Lnáře

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lnáře
Lnáře, Stará Tvrz

Lnáře, Stará Tvrz

znak obce Lnářevlajka obce Lnářeznakvlajka

status: obec
NUTS 5 (obec): CZ0316 551350
kraj (NUTS 3): Jihočeský (CZ031)
okres (NUTS 4): Strakonice (CZ0316)
obec s rozšířenou působností: Blatná
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 12,51 km²
počet obyvatel: 734 (20. 2. 2009)
nadmořská výška: 457–577 m
PSČ: 387 42
zákl. sídelní jednotky: 2
části obce: 2
katastrální území: 2
adresa obecního úřadu: Lnáře 74
387 42 Lnáře
starosta / starostka: Stanislava Mašková
Oficiální web: http://www.lnare-obec.cz
E-mail: obec-lnare@cmail.cz

Lnáře
Red pog.png
Lnáře
Lnáře, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Obec Lnáře (německy Schlüsselburg) se nachází na severozápadním okraji okresu Strakonice v Jihočeském kraji. Historický a kulturní význam převyšuje její dnešní velikost. Jde o jedno z největších sídel v okolí města s rozšířenou působností Blatné. Na počátku roku 2009 zde žilo 734 obyvatel, přičemž pokles mezi r. 2002 a 2009 byl z 775 k 734 stálým obyvatelům.

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Lnáře se dnes člení na pouhé 2 části; v historii však pod Lnáře spadaly desítky obcí a dvě města.

Dnešní členění:

Před více než stoletím se obec nacházela na severozápadním okraji tehdejšího Prácheňského kraje. Po reformě na konci 19. století již obec náležela, spolu s Blatenským okresem, pod kraj Západní Čechy s centrem v Plzni. Po další reformě r. 1960 se Lnáře definitivně ocitly v okrese Strakonice na samém okraji Jihočeského kraje, pouhý kilometr od jeho západních hranic.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemné zmínky o Lnářích (Schlüsselburgu) a o původu jeho jmen
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1318 (či 1313), ale mnohé pozůstatky z doby laténské v okolí dávají tušit, že kořeny obce sahají mnohem hlouběji v minulosti. Lnáře byly obcí, kde více než čtyři staletí sídlila vrchnost pro široké okolí. Původně na zdejší Staré Tvrzi, později (po r. 1670) na pohodlnějším a honosnějším "novém" zámku. Německý název místa Schlüsselburg znamená v češtině Klíčohrad. Tento název, v minulosti hojně používaný, je velmi starého původu. Již nejstarší původem němečtí vladykové Schlüsselburští, měli ve svém modrém erbu vyobrazený zlatý (či černý) klíč, který se zde našel již pradávno při orání. Tato událost byla umocněna prý zjevením Sv. Máří. A právě od této události (legendy) se vyvinul název pozdější název Schlüsselburg. První, kdo ho prý oficiálně využíval, byl hrabě Wratislaw z Mitrowic a jméno se užívalo až do r. 1945 velmi hojně. Z počeštěných verzí tohoto jména se dochovala verze Klíčumburk, jak se také někdy Lnářům ve středověku říkalo. Proto německý název obce, ač dnes nepříliš často používaný, je důležitý historicky a tradicí, více než u jakéhokoliv sídla v okolí Lnářů. Český název "Lnáře" je také starého původu a znamená "vesnice pěstitelů lna", tehdy obvyklé plodiny.

Od prehistorie až do konce středověku
Vlastní dějiny obce jsou provázány s přechodem rozsáhlých bažin na cestě z jihočeských a prácheňských pánví směrem ke Staré Plzni přes místní Smolivecký potok. Bažinaté místo v jinak kamenitém kraji bylo osídleno již v pravěku, podařilo se vykopat pozůstatky osídlení staré asi 2700 let. Přinejmenším od této doby byla širší oblast Lnářska řídce osídleným krajem a toto osídlení kontinuálně pokračovalo až do raného středověku. V době železné se místní keltská populace krom zemědělství živila i rýžováním zlata z potoků, po čemž se zachovaly pozůstatky, sejpy. V raném středověku řídce osídlený kraj dosídlili lidé kmene Dúdlebů, kteří přišli pravděpodobně z oblasti Černomoří a jsou lingvistické předpoklady, že byli pravděpodobně íránského původu. První známý vlastník Lnářů a aristokrat byl Ulrich ze Schlüsselburgu (Lnář), který je písemně zmiňován roku 1313, kdy doprovázel krále Jana Lucemburského při jeho výpravě do ciziny. Jeho rod byl německého původu, který se neznámo jak dostal do Lnář. V průběhu 14. stol. se do rodu přiženili místní nižší šlechtici. Dalším raným vladykou byl v úředním listě zmiňovaný Habart ze Schlüsselburgu (Lnář), což je zároveň i nejstarší dochovanou písemnou památkou vzpomínající obec Lnáře, pocházející z r. 1318. Již tehdy začalo vznikat menší lnářské zboží, neboli panství, které krom Lnář zahrnovalo i Zahorčice, Zámlyní, Předmíř či Říště. Později došlo k velké expanzi tohoto zboží, které zahrnovalo dvě menší města (mj. Kasejovice) a dalších 34 vesnic v širokém okolí. Tato expanze byla dána mimořádně úspěšným hospodařením místní šlechty, což umožnilo koupě dalších osad v okolí Lnář. Mezi léty 14041564 patří Lnáře a okolí Zmrzlíkům ze Svojšína. Druhý místní pán z tohoto rodu (Petr Zmrzlík ze Lnář a Kašperku) byl podporovatelem Husitů, kteří tak Lnáře ušetřily válečných útrap. Poslední ze Zmrzlíků, Václav, byl evangelického vyznání a pro hrozící exekuci majetku raději sám panství prodal 25. 4. 1564 Pánu Zdeňkovi ze Sternberga za 45 000 kop míšeňských grošů a utekl do tolerantnějšího Německa. Zdeněk ze Sternberga dostal panství již zadlužené, proto se jeho potomci panství raději vzdali a prodali jej svému příbuznému, Wolfu Novohradskému z Kolowrat.

Vchod do Staré tvrze

Wolf Novohradský byl poručníkem Petra Voka z Rožmberka, který Lnáře v r. 1608 navštívil. Wolf do Lnář také pozval Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan, který se postaral o zdokonalení a zvelebení místních rybníků. Roku 1597 také Wolf Novohradský nechal přebudovat starou a nepohodlnou gotickou tvrz na elegantnější renesanční zámek, který odnes zdobí erb jeho a jeho ženy z rodu Sternbergů. Wolf Novohradský z Kolowrat byl v království velmi důležitou osobou, neboť do své smrti v lednu roku 1609 byl nejvyšší komorník království koruny české.

Rod Sternbergů dostal Lnáře ještě jednou zpět do vlastnictví 15. 9. 1617, kdy je Wolfův syn Zdeněk prodává za 100 000 kop míšeňských strýci Adamu ze Sternberga a Bechyně. Adam jako snášenlivý katolík se později stal purkrabím. Jeho syn byl ale sloužícím Šollem z Kasejovic úkladně zavražděn a Lnáře tak připadají dceři Adama, Evě Johanně. Ta lnářské panství prodala 24. 1. 1660 za 79 000 zlatých rýnských Aleši Vratislavovi, svobodnému pánu z Mitrovic. Tento pán počal se stavbou nového zámku v těsné blízkosti renesanční staré tvrze v r. 1666, ale tuto monumentální stavbu dokončil až další majitel, Humprecht Jan Černín z Chudenic, který koupil Lnářsko v r. 1675. Stavba byla po mnoha těžkostech, kdy hrozilo i zřícení stavby dostavěna v roce 1686. Později Lnáře získal hrabě Leopold Josef Künigl (1727), který nechal výrazně upravit zámek i přilehlou zahradu. Dalšími majiteli se stala hrabata ze Sweerts-Sporcku (kupující byl Karl Rudolf), která zámek vlastnila mezi léty 1745 až 1802. Dalším místním pánem se nakrátko stal biskup-kníže Pasovský Leopold Leonhard Raymund von Thun, který obratem prodal Lnářsko rodu Lünckerů z Lützenwicku (1804–1880). Za jejich vlády se život ve Lnářích a v okolí dramaticky změnil zákonem o zrušení roboty, který vydal 7. září 1848 císař Ferdinand I. Dobrotivý. Od této doby začalo lidí na Lnářsku ubývat a místní hospodářství tímto a všeobecným poklesem zájmu o ryby začalo upadat. Rodinnou hrobku Lünckerů z Lützenwicku najdete dodnes v blízké obci Kadov.

Poslední lnářský aristokratický majitel byl Karl Klement Václav z Lilgenau (vlastník 1880-1927). Obrátil svojí pozornost k upadajícímu rybničnímu hospodářství a toto počínání bylo částečně úspěšně. V jeho časech se také mnohé proměnilo; Rakousko-Uhersko ve zničující válce zaniklo a vznikla Republika Československá. Obec se na konci 19. století podařilo připojit na železnici Blatná - Nepomuk, ale stanice je až 1,5 km na jih od obce. Tento fakt obec hospodářsky poškodil. První světová válka stála životy mnoha místních obyvatel, kteří mají svůj čestný pomník před základní školou poblíž modlitebny a centra obce. Lnáře sdílely osudy pozdější ČSR. Na říjen 1918 ve Lnářích upomíná památná lípa před obecním úřadem, která byla tehdy zasazena a dodnes zde roste. V ČSR proběhla pozemková reforma zákonem z dubna 1919, která v ČSR nejdříve zabrala 23 % veškeré půdy, později došlo ke zmírnění a zabralo se jen přes 40 % původně zamýšleného rozsahu. Karl Klement z Lilgenau za těchto okolností o své zadlužené lnářské panství přišel roku 1927, kdy prodal zbývající pozemky se zámkem pražskému židovskému obchodníkovi Karlu Bondymu. Tento první nearistokratický majitel se postaral o zvelebení Nového zámku. Od něj byl r. 1936 zámek v dražbě koupen pražským advokátem JUDr. J. A. Vaníčkem.

Za války v obci na zabaveném Novém zámku sídlili mladí nacisté (výcvikové středisko pro mladou generaci, Hitlerjugend) Skončení druhé světové války přišlo do Lnář dne 6. 5. 1945 s příchodem americké armády. Generál Vlasov, který se vzdal armádě USA, byl v blízkém okolí Lnář předán jako nepřítel SSSR zástupcům Rudé armády. Doba komunismu byla pro obec období pomalého všeprostupujícího chátrání a šedi. Nic tomu nepomohlo, že se obec stala jedním ze letních sídel československé vlády. Nový rozkvět přinesla až nedávná, polistopadová minulost, především období po roce 2002. Obci se podařilo po katastrofálních povodních v srpnu 2002 získat dotace EU na obnovu místního hlavního mostu a hrází tří hlavních rybníků. Dotace se získala i na opravu chodníků a zastávek autobusu. Také Stará Tvrz byla zrekonstruována a vybudovala se v ní elegantní galerie s infocentrem a knihovna.

Rybníkářství[editovat | editovat zdroj]

Zámecký rybník

Obec je již po staletí významným centrem rybnikářství. První rybníky v obci existovaly již kolem r. 1320 a měly charakter obranný a zároveň chránily proti povodním. Za dob hrabat ze Sweerts-Sporcku (1745–1802) zde bylo již na 366 rybníků, které dodnes vytvářejí zajímavou kulisu obce, která z dálky vypadá, jako když leží na řece. Hrabata dovezla z Německa lesklý poddruh kapra, který dostal jméno „Špíglák“, což je komolenina slova Spiegel, čili zrcadlo. Nejvíce rybníků se v okolí stavělo později, v 15-17. století. Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan, který zde pobýval a tvořil na pozvání Kolowratských, vybudoval několik obtočných stok u rybníků Nový, Divák a Struhový. Většina ostatních rybníků na Lnářsku patří mezi rybníky průtočné.

Další zvlášť vynikající osobností, která se zasloužila o nový rozkvět místní rybníkářské ekonomiky byl na přelomu 19. a 20. stol. Ing. Dr.h.c. Theodor Mokrý. Tento odborník měl na starosti zbývajících asi 100 lnářských rybníků. V první polovině 19. století totiž poptávka po rybím mase poklesla a s tím i jejich cena. Velká část místních rybníků se změnila na pole a pastviny. Hrabě Karl z Lilgenau se snažil o renesanci místního rybářství a povolal doktora Mokrého. Mezi léty 1907–1921 se Theodor Mokrý postaral o vyšlechtění nové variety kapra, tzv. lnářského modráka, lysé a vysoce užitkové ryby. Dostal za ni na celostátní hospodářsko-lesní výstavě státní diplom a s jeho zástupcem, lesním správcem Václavem Peckou dostali i diplom Zemědělské rady. Lnářský modrák byl v 50. létech vytlačen odolnějšími kapry, neboť nesnášel mechanickou manipulaci a rostl o rok déle. Nicméně měl chutnější maso. Dnes naprostá většina rybníků v obci i v okolí slouží k hospodářským účelům a nelze se v nich koupat. Výjimkou je například 6 km na jih položený Hadí rybník.

Byla zde vyšlechtěna místní varianta kapra, zvaná lnářský modrák.

Geografie a klima[editovat | editovat zdroj]

Lnáře leží v průměru kolem 470 metrů nad hladinou moře, ačkoliv části obce leží nad 500 m n. m. a Zahorčice leží asi 490 m n. m. Obec leží 50 km jihovýchodně od Plzně a asi 100 km jihozápadně od Prahy. Od Českých Budějovic je dělí více než 85 km jihovýchodním směrem. Nejbližším městem je Blatná (8 km východně) a Nepomuk (15 km západně). Lnáře leží v kotlině Smoliveckého potoka protékajícího obcí od severu k jihu. Okolní kopce dosahují výšek asi 520 až 577 metrů nad mořem. Okolí Lnář je lesnaté s množstvím pastvin a ostrůvky polí. Je zde velké množství rybníků a potoků.

Častým jevem jsou zde „suché bouřky“; větry vanou především od severozápadu a severovýchodu, méně pak od východu a jihu. Před přímým severním větrem je obec většinou chráněna hradbou Brd. Podnebí je mírně teplé vrchovinné, chladnější než v blízkých městech (např. Písek či Plzeň), v létě příjemné. Zimy jsou zde delší a drsnější než ve velkých městských aglomeracích, ale sněhu je většinou málo. Obec je v zimě relativně málo navštěvovaná.

Nejbližší meteorologická profesionální stanice leží pouhé 3 km od obce poblíž Kocelovic na Kněžském vrchu (522 m n. m.). Tato stanice byla zřízena již r. 1975, nonstop funguje od r. 1977.

Klášter bosých augustiniánů

meteorologické údaje

  • průměrná roční teplota vzduchu: +7,5 °C (průměr ČR je 7,1 °C)
  • průměrný roční úhrn srážek: 595,1 mm
  • průměrná hodnota slunečního svitu za rok: 1677 hodin
  • maximální naměřená teplota: +38,1 °C (ze dne 27. 7. 1983)
  • minimální naměřená teplota: −24,9 °C (ze dne 8. 1. 1985)
  • maximální srážky spadlé za 24 hodin: 139 mm (26. 6. 1998)
  • maximální náraz větru: 48,9 m/s (28. 1. 1994)

Památky[editovat | editovat zdroj]

Stará Tvrz

V současné době je ve Staré Tvrzi (zmíněné přímo prvně r. 1465, tj. před 544 lety) nově vybudovaná galerie (infocentrum) s celoročními expozicemi lidových řemesel z okolí i se stálou expozicí známého skláře a umělce Bohumila Eliáše. Tvrz hostí místní knihovnu s internetem. Stará Tvrz je původně na místě dřevěné opevněné tvrze, která prošla rozsáhlými přestavbami v průběhu dějin, především zmíním její přestavbu na kamennou gotickou tvrz. První, blížeji nespecifikovaní páni-rytíři ze Lnář měli již ve svém erbu daný klíč. Byli, jak naznačují zápisy z kronik, spříznění s pány z Kasejovic. Původní vodní tvrz byla založena na počátku 14. století. Habart ze Lnář zmiňovaný r. 1318 zde již s velkou pravděpodobností sídlil. Dnešní podoba Tvrze je rekonstrukcí jejího renesanční podoby, kterou získala roku 1593 či 1597. Tvrz přestala v polovině 17. století dostačovat a proto byl nalevo od ní vystavěn mohutný zámek. Stará Tvrz po dostavění Nového zámku sloužila jako její hospodářské-technické zázemí, později také jako pivovar (do r. 1930) se sklepy protivínského Platanu (po r. 1936). Nové využití vyžadovalo přístavbu nových budov a komína, což bylo na začátku 90. let strženo (= základ pro 0,25 ha velké nádvoří) a ponechaný zbytek je velmi podobný původní Staré Tvrzi. Před dvěma lety došlo opět k rekonstrukci vnější fasády a k opravě střechy, čímž se stal objekt atraktivnějším cílem pro turisty. Velká část Tvrze slouží jako obecní byty pro lnářské občany. Celá stavba, vč. nádvoří je památkově chráněna a patří obci Lnáře.

"Nový" zámek

Vedle Staré Tvrze stojící barokní „Nový“ zámek. Stavební práce začaly ve druhé polovině 60. let 17. století na příkaz hraběte Alexe Ferdinanda Vratislava z Mitrovic. Dostavěn byl za 1686 Tomáše Zachea, syna hraběte Černína z Chudenic. Jedná se o nejmonumentálnějším objekt obce a jejího širokého okolí. Dříve to bylo centrum rozsáhlé hospodářské jednotky, což je na jeho monumentalitě znát. Rod Černínů byl úspěšný, katolický, bohatý a rád dával svoje úspěchy najevo.

Pohled na přístupový most do Nového zámku

Architektem celého díla byl v první fázi pravděpodobně stavitel Carlo Lurago, který postavil větší část zámku. Následoval jej architekt Francesco Caratti (1675-7) a po jeho smrti jeho učeň Giovanni Battista Maderna. Stavba mimochodem měla značné problémy se statikou, které způsobily, že se stavba protáhla na 3 desetiletí. V roce 1682 tak odcestoval do Lnář Francesco Lurago a tesař Johann Natter, aby podle svého učinili opatření zabraňující zřícení zámku. Místní exteriéry jsou skvostnými prostory především pro svoje skvělé barokní a rokokové nástěnné malby s motivy antických bájí a mytologie, které z pochopitelných důvodů nemohly být za éry komunismu zcizeny, jak se to stalo veškerému movitému vybavení zámku. Autorem fresek je Carpofore Tencalla. Dalším zvláště zajímavým prostorem zámku je velmi zdobená barokní kaple Sv. Josefa, která byla vysvěcena biskupem Brixenu Kašparem Ignácem, hrabětem z Küniglu na kostel r. 1727. Zachovaly se fresky s biblickou tématikou od blatenského umělce Johanna Franze Hoffmanna. Mezi zobrazenými výjevy jsou obrazy ze života Svaté rodiny, či života Josefa Egyptského, syna Jákobova. Slouží bohoslužebným účelům dodnes. Další prostory jsou taktéž bohatě zdobeny freskami, například Apollónův sál či rokokový tzv. svatební sál. Na několika vyobrazeních lze najít obrazy ze starých období Lnář a lze tak porovnat dřívější a dnešní vzhled zámku a Tvrze i pozorovat hospodářský život v raném novověku. Největším vnitřním prostorem je 240m² rozlehlý, dvoupatrový Velký sál, který bude v nejbližší době rekonstruován (do konce května 2009). Jeho strop tvoří obrovitá freska, zobrazující svatbu Dia s Hérou za účasti ostatních řeckých bohů. Na nádvoří zámku stojí kašna Neptuna.

Zámek je dále obklopen 4 ha rozlehlou romantickou anglickou zahradou vybudovanou po r. 1727, která je zkrášlena o 11 vzácných soch (původně 12) znamení zvěrokruhu ztvárněné slavným sochařem Ignazem Michaelem Platzerem. Dalšími sochami v zahradě jsou např. barokní chlapeček s labutí a sochy pištce a ležící dívky z 80. let 20. století. V zahradě jsou i 2 kašny s bazénky a sklepení. V rohu zahrady se nachází dnes již nijak nevyužívaný, ale jinak vzácný objekt romantické mešity s 2 minarety z 1. pol. 19. století. Vrchol mešity je zdoben půlměsícem. Mešita sloužila v nedaleké minulosti již jen jako servisní zázemí zahrady. V tomto období bylo k zámku přistavěno kryté schodiště do zahrady s terasou. Karel Bondy, vlastnící zámek od r. 1927 nechal přistavět nejen bazén, kuželník, tenisový kurt, ale zámek elektrifikoval a dovedl sem vodovod. Roku 1936 zámek koupil advokát Jindřich Anastáz Vaníček. Za protektorátu Böhmen und Mähren byl zámek zkonfiskován a využíván jako výcvikové středisko Hitlerjugend. Poslední konfiskace proběhla r. 1948 při komunistickém puči a rodina Vaníčků o zámek na 45 let přišla. Paradoxem dějin je, že vůdce komunistického převratu, Klement Gottwald, hovořil právě z balkonu kanceláře advokáta Vaníčka na Staroměstském náměstí v Praze.

Za éry komunismu zámek chátral (část byla i ovčínem), v 60. létech zde byly konány taneční plesy, školka i kino. Řada fresek byla podmáčena vodou z prasklé nádrže v nejvyšším patře. Od roku 1972 došlo k rekonstrukci, v níž po roce 1980 pokračovala československá vláda, aby od r. 1985 mohla zámek využívat jako luxusní reprezentační a rekreační středisko. Při rekonstrukci byl zámek doplněn o výtah, bar, saunu, jídelny a garáže. Zahrada dostala nový tenisový kurt, volejbalové hřiště, minigolf a grill. K navrácení potomkům původního majitele došlo roku 1993. Ti zámek po čase zpřístupnili veřejnosti. Pro návštěvníky jsou dnes k dispozici 2 bazény a sauna, dětské hřiště a kurty s umělým povrchem. Zámek je po přibližně půl roku přístupný veřejnosti a v přilehlé zámecké zahradě i uvnitř se od jara do podzimu konají svatební obřady. V přízemí se nachází taktéž muzeum o rybníkářské slávě obce a muzeum kočky. Zde jsou v současné době vystaveny např. 500 let stará dřevěná potrubní výpusť rybníka Dražský Březí či potrubí uvolněné z rybníka Velký Bělčický o povodních v srpnu 2002.

Klášter a kostely

Klášter Bosých augustiniánů z pohledu od jihu

Nad obcí se tyčí dominanta obce, významný raně barokní klášter Bosých Augustiniánů (architekt Giovanni Battista Maderna), postavené mezi léty 1685–1693 a klášterní a farní kostel Nejsvětější Trojice, stavěný 1666–1723 na místě původní kaple Sv. Trojice z roku 1599. Tomáš Zacheus, hrabě Černín zakládá r. 1684 při tomto kostelu i konvent tzv. Bosáků Sv. Augustýna. Stavba samotná začala o rok později a dostavěna byla roku 1693, kdy sem přišlo 12 řeholníků. Kostel Nejsv. Trojice je trojlodní s pravoúhle ukončeným presbytářem a hranolovou věží. Uvnitř je barokní vybavení s gotickým obrazem Madony Lnářské, obraz na hlavním oltáři od malíře Petra Brandla z roku 1707. Dnes je stav kostela neuspokojivý. Funguje jako farní kostel. Klášter je čtyřkřídlý, jednopatrový ambit s otevřenými arkádami a křížovými klenbami. Ačkoliv byl rakouským a římským císařem a českým králem Josefem II. o století později řád "Bosáků" zrušen jako zbytečný a lidem neprospěšný, jejich lnářský konvent jako jediný v jejich české provincii zůstává funkční. V polovině 19. století v klášteře pracoval pozdější slavný sochař Václav Levý (1820-1870). Roku 1906 byl vysvěcen hřbitov řeholníků v auálu klášterní zahrady. Definitivní konec řeholníkům ve Lnářích zasadila až komunistická diktatura, která v r. 1949 klášter násilím vysídlila. V klášteře vzniklo ženské vězení, od roku 1961 klášter sloužil jako interna. Od roku 1965 až dodnes je tato nepříliš dobře udržovaná dominanta Lnář státní psychiatrickou léčebnou, zaměstnávající mnoho lidí z obce.

V centru obce je modlitebna Čs. obce husitské, dnes nevyužívaná. Hřbitovní kostel Sv. Mikuláše v centru obce (u Přístavu) je postavený již v polovině 14.století jako kostel farní a jeho tehdejším patronem byl místní aristokrat Kondrád Lnářský. Později se takřka zřítil a zachránila jej rekonstrukce v r. 1735. Obec měla problémy s rekonstrukcí přilehlé hřbitovní zdi. Kostel není běžně přístupný, funguje spíše jako hřbitovní kaple.

Mosty

Socha na mostě přes Smolivecký potok

V obci se nachází několik mostů a na nich je několik kamenných soch. Bývalý dřevěný padací most k Novému zámku byl kolem poloviny 18. stol. stržen a vybudoval se nový kamenný most, který zdobí sochy 6 světců - sv. Václava, sv. Barbory, sv. Jena Nepomuckého, sv. Vavřince, sv. Šebestiána a sv. Víta. Další mostem je most do zámecké zahrady a most ke Staré Tvrzi, který je zdoben mřížovím. U jeho začátku stojí panel, který podává turistům informace o obci a jejím okolí v několika světových jazycích. Na hlavním silničním mostě přes Smolivecký potok stojí 2 sochy, socha sv. Donáta s sv. Jena Nepomuckého.

Architektura domů a novější památky

Domy v obci jsou postavené částečně ve stylu selského baroka a dále je zde mnoho městských patrových domů. Dodnes se zachovaly domy především z 18. a 19. století. Na Annabergu (Aníně) se dochovaly, ač jsou dnes ve velmi zuboženém stavu, hrázděné domy typické pro jihozápadní Německo. Ty nechal vybudovat na počest své ženy Anny z Arvay hrabě Václav Klement Lüncker z Lützenwicku po jejich svatbě roku 1836. Hraběnka nad nimi r. 1840 nechala zrekonstruovat kapličku Sv. Anny, postavenou v r. 1700.

Na začátku 20. století měla obec zhruba 1150 obyvatel a 150 domů. Odliv obyvatel nastal zejména do blízké Blatné či Plzně při tehdejším bouřlivém rozvoji těchto měst. Z tehdejší doby pochází i relativně velká železniční stanice Lnáře (- Schlüsselburg) z konce 19. století. Novější památkou je memorial osvobození obce americkou armádou (4. tankovou brigádou) 6. května 1945, který stojí přímo mezi fotbalovým hřištěm a hlavní křižovatkou poblíž velikého klasicistního lnářského dvora. Kamenný pomník s anglickým a českým nápisem přečkal i období nejtužší komunistické totality. V anglické verzi je obec označována jako „Town of Lnar“.

Život ve Lnářích dnes[editovat | editovat zdroj]

Obec je po katastrofálních povodních v r. 2002 částečně zrekonstruovaná. S vysokým přispěním EU byly nově postaveny oba dva hlavní mosty v obci a díky dotacím se podařilo zrekonstruovat a zprovoznit železniční dráhu Blatná-Nepomuk, ač mnoho lokálních politiků tuto investici spíše kritizovalo jako zbytečnou. Dráze hrozí kraj Západní Čechy zrušením, ač má pro místní obrovský význam. Podařilo se také zrekonstruovat mnoho místních komunikací i chodníků a některých veřejných prostor či zastávek autobusů v obci. Došlo i na rekonstrukci kaple Sv. Anny (z r. 1700) nad Lnářemi. Některé soukromé subjekty dostaly od EU finance na rekonstrukce hospodářských budov. Tím došlo k značnému optickému zkrášlení obce, nicméně problémem zůstává velké množství domů v obci, které vlastní mnoho majitelů zároveň či o které jejich majitelé (často pouze chataři) nejeví zájem. Tyto domy zůstávají ve své zdevastovaném, havarijním stavu. Mnoho domů v blízkosti zámku či na Annabergu stojí před samotným zřícením a zejména ty posledně jmenované by mohly být velkou okrasou obce, jelikož se jedná o hrázděné stavby. Jejich majitelé (stejná rodina, vlastnící i Nový zámek)[1] nejeví o tyto hodnotné stavby zájem. Dále zde v obci několik pensionů, restaurací, 4 obchody a benzínová pumpa. Sídlo zde má Lnářský zemědělský statek, Lnářské rybářství, pila či service centrum John Deere Lnáře. V obci nedochází k žádné živelné výstavbě rodinných domků, což jen přispívá k zachování odlišného rázu obce. Počet obyvatel obce více-méně stagnuje či pomalu klesá a věkový průměr je přes množství dětí poměrně vysoký. Obec má vlastní poštovní úřad (PSČ 387 42) sloužící i sousedním sídlům a obecní úřad v jedné budově v centru. V obci je 600 m² veřejných parků.

Škola a školka ve Lnářích[editovat | editovat zdroj]

Přes dnešní nízký počet dětí ve Lnářích je v provozu (již od r. 1850) moderní malotřídní škola se třemi třídami a 5 ročníky. Ve školním roce 2009/2010 školu navštěvovalo 30 dětí. Školu navštěvují žáci z obcí Lnáře, Předmíř, Zámlyní, Metly, Hajany, Zahorčice a Tchořovice. Vyučování zde začíná s ohledem na dojíždění později, v 8.20. Školní budova má prostorné třídy, 2 učebny využívá školní družina, učebnu pro výuku výtvarné výchovy, jídelnu, kuchyň, kabinet, šatny. V prostorách školy nebyla vybudována tělocvična, proto se k účelům cvičení používá učebna, která se uvolnila spojením ročníků. Ve školním roce 2001/2002 v rámci projektu „Internet do škol“ byla otevřena internetová a počítačová učebna sloužící pro výuku žáků a zájmový kroužek počítačů. Tato učebna začala během školního roku 2006/2007 fungovat samostatně mimo výše zmíněný projekt. Součástí školy je i školka, která sídlí v blízkosti školy. Školka má k dispozici velmi dobře vybavenou vlastní zahradu. Škola i školka mají společnou jídelnu a v obou stupních lze zapojit dítě do mnoha různých zájmových kroužků a děti absolvují různé sportovní i kulturní a edukační akce. Navazovat lze v nejmodernější městské devítileté škole, která se nachází ve městě Kasejovice. Tato škola byla s mnohamilionovým nákladem kompletně zrekonstruována. Kasejovice se nachází necelé 3 km západně od Lnář a obě místa jsou dobře dopravně propojena.

Historie školství ve Lnářích[editovat | editovat zdroj]

  • Farní škola Lnáře 1822-1850
  • Obecná škola Lnáře 1850-1948
  • Národní škola Lnáře 1948-1953
  • Osmiletá střední škola Lnáře 1953-1961
  • Základní devítiletá škola Lnáře 1961-1978
  • Základní škola Lnáře 1978-dnes

Příroda a turistika[editovat | editovat zdroj]

V okolí obce, díky člověkem přeměněné ale jinak ekologicky stabilní krajině, naleznete dostatek míst s krásnou přírodou. Zvláště doporučit lze cyklistiku a pěší výlety, neboť řídce zalidněná krajina s nízkým provozem automobilů je k takovým aktivitám vhodná.

Nejzajímavějším přírodním exponátem v okolí je zřejmě Kadovský viklan, který se nachází asi 5 km jižně od obce. Tento asi 30 t vážící viklan je unikátní granodioritovou památkou, která je od r. 1985 státem chráněna. Je to největší viklan v celé ČR. V roce 1985 došlo také k prosazení ochrany 1,6 ha velké přírodní památky Pastviny u Zahorčic se vzácnou luční vlhkomilnou květenou a s krásným výhledem na Šumavu a blízký brdský Třemšín.

Další přírodní památkou vyhlášenou roku 1985 je Smyslov s rozlohu asi 7 ha. Najdete zde zbytek původních přírodních společenstev mokřadních luk a balvanitých pastvin. Bylo zde zjištěno 205 druhů cévnatých rostlin, z toho 19 zvláště chráněných. 23 druhů ptáků, z toho 18 hnízdících.

Přírodních rezervací je v okolí rovnou několik: Dolejší, Hořejší a Nový rybník (24 ha), Kovašínské louky atd. V obci jsou 3 památné stromy, lípy u kostela Sv. Trojice.

Návštěvníci mohou projít zdejší nově vyznačenou naučnou stezku, jsou zde cyklostezky a možnost hippoturistiky. V nedalekém Březí je známá kozí farma s dostupnými bioprodukty.

Seznam cyklotras[editovat | editovat zdroj]

  1. okruh Kocelovice-Paračov-Dobšice-Skaličany = celkem 23,6 km
  2. okruh Závišín-Hvožďany-Starý Smolivec-Metly 41,6 km
  3. okruh Tchořovice-Kasejovice-Lnáře 32,2 km
  4. okruh Řečice-Vrbno-Kadov-Bezděkov-Pole 32,3 km
  5. okruh Černívsko-Labuť-Buzice-Paštiky 31,4 km
  6. okruh Tchořovice-Hadí rybník-Jindřichovice-Mačkov 22,9 km
  7. okruh Buzice-Škvořetice-Sedlice-Čekanice 30,0 km
  8. okruh Čekanice-Bratronice-Záboří-Lnářský Málkov 31,1 km
  9. okruh Záhrobí-Třemšín-Hvožďany-Kocelovice 49,9 km

Cyklotrasa č. 1064 Lnáře - Podolí[editovat | editovat zdroj]

  • Obtížnost: střední, 27 km
  • Značení: silniční
  • Komunikace: silnice II. a III.tř., účelové komunikace
  • Povrch: asfalt, zpevněný povrch
  • Vhodné pro všechny typy bicyklů

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Silnice I/20 procházející středem obce

Obec leží přímo na mezinárodní silnici číslo I/20, z Českých Budějovic do Plzně a přes obec vede i silnice 2. třídy z Příbrami do Sušice (II/177 a II/174), což ovšem také má negativní důsledky ve formě zvýšené hlučnosti a prašnosti v blízkosti těchto frekventovaných komunikací. Problémem je osobní doprava, která je v týdnu zajišťována autobusy a vlaky, o víkendu takřka výhradně vlaky. Železniční stanice Lnáře ale leží od obce 1,5 km směrem na jih, což imobilní návštěvníky odrazuje od návštěvy obce. Nejbližší vlaková zastávka Hradiště (1 km jihozápadně) je v dezolátním stavu a navíc dostupná po špatně schůdné cestě. Malebná železniční trať („lokálka“) má číslo 191 a spojuje Blatnou, Lnáře, Kasejovice a Nepomuk-Dvorec. Vlakem se lze bezproblémově dostat dále na Plzeň. Osobní autobusovou dopravu přímo v obci (se zastávkami Lnáře-Centrum pro dálkové a Lnáře-Přístav a Lnáře-Klášter pro místní spoje) provozují dopravci v naprosté většině případů v pracovních dnech. Nejlepší autobusové spojení je směrem z Blatné. Z Plzně je nejlepším spojením vlak. Z Prahy pak autobus, přes Blatnou.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Lnářích.
  • Gotický hřbitovní kostel svatého Mikuláše
  • Barokní kaple svaté Anny na Kalvárii z r. 1700
  • Socha svatého Floriána u kostela
  • Socha svatého Jana Nepomuckého a Sv. Donáta na hlavním silničním mostě(kopie)
  • Barokní zámek Lnáře
  • Barokní augustiniánský klášter a klášterní a farní kostel Nejsvětější Trojice s milostným obrazem Madony Lnářské
  • Zemědělský hrázděný dvůr Annaberg (Anín)
  • Pomník americké armádě
  • Modlitebna Čs. obce Husitské
  • Mnohé menší kapličky a zastavení při místních komunikacích
  • Barokní kaple v obci Zahorčice
  • Pomník padlým občanům Lnář a Zahorčic ve světových válkách (v obou obcích odděleně, z 30. let 20. stol.)
  • Barokní kaple Sv. Josefa s excelentními freskami ze života Sv. Rodiny a života Josefova, syna Jákobova
  • Anglická zahrada s barokními sochami 11 znamení zvěrokruhu od sochaře Platzera a mešita s 2 minarety
  • Sochy 6 svatých na kamenném mostě u zámku
  • Ekologicky stabilní, čistá a zachovalá příroda s mnoha chráněnými přírodními památkami včetně památných stromů

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://nahlizenidokn.cuzk.cz/VyberLV.aspx?encrypted=icwQ52Zxb1MSRPEHn9fyZEBdpLlMieYdc4T312niyUZUyv1efLaKmg1kxZbfbNPLfmEjcSf-SGf3lwpJy7auDADp1MXEIfF3x07Uhf5Y13T7-wJDhz8wBD4e3z9mjD6u

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]