Historik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Historik je člověk, který se zpravidla profesionálně zabývá studiem historie, tedy dějin.

Pohled na historika (respektive pohled na to, kdo je to historik) prošel dlouhým a složitým vývojem. Za zakladatele historiků bývá zpravidla označován Hérodotos a několik dalších, především římských spisovatelů. Z dnešního pohledu se však nejednalo o historiky v pravém slova smyslu, neboť tito autoři se nepokoušeli o objektivní pohled, dalším na prvním pohled markantním rozdílem je nesledování historie jako něčeho, co na sebe logicky navazuje. Snažili se čtivě popsat události, jejichž buď byli svědky, nebo je znali z různých pramenů. Jejich práce se často potkávala s prací kronikářů. Přesto již u starověkých historiků, přes jistou tendenčnost, nalezneme některé prvky, které jsou dodnes jednou z metod práce historiků, nejvýraznějšín příkladem toho je snaha oddělit od sebe jednotlivé prameny a dle věrohodnosti z nich sestavit nejpravděpodobnější verzi příběhu. V antickém a středověkém světě lze najít mnoho příkladů toho, jak se chápání historika měnilo, jak byli tehdejší historici úspěšní a jak pouze popisovali události, popř. jak tyto události často záměrně zkreslovali.

Zlomovým dílem pro výklad pojmu historik je Montesquieuovo dílo Duch zákonů z roku 1748. Toto dílo prakticky započalo vytváření představy, kdo je historik. Představa o této úloze historiků byla dotvořena v průběhu první poloviny 20. století. Historik se tak stal člověkem, který pouze nepopisuje události, ale pokouší se v nich najít i souvislosti, k čemuž využívá analýz mnoha vědních oborů, jako je ekonomie, lingvistika, sociologie, psychologie, politologie atp. Tím se historici postupně přestali zaměřovat pouze na významné události a lidi začali nacházet souvislosti nejen mezi jednotlivými událostmi, ale i ekonomickými a ostatními faktory ovlivňujícími běžný život.

Na historiky ve všech dobách vynikal značný tlak, aby dějiny popsali podle nějakého předem daného ideologického cíle, mnoho historiků tomuto tlaku neodolalo, což vede k nutnosti opravdu pečlivě zkoumat, zda postoje daného historika nebyly finančně či jinak motivovány.

Pravý historik připomíná pohádkového lidožrouta. Ví, že jeho loviště musí být cítit pachem člověčiny.
— Marc Bloch[1]

Vybraní čeští historikové[editovat | editovat zdroj]

Výběr vychází z bibliografických citací. Na rozdíl od kategorie Čeští historikové jsou zde uváděny i osobnosti, které dosud ve Wikipedii nemají monografické heslo, a etničtí Němci žijící v českých zemích.

A[editovat | editovat zdroj]

B[editovat | editovat zdroj]

C[editovat | editovat zdroj]

Č[editovat | editovat zdroj]

D[editovat | editovat zdroj]

E[editovat | editovat zdroj]

F[editovat | editovat zdroj]

G[editovat | editovat zdroj]

H[editovat | editovat zdroj]

CH[editovat | editovat zdroj]

J[editovat | editovat zdroj]

K[editovat | editovat zdroj]

L[editovat | editovat zdroj]

M[editovat | editovat zdroj]

N[editovat | editovat zdroj]

P[editovat | editovat zdroj]

R[editovat | editovat zdroj]

S[editovat | editovat zdroj]

Š[editovat | editovat zdroj]

T[editovat | editovat zdroj]

U[editovat | editovat zdroj]

V[editovat | editovat zdroj]

W[editovat | editovat zdroj]

Z[editovat | editovat zdroj]

Ž[editovat | editovat zdroj]

Vybraní světoví historikové[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Historians ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BLOCH, Marc. Obrana historie aneb Historik a jeho řemeslo. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1967, s. 31