Rumunské království

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rumunské království
Regatul României
 Rumunské knížectví 1881–1947 Rumunská socialistická republika 
Sovětský svaz 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Hymna: Trăiască Regele
geografie
Mapa
Rumunsko v meziválečném období
hlavní město:
obyvatelstvo
státní útvar
vznik:
13. března 1881
(ustanovení království)
zánik:
30. prosince 1947
(komunistický puč)
Státní útvary a území
Předcházející:
Rumunské knížectví Rumunské knížectví
Nástupnické:
Rumunská socialistická republika Rumunská socialistická republika
Sovětský svaz Sovětský svaz

Rumunské království (rumunsky Regatul României) byl nezávislý stát v Jihovýchodní Evropě v letech 18811947. Rumunské království bylo nástupcem Rumunského knížectví z něhož vzniklo 1881 vyhlášením samostatného království a zaniklo komunistickým převratem a donucením krále k abdikaci v roce 1947. Rumunské království v letech 18811921 bývá označováno jako tzv. Rumunské staré království a pro období let 19211940 se užívá označení tzv. Velké Rumunsko.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Rumunska.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Podunajská knížectví Valašsko a Moldávie získala roku 1829 autonomii, v roce 1858 se sjednotila a položila tak základ samostatnému Rumunsku, které vzniklo roku 1878.

Proklamace Rumunského království

Rumunsko vedené knížetem Karlem z rodu Hohenzollernů se po válce o nezávislost na Osmanské říši a vítězství v této válce ustanovilo 10. května 1881 královstvím a kníže Karel(Carol) byl korunován králem Karlem I.

Balkánské války a první světová válka[editovat | editovat zdroj]

I když byl Ferdinand členem jedné z větví rodu Hohenzollernů stejně jako německý císař Vilém II., prosazoval aby se jeho země zúčastnila války spíše na straně Dohody a tak Rumunsko vstoupilo 27. srpna 1916 do války na straně Dohody.

Vstup Rumunska do války však ruské protiofenzivě nepomohl. Fronta se roztáhla do šířky a zastavila. Vojsko Rumunska proniklo hluboko do Sedmihradska (tehdy v Uhersku), ale rakousko-německá armáda Rumuny přinutila ustoupit a ústřední mocnosti obsadily skoro celé Rumunsko. V době dobytí Bukurešti (21. listopadu) zemřel rakouský císař František Josef I. Vysílení Rumuni podepsali v 7. května 1918 mír s Německem, protože Rumunsko nebylo schopno pokračovat ve válce (bez podpory Ruska), ale po vyřazení Bulharska z boje, se opět 10. října 1918 Rumunsko připojilo do konfliktu na straně Dohody, den před ukončením bojů na západní frontě a měsíc před definitivním koncem války. Pro toto období existence Rumunského království se někdy používá označení Rumunské staré království.

Meziválečné „Velké Rumunsko“[editovat | editovat zdroj]

Po 1. světové válce se k Rumunsku připojily Sedmihradsko s Banátem, Bukovina a Besarábie, čímž vznikl zatím největší Rumunský stát v dějinách tzv. Velké Rumunsko.

Územní vývoj nezávislého Rumunska. Fialovou barvou Rumunské království 1881–1918; Velkému Rumunsku (1918–1940) náležela veškerá vyznačená území; v červených hranicích současné Rumunsko.

Po anexi(připojení) Besarábie byla uzavřena obranná aliance s Polskem proti Rusům. Maďaři s tímto rozdělením samozřejmě nesouhlasili a pokoušeli se své ztracené země dobýt zpět. Rumunské ozbrojené síly však vedly tuhý odpor, který posléze přerostl v rázný útok a maďarské síly byly rychle zahnány hluboko do vnitrozemí dnešního Maďarska. V meziválečném období bylo Rumunské království součástí Malé dohody. Úzce spolupracovalo s Československem a Jugoslávií proti nárůstu maďarského vlivu. S oběma zeměmi však mělo jen krátkou hranici v odlehlých oblastech a proto užší spolupráce byla jen stěží možná. Navíc vzhledem k rozmělňování integrity obou spojeneckých států ke konci 30. let, ale zůstalo později Rumunsko opuštěno a Budapešti se přeci jen podařilo zajistit si úpravy hranic na úkor karpatské země.

Rumunsko za druhé světové války[editovat | editovat zdroj]

Ve druhé světové válce Rumunsko bojovalo po boku Třetí říše. Rumuni přišli za druhé vídeňské arbitráže o Severní Sedmihradsko, které bylo přiděleno expandujícímu Maďarsku a přišli také o Jižní Dobrudžu, kterou obsadilo Bulharsko. Roku 1940 okupoval Sovětský svaz Severní Bukovinu a Besarábii. V zemi měl v tehdejší době největší vliv maršál Ion Antonescu. Po napadení SSSR Německem v roce 1941 získali Rumuni území zpět.

Zánik království[editovat | editovat zdroj]

Po válce byla Rumunsku opět odňata Besarábie a připojena k Sovětskému svazu a Jižní Dobrudža byla ponechána Bulharsku. V roce 1947 byl král Michal I. násilím donucen abdikovat a odejít ze země. Rumunsko se stalo Socialistickou republikou a součástí komunistického východního bloku.

Rumunští králové[editovat | editovat zdroj]

Střední znak Rumunského království

Dynastie:Hohenzollernové

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TREPTOW, Kurt W., a kol. Dějiny Rumunska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2000. 543 s. ISBN 80-7106-348-7.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kingdom of Romania na anglické Wikipedii.

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Kingdom of Romania ve Wikimedia Commons