Haličsko-volyňské knížectví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Haličsko-volyňské knížectví ve 13.–14. století

Haličsko-volyňské knížectví (starobělorusky Галицко-Волинскоє Королѣвство; latinsky Regnum Galiciæ et Lodomeriæ) byl státní útvar východních Slovanů vzniklý po rozpadu Kyjevské Rusi. Vedle Novgorodské republiky a Vladimirsko-suzdalského knížectví byla Halič-Volyň nejsilnějším východoslovanským státem 13.–14. století. V letech 12401340 Haličsko-volyňské knížectví bylo závislé na Zlaté hordě.

Haličsko-volyňský stát vznikl roku 1199, kdy Roman Mstislavič sjednotil knížectví haličské a volyňské pod svojí vládou.

Coins of Boleslaw-Yuri-I.png

Roku 1253 se korunovací Romanova syna Daniila Haličského z Haliče-Volyně načas stalo království. Daniil přenesl sídlo do dnešního Chelmu (1237) a založil několik měst, mezi jinými také Lvov (1256, nazvaný podle jeho syna Lva), který byl sídelním městem od roku 1272.

Po Lvově smrti roku 1301 nastal postupný úpadek a knížectví se stalo předmětem zájmu Polska, Litvy a Uher. Ve 20. letech 14. století vymřela panující větev zdejších Rurikovců. Roku 1349 zemi dobyl polský král Kazimír III. Veliký a připojil k Polsku jakožto Ruské, Volyňské a Belzské vojvodství.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]