Lvov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o ukrajinském městě. O ruském knížeti a politikovi pojednává článek Georgij Lvov.
Lvov
Львів
(L’viv)
Pohled na staré město z radniční věže. Vlevo kupole dominikánského kostela.
Pohled na staré město z radniční věže. Vlevo kupole dominikánského kostela.
Lvov – znak
znak
Lvov – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 289 m n. m.
stát: Ukrajina Ukrajina
oblast: Flag of Lviv Oblast.png Lvovská oblast
administrativní dělení: 6 obvodů (rajónů)
Lvov
Red pog.png
Lvov
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 171 km²
počet obyvatel: 735 000 (2007)
hustota zalidnění: 4971 obyv. / km²
správa
starosta: Andrij Sadovyj
oficiální web: http://www.city-adm.lviv.ua
telefonní předvolba: +380 32(2)
PSČ: 79000

Lvov (ukrajinsky Львів / Lviv; polsky Lwów; rusky Львов / Ľvov; německy Lemberg; latinsky Leopolis, v jidiš לעמבערג / Lemberyk, Lemberek‎‎, arménsky Լվով) je největší město západní Ukrajiny a kulturní, vzdělávací, dopravní a hospodářské centrum celé západní části země. Město leží v kopcovitém terénu na okraji vysočiny Roztoččja na říčce Poltvě, 60 km na východ od hranic s Polskem.

Lvov byl založen roku 1256 a byl centrem Haličsko-volyňského knížectví, později hlavním městem Haliče. Po staletí byl součástí Polska, resp. Rakouského císařství, což vtisklo městu originální středoevropský ráz. Centrum města je zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO.

Dnes je Lvov sídlem Lvovské oblasti. V roce 2007 zde žilo 735 000 obyvatel.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dějiny Lvova.

Lvov byl založen Danielem Haličským, králem haličsko-volyňským, okolo roku 1250. Název dostal podle Danielova syna Lva. Později zde bylo hlavní město království. Roku 1349 byl Lvov dobyt polským králem Kazimírem III. Velikým a obdržel magdeburské právo (1356). V letech 13751772 zde bylo sídlo Ruského vojvodství Polska, resp. Polsko-litevského státu. Již od počátku zde byla židovská menšina, sídlili zde také němečtí kolonisté. Město postupně vyrostlo ve významné kulturně-hospodářské centrum, největší mezi Kyjevem, Varšavou a Krakovem.

V letech 1649 a 16551656 obléhala město kozácká vojska Bohdana Chmelnického, město však nebylo dobyto. Roku 1656 jej obléhali též Švédové, kteří je dobyli až při dalším nájezdu roku 1704. Roku 1772 se výsledkem prvního dělení Polska stal Lvov a celá Halič součástí habsburského Rakouska. Přestože státní správa prosazovala germanizaci, byl Lvov i během 19. století jedním z hlavních center polské i ukrajinské kultury. Tehdy město velmi rychle rostlo, zvláště po příchodu železnice. Od roku 1867 zde zasedal parlament Haličského království (Haličský zemský sněm).

Socha zakladatele města Daniela Haličského

V letech 19181919 zde sídlila efemérní Západoukrajinská lidová republika. V období mezi dvěma světovými válkami byl Lvov třetím největším městem 2. Polské republiky. V letech 19391941 byl obsazen Rudou armádou, 19411944 byl součástí hitlerovského Generálního gouvernementu. Po 2. světové válce byl Lvov oblastním městem Ukrajinské SSR Sovětského svazu, rusifikace se ho však dotkla relativně málo.

Od roku 1991 je město součástí nezávislé ukrajinské republiky a vedle Kyjeva hlavním centrem ukrajinské kultury, které v září 2006 oslavilo 750 let existence. V roce 2004 byl Lvov jedním z center Oranžové revoluce, v roce 2014 vedle hlavního města jedním z hlavních epicenter tzv. Euromajdanu.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Národnostní složení obyvatel
Lvova v roce (2001)

Ukrajinci 639 000 (88,1 %)
Rusové 64 600 (8,9 %)
Poláci 6 400 (0,9 %)
Bělorusové 3 100 (0,4 %)
Židé 1 900 (0,3 %)
Arméni 800 (0,1 %)
celkem 725.200

Náboženské složení obyvatel
Lvova (odhad, 2001)

Řečtí katolíci 35 %
Pravoslavní – UAPC 11,5 %
Pravoslavní – UPC KP 9 %
Římští katolíci 6 %
Pravoslavní – UPC MP  ? %
Židé  ? %
Arménští křesťané  ? %

Ve 30. letech 20. století byl Lvov třetím největším polským městem (po Varšavě a Lodži). Poláci tvořili v roce 1931 63,5 % obyvatel města. Po 2. světové válce sem přišli Ukrajinci (z ostatních částí Ukrajiny a z Polska) a Rusové. Většina Poláků byla přesídlena do západního Polska. Židovská menšina, která před válkou tvořila asi čtvrtinu obyvatelstva, čítá po holocaustu jen několik tisíc příslušníků.

Lvov je důležitým náboženským střediskem. Kostely tu má několik křesťanských církví. Sídlí zde Lvovská arcidiecéze a do roku 2005 zde sídlila i Ukrajinská řeckokatolická církev, jež zde má nejvíce věřících. V roce 2001 navštívil město papež Jan Pavel II.

Vývoj počtu obyvatel

Rok 1600 1835 1900 1939 1962 1989 2000 2007
Počet obyvatel 25 000 75 000 160 000 340 000 447 000 775 000 763 300 735 000

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Kultura a školství[editovat | editovat zdroj]

Lvov je od roku 1661 sídlem Lvovské univerzity, další vysokou školou s bohatou tradicí je Lvovská polytechnika (1844), odkud vzešlo několik významných matematiků, mj. Stefan Banach. Dále jsou ve lvově desítky vysokých škol a přes 100 škol středních. Sídlí zde také 8 institutů Národní akademie věd Ukrajiny. V roce 1994 byla obnovena také Ukrajinská katolická univerzita, u jejíhož zrodu stál v meziválečném období řeckokatolický duchovní Andrej Šeptyckyj.

Patrně nejznámějším kulturním stánkem je Lvovské akademické divadlo opery a baletu sídlící v budově v eklektickém stylu z roku 1895. Dále je zde množství divadel, muzeí, knihoven a dalších zařízení.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Plán lvovského rynku

Historické centrum Lvova je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Lvov byl tradičně spíše centrem obchodu a drobného průmyslu. Po 2. světové válce však přišla masivní industrializace v sovětském stylu, nicméně po rozpadu Sovětského svazu byla výroba v největších závodech (továrny na televizory, vojenskou techniku, Lvovský autobusový závod) zastavena či výrazně omezena: ve čtyřech největších podnicích, které v roce 1991 zaměstnávaly celkem 48 000 osob, zůstalo v roce 2007 jen 2500 zaměstnanců.[1] Lvovské hospodářství se tak v době nezávislé Ukrajiny přeorientovalo ze strojírenství (59,3 % produkce v roce 1991) spíše na potravinářský průmysl (39,4 % v roce 2001, strojírenství 17,6 %). rozvinulo se pivovarnictví (značka Lvivske je rozšířena po celé zemi). Silnou pozici si však udržela výroba autobusů a vysokozdvižných vozíků. Dále je zde výrazněji zastoupen chemický průmysl.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Lvov je největší dopravní křižovatkou západní Ukrajiny. 6 km od centra se nachází lvovské mezinárodní letiště, odkud létají linky do některých evropských, ruských či blízkovýchodních měst. Hlavní autobusové nádraží leží na jihozápadním okraji města (zajímavostí je, že letiště je centru blíže) se kterým je spojeno trolejbusovou linkou. Odjíždějí odtud linky především do západoukrajinských měst, frekventované linky do Polska (Přemyšl, Krakov) a dálkové linky do střední Evropy.

Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Hlavní nádraží ve Lvově, vystavěné v secesním stylu roku 1903, a tramvaj české výroby

Město je významným železničním uzlem a z ukrajinských měst bylo mezi prvními, která získala napojení na železniční síť: první vlak sem dorazil 4. listopadu 1861 z Vídně. Dále byla trať prodloužena do Černovic (1866) a zřízena odbočka na tehdejší hranici s Ruskou říší v Brodech/Radyvylově.

Z výstavného a vzorně udržovaného hlavního nádraží, postaveného počátkem 20. století v secesním stylu, vycházejí dvoukolejné elektrifikované tratě ve směru na Mostyska (–Přemyšl-Polsko), Krasne (–Rivne/Kyjev/Oděsa) a Stryj (-Mukačevo/Ivano-Frankivsk). Jednokolejné železnice míří do měst Rava-Ruska, Sapižanka (–Luck/Kovel), Chodoriv (–Ivano-Frankivsk) a Sambir (–Užhorod). Na těchto tratích je provozována také příměstská doprava. Několik vlaků denně míří do Kyjeva, Oděsy, Užhorodu, Moskvy, Krakova a dalších měst. Kromě hlavního nádraží je ve městě několik dalších stanic. Nejblíže centru leží nádraží Pidzamče. Příměstským električkám slouží od roku 1996 zvláštní příměstské nádraží v sousedství hlavního. Ve Lvově sídlí Lvovská dráha, jedna z 6 divizí státních drah Ukrzaliznycja.

Městská doprava[editovat | editovat zdroj]

Ve městě chybí páteřní dopravní systém. Spletitou, pomalou a nedostatečně kapacitní síť MHD tvoří autobusy, trolejbusy, tramvaje a maršrutky. Zejména tramvajová síť (o úzkém rozchodu 1000 mm), jejíž počátky jakožto koněspřežné tramvaje sahají již do roku 1880, je ve velmi špatném stavu. Trolejbusová síť byla otevřena roku 1952 a obsluhuje především poválečná sídliště na kraji města. Lístky jsou jako jinde na Ukrajině nepřestupní.

Koncem 80. letech byl zahájen a následně zmrazen projekt „metrotramvaje“, podobné rychlodráze v Kryvém Rohu. Od 90. let se pak se hovoří o výstavbě lehkého metra. Do městské dopravy se zvolna zapojuje i železnice: koncem roku 2009 začal na trase Sychiv – Pidzamče fungovat městská železniční linka, jejíž dopravu zajišťuje motorový vůz.[2]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Město Stát Rok
New York the United States USA 1999
Krakov Poland Polsko
Winnipeg Canada Kanada 1973
Vratislav Poland Polsko
Eskilstuna Sweden Švédsko 1994
Banja Luka Bosnia and Herzegovina Bosna a Hercegovina
Novi Sad Serbia Srbsko 1999
Freiburg im Breisgau Germany Německo 1989
Petrohrad Russia Rusko 2006
Kutaisi Gruzie Gruzie
Přemyšl Poland Polsko
Rišon le-Cijon Izrael Izrael

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Львів – індустріальна руїна!? zaxid.net, 14. srpna 2007.
  2. Львівська залізниця відправила у перший рейс міський рейковий автобус у Львові та оновлений електропоїзд Львів – Рівне 1. 12. 2009.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


 
Rajóny a města Lvovské oblasti (Ukrajina)
Flag of Lviv Oblast.png

Rajóny: BrodskýBuskýDrohobyčskýHorodockýJavorivskýKam'jankobužskýMostyskýMykolajivskýPeremyšljanskýPustomytskýRadechivskýSambirskýSkolskýSokalskýStarosambirskýStryjskýTurckýZoločivskýŽovkevskýŽydačivský

Města (tučně města oblastního významu): BelzBibrkaBoryslavBrodyBuskČervonohradDobromylDrohobyčDubljanyHlyňanyHorodokKam'janka-BuzkaChodorivChyrivKomarnoJavorivLvovMoršynMostyskaMykolajivNovojavorivskNovyj KalynivNovyj RozdilPeremyšljanyPustomytyRadechivRava-RuskaRudkySambirSkoleSokalSosnivkaStaryj SambirStebnykStryjSudova VyšňaTruskavecTurkaUhnivVelyki MostyVynnykyZoločivŽovkvaŽydačiv