Leopold von Sacher-Masoch
Leopold von Sacher-Masoch (27. ledna 1836 Lvov, Ukrajina – 1905 Mannheim, Německo) byl rakouský novinář a spisovatel smíšeného původu, po kterém je pojmenován masochismus.
Publikoval také pod jmény Charlotte Arand a Zoe von Rodenbach. V neněmeckém prostředí bývá často jeho šlechtický titul „rytíř“ (Ritter) uváděn omylem jako další křestní jméno. Studoval v Praze, kde se také ve věku dvanácti let začal učit německy. Datum úmrtí 9. března 1895 v Lindheimu poblíž Frankfurtu nad Mohanem je mystifikace[zdroj?], kterou rozšířila jeho vlastní rodina.
Obsah |
Životopis [editovat]
Narodil se jako první syn do rodiny policejního velitele v haličském Lvově. Už od dětství jej fascinovala teta z otcovy strany, hraběnka Zenobia Sacher-Masoch. Leopold zbožňoval ji samotnou i bití, kterého se mu od ní často dostávalo. Byl uchvácen katolickým uměním a kultem mučedníků.
V roce 1848 se jeho rodina přestěhovala do Prahy, kde se začal mj. učit německy. Byl vynikajícím žákem a jeho závěrečná slohová práce byla dokonce oceněna. Navzdory svému přání věnovat se dále literatuře, přesněji psaní divadelních her, pokračoval podle otcovy vůle studiem práv nejprve na Univerzitě Karlově, později v rakouském Štýrském Hradci, kde v roce 1855 získal i doktorát.
O rok později začal na univerzitě přednášet historii. V roce 1857 publikoval svou první práci, historickou studii povstání, ke kterému došlo ve 14. století ve flanderském městě Gent. Historici ji však odmítli jako příliš beletristickou.
Ženy [editovat]
V roce 1861 se zamiloval do Anny von Kottowitz, manželky lékaře, který byl o deset let starší než Sacher-Masoch. Tato opustila manžela i děti a odešla se Sacher-Masochem. Jejich vztah se brzy proměnil v sadomasochistický tak, jak tomu dnes rozumíme. Von Kottowitz Leopolda bila, bičovala, používali i různé fetiše: jezdecké bičíky apod.
Následující vztah – a sice s Fanny Pistor – již měl podobu smluvně podloženého otroctví. Společně podepsali úmluvu, ve které:
„Pan Leopold von Sacher-Masoch dává paní Pistor své čestné slovo, že se pro příštích šest měsíců stane jejím otrokem, že bez výhrad vyhoví všem jejím touhám a splní všechny její příkazy. Paní má právo mučit svého otroka způsobem, jaký uzná za vhodný, za jakékoliv chyby, nedbalosti, nebo přečiny proti jejímu majestátu, kterých by se dopustil.“
V roce 1872 se nakonec po dlouhých námluvách oženil s Aurorou Rumelin, kterou sám přezdíval Wanda Dunajev po vzoru hrdinky ze své knihy Venuše v kožichu. V manželství se Sacher-Masochovy sexuální potřeby dále rozvíjely – nechával se bít důtkami, přiváděl domů ženy i muže, aby jej opanovali. Manželku nakonec opustil.
Masochismus [editovat]
Pojem masochismus použil rakousko-německý psychiatr, svobodný pán Richard von Krafft-Ebing, ve svém díle Psychopathia Sexualis, které publikoval v roce 1886. Vytvořil tak do jisté míry falešný protipól masochistického rytíře vůči sadistickému markýzi, čímž kromě toho, že rozčílil Sacher-Masocha, na dlouhá léta znejasnil chápání postavy dalšího významného spisovatele, markýze de Sade, jehož skutečné záliby se od Sacher-Masochových nijak zvlášť nelišily.
Spisovatelův syn Alexander to komentoval slovy: „Ano, to my jsme vymysleli sachrismus a Masochův dort.“
Spor o datum úmrtí [editovat]
Ve věku padesáti let se jeho duševní zdraví začalo prudce zhoršovat. Ztrácel orientaci a trpěl halucinacemi. V březnu 1895 se začal projevovat agresivně a rodina jej odvezla do sanatoria v Mannheimu. Veřejnosti oznámila jeho smrt k datu 9. března 1895 a jako místo uvedla město Lindheim. Byly publikovány i nekrology.
Životopisec Jamese Cleugh nicméně prokázal[zdroj?], že Sacher-Masoch zemřel až o deset let později ve stejném sanatoriu, kam jej rodina umístila.
Dílo [editovat]
Sacher-Masoch byl všestranným autorem realistických románů často situovaných do rodné Haliče. Za Haličské povídky (1858) byl napaden jako parazit a renegát. V období sílícího antisemitismu byl vnímán jako zastánce židů, socialista, utopista a panslavista. Jeho pyšné jednání a konfliktní osobnost byly dalšími podněty k nekonečné kritice a válkám na stránkách magazínů.
Skutečnou slávu a nesmrtelnost mu však přineslo dílo Venuše v kožichu, kterou poprvé začal publikovat časopis Die Liebe.
Venuše v kožichu [editovat]
Sacher-Masoch měl původně v úmyslu napsat cyklus šesti románů pod názvem Kainovo dědictví, dokončil však pouze první dva. Venuše v kožichu vypráví příběh Serverina von Kusiemskiého vášnivě zamilovaného do Wandy von Dunajev. V románu rozehrává celou škálu fetišistických sexuálních fantazií, zapisuje pocity muže, který touží být ponižován co nejvíce. Vztah obou milenců dosahuje krize v okamžiku, kdy sama Wanda potkává muže, kterému se chce stát otrokyní.
Venuši v kožichu převedli na filmové plátno Joel Schlemowitz, Maartje Seyferth, Victora Nieuwenhuijs a Lou Campy. Inspirovala stejnojmennou píseň na albu The Velvet Underground & Nico od skupiny The Velvet Underground. V roce 1986 ji v nakladatelství Olympia Press publikoval jako komix italský výtvarník Guido Crepax.
Některá díla [editovat]
- Venuše v kožichu (Venus im Pelz, 1858)
- Falešný hermelín (Falscher Hemelion, 1873)
- Vídeňské Messaliny (Die Messalinen Wiens, 1874)
- Strážci mravnosti (Die Wächter der Moral, 1879, operetní libreto pro českého skladatele Mořice Angera)
- Hadi v ráji (Die Schlange im Paradies, 1890)
Externí odkazy [editovat]
- Humboldt-Universität zu Berlin
- Leopold Sacher-Masoch – Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích
- [1] – Povídka "Mrtví jsou nenasytní"
