Rumunské království
| Rumunské království Regatul României
|
|||||||||
| Hymna: Trăiască Regele | |||||||||
geografie
|
|||||||||
| hlavní město: | |||||||||
| obyvatelstvo | |||||||||
| státní útvar | |||||||||
|
měna:
|
|||||||||
|
vznik:
|
|||||||||
|
zánik:
|
|||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||
|
|||||||||
.svg){kind=small}
.png){kind=small}
Rumunské království (rumunsky Regatul României) byl nezávislý stát v Jihovýchodní Evropě v letech 1881–1947. Rumunské království bylo nástupcem Rumunského knížectví z něhož vzniklo 1881 vyhlášením samostatného království a zaniklo komunistickým převratem a donucením krále k abdikaci v roce 1947. Rumunské království v letech 1881–1921 bývá označováno jako tzv. Rumunské staré království a pro období let 1921–1940 se užívá označení tzv. Velké Rumunsko.
Obsah |
Historie[editovat]
Vznik[editovat]
Podunajská knížectví Valašsko a Moldávie získala roku 1829 autonomii, v roce 1858 se sjednotila a položila tak základ samostatnému Rumunsku, které vzniklo roku 1878.
Rumunsko vedené knížetem Karlem z rodu Hohenzollernů se po válce o nezávislost na Osmanské říši a vítězství v této válce ustanovilo 10. května 1881 královstvím a kníže Karel(Carol) byl korunován králem Karlem I.
Balkánské války a první světová válka[editovat]
I když byl Ferdinand členem jedné z větví rodu Hohenzollernů stejně jako německý císař Vilém II., prosazoval aby se jeho země zúčastnila války spíše na straně Dohody a tak Rumunsko vstoupilo 27. srpna 1916 do války na straně Dohody.
Vstup Rumunska do války však ruské protiofenzivě nepomohl. Fronta se roztáhla do šířky a zastavila. Vojsko Rumunska proniklo hluboko do Sedmihradska (tehdy v Uhersku), ale rakousko-německá armáda Rumuny přinutila ustoupit a ústřední mocnosti obsadily skoro celé Rumunsko. V době dobytí Bukurešti (21. listopadu) zemřel rakouský císař František Josef I. Vysílení Rumuni podepsali v 7. května 1918 mír s Německem, protože Rumunsko nebylo schopno pokračovat ve válce (bez podpory Ruska), ale po vyřazení Bulharska z boje, se opět 10. října 1918 Rumunsko připojilo do konfliktu na straně Dohody, den před ukončením bojů na západní frontě a měsíc před definitivním koncem války. Pro toto období existence Rumunského království se někdy používá označení Rumunské staré království.
Meziválečné „Velké Rumunsko“[editovat]
Po 1. světové válce se k Rumunsku připojily Sedmihradsko s Banátem, Bukovina a Besarábie, čímž vznikl zatím největší Rumunský stát v dějinách tzv. Velké Rumunsko.
Po anexi(připojení) Besarábie byla uzavřena obranná aliance s Polskem proti Rusům. Maďaři s tímto rozdělením samozřejmě nesouhlasili a pokoušeli se své ztracené země dobýt zpět. Rumunské ozbrojené síly však vedly tuhý odpor, který posléze předostl v rázný útok a maďarské síly byly rychle zahnány hluboko do vnitrozemí dnešního Maďarska. V meziválečném období bylo Rumunské království součástí Malé dohody. Úzce spolupracovalo s Československem a Jugoslávií proti nárůstu maďarského vlivu. S oběma zeměmi však mělo jen krátkou hranici v odlehlých oblastech a proto užší spolupráce byla jen stěží možná. Navíc vzhledem k rozmělňování integrity obou spojeneckých států ke konci 30. let, ale zůstalo později Rumunsko opuštěno a Budapešti se přecijen podařilo zajistit si úpravy hranic na úkor karpatské země.
Rumunsko za druhé světové války[editovat]
Ve druhé světové válce Rumunsko bojovalo po boku Třetí říše. Rumuni přišli za druhé vídeňské arbitráže o Severní Sedmihradsko, které bylo přiděleno expandujícímu Maďarsku a přišli také o Jižní Dobrudžu, kterou obsadilo Bulharsko. Roku 1940 okupoval Sovětský svaz Severní Bukovinu a Besarábii. V zemi měl v tedhejší době největší vliv maršál Ion Antonescu. Po napadení SSSR Německem v roce 1941 získali Rumuni území zpět.
Zánik království[editovat]
Po válce byla Rumunsku opět odňata Besarábie a připojena k Sovětskému svazu a Jižní Dobrudža byla ponechána Bulharsku. V roce 1947 byl král Michal I. násilím donucen abdikovat a odejít ze země. Rumunsko se stalo Socialistickou republikou a součástí komunistického východního bloku.
Rumunští králové[editovat]
Dynastie:Hohenzollernové
- Karel I. – (1881–1914), od roku 1866 rumunským Domnitorem.
- Ferdinand I – (1914–1927), synovec krále Karla I.
- Michal I. – (1927–1930) první vláda, syn krále Karla II., vládla za něj regentská rada.
- Karel II. – (1930–1940), donucen abdikovat ve prospěch syna Michala.
- Michal I. – (1940–1947) druhá vláda, syn krále Karla II., donucen komunisty k abdikaci.
Galerie[editovat]
-
Tzv. "Rumunské Staré království" (modře).
-
Rumunsko, fyzická mapa rok 1939.
-
Rumunská ztracená území za WWII.
-
-
Ocelová koruna, rumunská královská koruna.
Literatura[editovat]
- TREPTOW, Kurt W., a kol. Dějiny Rumunska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2000. 543 s. ISBN 80-7106-348-7.
Související články[editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kingdom of Romania na anglické Wikipedii.
