Otto Gutfreund

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Otto Gutfreund (1914)
Hlava Dona Quijota (1911-1912)
Cellista (1912-1913)

Otto Gutfreund (3. srpna 1889, Dvůr Králové2. června 1927, Praha) byl přední kubistický sochař, průkopník českého novodobého sochařství světového významu. Jeho socha Úzkost (1911-12) je považována za první kubistickou sochu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Dvoře Králové nad Labem jako čtvrtý z pěti dětí české židovské rodině Karla a Emilie Gutfreundových. Během 1903-1906 studoval na Škole výtvarných umění v Bechyni (keramický ateliér). V letech 1905-1909 docházel na Umělecko-průmyslovou školu v Praze. V roce 1909 Gutfreund zaujal Antoine Bourdelle u příležitosti jeho výstavy v Praze uspořádané SVU Mánes. V listopadu přijel do Paříže, kde se zapsal do Bourdellových kurzů sochařství na akademii Grande Chaumiere. Seznámil se d Augustem Rodinem, zajímal se o středověké umění. Bourdellův ateliér opustil v roce 1910. Cestoval do Anglie, Belgie, Nizozemska a vrátil se do Prahy.

V roce 1911-12 se stal členem Skupiny výtvarných umělců, vystavil Úzkost. Účastnil se druhé výstavy Skupiny a představil významná díla: Hamleta, Harmonii, Koncert v roce 1912. V letech 1913 a 1914 používal principy analytického kubismu v sochařství. Obeslal třetí výstavu Skupiny díly: Viky, Hlava s kloboukem, Hamlet. Účastnil se výstav v galerii Der Sturm v Berlíně a čtvrté výstavy Skupiny v Praze. V roce 1914 navštívil Paříž, kde se setkal s Picassem, Grisem, Apollinairem a obchodníkem s uměleckými díly Kahnweilerem.

V okamžiku vyhlášení války byl v Paříži, kde vstoupil Cizinecké legie. Účastnil se bojů na Sommě, L'Artois a v Champagni. Roku 1915 podepsal s několika rakousko-uherskými spolubojovníky žádost o včlenění do francouzské armády. Po demobilizaci v roce 1916 byl uvězněn v Lyonu po odmítnutí všech žádostí o začlenění do francouzské armády, stejně jako do československé legie. Mezi 1916 a 1918 byl internován v táboře Saint- Michel-de-Frigolet v Bouches-du-Rhône. V roce 1918 byl přesunut do civilního tábora v Blanzy a po tříletém věznění se usadil v Paříži, kde pokračoval v přerušené práci. Na dva měsíce se vrátil do Prahy, aby přijal členství v Mánesu. V roce 1920 opustil Paříž a žil mezi Prahou a rodným Dvorem Králové. Následující rok se účastnil třetí výstavy skupiny Tvrdošíjní v Praze, Brně a Košicích. V roce 1924 se zúčastnil Výstavy Československého moderního umění v Paříži a příští rok byl také na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v československém pavilonu v Paříži. V roce 1926 vyhrál konkurz na místo profesora na Umělecko-průmyslové škole v Praze a zúčastnil se výstavy Société Anonyme v New Yorku. Portrétoval i prezidenta T.G. Masaryka.

2. června 1927 tragicky utonul ve Vltavě v Praze.

Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]

  • Úzkost (1911-1912)
  • Hamlet II (1912)
  • Hlava Dona Quijota (1911-12)
  • Viki (1912-13)
  • Cellista (1912-13)
  • Hlava s kloboukem (1913-14)
  • Skupina: Milenci (1913-14)
  • Hlava (1916)
  • Sedící žena (1916)
  • Hlava ženy (1919)
  • Maska s náhrdelníkem (1919-20)
  • Vlastní podobizna (1919)
  • Vítězný návrh pětikorunové mince (nedatováno)
  • Návrat legií – vlys (1922-23)
  • Podobizna umělcovy choti (1923)
  • Sedící žena II (1927)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jiří Šetlík: Otto Gutfreund - Cesta ke kubismu, 2013, 253 s., Gallery, Praha, ISBN 978-80-86990-20-0 [1]
  • Josef Císařovský: Otto Gutfreund - SNKLU, Praha 1962
  • Jiří Šetlík: Otto Gutfreund – Zázemí tvorby, Odeon, Praha 1989
  • Jiří Šetlík a kolektiv: Otto Gutfreund, Národní galerie v Praze, 1995-1996
  • Michal Novotný: Jistý pan G., Dauphin, Praha 2000

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]