Univerzita Karlova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Univerzita Karlova v Praze

latinsky Universitas Carolina Pragensis
Pečeť Univerzity Karlovy
Pečeť Univerzity Karlovy
Zkratka UK
Rok založení 1348
Typ školy veřejná
Vedení
Rektor (seznam) prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA
Kvestor Ing. Miroslava Oliveriusová
Kancléř RNDr. Tomáš Jelínek
Prorektor pro akademické kvalifikace
prof. JUDr. Aleš Gerloch, CSc.
Prorektor pro rozvoj prof. RNDr. Jan Hála, DrSc.
Prorektor pro vnější vztahy prof. PhDr. Martin Kovář, Ph.D.
Prorektor pro vědeckou činnost
doc. RNDr. Jan Konvalinka, CSc.
Prorektor pro studijní záležitosti
doc. MUDr. Milena Králíčková, Ph.D.
Prorektor pro evropskou problematiku
prof. PhDr. Lenka Rovná, CSc.
Prorektor pro tvůrčí a ediční činnost
prof. PhDr. Ing. Jan Royt, Ph.D.
Prorektor pro zahraniční styky a mobilitu
prof. MUDr. Jan Škrha, DrSc., MBA
Prorektor pro koncepci studia
prof. PhDr. Stanislav Štech, CSc.
Předseda akademického senátu PhDr. Tomáš Nigrin, Ph.D.
Počty akademiků (k roku 2012)
Počet bakalářských studentů 19,5 tis.
Počet navazujících studentů 9 tis.
Počet doktorandů 8 tisíc
Počet ostatních studentů 15,5 tis.
Počet akademických pracovníků 4,4 tis.
Další informace
Počet fakult 17
Rozpočet 8,3 mld. Kč (r. 2012)
Sídlo Praha
Členství Coimbra Group
EUA
Europaeum
webové stránky
Pečeť Univerzity Karlovy (kolem 1360)
Historická budova Karolina s arkýřem Velké auly

Univerzita Karlova v Praze (zkratka UK, latinský název Universitas Carolina Pragensis) je nejvýznamnější česká vysoká škola, jedna z nejstarších evropských univerzit, nejstarší ve střední Evropě. UK tvoří 17 fakult sídlících především v Praze, dvě sídlí v Hradci Králové a jedna v Plzni. V roce 2010 zde studovalo téměř 50 tisíc studentů, tj. zhruba šestina všech vysokoškoláků v Česku.[1] Roku 2012 tuto školu vyhodnotila organizace Academic Ranking of World Universities jako nejlepší v České republice, jednu z nejlepších v regionu Střední a východní Evropy a v celosvětovém (tzv. Šanghajském) žebříčku ji zařadila na 201.–300. místo.[2]

Založení a dějiny[editovat | editovat zdroj]

Středověká, stavovská a jezuitská univerzita[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Univerzity Karlovy (1347–1740).

Pražská univerzita byla založena nejméně třemi akty, totiž zakládající listinou papeže (bulou) Klementa VI., potvrzenou v Avignonu 26. ledna 1347, nadační listinou Karla IV. ze dne 7. dubna 1348 a konečně tzv. Eisenašským diplomem ze 14. ledna 1349.[3] Nejpozději od poloviny 19. století se jako den jejího založení slaví 7. duben 1348. Vzorem pro její uspořádání byly univerzity v Paříži, Bologni a Neapoli, studium začínalo na fakultě svobodných umění („artistické“) a mohlo pokračovat na fakultě teologické, právnické nebo lékařské. Pro rozhodování o celouniverzitních záležitostech byli studenti i učitelé rozděleni do 4 „národů“: českého, bavorského, polského a saského. Český národ zahrnoval obyvatele Čech i Moravy, jak česky, tak německy mluvící, dále Jihoslovany a obyvatele Uher. Bavorský zahrnoval Rakušany, Šváby, obyvatele Frank i Porýní, polský Slezany, Poláky a Rusy, saský obyvatele Míšeňska, Durynska, Horního/Dolního Saska, Dánska a Švédska. Studenti české národnosti tvořili 16–20 % z celkového počtu studentů.[4]

Vstupní dvůr Karolina podle návrhu arch. Fragnera

Studium sice začalo už v roce 1347, rozbíhalo se však pomalu a podstatným krokem bylo založení Karlovy koleje roku 1366 a velkorysá stavba Karolina roku 1383. V roce 1409 upravil král Václav IV. Kutnohorským dekretem rozhodovací pravomoci ve prospěch českých reformistů, což vedlo k odchodu většiny profesorů a studentů na univerzity v Lipsku a jinde. Tím došlo ke snížení významu pražské univerzity a ta stala pouhou regionální, postupně upadající univerzitou, od husitských bouří univerzitou podobojí (utrakvistickou), což ji mezinárodně izolovalo.

Od poloviny 15. století měla pouze fakultu artistickou a i když zde působilo několik významných vědců, pečovala hlavně o výchovu učitelů. V polovině 16. století, když v Praze vznikla jezuitská kolej, povýšená císařem Matyášem roku 1611 na univerzitu, musela stará univerzita čelit silné mezinárodní konkurenci, a po porážce stavovského povstání roku 1620 byla roku 1622 nejprve odevzdána jezuitům. Roku 1654 se jako Univerzita Karlo-Ferdinandova obnovily i fakulty právnická a lékařská.

Osvícenský absolutismus[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Univerzity Karlovy (1740–1918).

Ve sporech mezi arcibiskupem a císařem byla nakonec univerzita podřízena státu a od poloviny 18. století přetvořena na učiliště pro výchovu učitelů, kněží, lékařů a úředníků absolutistického státu. Jezuité byli z univerzity vykázáni a vyučovacím jazykem se stala místo latiny němčina. Roku 1848 se univerzitní studenti významně podíleli na povstání a roku 1849 změnil ministr hrabě Thun novým zákonem všechny rakouské univerzity podle německého von Humboldtova vzoru na svobodná učiliště věd s jistou autonomií. Ve druhé polovině 19. století ovšem rostlo napětí mezi Čechy a Němci, až roku 1882 byla univerzita rozdělena na českou a německou. Počty studentů pak rychle rostly a čeští studenti měli brzy početní převahu; obě univerzity získaly řadu nových budov. Na německé části univerzity působili například vědci Ernst Mach, Christian Doppler a Albert Einstein, nebo pozdější rakouský politik Anton Rintelen, na české části také pozdější prezident Tomáš Garrigue Masaryk.

Československá republika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Univerzity Karlovy (1918–1945).

Po pádu Rakousko-Uherska a založení Československa rozhodl Československý parlament zákonem z roku 1920 (tzv. lex Mareš), že nositelem tradice pražské univerzity je nadále česká Univerzita Karlova. V následujících letech vznikla řada nových budov, a to i pro univerzitu německou, rozšířilo se studium žen a vznikly i nové fakulty přírodovědecké. Národnostní napětí však pokračovalo a po nástupu nacismu v Německu se k němu Pražská německá univerzita do značné míry přiklonila. Po obsazení Československa a studentských manifestacích roku 1939 byly české vysoké školy „dočasně“ uzavřeny a majetek UK převzala univerzita německá.

Po roce 1945[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Univerzity Karlovy (od 1945).

V roce 1945 byla německá univerzita zrušena, její majetek převzala UK, řada historických dokumentů (včetně zakládací listiny) se však při té příležitosti ztratila. V poválečných letech rychle rostl počet studentů, po komunistickém převzetí moci v únoru 1948 však byla téměř čtvrtina vyloučena a mnoho učitelů propuštěno. Radikální reformy ministra Zdeňka Nejedlého roku 1950 se řídily podle sovětských vzorů, zavedly povinné studijní programy, množství zkoušek a univerzitu zcela podřídily státu. Po jistém pokusu o liberalizaci v šedesátých letech postihla i UK tzv. „normalizace“, tj. rozsáhlé čistky mezi studenty i učiteli. Podporu měly hlavně přírodovědecké obory, vznikla Matematicko-fyzikální fakulta (1952), Fakulta tělesné výchovy a sportu (1953) a Fakulta jaderné fyziky (1955).

Po tzv. „sametové revoluci“, o níž se rozhodující mírou přičinili pražští studenti, byla obnovena akademická svoboda, senáty a volby funkcionářů a roku 1998 byly státní vysoké školy přetvořeny na školy veřejné s vlastním majetkem a rozhodováním. Prudkému růstu počtu studentů však neodpovídal nárůst financí a zejména investic, takže řada fakult se potýká s prostorovými problémy. Postupně se dařilo navazovat přerušené mezinárodní styky včetně studentských výměn a stále větší důraz se klade na vědeckou činnost univerzit. V roce 2009 vyprodukovala UK podle vládní metodiky téměř třetinu celého základního výzkumu v ČR (větší třetina připadla na Akademii věd ČR, menší na všechny ostatní vysoké školy v ČR).

Podle přílohy zákona č. 172/1990 Sb. se univerzita od roku 1990 nazývá „Univerzita Karlova v Praze“, příloha zákona č. 111/1998 Sb. toto jméno potvrdila. V roce 2009 se ale objevily snahy o návrat k názvu bez dodatku, označující její sídelní město,[5] jak bylo určeno už zákonem o poměru pražských univerzit z roku 1920.

Současná situace[editovat | editovat zdroj]

17 fakult UK připravuje odborníky pro širokou oblast:

  • humanitních a společenských věd včetně učitelství, práva, filologie a překladatelství, novinářství a knihovnictví, teologie a věd o umění,
  • přírodních věd, včetně matematiky a informatiky,
  • lékařských věd, včetně zdravotnictví a farmacie,
  • sportu.

V řadě oborů je Univerzita Karlova jedinou vysokou školou v ČR, která dané vzdělání nabízí.

K 31. 12. 2009 studovalo na UK 52 842 studentů v 625 studijních oborech, z toho 7972 doktorských studentů a přes 7 tisíc cizinců. V tomtéž roce 2009 dostala UK 61 621 přihlášek ke studiu a přijala 18 020 nových studentů. Nezaměstnanost jejích absolventů byla 1,6 %, což je (spolu s VŠE Praha) nejnižší hodnota v ČR. V rámci programu Erasmus vycestovalo na semestr 1858 a přicestovalo 1759 studentů. V placených kurzech celoživotního vzdělávání studovalo 16 555, na Univerzitě třetího věku 4574 zájemců.[6] Z celkem 12 474 zaměstnanců je asi 640 profesorů, přes 1000 docentů, 1500 vědeckých pracovníků a přes 4600 asistentů a lektorů.[7]

Také v oblasti vědy a výzkumu zaujímá UK významné místo nejen v rámci České republiky. Na produkci mezinárodně hodnocených – hlavně přírodovědeckých a medicínských – publikací (WoS) se UK podílí 30 % z celé produkce ČR, mezinárodní bibliometrický index H vzrostl na 42 a je nejvyšší v ČR.[6] V mezinárodních žebříčcích (Shanghai University, Times HE Supplement), které ovšem silně preferují přírodní a lékařské vědy a anglicky mluvící země, se umisťuje jako jediná v ČR a jedna ze tří ve východní Evropě mezi prvními 500, a to někde kolem 250. místa.


Identifikační číslo univerzity (IČO) je 00216208. Rozpočet univerzity činil v roce 2009 přes 8 mld. Kč, z toho téměř 2,5 mld. jsou vlastní příjmy (mimo státní rozpočet).[8] Univerzita své akademické obci rovněž poskytuje řadu podpůrných služeb, mezi které patří ubytování, stravování (Koleje a menzy, KaM),[9] vydavatelská činnost (nakladatelství Karolinum) a knihovny. Celkový knihovní fond činí 4,66 mil. svazků, z toho 721 tisíc ve volném výběru.[10]

Kultura, sport, spolky[editovat | editovat zdroj]

Při univerzitě působí tři hudební sbory: Sbor Univerzity Karlovy, Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy a Smíšený pěvecký sbor Univerzity Karlovy a jeden orchestr (Orchestr Univerzity Karlovy).[11]

Média[editovat | editovat zdroj]

UK má vlastní časopis Forum a internetový magazín iForum. Studenti spojení v občanském sdružení UK media provozují celouniverzitní zpravodajský portál UKáčko.cz a vydávají tištěné časopisy Sociál na Fakultě sociálních věd a FFakt na Filozofické fakultě. Kromě toho vychází na Fakultě humanitních studií časopis Humr a na Právnické fakultě Primalex.

Medaile a ceny[editovat | editovat zdroj]

Žebříčky[editovat | editovat zdroj]

Karlova univerzita patří mezi 1,5% nejlepších světových univerzit[12]. Je hodnocena jako nejlepší univerzita ČR a jedna z nejlepších univerzit ve Střední a Východní Evropě soutěžící s nejlepší Ruskou Lomonosovovou univerzitou[13][14]. Karlova univerzita se umístila na 31. místě v Times BRICS & Emerging Economies Rankings 2014 (23. byla Varšavská univerzita[15]).

V celosvětovém měřítku se Karlova Univerzita umístila v roce 2013 jako 201-300. mezi 500 hodnocenými dle Academic Ranking of World Universities (Šanghajský žebříček), 233. z 500 v QS World University Rankings, 351-400. z 400 hodnocených in Times Higher Education World University Rankings a 485. dle CWTS Leiden Ranking zohledňujícím 500 univerzit. Drívější výsledky viz tabulky níže[16]:

Year Šanghajský žebříček (změna) QS Ranking (změna) Times Ranking (změna) Leiden Ranking (změna)
2003 301-350
2004 302-403
2005 203-300
2006 201-300
2007 203-304
2008 201-302 ()
2009 201-302 ()
2010 201-300 () 267
2011 201-300 () 276 ( 9) 301-350
2012 201-300 () 286 ( 10) 301-350 () 476
2013 201-300 () 233 ( 53) 351-400 () 485 ( 9)

V QS žebříčku dle předmětů patří Karlova univerzita mezi 51-100 nejlepších univerzit na světe v geografii a lingvistice[17].

QS Subject 2011 2013
Natural Sciences 174 208()
Engineering & Technology 325 398()
Arts & Humanities 184 137()
Social Sciences & Management 229 252()
Life Sciences & Medicine 250 246()
Shanghai Subject Fields[18] 2012 2013
Mathematics 151-200 151-200()
Physics 151-200 101-150()

Známí absolventi[editovat | editovat zdroj]

Budova Filozofické fakulty UK (L.Sakař, 1929)
Budovy fyzikálních ústavů MFF v Libni (1978)
Budova společenskovědních fakult UK v Jinonicích (1998)

Organizační struktura[editovat | editovat zdroj]

Fakulty[editovat | editovat zdroj]

Další součásti[editovat | editovat zdroj]

Vysokoškolské ústavy[editovat | editovat zdroj]

Jiná pracoviště[editovat | editovat zdroj]

  • Ústav výpočetní techniky
  • Centrum pro přenos poznatků a technologií
  • Ústav jazykové a odborné přípravy
  • Ústřední knihovna
  • Agentura Rady vysokých škol

Účelová zařízení[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Charles University in Prague ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Charakteristika UK, cuni.cz, 21.1.2010
  2. Academic Ranking of World Universities. Academic Ranking of World Universities - 2011 [online]. 2011, [cit. 2011-08-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Dějiny přírodních věd v českých zemích (1. část). Elektro [online]. Roč. 2006, čís. 10 [cit. 2014-09-02]. Dostupné online.  (česky) 
  4. CHYSKÝ, Václav. Sedmdesátileté výročí insigniády z jiného pohledu [online]. Březen 2005, [cit. 2009-06-21]. Dostupné online. (česky) 
  5. Univerzita Karlova změní název. Nechce být „v Praze“, tyden.cz, 11. 3. 2009
  6. a b Výroční zpráva UK za rok 2009, str. 9.
  7. Výroční zpráva UK za rok 2009, str. 102n.
  8. Výroční zpráva UK za rok 2009, str. 100
  9. http://kam.cuni.cz/, 4. prosince 2013.
  10. Výroční zpráva UK za rok 2009, str. 270.
  11. http://www.cuni.cz/UK-4018.html, 4. prosince 2013.
  12. http://iforum.cuni.cz/IFORUM-11321.html
  13. http://www.iu.qs.com/2011/09/eastern-europe-and-central-asia-in-the-2011-qs-world-university-rankings/
  14. http://www.webometrics.info/en/ranking_europe/central_eastern_europe
  15. http://www.timeshighereducation.co.uk/world-university-rankings/2014/brics-and-emerging-economies
  16. http://www.universityrankings.ch/institutions/id1275-charles_university_prague-czech_republic
  17. http://www.topuniversities.com/node/2271/ranking-details/university-subject-rankings/2014
  18. http://www.shanghairanking.com/World-University-Rankings/Charles-University-in-Prague.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • M. Svatoš (red.), Dějiny Univerzity Karlovy I. (1347/48 – 1622). Praha 1995
  • I. Čornejová (red.), Dějiny Univerzity Karlovy II. (1622-1802). Praha 1995
  • J. Havránek (red.), Dějiny Univerzity Karlovy III. (1802-1918). Praha 1995
  • J. Havránek – Z. Pousta (red.), Dějiny Univerzity Karlovy IV. (1918-1990). Praha 1995
  • NODL, Martin. Dekret kutnohorský. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 452 s. ISBN 978-80-7422-065-4.  
  • Jiří Spěváček: Založení Univerzity Karlovy. Slovo k historii 15. Melantrich, Praha 1988, 40 pp.
  • Ottův slovník naučný. Heslo Praha
  • TOMEK, Václav Vladivoj. Děje university Pražské. Praha : České museum, 1849. Dostupné online.  
  • WINTER, Zikmund. O životě na vysokých školách pražských knihy dvoje : Kulturní obraz 15. a 16. století. Praha : Matice česká, 1899. Dostupné online.  
  • WINTER, Zikmund. Děje vysokých škol Pražských od secessí cizích národů po dobu bitvy bělohorské (1409-1622). Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1897. Dostupné online.  
  • Výroční zpráva o činnosti UK za rok 2009. Praha: UK 2010. ISBN 978-80-254-7851-6

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]