Amalie Mánesová
| Amalie Mánesová | |
 Autoportrét z r. 1837 |
|
| Narození | 21. leden 1817 Praha  Rakouské císařství |
|---|---|
| Úmrtí | 4. červenec 1883 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Hnutí | romantismus |
| strýc | Václav Mánes |
|---|---|
| otec | Antonín Mánes |
| bratr | Quido Mánes |
| bratr | Josef Mánes |
Amalie Mánesová (21. ledna 1817 Praha – 4. července 1883 Praha) byla česká malířka.
Pocházela z umělecké rodiny – její otec Antonín Mánes byl krajinář, mladší bratři Josef a Quido rovněž malíři. Ačkoliv měla zájem tvořit portréty, otec to považoval za nevhodné pro ženy a nařídil jí, aby se věnovala krajinomalbě.[1]
Většinu svého času a úsilí věnovala vyučování a podpoře bratrů. Po smrti otce (1843) převzala velkou část jeho soukromých kursů kreslení, které vedl u bohatých šlechticů. Ze získaných prostředků pak pomáhala bratrům, kteří měli kvůli nepochopení tehdejších uměleckých kruhů existenční problémy. Byla mnohem praktičtěji založená než oni a dlouhou dobu vedla jejich domácnost. Obdivovala Josefův talent, doprovázela ho na cestě do Mnichova, posílala mu tam peníze a povzbuzovala jej k větší činnosti a šetrnosti. Zhrozila se ovšem, když se zamiloval do služky Františky Šťovíčkové. V její praktické mysli utkvěla představa, že se nadaný bratr dostane do chudé domácnosti, kde mu nedostatek peněz nedovolí tvořit. Svou autoritou tento vztah rozbila, ačkoliv už Františka s Josefem čekali dítě, a tím Josefovi zkazila život. Za chybu pak sama zaplatila po mnoha letech, kdy nemocného bratra s velkým úsilím dopravila z Říma zpět do Prahy a až do jeho smrti (1871) se o něj starala.[1] Odmítla nabídku k sňatku od Václava Levého a do konce života zůstala svobodná.[2]
V její malířské škole studovala například Zdenka Braunerová.[2]
Její vlastní tvorba je omezená. Malovat se učila jen od otce, moderní směry v malířství nepoznala.[3] Její krajiny mají romantický nádech. V roce 1840 malovala s bratrem Josefem panoramata v Krkonoších, na konci padesátých a počátkem 60. let pak s oběma bratry v okolí Hrubé Skály. Uskutečnila i cesty do Vídně a Drážďan.[2] Většina jejích prací je v majetku žákyň, v pozůstalosti se našlo asi padesát studií.[3]
Zemřela náhle na srdeční onemocnění.[1]
Reference[editovat]
Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. ( http://archiv.ucl.cas.cz/ ).
- ↑ a b c TYRŠOVÁ, Renáta. Amalie Manesová. Světozor. 12 1899, roč. 33, čís. 52, s. 615. Dostupné online.
- ↑ a b c Galerie Marold
- ↑ a b Mánesová Amálie na Leccos.com
