František Kovárna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Kovárna
Narození 17. září 1905
Krpy, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 19. června 1952 (ve věku 46 let)
New York, USAUSA USA
Povolání výtvarný teoretik, kritik a prozaik
Politická strana Česká strana národně sociální
Příbuzní bratr Václav Kovárna

Prof. PhDr. František Kovárna, (17. září 1905 Krpy19. června 1952 New York) byl významný český výtvarný teoretik, kritik a prozaik. Překládal také z italštiny a němčiny. Soustavně se zabýval především problematikou moderního českého malířství 1. poloviny 20. století. Jako čelný představitel České strany národně sociální po Únoru 1948 raději emigroval – nejprve do Německa a Francie, poté do Spojených států. V komunistickém Československu byl mezitím v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti ve vykonstruovaném politickém procesu se skupinou Choc a spol.[1] Rozsudek byl v roce 1993 zrušen v celkovém rozsahu a v roce 1992 byl Kovárnovi udělen Řád TGM in memoriam.[2]

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Bojácní a rváč. Praha : F. Svoboda, 1926.  
  • Živí a mrtví. Praha : Sfinx, 1926.  
  • Jedna a jedna jsou tři. Proti rozumu a pro tvořivost. Praha : Průlom, 1929.  
  • Antonín Slavíček. Praha : S. V. U. Mánes, 1930.  
  • Na břehu. Plzeň : Sdružení západočeských umělců, 1932.  
  • Současné malířství. Praha : Orbis, 1932.  
  • Vincenc Beneš. Praha : Dr. Štěpán Jež, 1933.  
  • Malířství ornamentální a obrazové. Praha : Orbis, 1934.  
  • Ludvík Kuba. Praha : Dr. Štěpán Jež, 1935.  
  • K. M. Čapek-Chod. Praha : Fr. Borový, 1936.  
  • Pravoslav Kotík. Praha : Jan Fromek, 1937.  
  • Česká střízlivost a český pathos. Praha : Václav Petr, 1939.  
  • Karel Kotrba. Praha : Jednota umělců výtvarných, 1939.  
  • Zemi milované… – Mánesův odkaz národu. Praha : Orbis, 1939.  
  • Bezmíř. Praha : Václav Petr, 1940.  
  • České malířství let devadesátých. Praha : Václav Petr, 1940.  
  • Miloslav Holý. Praha : Česká grafická Unie, 1940.  
  • Vojtěch Sedláček. Praha : Melantrich, 1940.  
  • František Bílek. Praha : S. V. U. Mánes, 1941.  
  • František Kaván. Praha : Jednota umělců výtvarných, 1941.  
  • Výtvarné epištoly. Praha : Jednota umělců výtvarných, 1941.  
  • Jan Kojan. Praha : Česká grafická unie, 1945.  
  • Listy mrtvému příteli. Praha : ELK, 1946.  
  • O kulturu v socialismu. Praha : Melantrich, 1946.  
  • O sebeurčení našeho malířství. Praha : Václav Petr, 1948.  

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Miloslav Choc [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, [cit. 2011-07-11]. Dostupné online.  
  2. Řád T. G. Masaryka - Seznam vyznamenaných [online]. Pražský hrad, [cit. 2011-07-11]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DEBNÁR, Viktor A.. František Kovárna – zapálený vyslanec své vlasti. Literární noviny. 2005, roč. XVI, čís. 21, s. 11. Dostupné online.  
  • HOROVÁ, Anděla. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha : Academia, 1995. S. 392–393.  
  • KOVÁRNA, František. Uměleckohistorické texty z pozůstalosti. Praha : Karolinum, 2013. ISBN 9788024624839.  
  • VONDRA, Viktor. Vzpomínka na F. Kovárnu. Svobodné slovo. 1990, roč. XLVI, čís. 142, s. 5.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]