Trianonská smlouva
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Trianonská mírová smlouva, Trianonská smlouva (též „Trianonský mír“) je jedna z pařížských mírových smluv a byla podepsána 4. června 1920 v paláci Velký Trianon v zámku Versailles poblíž Paříže. Smlouva stanovila hranice maďarského státu jakožto nástupce Uherska po skončené 1. světové válce.
Obsah |
[editovat] Signatáři
Signatáři ze strany vítězných mocností byly Spojené státy americké, Spojené království, Francie a Itálie a jejich spojenci: Rumunsko, pozdější Jugoslávie a Československo. Hranice Maďarska už byly vymezeny usnesením Nejvyšší rady spojenců z 12. června 1919, Trianonská smlouva proto byla jen deklaratorní povahy. Za Československo podepsal Trianonskou smlouvu ministr zahraničí Eduard Beneš a velvyslanec v Londýně Štefan Osuský.
[editovat] Význam smlouvy pro Československo
Maďarsko jako zástupce poraženého Rakouska-Uherska uznalo úplnou nezávislost Československa včetně Podkarpatské Rusi, zavázalo se uhradit Československu válečné reparace a vzdalo se dalších územních nároků. Naproti tomu Československo se zřeklo výstavby vojenských objektů na pravém břehu Dunaje (na území dnešní Petržalky). To prakticky dodržováno nebylo; Maďarsko v okamžiku, kdy vycítilo svoji příležitost získat alespoň část ztracených jihoslovenských území tuto možnost využilo a československá vláda v Petržalce opevnění vybudovala.
[editovat] Důsledky pro Maďarsko
|
██ Maďaři ██ Němci ██ Rusíni ██ Rumuni |
██ Chorvaté ██ Slováci ██ Srbové |
██ Slovinci ██ Itálové Černá čára - nové hranice |
Smlouva byla spojena s velkými územními ztrátami předválečného Uherska. Uhersko (Maďarsko) ztratilo celých 71,5 % svého území. To bylo rozděleno mezi státy sousedící s tehdejším Maďarským královstvím:
Československá republika - Slovensko, Podkarpatská Rus
Rumunské království - Sedmihradsko (Transylvánie) , Banát
Království SHS - Království chorvatsko-slavonské, Vojvodina, Banát
Rakousko – Burgenland
Podpisem smlouvy se Maďarské království také zavázalo k platbě válečných reparací, k zachování vlastní suverenity (nesmělo se již nikdy spojit s Rakouskem) a velikosti armády překračující počet 35 000 mužů.
Ztráta území a obyvatel, (každý čtvrtý Maďar se ocitnul na území cizího státu) vedla ke zhoršení ekonomické a hospodářské situace. Maďarské království přišlo o všechny solné doly, o všechny doly těžící drahé kovy a o 90% veškerých lesů v bývalých Uhrách.
Maďaři považovali smlouvu za nespravedlivou a snažili se o její revizi, což je nakonec vehnalo do náruče fašistické Itálie a Německa; na počátku 2. světové války v roce 1938 tak Maďarské království získalo významnou část svého dřívějšího území přechodně zpět.
[editovat] Související články
 |
Související články obsahuje Portál První světová válka |
|
||||||||||||||
