Maršál

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o nejvyšší vojenské hodnosti. O českém malíři a výtvarníkovi pojednává článek Josef Maršál.
Karta Maršál z roku 1455

Maršál (v odvozené podobě i maršálek) je slovo používané v rámci oficiálních titulů v celé řadě organizací a společenských odvětví. Nejznámější je asi jeho použití v ozbrojených silách; v některých státech představuje (polní) maršál nejvyšší vojenskou hodnost, byť někdy pouze čestnou. Slovo pochází ze starogermánských slov marah (kůň) a scalc (služebník), které původně znamenalo vrchního štolbu (správce stájí). Vrchními štolby byli ve středověku jmenováni důvěryhodní členové dvora, přičemž reputace jejich titulu a úřadu stoupala.

Během posledních několika století se titul maršál začal používat na řadě postů a hodností. Lze je najít nejen v armádě, ale též v například v politice (např. maršálek Sejmu v Polsku), ve Spojených státech amerických u státní policie, naproti tomu u armády ne. Hodnost polního maršála nebyla v USA nikdy zavedena, aby žádný vojenský velitel nedosáhl vyšší hodnosti než George Washington.[zdroj?] Na jejich místě působili tzv. pětihvězdičkoví generálové a i těch bylo jen několik. Jedinou výjimku tak představuje Douglas MacArthur, který se stal polním maršálem díky svému působení ve filipínské armádě.

Čeští maršálové[editovat | editovat zdroj]

Současná česká armáda (AČR) žádnou maršálskou hodnost neužívá. Podobně tomu bylo i v zaniklém Československu. Přesto do dějin vešlo několik Čechů, kteří tento titul získali.

Albrecht z Valdštejna

V 17. století v době třicetileté války se vyznamenali celkem tři čeští polní maršálové. Během vzpoury českých stavů, která celou třicetiletou válku odstartovala, byl zvolen jako nejvyšší velitel a polní maršál stavovského vojska Linhart Colona z Felsu. Zemřel 13. dubna 1620 po prohrané bitvě s císařskou armádou Karla Bonaventury Buquoye u Sinzendorfu.

Na straně Habsburků stál v této době Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna. Vedle Jana Tserclaese Tillyho byl polní maršál a nejvyšší velitel (generalissimus) císařských vojsk. Později ovšem upadl u panovníka v nemilost a byl úkladně zavražděn v Chebu.

Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic (portrét z r. 1882)

Významnou měrou k záchraně Evropy před osmanským nebezpečím přispěl český polní maršálek Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic. Jeho děd byl Kašpar Kaplíř ze Sulevic - jeden z 27 českých pánů popravených na Staroměstském náměstí 21. června 1621. Stejně jako on byl Zdeněk Kašpar vyznáním původně evangelík a v mládí sloužil v exilu ve vojskách Sasů a Švédů, ale později konvertoval ke katolictví a přeběhl k Habsburkům. Největší proslulost mu přinesla brilantní obrana Vídně roku 1683 před vojsky sultána Mehmeda IV.

Maršálek Radecký z Radče

Jeden z nejlepších vojevůdců 19. století byl i Jan Josef Václav Antonín František Karel Radecký z Radče, kterého český národní folklor ze své tradice téměř vyloučil. V době národního obrození, kdy se Češi snažili vymanit se zpod rakouské nadvlády, totiž získával Radecký pro Habsburky ty největší válečné úspěchy na italských bojištích během První italské války za nezávislost. Do dějin vešel i jeho citát na adresu obrozenců: "Já jsem také Čech, ale nikdo to nemusí vědět."

Československý maršál Karel Janoušek si hodnost Air Marshala vysloužil v exilu za druhé světové války. Byla mu udělena 17. listopadu 1945 britským králem Jiřím VI. za zásluhy při formování československých jednotek v RAF. V průběhu první světové války se vyznamenal i jako legionář na východní frontě. Přesto přese všechno ho nechal komunistický režim dlouho věznit. Plného zadostiučinění se mu dostalo až v roce 1989, kdy mu byla vrácena hodnost i vyznamenání. Roku 1991 mu byla posmrtně udělena i nejvyšší československá vojenská hodnost armádního generála.

Polní maršál v německých zemích[editovat | editovat zdroj]

Polní maršál (v němčině Generalfeldmarschall nebo Feldmarschall) byla nejvyšší vojenská hodnost Svaté říše římské od počátku 17. století až do začátku 19. století, stejně jako jejích následníků Rakouského císařství, Pruského království a Německého císařství. Zejména v Prusku se udělování této hodnosti řídilo přísnými pravidly – mohl ji získat pouze polní velitel v době války za vítězství v rozhodující bitvě nebo za dobytí významné pevnosti či města. Hodnost zároveň svému nositeli garantovala celou řadu výjimečných privilegií, jako třeba automatické povýšení do šlechtického stavu, členství v kabinetu (na úrovni vládního ministra), právo přímého přístupu ke králi a císaři a nárok na čestnou stráž a eskortu.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]