Trianonská smlouva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nové hranice určené Pařížskými smlouvami na mapě Rakouska-Uherska
Rozdělení Rakouska-Uherska potvrzené v St.-Germainské a Trianonské smlouvě

Trianonská mírová smlouva, Trianonská smlouva (též „Trianonský mír“) je jedna z pařížských mírových smluv a byla podepsána 4. června 1920 v paláci Velký Trianon v zámku Versailles poblíž Paříže. Smlouva stanovila hranice maďarského státu jakožto nástupce Uherska po skončené 1. světové válce.

Signatáři[editovat | editovat zdroj]

Signatáři ze strany vítězných mocností byly Spojené státy americké, Spojené království, Francie a Itálie a jejich spojenci: Rumunsko, pozdější Jugoslávie a Československo. Hranice Maďarska už byly vymezeny usnesením Nejvyšší rady spojenců z 12. června 1919, Trianonská smlouva proto byla jen deklaratorní povahy. Za Československo podepsal Trianonskou smlouvu ministr zahraničí Edvard Beneš a velvyslanec v Londýně Štefan Osuský.

Význam smlouvy pro Československo[editovat | editovat zdroj]

Maďarsko jako zástupce poraženého Rakouska-Uherska uznalo úplnou nezávislost Československa včetně Podkarpatské Rusi, zavázalo se uhradit Československu válečné reparace a vzdalo se dalších územních nároků. Naproti tomu Československo se zřeklo výstavby vojenských objektů na pravém břehu Dunaje (na území dnešní Petržalky). To prakticky dodržováno nebylo; Maďarsko v okamžiku, kdy vycítilo svoji příležitost získat alespoň část ztracených jihoslovenských území tuto možnost využilo a československá vláda v Petržalce opevnění vybudovala.

Důsledky pro Maďarsko[editovat | editovat zdroj]

Smlouva byla spojena s velkými územními ztrátami předválečného Uherska. Uhersko ztratilo celých 71,5 % svého území. To bylo rozděleno mezi státy sousedící s tehdejším Maďarským královstvím:

Podpisem smlouvy se Maďarské království také zavázalo k platbě válečných reparací, k zachování vlastní suverenity (nesmělo se již nikdy spojit s Rakouskem) a velikosti armády překračující počet 35 000 mužů.

Ztráta území a obyvatel, (každý čtvrtý Maďar se ocitnul na území cizího státu) vedla ke zhoršení hospodářské situace. Maďarské království přišlo o všechny solné doly, o všechny doly těžící drahé kovy a o 90 % veškerých lesů v bývalých Uhrách.

Maďaři považovali smlouvu za nespravedlivou a snažili se o její revizi. Tento faktor značně určoval zahraniční politiku Maďarska po celé meziválečné období; snaha najít spojence, kteří by dokázali prosadit maďarský pohled na věc a postavit se za něj na evropském politickém poli. Kromě toho se však také obávali, že pokusí-li se o znovuobnovení Uherska, či byť jen naznačí kurz, vedoucí k němu, vyvolají ozbrojený střet se zeměmi Malé Dohody, který by země nemusela vyhrát. Silný pocit nespravedlnosti a ztráty historicky uherských zemí je nakonec vehnaly do náruče fašistické Itálie a Německa; jakmile bylo zřejmé, že se politická situace ve střední Evropě změnila a Německo se rozhodně postavilo proti uspořádání po první světové válce, měli Maďaři jasného spojence. Na počátku 2. světové války (v letech 1938 a 1940) tak Maďarské království získalo významnou část svého dřívějšího území přechodně zpět.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DEJMEK, Jindřich, a kol. Zrod nové Evropy : Versailles, St.-Germain, Trianon a dotváření poválečného mírového systému. Praha : Historický ústav AV ČR, 2011. 518 s. ISBN 978-80-7286-188-0.  
  • TÓTH, Andrej. Trianonská mírová smlouva a politika Budapešti (prosinec 1919 - červen 1920). Historický obzor, 2010, 21 (9/10), s. 208-218. ISSN 1210-6097.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Treaty of Trianon ve Wikimedia Commons