Václav Levý

Václav Levý na kresbě Jana Vilímka

Václav Levý (14. září 1820 v Nebřezinách u Plas – 30. dubna 1870 v Praze) byl významný český sochař, zakladatel „moderního“ českého sochařství a učitel sochaře Josefa Myslbeka. V jeho díle se snoubí raně romantické a vlastenecky orientované skalní plastiky (Klácelka, Blaník) s monumentálními a poetickými plastikami (Adam a Eva), které překračují dobový akademismus a kladou později rozvíjené základy českého národního sochařství.

Životopis

Václav Levý se narodil 14. září 1820 v Nebřezinách u Plas jako syn obuvníka Vincence Levého a matky Doroty, rozené Tupé, dcery koláře z Plas. Ve dvou letech se rodina přestěhovala do Kožlan, kde se již usadila natrvalo. Zde se utvářel talent mladého hocha především v řezbářství inspirovaném silným náboženským zanícením (vypráví se, že v deseti letech vyřezal dvě sošky Panny Marie, Madonu a krucifix). Se svým uměleckým zájmem však nenalezl pochopení u rodičů, kteří jej nechali vyučit truhlářem. Na naléhání kožlanského faráře Weingärtnera byl dán na výchovu do kláštera v Plzni a později k Augustiniánům do Lnář, kde se měl stát fráterem kuchařem. Odtud byl poslán k vyučení do Drážďan.

Po odjezdu z Drážďan se náhodně setkává s mecenášem umění, velkostatkářem Antonínem Veithem, do jehož služeb Levý co by dvaadvacetiletý v roce 1844 vstupuje jako kuchař na zámku v Liběchově u Mělníka. Sochařský talent Levého nezůstal utajen před řadou hostů z uměleckých kruhů, kteří velkostatkáře navštěvovali. Na radu malíře Josefa Navrátila byl Levý poslán na vyučenou k sochaři Františku Linnovi ml. do Prahy. S ohledem na to, že Linn byl pouze podprůměrný sochař Práchnerovy školy, nemohl se zde Levý mnoho nového naučit a záhy se vrací zpět do Liběchova. Zde počátkem roku 1845 na podnět Veithova knihovníka, brněnského augustiniána profesora Matouše Klácela, vytváří reliéfní výzdobu Klácelky v lese na stráni nad Liběchovem. Inspirací se mu stala Klácelova satirická báseň „Ferina Lišák“ a je pravděpodobné, že Klácel přímo ovlivňoval ztvárnění díla.

Úspěšné provedení Klácelky podnítilo Veitha, aby poslal Levého na konci roku 1845 na studia do Mnichova k jednomu z nejuznávanějších sochařů, příteli Ludwigu Schwanthalerovi. V Mnichově se vyškolil v klasicistním akademismu a již po roce se stává korektorem v Schwanthalerově škole. Sám Schwanthaler jej považuje za svého nejlepšího žáka. Vrcholným dílem mnichovského období je sousoší Adama a Evy z roku 1849.

Koncem roku 1849 se Levý vrací do Liběchova a zde v roce 1850 pokračuje ve výzdobě Klácelky – tentokráte tesá národní motivy z českých dějin – Blaník – Jana Žižku, Prokopa Holého atd. Při rekonstrukci zákupského zámku, prováděné v letech 1850–1853 se podílel na sochařské výzdobě zámecké kaple. Finanční zhroucení a náhlá smrt Veithova připravila Levého v roce 1853 o velkorysého a kultivovaného mecenáše. Levý se však dokázal prosadit jako individuální sochař a záhy dostává zakázku na sérii soch pro klášterní a špitální kostel milosrdných sester pod Petřínem. Provinciální poměry v Praze a neustálá nekalá soutěž o nové zakázky (především s bratry Maxovými) jej však přiměla k tomu, aby se v roce 1854 ucházel o Klárovo římské stipendium. Stipendium obdrží a odjíždí do Říma. Řím jej okouzlí a opět oživí Levého náboženské vytržení. Římské období se stane nejplodnější částí Levého života – vytváří asi tucet plastik a řadu reliéfů. Tvoří zde pro české šlechtice (socha Evy Popelovny z Lobkovic, Madona kněžny Isabelly Thurn-Taxissové), získává zakázky pro Vídeň (busta Františka Josefa I., alegorie Artilerie pro četnická kasárna, sochařská výzdoba Belvederu) a samozřejmě zanechává stopu i v Římě samotném (sochařská výzdoba kostelů St. Maria dell’Anima, St. Klimento). Jeho dílo, prodchnuté náboženským vytržením, zaujalo i papeže Pia IX.

Pro vleklé zdravotní problémy, způsobené hmotným strádáním v Římě, se Levý rozhoduje v roce 1867 navrátit zpět do vlasti. Praha jej přijme jako světově uznávaného sochaře a zahrne jej řadou zakázek včetně výzdoby tympanonu chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně nebo sochařské výzdoby katedrály sv. Víta v Praze. Jaterní choroba, získaná v Římě, si však vybírá svou daň a Levý je schopen osobně ztvárnit pouze malou část zakázek a většinu z nich vytváří ve spolupráci se svým nejlepším žákem Josefem Myslbekem, se kterým se seznámil již ve Vídni. Choroba však postupuje a Levý předčasně umírá 29. dubna 1870. O tři dny později je pochován na Vyšehradě do hrobu, kde již tři léta odpočívá jeho celoživotní přítel malíř Karel Purkyně.

Významná umělecká díla

1845 – Klácelka – reliéfy z cyklu Ferina lišák (pískovec)
1849 – Adam a Eva (sádra, bronz), Národní galerie v Praze
1850 – Blaník u Klácelky – postavy českých národních dějin (pískovec)
1853 – sv. Ferdinand, sv. Anna, Marie Magdalena, Jan Evangelista (dřevo) pro klášterní kostel Milosrdných sester v Praze
1860 – Kristus s Marií a Martou (mramor), Národní galerie v Praze
1862 – Madona na trůně (mramor), Ďákov
1867–69 – Kristus nad hrobem Václava Levého a Karla Purkyně na vyšehradském hřbitově v Praze
1869 – anděl na pomníku rodiny Feyereislovy (mramor), hřbitov v Žebráce
1869 – anděl na Zeyerově hrobce, Olšanské hřbitovy v Praze
1869 – sv. Cyril (pálená hlína) pro chrám sv. Víta v Praze
1869 – Jan Křtitel (opuka) pro chrám sv. Víta v Praze
1869 – Adam a Eva, Zvěstování, Kristus se sv. Cyrilem a Metodějem, tympanon portálu farního kostela v Praze – Karlíně

Samostatné výstavy

1871 – Umělecká beseda, Praha

Fotogalerie

• 

  Pískovcové reliéfy Čertovy hlavy

• 

  Pískovcové reliéfy Čertovy hlavy

• 

  Pískovcové reliéfy Čertovy hlavy

• 

  Jeskyně Klácelka

• 

  Poškozené reliéfy v jeskyni Klácelka

• 

  Poškozené reliéfy postav před jeskyní Klácelka

• 

  Poškozené reliéfy trpaslíků před jeskyní Klácelka

• 

  Poškozené reliéfy postav před jeskyní Klácelka

Odkazy

Literatura

• Emanuel Poche (František Muzika, Josef Träger, editoři): Václav Levý. Svazek 55, S. V. U. Mánes a Melantrich, Praha 1943.
• Josef Říman a kol.: Malá československá encyklopedie. Díl 3. I–L. Academia, Praha 1986, str. 878

Související články

• Klácelka
• Čertovy hlavy