Bukovina (země)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bukovina – tmavé území na horním okraji mapy. Silnější čára vyznačuje současnou hranici mezi Ukrajinou (na severu) a Rumunskem (na jihu).

Bukovina (rumunsky: Bucovina, ukrajinsky: Буковина (Bukovyna), rusky: Буковина (Bukovina), německy: Buchenland nebo Bukowina, polsky: Bukowina, maďarsky: Bukovina) je historické území, které bylo v letech 1775-1918 součástí Rakouské monarchie, v současnosti je rozdělené mezi Rumunsko a Ukrajinu. Hlavním městem jsou Černovice.

Původ názvu[editovat | editovat zdroj]

Pojmenování Bukovina se začalo používat roku 1775 po anexi příslušného území Rakouskou monarchií. Pojmenování má slovanský původ a je odvozené od slova buk, protože území bylo zarostlé převážně buky.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Starověk[editovat | editovat zdroj]

Od starověku obývali území Bukoviny Dákové, od kterých Rumuni odvozují svůj původ.

Středověk[editovat | editovat zdroj]

V 5. století získali území Avaři a po nich se v regionu usadili Slované. V 10.-11. století území patřilo ke Kyjevské Rusi. Od 14. století bylo součástí Moldavského knížectví s centrem ve městě Suceava (od roku 1388). V 15. století se o části tohoto území přela Moldávie a Polsko. V tomto období, v době vlády Štěpána III. Velikého (Ștefan cel Mare) a jeho nástupců, vznikly malované kláštery ve městech Moldovița (klášter Moldovița), Putna (klášter v Putně), Sucevița a Voroneț (klášter Voroneț). Společně se slavnými freskami patří k největšímu kulturnímu dědictví současného Rumunska.

Osmanské období[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1514 se Bukovina jakožto součást Moldavského knížectví dostala do závislosti Osmanské říše. V roce 1769 po postupných porážkach a ústupu Turků z Balkánu Bukovinu obsadila vojska carského Ruska a v roce 1774 Rakouska.

Habsburské období[editovat | editovat zdroj]

Bukovina v rámci Rakousko-Uherska

Roku 1775 připadla Bukovina podle Konstantinopolské dohody Rakousku. Nejprve byla spravována jako část Haliče, v letech 18491918 se stala korunní zemí habsburské monarchie. Na kolonizaci severní (město Černovice) i jižní části Bukoviny se tehdy podíleli také rodiny českých Němců ze Šumavy.[1]

Od dob císaře Josefa II. na Bukovině existovalo ukrajinské, rumunské, německé, polské, maďarské a židovské školství. V roce 1857 na území s rozlohou 10 440 km2 žilo 455 800 obyvatel. Z toho tvořili Rumuni 44,6 % (na jihu, napříč společenskými třídami), Ukrajinci 38,2 % (včetně Rusínů a Huculů, převážně rolníci a pastevci), Němci 6,4 % (převážně úředníci, řemeslníci, inženýři), Židé 6,4 % (žijící převážně ve městech, obochodníci, řemeslníci, lékaři, advokáti), Poláci 3 % (žijící převážně ve městech – v Černovicích tvořili v roce 1910 po Židech druhou největší etnickou skupinu s počtem 15 412 lidí), Maďaři 1,6 % a jiní. Bukovina byla hlavně zemědělskou oblastí (v roce 1880 se až ¾ obyvatelstva živily polnohospodářstvím). V Černovicích bývaly velké trhy s dobytkem. V roce 1902 mělo ještě 60 % rolnických hospodářství méně než 2 ha půdy, 40 % půdy vlastnily velkostatky. V horských oblastech převažovalo pastevectví.

Bukovina disponovala v rámci habsburské monarchie, respektive Předlitavska zemskou samosprávou. Jejím nejvyšším legislativním orgánem byl Bukovinský zemský sněm.

Zánik Rakousko-Uherské monarchie[editovat | editovat zdroj]

V době 1. světové války se v Bukovině odehrálo několik bitev mezi ústředními velmocemi a Ruskem. Bukovina byla tehdy nejjižnější částí tzv. Východní fronty. Prvně Rusové získali značnou část Bukoviny už na konci roku 1914. V první polovině roku 1915 však byli rakousko-uherskou armádou vytlačeni zpět na východ. V červnu následujícího roku však padlo město Černovice, načež Rusové v rámci jižní části Brusilovovy ofenzívy získali opět Bukovinu až téměř k jejím jižním hranicím. Byli udtud vyhnáni až v létě roku 1917.[2]

Navzdory porážce[zdroj?] Ruska připadlo po válce území Rumunsku, což bylo potvrzeno i Saintgermainskou smlouvou. 28. června 1940 podle paktu o neútočení severní část anektoval SSSR a většina německého obyvatelstva území Bukoviny opustila. Rumuni v roce 1941 oblast dobyli zpátky. Většina židovského obyvatelstva byla deportována do koncentračních táborů. V roce 1944 byla Bukovina Moskevskou smlouvou opět rozdělena: sever se stal součástí SSSR (Ukrajinské SSR, dnešní Ukrajiny) a jih zůstal Rumunsku.

Historické území Bukoviny je dnes rozděleno mezi rumunskou župu Suceava a ukrajinskou Černovickou oblast.

Národnosti[editovat | editovat zdroj]

Ukrajinská Bukovina[editovat | editovat zdroj]

Podle oficiálního sčítání obyvatel z roku 1995 bylo národnostní složení obyvatelstva v Černovické oblasti následující:

  • 70 % Ukrajinci
  • 10 % Rumuni
  • 9 % Moldavané (Rumuni)
  • více než 6 % Rusů
  • 1,7 % Židé
  • 0,5 % Poláci

Rumunská menšina obývá převážně jižní část Černovické oblasti, významné zastoupení mají v okresech:

Rumunská Bukovina[editovat | editovat zdroj]

V rumunské části v župě Suceava bylo v roce 1992 následující národnostní složení:

  • 96,6 % Rumuni
  • 1,4 % Ukrajinci
  • 0,7 % Romové
  • 0,3 % Němci
  • 0,4 % Poláci
  • 0,1 % Maďaři

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČERNÝ, František. Moje záznamy ze světové války 1914–1918. Praha : NZB, 2014. 159 s. ISBN 978-80-904272-8-0. S. 154–155.  
  2. ČERNÝ, František. Moje záznamy ze světové války 1914–1918. Praha : NZB, 2014. 159 s. ISBN 978-80-904272-8-0. S. 79–124.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, František. Moje záznamy ze světové války 1914–1918. Praha : NZB, 2014. 159 s. ISBN 978-80-904272-8-0.  

Kategorie Bukovina ve Wikimedia Commons