 neprocházela žádná z evropských tras dokonce ani přes izolovanou Albánii, kterou dodnes páteřní komunikace obcházejí. Kvůli složitému přeznačení zůstaly raději ve stejné trase a zemi protínají jen doplňkové trasy 2. třídy. Díky Turecku, které se nachází částečně i v Evropě, zasahují evropské silnice i na asijský kontinent. Ale procházejí i kavkazskými státy Arménie, Ázerbájdžán a Gruzie, které jsou kvůli nejasným hranicím kontinentu někdy přičleňovány k Evropě a někdy k Asii.

Důležitou pozici Česka uprostřed evropského kontinentu umocňuje fakt, že přes tuto malou zemi prochází hned 13 evropských mezinárodních silnic. Z toho čtyři páteřní E50, E55, E65 a E75, vedoucí přes celý kontinent.

Mnozí řidiči se mylně domnívají, že E silnice je vždy ta nejkratší trasa, spojující dva konce kontinentu. V některých případech to samozřejmě platí, ale úkolem E silnice je také propojovat významná hospodářská střediska, hlavní města a křižovatky. Např. E65 ze Švédska do Řecka by to měla kratší přes Srbsko a na českém území přes Trutnov a Svitavy, místo toho vede menší oklikou přes Prahu a velkou oklikou přes Chorvatsko. Dalším omylem je náhodné číslování těchto silnic, které má naopak poměrně složitý systém (viz číslovací systém níže), který se však dá jednoduše přirovnat k drátěnému sítu. Když si přes mapu Evropy položíme hrubé síto s velkými oky, vznikne síť páteřních evropských silnic. Přes toto hrubé síto položíme o něco jemnější síto a už máme i mezilehlé evropské silnice. Jenže síť se nám různě pokroutí o alpské vrcholky a při obcházení moře, takže není už pravoúhlá. A proto větší mezery nebo důležité body vypleteme ručně dalšími drátky v libovolných směrech, čímž vznikne i doplňková evropská síť 2, třídy.

Evropské silnice rovněž nejsou pouhým číslem na mapě nebo na sloupku, ale komunikace po kterých E vede má přísnější parametry než běžná silnice první třídy. Což se týká hlavně rekonstrukcí a novostaveb silnic. Přednostně jsou E trasy vedeny po dálnicích a rychlostních silnicích. Řidič by si měl při jízdě po evropské dálkové nebo spojovací silnici teoreticky užívat většího komfortu jízdy. Síť mezinárodních silnic má na starosti Evropská hospodářská komise OSN (UNECE). Používané číslování se od vnitrostátního číslování odlišuje předponou „E-“ (E1 a výše). Ve většině evropských zemích mají mezinárodní silnice zároveň své vnitrostátní číslo. V několika zemích (Švédsko, Norsko) ale mají výhradně mezinárodní označení. V Česku je označuje dopravní značka „silnice pro mezinárodní provoz“ – zelená tabule s bílým písmenem E a číslem silnice.

Mezinárodních silnice existují i v jiných světadílech; např. Panamerická dálnice v Severní a Jižní Americe a asijská síť dálnic.

Číslovací systém[editovat | editovat zdroj]

Systém číslování mezinárodních silnic byl definován v roce 1975 komisí UNECE a původně měl v seznamu jen několik málo desítek čísel. V té době naším územím procházely např silnice E12 a E14 a neexistovaly tzv. spojovací trasy (2. třída). Koncem 80. let 20. století prošel systém zásadní změnou, seznam se obrovsky rozrostl, byl celý přepracován a nyní má tuto podobu:

  1. 1
    • Páteřní a mezilehlé silnice, nazývané silnice 1. třídy, mají vždy dvojciferná čísla /E01 - E99/. Někde jsou však dosud nesprávně značeny jen jednou cifrou bez nuly na začátku /E1 - E9/.
    • Odbočné, propojovací a připojovací silnice, nazývané silnice 2. třídy, mají vždy trojciferná čísla /E130 - E999 avšak mimo E001 - E129 (viz níže)/.
  1. 2
    • Páteřní silnice ve směru sever-jih (tedy přibližně ve směru poledníků) mají vždy dvojciferná čísla končící číslicí 5 /např. E55, E65/. Tato čísla směrem k východu narůstají o 10. U Atlantiku tedy vede první severojižní E05 a čím dál více na východ se setkáváme s vyšším číslem /E15, E25 atd./
    • Páteřní silnice ve směru západ-východ (tedy přibližně ve směru rovnoběžek) mají vždy dvojciferná čísla končící číslicí 0 /např. E10, E50/, která směrem k jihu narůstají o 10. V polárních oblastech Skandinávie vede nejsevernější E10, zatímco u Středozemního moře na jihu Evropy E90.
    • Mezilehlé silnice mají dvojciferná lichá (sever-jih) a dvojciferná sudá (západ-východ) čísla s hodnotou v intervalu daném čísly páteřních silnic, mezi nimiž se nacházejí. Např. sudá silnice E48 musí začínat anebo převážně vést mezi silnicemi E40 a E50 a např. lichá E49 mezi E45 a E55.
    • Silnice 2. třídy mají vždy trojciferná čísla, první cifru mají shodnou s první cifrou nejbližší páteřní silnice severně od ní (např. E40), druhou cifrou shodnou s první cifrou nejbližší páteřní silnice západně od ní (např. E65) a třetí cifrou řadovou. Touto kombinací vznikne např. E461, E462 až E469. U silnic 2. třídy není určen směr podle poledníků nebo rovnoběžek.

Jelikož dvouciferná čísla pro severojižní silnice byla vyčerpána v oblasti západních hranic Ruska, nebylo zde možné zajistit stejná pravidla číslování. Proto systém pokračuje výjimečně i přes stovku:

  1. 3
    • Silnice 1. třídy ve směru sever-jih, situované východně od silnice E99, mají trojciferná lichá čísla od 101 do 129. Páteřní vždy E105, E115 a E125. Pro mezilehlé silnice platí pravidla popsaná v odstavcích výše, tedy např. E107, E127 apod.
    • Silnice 2. třídy situované východně od E101 mají trojciferná čísla, ale vždy začínající 0, od 001 do 099 /např. E001, E019/.

Výjimky[editovat | editovat zdroj]

Dvě silnice první třídy, jmenovitě E47 a E55, zůstávají ve Švédsku a Norsku označeny starými čísly, E6, resp. E4. Tyto výjimky byly uděleny, aby se ušetřily ohromné výdaje, které by si výměna značek na těchto mimořádně dlouhých úsecích vyžádala. Od Dánska na jih jsou však tyto silnice označeny jejich novými čísly, a stejně tak ostatní evropské silnice ve Skandinávii.

Staré číslování silnic[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Staré číslování evropských mezinárodních silnic.

Do 80. let bylo číslování vedeno méně systematicky a méně rovnoměrně a koncentrovalo se na západní Evropu. Páteřní tahy se vyznačovaly jednociferným číslem a jednotlivé silnice byly trasovány přirozeně, bez snahy dodržovat poledníkový nebo rovnoběžkový směr. Na českém území byla síť číslovaných evropských silnic oproti dnešku podstatně řidší, v základu však existovala.

Silnice 1. třídy[editovat | editovat zdroj]

Páteřní silnice ve směru sever-jih[editovat | editovat zdroj]

Páteřní silnice ve směru východ-západ[editovat | editovat zdroj]

Mezilehlé silnice ve směru sever-jih[editovat | editovat zdroj]

Mezilehlé silnice ve směru východ-západ[editovat | editovat zdroj]

Silnice 2. třídy[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní silnice v Česku[editovat | editovat zdroj]

Českem procházejí tyto mezinárodní silnice (na konci uveden stav při starém číslování):

Nejvýznamnějším evropským dopravním tahem v Česku je z tohoto hlediska dálnice D1 mezi Prahou a Brnem, po níž je společně vedena páteřní silnice ve směru západ-východ (E50) i sever-jih (E65), na úseku Praha - Mirošovice dokonce i další páteřní silnice sever-jih (E55; bude výhledově odvedena na plánovanou dálnici D3).

Oproti starému číslování byl snížen význam moravské tranzitní trasy Vídeň - Brno - Olomouc - Č. Těšín - Krakov, která byla z dřívější E7 přečíslována na evropské silnice II. třídy E461 a E462.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu