Josef Gočár

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Gočár
Narození 13. březen 1880
Semín Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 10. září 1945
Jičín ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání architekt, vysokoškolský pedagog
Vzdělání AVU
Hnutí kubismus, funkcionalismus
Významná díla Dům U Černé Matky Boží
Lázeňský dům v Bohdanči
Gymnázium J. K. Tyla v Hradci Králové
Kostel svatého Václava v Praze-Vršovicích
Ovlivněný Jan Kotěra
Některá data se získávají z datové položky.

Josef Gočár (13. března 1880, Semín10. září 1945, Jičín) byl český architekt. Jeho díla především z kubistickéhofunkcionalistického období patří k vrcholům české moderní architektury. Vysoce oceňován je také jeho podíl na urbanistických koncepcích některých měst, zejména Hradce Králové.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Legiobanka v rondokubistickém slohu (Praha)

Narodil se v roce 1880 v Semíně v rodině pivovarského sládka. V roce 1891 se rodina přestěhovala do Bohdanče. Od roku 1892 studoval na nižší reálce v Pardubicích; v roce 1902 pak na Umělecko-průmyslové škole v Praze, nejprve mimořádně v ateliéru Jana Kotěry a později jako řádný žák jeho speciální školy.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Rané období[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1905 začal s prvními projekty (sgrafitové domy v Hradci Králové). Po ukončení studia pracoval v Kotěrově ateliéru. V roce 1908 z něj vystoupil a osamostatnil se. Stal se také členem Sdružení architektů. Jako jeho první samostatné dílo je označována Červená vila Josefa Binka v Krucemburku (1908–1909).[1] V letech 19091910 realizoval první větší projekty: schodiště u kostela P. Marie v Hradci Králové (stavba z armovaného betonu, spojnice náměstí s obvodní komunikací pod hradbami) a obchodní dům Wenke v Jaroměři. Z roku 1910 je rovněž železobetonová stavba vodojemu v Lázních Bohdaneč.

V letech 19091910 vznikla rovněž významná stavba v Pardubicích – areál Winternitzových automatických mlýnů v malebném místě na pravém břehu řeky Chrudimky.[2] Tento areál je doposud zachován a tvoří zde významnou dominantu.

Kubismus[editovat | editovat zdroj]

V následujících letech vytvořil nejvýznamnější díla své kubistické epochy: Dům U Černé Matky Boží v Praze a Lázeňský dům-Gočárův pavilon v Lázních Bohdaneč.

V období 19161919 sloužil v armádě.

Ve dvacátých letech začalo období tzv. rondokubismu a v této době vznikly další významné stavby. V letech 19211923 byla realizována stavba budovy Legiobanky v Praze Na Poříčí. Budova je pojatá jako těžká pětiosá palladiánská architektura s gutfreundovským reliéfem přes celou šířku překladu a parapetu, který je podepřený na obou koncích i nad vstupem plastikami Jana Štursy.

Urbanismus v Hradci Králové[editovat | editovat zdroj]

Lázeňský pavilon v Bohdanči
Budova Automatických mlýnů v Pardubicích

Na počátku dvacátých let začal rovněž intenzivně pracovat v Hradci Králové. Gočár zde postupně zpracoval územní plán města, vytvořil regulační plán nábřeží, výstavbu v Labské kotlině, školní bloky (Gymnázium J. K. Tyla), střed města (dnešní Ulrichovo náměstí). Plány výstavby zahrnovaly rovněž systém vnějšího dopravního okruhu s radiálami směřujícími do centra města, mezi nimiž se střídají obytné čtvrti s plochami zeleně.

V roce 1924 byl jmenován po Kotěrově smrti profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, v roce 1928 byl zvolen rektorem této školy, funkci zastával do roku 1932.

Funkcionalismus[editovat | editovat zdroj]

V letech 19271928 probíhaly práce na kostele sv. Václava v Praze-Vršovicích (náměstí Svatopluka Čecha), jedné z nejpozoruhodnějších funkcionalistických staveb.

Na konci dvacátých let začalo období konstruktivismu a Gočár pokračoval ve výstavbě v Hradci Králové. V letech 19271932 byla stavěna budova Ředitelství státních drah – železobetonová konstruktivistická budova s výplňovým zdivem.

Gočárova práce v Hradci Králové vrcholila v letech 19311936 návrhem a realizací budovy Okresního a finančního úřadu.

Do období funkcionalismu patří i největší Gočárova práce pro Pardubice – projekt Grandhotelu a Okresního domu, který byl realizován v letech 19271931. Multifunkční, čtyřpatrový funkcionalistický palác, zabírající velkou plochu západní strany dnešního náměstí Republiky, měl několik společenských sálů, kavárnu, bar, hotelové prostory, kanceláře a v suterénu kino. Část fasády byla tehdy moderním způsobem obložena modrošedými skleněnými destičkami – opaxity, kavárna byla umístěna do nárožního půlkruhového proskleného arkýře. Počátkem 90. let přestal tento komplex sloužit svým účelům, stavba několik let chátrala a poté byla přestavěna na obchodní centrum.

Díla[editovat | editovat zdroj]

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jan Sedlák (ed.) a kol., Slavné vily kraje Vysočina, FOIBOS, Praha 2008
  2. http://www.archiweb.cz/news.php?action=show&type=1&id=91
  3. ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu: Proměny pražské architektury 1. poloviny 20. století. Praha : Victoria Publishing, 1994 (2. vydání). ISBN 80-85605-84-8. S. 253–254.  
  4. VEVERKA, Přemysl. Slavné pražské vily. 1.. vyd. Praha : Foibos : Národní technické muzeum, 2004. Dostupné online. ISBN 80-7037-128-5.  
  5. Základní škola Palachova [online]. Ústí Aussig – architektura na severu Čech, [cit. 2008-11-22]. Kapitola Karta stavby. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předseda SVU Mánes
Předchůdce:
Otakar Novotný
1932-1937
Josef Gočár
Nástupce:
Václav Špála