Lvov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Lvov Львів
Pohled na staré město z radniční věže. Vlevo kupole dominikánského kostela.
znak
poloha
souřadnice:	49°52′00" s. š., 24°05′00" v. d.
nadmořská výška:	289 m n. m.
stát:	Ukrajina
oblast:	Lvovská oblast
administrativní dělení:	6 obvodů (rajónů)
rozloha a obyvatelstvo
rozloha:	171 km²
počet obyvatel:	735 000 (2007)
hustota zalidnění:	4971 obyv. / km²
správa města
starosta:	Andrij Sadovyj
oficiální web:	www.city-adm.lviv.ua
telefonní předvolba:	+380 32(2)
PSČ:	79000

Lvov (ukrajinsky Львів / Lviv; polsky Lwów; rusky Львов / Ľvov; německy Lemberg; latinsky Leopolis, v jidiš לעמבערג / Lemberyk, Lemberek‎) je největší město západní Ukrajiny a kulturní, vzdělávací, dopravní a hospodářské centrum celé západní části země. Leží na okraji vysočiny Roztoččja na řece Poltvě, přibližně 70 km na východ od hranic s Polskem, jehož součástí byl Lvov po několik staletí. Město je sídlem Lvovské oblasti. V roce 2007 zde žilo 735 000 obyvatel.

Obsah 1 Dějiny 2 Obyvatelstvo: národnostní a náboženské složení 3 Známí Lvované 4 Kultura a pamětihodnosti 4.1 Galerie: současný Lvov 5 Hospodářství 6 Doprava 6.1 Městská doprava 7 Související články 8 Externí odkazy

[editovat] Dějiny

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Lvova.

Lvov byl založen Danielem Haličským, králem haličsko-volyňským, okolo roku 1250. Název dostal podle Danielova syna Lva; později zde bylo hlavní město království. Roku 1349 byl Lvov dobyt polským králem Kazimírem III. Velikým a obdržel magdeburské právo (1356). V letech 1375–1772 zde bylo sídlo Ruského vojvodství Polska, resp. Polsko-litevského státu. Již od počátku zde byla židovská menšina, sídlili zde také němečtí kolonisté. Město postupně vyrostlo ve významné kulturně-hospodářské centrum, největší mezi Kyjevem, Varšavou a Krakovem.

V letech 1649 a 1655–1656 obléhala město kozácká vojska Bohdana Chmelnického, město však nebylo dobyto; roku 1656 jej obléhali též Švédové, kteří je dobyli až při dalším nájezdu roku 1704. Roku 1772 se výsledkem prvního dělení Polska stal Lvov a celá Halič součástí habsburského Rakouska. Přestože státní správa prosazovala germanizaci, byl Lvov i během 19. století jedním z hlavních center polské i ukrajinské kultury. Tehdy město velmi rychle rostlo, zvláště po příchodu železnice. Od roku 1867 zde zasedal parlament Haličského království (Sejm Krajowy).

V letech 1918–1919 zde sídlila efemérní Západoukrajinská lidová republika. V období mezi dvěma světovými válkami byl Lvov třetím největším městem 2. Polské republiky. V letech 1939–1941 byl obsazen Rudou armádou, 1941–1944 byl součástí hitlerovského Generálního gouvernementu. Po 2. světové válce byl Lvov oblastním městem Ukrajinské SSR Sovětského svazu, rusifikace se ho však dotkla relativně málo. Od roku 1991 je město součástí nezávislé ukrajinské republiky a vedle Kyjeva hlavním centrem ukrajinské kultury, které v září 2006 oslavilo 750 let existence. V roce 2004 byl Lvov jedním z epicenter Oranžové revoluce.

[editovat] Obyvatelstvo: národnostní a náboženské složení

Struktura obyvatelstva Lvova prošla ve 20. století výraznou proměnou: zatímco v meziválečné době, kdy byl Lvov třetím největším městem Polska (po Varšavě a Lodži), byli převažující národností Poláci (63,5 % obyvatel v roce 1931 hovořilo polsky jako rodným jazykem), po II. světové válce sem přišli Ukrajinci (z ostatních částí Ukrajiny a z Polska) a Rusové; Drtivá většina Poláků byla přesídlena do západního Polska. Výrazná židovská menšina, která tvořila přibližně čtvrtinu obyvatelstva, po holocaustu čítá jen několik tisíc příslušníků.

Lvov je důležitým náboženským střediskem; své kostely tu má mnoho křesťanských církví, sídlí zde Lvovská arcidiecéze, do roku 2005 zde sídlila i Ukrajinská řeckokatolická církev, jež zde má nejvíce věřících. V roce 2001 navštívil město papež Jan Pavel II.

Vývoj počtu obyvatel

Rok	1600	1835	1900	1939	1962	1989	2000	2007
Počet obyvatel	25 000	75 000	160 000	340 000	447 000	775 000	763 300	735 000

[editovat] Známí Lvované

Władysław Anders – polský vojevůdce, jeho jednotky v roce 1944 dobyly Monte Cassino Stefan Banach – polský matematik, představitel Lvovské školy matematiky gen. Józef Bem gen. Tadeusz Bór-Komorowski – velitel polské Zemské armády v roce 1944 Ivan Franko – ukrajinský spisovatel, kritik a politický aktivista hr. Aleksander Fredro – polský romantický spisovatel Ivan Fjodorov – 1. známý východoslovanský tiskař Zbigniew Herbert – polský básník sv. Jan z Dukly – světec, žil v Bernardinském klášteře ve Lvově Maria Konopnicka – polská národní spisovatelka Juliusz Kossak – polský malíř Solomija Krušelnycka – ukrajinská operní pěvkyně a pedagožka Jacek Kuroń – polský intelektuál a politik

Vilém Kurz – český pianista, profesor konzervatoře ve Lvově Karolina Lanckorońska Stanisław Lem – polský spisovatel sci-fi Roman Longschamps de Berier – polský rektor lvovské Univerzity Jana Kazimíra Kornel Makuszyński – polský autor knížek o Kozlíku Matějovi Leopold von Sacher-Masoch - německý spisovatel, po němž byl nazván masochismus Ludwig von Mises – rakouský liberální ekonom působící v USA Szymon Okolski – polský teolog Ruslana – ukrajinská zpěvačka a tanečnice Piotr Skarga – polský teolog, spisovatel a kazatel Leopold Staff – polský spisovatel Wanda Wasilewska – polská spisovatelka Simon Wiesenthal – rakouský aktivista Andrzej Żuławski – polský spisovatel

[editovat] Kultura a pamětihodnosti

Historické centrum Lvova je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. Nejzajímavějšími památkami jsou:

• Rynek – čtvercové hlavní náměstí s renesanční radnicí a památnými městskými domy, mezi nimiž vyniká Čorna kam'janycja
  • sochy Adonida, Neptuna, Diany a Amfytrie v rozích rynku
  • Italský dvůr
• Armnénská katedrála
• Katedrální „Latinský“ chrám
• Dominikánský kostel
• Řeckokatolická katedrála Sv. Jiří
• Ševčenkův památník
• Ševčenkův lesík
  • Muzeum lidové architektury a života
• Vysokyj zamok
• Lvovská opera
• secesní budova hlavního nádraží

[editovat] Galerie: současný Lvov

Socha zakladatele města Daniela Haličského	Latinská katedrála Nanebevzetí Panny Marie (z radniční věže)	Řeckokatolická katedrála sv. Jiří	Arménská katedrála
Kaple třech svatých	Hřbitov obránců Lvova	Mickiewiczův sloup	Univerzita
Renesanční Královský zámek	Preobraženskyj sobor	Portál jednoho z domů na hlavním náměstí	"Černý dům" na náměstí
Socha Neptuna na náměstí	Hřbitov	Jeden z historických mětských domů	Divadlo opery a baletu
Hrob Marie Konopnické

[editovat] Hospodářství

[editovat] Doprava

Lvov je největší dopravní křižovatkou západní Ukrajiny. Zhruba 6 km od města leží mezinárodní letiště. Autobusové nádraží leží na jihozápadním okraji města daleko od centra, se kterým je spojeno trolejbusovou linkou. Město je významným železničním uzlem: z výstavného a vzorně udržovaného hlavního nádraží, postaveného počátkem 20. století v secesním stylu, vycházejí dvoukolejné elektrifikované tratě ve směru na Mostyska (–Přemyšl-Polsko), Krasne (–Rivne/Kyjev/Oděsa) a Stryj (-Mukačevo/Ivano-Frankivsk); jednokolejné železnice míří do měst Rava-Ruska, Sapižanka (–Luck/Kovel), Chodoriv (–Ivano-Frankivsk) a Sambir (–Užhorod). Na těchto tratích je provozována také příměstská doprava. Několik vlaků denně míří do Kyjeva, Oděsy, Užhorodu, Moskvy a dalších měst. Kromě hlavního nádraží je ve městě několik dalších stanic; nejblíže centru leží nádraží Pidzamče.

[editovat] Městská doprava

Ve městě chybí páteřní dopravní systém; spletitou a nedostatečně kapacitní síť MHD tvoří autobusy, trolejbusy, tramvaje (na Ukrajině ojedinělý rozchod 1000 mm) a maršrutky. Již několik desetiletí se uvažuje o výstavbě lehkého metra.

[editovat] Související články

• Dějiny Lvova
• Tramvajová doprava ve Lvově
• Trolejbusová doprava ve Lvově
• Lvovská arcidiecéze
• Halič

[editovat] Externí odkazy

• (uk) Oficiální stránky městské rady
• (uk) Lvivska Hazeta (zpravodajství)
• (pl) Portál Mój Lwów
• (pl) Polský plán Lvova z roku 1937
• (en) Lviv Portal
• (cs) Lvov – fotografie a informace

Rajóny a města Lvovské oblasti (Ukrajina)

Rajóny: Brodský | Buský | Drohobyčský | Horodocký | Javorivský | Kam'jankobužský | Mostyský | Mykolajivský | Peremyšljanský | Pustomytský | Radechivský | Sambirský | Skolský | Sokalský | Starosambirský | Stryjský | Turcký | Zoločivský | Žovkevský | Žydačivský Města (tučně města oblastního významu): Belz | Bibrka | Boryslav | Brody | Busk | Červonohrad | Dobromyl | Drohobyč | Dubljany | Hlyňany | Horodok | Kam'janka-Buzka | Chodoriv | Chyriv | Komarno | Javoriv | Lvov | Moršyn | Mostyska | Mykolajiv | Novojavorivske | Novyj Kalyniv | Novyj Rozdil | Peremyšljany | Pustomyty | Radechiv | Rava-Ruska | Rudky | Sambir | Skole | Sokal | Sosnivka | Staryj Sambir | Stebnyk | Stryj | Sudova Vyšňa | Truskavec | Turka | Uhniv | Velyki Mosty | Vynnyky | Zoločiv | Žovkva | Žydačiv