Klementinum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Východní vstup z Mariánského náměstí

Klementinum (dříve psáno Clementinum) bylo původně jezuity vystavěno jako kolej, která byla založena poté, co roku 1556 jezuité přijali pozvání Ferdinanda I. Habsburského a přišli do Prahy. Bylo postaveno především v letech 16531726. Součástí kolejí byla i škola, později povýšená na universitu. Svého času zdejší prostory využívala i Karlova univerzita.

Klementinum má význam i pro rozvoj astronomie v Čechách: do roku 1938 sídlila ve zdejší Astronomické věži hvězdárna, do začátku 20. století prakticky jediná významná u nás. S astronomií byla z počátku spjatá i zdejší meteorologická pozorování, která zde začala v polovině 18. století a systematicky jsou zaznamenávána od roku 1775, což je nejdelší souvislá řada pozorování na světě.

V roce 1622 sem byla přemístěna knihovna Karlových kolejí, která pak dala základ dnešní Národní knihovně založené v roce 1781. Ta dnes využívá většiny prostor v Klementinu a areál (kromě kostelů) také spravuje.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Barokní knihovní sál

Jezuité vystavěli zdejší areál v dnešní rozloze v letech 16531726 na místě kláštera dominikánů, kteří se zde usadili v roce 1227 při kostele sv. Klementa, a který po nich jezuité převzali.

Tento již tehdy velkoryse pojatý raně barokní areál byl dále upravován, modernizován a rozšiřován – přes vrcholné baroko až po klasicismus – a nepotřeboval žádné větší úpravy po většinu 18. a 19. století až do počátku 20. století.

S pracemi na jeho výstavbě jsou spojena jména četných stavitelů Prahy – Francesco Caratti, Carlo a Francesco Luragové, Giovanni Domenico Orsi, Marek Fontana, Domenico Bossi, Giovanni Bartolomeo Cometa, František Maxmilian Kaňka, Kilián Ignác Dientzenhofer – sochařů, malířů a dalších řemeslníků, podílejících se na výzdobě – Petr Brandl, Matyáš Bernard Braun, Jan Hiebl, Ignác Raab, Kryštof Tausch, Josef Kramolín, Václav Vavřinec Reiner.

Rozsáhlý komplex obsahoval učebny a sály jako knihovní sál[1] jedné z tehdejších největších knihoven, letní refektář,[2] matematický sál nebo hudební sál. Dále zde byl provoz tiskárny (jedné z významných a největších své doby), hospodářské budovy, prostory pro ubytování, budovy pro cla a samozřejmě kultovní prostory – kostely Nejsvětějšího Salvátora, sv. Klementa, Vlašská kaple Nanebevzetí Panny Marie, Zrcadlová kaple,[3] kaple sv. Eligia a sv. J. Nepomuckého – uspořádané kolem zelených ploch nádvoří.[4]

Výuka, astronomie a meteorologie[editovat | editovat zdroj]

Jezuité v Klementinu provozovali svoji školu, později povýšenou na univerzitu,[5] která byla protiváhou (soupeřem) tehdy protestantské Karlovy univerzity. V roce 1618 byli Jezuité reformátory z Prahy vypovězeni. Po svém brzkém návratu v roce 1620 po Bílé hoře byli, v rámci pokračující rekatolizace, pověřeni i správou Karlovy univerzity.[5] V roce 1654 se pak obě univerzity sloučily do univerzity Karlo-Ferdinandovy. V roce 1622 sem byla přemístěna knihovna Karlových kolejí.

Astronomická věž z roku 1722

V roce 1722 byla postavena nejvyšší stavba Klementina, astronomická věž.[6] Ta však původně astronomii příliš nesloužila a ani se tak nejmenovala – byla používána především jako vyhlídková věž. Ve stejném roce bylo v Klementinu založeno tzv. Matematické muzeumMuseum mathematicum Collegii Clementini, které se kromě sbírkové činnosti staralo především o výuku matematiky a astronomie na univerzitě, a věž zřejmě i k výuce používalo, i když je o tom jen velmi málo informací.[7] Vlastní muzeum bylo zrušeno roku 1785.[8]

Systematičtější astronomická pozorování začala v Klementinu o tři desetiletí později, když zde byla v roce 1751 nebo 1752[7] zřízena Astronomická observatoř, což byl v podstatě předchůdce astronomického ústavu. Jejím iniciátorem a prvním ředitelem byl matematik a fyzik Joseph Stepling (v areálu je socha anděla se zhašenou pochodní, která jej připomíná).[9]. Věži Klementina se začalo říkat matematická věž. Podle jiných zdrojů nebyl zpočátku pojem matematická věž názvem věže, ale názvem nově zřízeného ústavu.[5]

Od roku 1752 jsou v Klementinu prováděna systematická meteorologická měření a pozorování. Od roku 1775 je začal zaznamenávat astronom Antonín Strnad, Steplingův žák a pozdější rektor Karlovy univerzity. Jde o nejdelší souvislou řadu pozorování na světě.[10] Od 1. ledna 1784 se zde měří počasí již podle moderních kritérií – 3× denně,[7] což pro klimatologii představuje cenný zdroj informací o stavu počasí a podnebí.

Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 jej využívala sekularizovaná univerzita, částečně také Arcibiskupský seminář. Knihovna byla Marií Terezií prohlášena za Císařskou a královskou veřejnou a universitní bibliotéku. Hvězdářské práce pokračovaly pod vedením Astronomické observatoře.

Do rozdělení univerzity na českou a německou v roce 1882 v něm sídlily Filozofická a Teologická fakulta Karlo-Ferdinandovy univerzity, na které se vyučovalo především, ne-li výlučně, německy. Po rozdělení zde zůstala pouze česká část a od roku 1930, po přestěhování Filosofické fakulty na nynější Palachovo náměstí, pak jen rozšířená univerzitní knihovna.

Novodobá historie[editovat | editovat zdroj]

Současná meteorologická stanice na nádvoří Klementina

Klementinum je sídlo dnešní Národní knihovny, která se tak jmenuje opět od roku 1990 (předtím od roku 1935 šlo o Národní a univerzitní knihovnu, od roku 1939 to byla Zemská a univerzitní knihovna, od roku 1958 část Státní knihovny ČSR). Založil ji v roce 1781 Karel Rafael Ungar,[11] pozdější rektor Karlovy univerzity, pod jménem Národní knihovna – Bibliotheca nationalis. Stavebně byla rozšířena v letech 19241931 architektem Ladislavem Machoněm za spolupráce sochaře Otty Gutfreunda o halu služeb[12] a některé skladovací prostory.[13]

Pro potřeby Knihovny vysokých škol technických bylo v letech 1934-1935 radikálně přebudována rovněž podle projektu architekta Ladislava Machoně ve spolupráci s ředitelem knihovny Antonínem Mouchou část severního křídla. Od roku 1935 do roku 2009 zde sídlila i Národní technická knihovna[14]. V těchto prostorách bylo původně jezuitské divadlo.

Rekonstrukce[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2010 probíhá postupná rekonstrukce objektů. Jejím cílem je zmodernizovat budovy pro účely knihovny a zároveň zachovat a obnovit historické a kulturní hodnoty a zvýšit společenskou prestiž. Revitalizace je uvažována v pěti etapách, z nichž první proběhla v letech 2010–2011. Poslední, pátá etapa, má být ukončena v roce 2016.[zdroj?] Prostory Klementina nabídnou kromě sídla Národní knihovny např. moderní studovny, stylovou kavárnu, kongresový/přednáškový sál, galerijní prostory a knihkupectví.

Osobnosti spjaté s Klementinem[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V roce 1791 se v refektáři Klementina konala první průmyslová výstava v Evropě.[zdroj?]

Celková rozloha Klementina včetně kostelů je 19 041 m², celková zastavěná plocha bez kostelů je 10 355 m² (13012 m² s kostely).[16]

Po Klementinu je pojmenovaná planetka 3386 Klementinum,[17] kterou objevil v roce 1980 astronom J. Brožek v jihočeské hvězdárně na Kleti.

Ve filmu a literatuře[editovat | editovat zdroj]

  • Všeobecná studovna Klementina je vidět ve filmu Zdeňka Podskalského Světáci (1969, v časech 32:42–35:22 a 54:31–55:03).

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Barokní knihovní sál [online]. Národní knihovna České republiky, [cit. 2011-07-11]. Dostupné online.  
  2. Všeobecná studovna [online]. Národní knihovna České republiky, [cit. 2011-07-11]. Dostupné online.  
  3. Zrcadlová kaple [online]. Národní knihovna České republiky, [cit. 2011-07-11]. Dostupné online.  
  4. Révové nádvoří [online]. Národní knihovna České republiky, [cit. 2011-07-11]. Dostupné online.  
  5. a b c ŠÍMA, Zidslav. Nebeský cestopis [online]. Český rozhlas Leonardo, 2011-05-28, [cit. 2011-07-11]. Kapitola Historie pražského Klementina. Čas 25:40 od začátku stopáže. Dostupné online.  
  6. Astronomická věž [online]. Národní knihovna České republiky, [cit. 2011-07-11]. Dostupné online.  
  7. a b c ŠÍMA, Zdislav. Klementinská hvězdárna. Bulletin Plus [online]. 2000, čís. 1 [cit. 2011-07-11], Národní knihovna ČR Praha. Dostupné online.  
  8. ŠÍMA, Zdislav. Astronomie a Klementinum (Astronomy and Clementinum). Bulletin Plus [online]. 2002, čís. 1 [cit. 2011-07-11], Národní knihovna ČR Praha. Dostupné online.  (česky) 
  9. Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 [online]. Nakladatelství Libri Praha, 1996, [cit. 2011-07-11]. Kapitola Stepling Josef. Dostupné online.  
  10. Praha – Klementinum: stručná historie meteorologických pozorování [online]. Český hydrometeorologický ústav, 2005, [cit. 2011-07-11]. Dostupné online.  
  11. Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 [online]. Nakladatelství Libri Praha, 1996, [cit. 2011-07-11]. Kapitola Ungar Karel Rafael. Dostupné online.  
  12. Hala služeb [online]. Národní knihovna České republiky, [cit. 2011-07-11]. Dostupné online.  
  13. Skladiště v Klementinu [online]. Národní knihovna České republiky, [cit. 2011-07-11]. Dostupné online.  
  14. NOVÁ, Naděžda. Stručná historie Státní technické knihovny (dnešní NTK) [online]. Národní technická knihovna, rev. 2010-04-22, [cit. 2011-07-11]. Kapitola Knihovna vysokých škol technických (KVŠT) ve východním křídle Klementina. Dostupné online.  
  15. http://web.archive.org/web/20120505111923/http://www.nkp.cz/files/tz_mohorovicic.pdf
  16. Omlazovací kúra Klementina, časopis Stavebnictví, 04/11, str. 16-20. Dostupné online (vyžaduje registraci)
  17. 3386 Klementinum na ssd.jpl.nasa.gov

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Podobné názvy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Souřadnice: 50°5′11″ s. š., 14°24′56″ v. d.