František Martin Pelcl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: českého architekta a designéra Jiřího Pelcla.
Pomník Františka Martina Pelcla v rodném Rychnově nad Kněžnou, na místě tehdejšího gymnázia, které Pelcl absolvoval

František Martin Pelcl, též Pelzel, (11. listopadu 1734 Rychnov nad Kněžnou24. února 1801 Praha) byl český vlastenec, buditel, osvícenec, spisovatel, historik, filolog a vysokoškolský pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z chudé početné rodiny. Studoval nižší piaristické gymnázium v Rychnově n. K., vyšší na jezuitském gymnáziu v Hradci Králové a u cisterciáků, kde studoval zejména poetiku a rétoriku. Toužil po univerzitě, a proto si zajišťoval příjem jako domácí učitel. V Praze studoval fyziku, chemii, filosofii, teologii, církevní dějiny a práva. Roku 1757 odešel studovat do Vídně, kde studoval estetiku a historii. Po porážce Prusů u Kolína se navrátil zpět do Prahy. V letech (17611769) byl vychovatelem hrabat ze Šternberka, poté působil jako vychovatel u Nosticů, kde zároveň získal místo jako archivář a bibliotékář. Od roku 1773 vyučoval češtinu a dějepis ve Vídni. Roku 1793 se stal prvním profesorem češtiny na tehdy nově založené katedře české řeči a literatury na pražské univerzitě.[1] Ve svých historických dílech navázal na piaristického historika Gelasia Dobnera, byl spoluzakladatelem Soukromé učené společnosti,[2] budoucí Královské české společnosti nauk, v níž později zastával funkce direktora (17861787, 1800) a pokladníka (17851801).[3]

Přátelství jej pojilo k dalším významným osvícencům, např. Josefu Dobrovskému, V. M. Kramériovi, Jaroslavu Schallerovi nebo Mikuláši Adauktu Voigtovi. Se všemi také spolupracoval. Působil jako cenzor u Krameriových novin.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Kurzegefasste Geschichte der Böhmen von den ältesten bis auf die itzigen Zeiten (1. vyd. 1774, 2. vyd. 1779, 3. vyd. 1782, 4. vyd. 1817) – prakticky se jedná o poznámky k výkladu u Nosticů. V té době nejúspěšnější studie k českých dějinám.
  • Edice Scriptores rerum bohemicarum (1783-1784) spolu s Dobrovským; edice obsahovala nejdůležitější narativní prameny k českým dějinám (především Kosmovu kroniku).
  • Kaiser Karl der Vierte, König in Böhmen – dvousvazkové dílo o Karlu IV.
  • Lebensgeschichte des Römischen und Böhmischen Königs Wenzeslaus - dvousvazkové dílo o Václavu IV.
  • Nová kronika česká – čtyřdílná, začíná rokem 1434. Stala se vzorem pro mnoho národních buditelů a díky užití češtiny zpřístupnila výsledky bádání o českých dějinách široké vrstvě čtenářů. Vydána v 90. letech 18. století. Měla být jistou náhradou za osvícenci kritizovanou českou kroniku Václava Hájka z Libočan.
  • Paměti - vydány až v roce 1931, kronika z doby vlády Josefa II.[4]

Dále napsal celou řadu knih (vesměs v němčině), většinou se zabývá českou historií nebo řečí.

Vydal i několik knih, které dříve nemohly být vydány, např. Balbínovu Rozpravu na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého (1775, větší část nákladu však byla cenzurou zabavena a Pelcl potrestán třídenním vězením).[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Historie Ústavu českého jazyka a teorie komunikace [online]. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Dostupné online. (česky) 
  2. Bohemia docta : k historickým kořenům vědy v českých zemích, s. 61.
  3. Bohemia docta..., s. 142, 144.
  4. Aleš Fetters. Malý slovník regionálních autorů. U nás. prosinec 2012, čís. 4, volná příloha, s. 30. ISSN 0862-9366.  
  5. TONNER, Emanuel. Připomenutí překladatele. In: BALBÍN, Bohuslav. Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého. Praha : nákladem Spolku pro vydávání laciných knih českých, 1869. s. VII–XV. Dostupné online.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Biografický slovník archivářů českých zemí / Jaroslava Hoffmanová, Jana Pražáková. Praha : Libri, 2000. 830 s. ISBN 80-7277-023-3. S. 484.
  • Bohemia docta : k historickým kořenům vědy v českých zemích / Alena Míšková, Martin Franc, Antonín Kostlán (eds.). Praha : Academia, 2010. 529 s. ISBN 978-80-200-1809-0.  
  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 495–496.  
  • Dějiny české literatury. 1., Starší česká literatura / Redaktor svazku Josef Hrabák. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1959. 531 s. S. 637.  
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta…et al.). 4. vyd. Praha : Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 301–302.  
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk; VEČERKA, Radoslav. Česká slavistika v prvním období svého vývoje do počátku 60. let 19. století. 1. vyd. Praha : Historický ústav, 1995. 393 s. ISBN 80-85268-41-8. S. 122–123, 152, 249–250, 298.  
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 373–374.  
  • KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9.  
  • PELCL, František Martin: Paměti. Praha 1956
  • ŠUSTA, Josef. Dějepisectví: jeho vývoj v oblasti vzdělanosti západní ve středověku a době nové. 1. vyd. V Praze: Historický klub, 1933, 222 s.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu