Baia Mare
| Baia Mare | |
|---|---|
 historické centrum města | |
 znak .svg) vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 47°40′ s. š., 23°35′ v. d. |
| Nadmořská výška | 228 m n. m. |
| Stát |  Rumunsko |
| Župa | Maramureș |
  Baia Mare | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 233,3 km² |
| Počet obyvatel | 108 759 (2021)[1] |
| Hustota zalidnění | 466,2 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Cristian Anghel |
| Vznik | 1329 |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 262 |
| PSČ | 430011–430435 |
| Označení vozidel | MM |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Baia Mare (česky přeložitelné jako Velký důl, maďarsky Nagybánya, německy Frauenbach, Neustadt, latinsky Rivulus Dominarum) je hlavní město župy Maramureș a významné centrum celé okolní oblasti. Nachází se na severu země a žije zde přibližně 109 tisíc[1] obyvatel.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Úrodné území bylo osídleno od paleolitu. V antické době je osídlily kmenů Thráků jejich protivníků – Dáků, kteří je ovládli pod vedením krále Burebisty.
Historie středověkého města začíná v 12. století: nejstarší písemnná zmínka o souvislém a dlouhodobém osídlení dnešního Baia Mare německými kolonisty pochází z roku 1142, kdy uherský král Géza II. povolil, aby se zde usídlili sedmihradští Sasové. Během středověku se zde rozvíjelo hornictví; od roku 1469 bylo již město opevněno hradbami. Hlavním důvodem nutnosti opevnění města bylo osmanské nebezpečí z jihu; Turci podnikali mnohdy úspěšné výboje na sever od svých hranic. Město patřilo k Uhersku, a to až do přelomu let 1919 a 1920, kdy bylo rozhodnutím Trianonské smlouvy připojeno k Rumunsku. Tehdy však tři čtvrtiny obyvatel Baii Mare tvořili právě Maďaři, okolí města však bylo naopak silně rumunské. Maďaři svůj vliv nad městem uplatnili ještě mezi lety 1940 až 1944[zdroj?], po této době již Baia Mare definitivně patří Rumunsku. Od roku 1968 je také centrem župy Maramureș.
Ekologická havárie v lednu 2000[editovat | editovat zdroj]
V lednu 2000 došlo ke katastrofálnímu zamoření řek Tisy a Dunaje kyanidy a těžkými kovy ze zlatého dolu v Baia Mare, kde důlní společnost Aurul vlastněná částečně rumunským státem a částečně australskou společností Esmeralda Exploration užívala značně rizikový proces chemické těžby za pomoci kyanidových roztoků.[2] Roku 2009 použila německá hudební skupina Rammstein tuto tragédii jako volně zpracované téma pro skladbu Donaukinder.
Hospodářství[editovat | editovat zdroj]
Hutní průmysl v této oblasti se tradičně soustředil na těžbu a zpracováni mědi, stříbra a zlata. Na začátku 20. století založili rumunští židovští podnikatelé Oscar a Arthur Weiserovi chemickou továrnu na výrobu kyseliny sírové a dalších chemických výrobků. Kolem roku 1925 ji rozšířili v kombinát, který do dvacetipětitisícového města přivedl po 2. světové válce 150 000 obyvatel (statistika z roku 1990). Vrcholem výroby byla produkce kolem 40 000 tun mědi, 120 tun stříbra a 12 tun zlata ročně. Po revoluci v roce 1989 kombinát převzali zahraniční investoři a přejmenovali na Phoenix. V roce 2003 dva rumunští bankéři týž podnik přejmenovali na Coprom Baia Mare. V roce 2009 noví majitelé podali návrh na konkurs a propustili posledních 190 zaměstnanců. Věž měďnářské těžební společnosti Phoenix o výšce 351,5 metrů je dominantou města i kraje a údajně nejvyšším komínem v Evropě.[3]
Památky[editovat | editovat zdroj]
- Bastiony a ochoz opevnění města ze 14.–15. století
- Ruiny hradu Chiroál – postaven v letech 1356–1359, dvakrát pobořen Turky a zbořen roku 1718
- Hodinová věž zbořeného gotického kostela sv. Štěpána, ze 14. století
- Kostel Nejsvětějští Trojice – dvouvěžová barokní římskokatolická bazilka; založená jezuity roku 1718
- Katedrála Nanebevzetí Panny Marie muramarešské řeckokatolické epiarchie; historizující stavba z roku 1905
- Luteránský kostel
Márton/Martin Lendvay, kolem 1840 litografie - Synagoga novobarokní z roku 1885
- Mincovna – nyní muzeum židovské historie
- Etnografické muzeum
- Pomník Mártona Lendvaye
.jpg)
Slavné osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Márton Lendvay (1807–1858) - sedmihradský herec, pěvec a divadelní režisér, vystupoval v Bratislavě, Budě, Pešti, Vídni a Berlíně
- Kolonie Nágybanya (1890-1937) - Kolonie (škola) avantgardních výtvarných umělců, především malířů impresionistů, postimpresionostů, fauvistů, kubistů a futuristů; založili ji Simon Hollósy a Károly Ferenczy, působili v ní tři desítky výtvarníků a výtvarnic, mj. Ferenczyho sestřenice Olga Fialka s dcerou Noémi, Béla Iványi-Grünwald, István Réti, Alexander Kubínyi, Jenő Maticska, János Thorma nebo Sándor Ziffer.
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Bílsko-Bělá, Polsko (2001)
Hódmezővásárhely, Maďarsko (2001)
Hollywood, Spojené státy americké (2001)
Ivano-Frankivsk, Ukrajina (1990)
Kitwe, Zambie (1972)- Nyíregyháza, Maďarsko (2003)
Serino, Itálie (2003)- Szolnok, Maďarsko (1990)
Wels, Rakousko (2000)
Zalăurok,
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Bastion středověkého opevnění -
Hodinová věž sv. Štěpána -
kostel Nejsv. Trojice -
Luteránský kostel -
Dřevěný chrám monastýru -
Mincovna -
Moderní stavby -
centrum moderního města -
-
_-_Baia_Mare.jpg)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b rumunské sčítání lidu v roce 2021. Dostupné online.
- ↑ Joint UNEP/OCHA Environment Unit: UN assessment mission – Cyanide Spill at Baia Mare, March 2000
- ↑ Digi24ru-Izabela Jurasko-reportáž o věži (rumunsky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Baia Mare na Wikimedia Commons - (rumunsky) Oficiální stránky
- Rozhovor o havárii: Stál jsem v úplně mrtvé řece, vzpomíná Přemysl Soldán na kyanidovou havárii v Baia Mare, Ekolist. cz, 30. 1. 2019
