Strakonice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Strakonice
Letecký pohled na střed Strakonic.

Letecký pohled na střed Strakonic.

znak obce Strakonicevlajka obce Strakoniceznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0316 550787
kraj (NUTS 3): Jihočeský (CZ031)
okres (NUTS 4): Strakonice (CZ0316)
obec s rozšířenou působností: Strakonice
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 34,67 km²
počet obyvatel: 22 922 (1. 1. 2014[1])
nadmořská výška: 393 m
PSČ: 386 01
zákl. sídelní jednotky: 29
části obce: 8
katastrální území: 7
adresa městského úřadu: Městský úřad Strakonice
Velké náměstí 2
386 21 Strakonice
starosta / starostka: Břetislav Hrdlička
Oficiální web: http://www.strakonice.eu
Ofic. web MÚ: http://www.mu-st.cz
E-mail: infocentrum@strakonice.net urad@mu-st.cz, infocentrum@strakonice.net

Strakonice
Red pog.png
Strakonice
Strakonice, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Strakonice (německy Strakonitz) jsou okresní město v Jihočeském kraji na soutoku Otavy a Volyňky, 52 km severozápadně od Českých Budějovic, v nadmořské výšce mezi 390 až 430 m. Jejich rozloha je 3 468 ha a žije zde 22 922 obyvatel.

Přírodní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Co do geomorfologického členění se území města nachází na rozhraní tří celků: V centru Strakonic jde o Českobudějovickou pánev, která zde podél řeky Otavy vybíhá úzkou sníženinou, zvanou Strakononická kotlina na západ (až k Novosedlům). Předměstí na severní straně, stejně jako připojené místní části dále vlevo od Otavy, už představují jižní okraj celku Blatenská pahorkatina (konkrétněji jeho podcelku Horažďovická pahorkatina, okrsku Radomyšlská pahorkatina). Nad severozápadním okrajem města se zde vypíná vrch Kuřidlo (546 m). Okrajové místní části na jihovýchodě, po pravé straně Otavy, příslušejí k celku Šumavské podhůří (podcelek Bavorovská vrchovina, okrsek Miloňovická pahorkatina). V něm též leží nejvyšší bod města, vrch Velká Kakada (jinak též zvaný Srpská, 564 m).

Z hlediska klimatické regionalizace Česka dle Quitta spadí většina území města do mírně teplé oblasti třídy MT11.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původně zde stály čtyři malé vesničky (Strakonice, Bezděkov, Žabokrty a Lom), které se spojily v poddanské město Strakonice. Vývoj města lze předpokládat od druhé poloviny 12. století a na začátku 13. století začíná rod Bavorů budovat místní hrad. Roku 1243 daroval Bavor I. se svou manželkou Bohuslavou polovinu strakonického hradu řádu johanitů (později zvaných maltézští rytíři), kteří v něm vybudovali raně gotický kostel a klášter. Původní gotický hrad prošel rozmanitým stavebním vývojem. V roce 1367 byla Strakonicím potvrzena Bavorem IV. městská privilegia. Roku 1402 prodal rod Bavorů i druhou polovinu hradu i strakonického panství řádu johanitů a od roku 1421 se hrad stal sídlem velkopřevorů řádu, kteří ze Strakonic spravovali své komendy v celých českých zemích až do konce 17. století. Další rozvoj města nastal v 19. století, kdy byla založena textilní továrna Fezko a ve 20. století po založení České zbrojovky (ČZ).

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Strakonicích.
Strakonický hrad - hradní věž Rumpál
Kostel sv. Prokopa na strakonickém hradě
Kostel sv. Markéty
Mariánský sloup
Ocelová lávka přes Otavu
Jiří Meitner - Strakonický hrad, plátno, olej špachtlí, 2013
  • Strakonický hrad – založen ve 13. století na soutoku Otavy a Volyňky. V roce 1243 daroval Bavorem I. a jeho manželka Bohuslava část hradu řádu maltézských rytířů, kteří si zde ve stísněném prostoru vybudovali komendu (klášter). V nejstarší raně gotické části kolem kostela sv. Prokopa s věží, kapitulní síní a ambitem se zachovala řada stavebních detailů ze 13. století a velmi cenné fresky (kolem 1340) v ambitu a na kruchtě kostela. Západní věž Rumpál je z doby kolem roku 1300, jižní věž Jelenka byla přistavěna kolem 1500. Stavební úpravy byly ukončeny 17141721 barokní západní zámeckou přístavbou, takže současná podoba hradu kombinuje prvky několika architektonických slohů. Hrad byl dvakrát dobyt a zpustošen. Od roku 1995 je celý areál prohlášen za národní kulturní památkou a v posledních letech prošel nákladnou a rozsáhlou rekonstrukcí (za přispění fondů EU a tzv. Norských fondů). Dnes v jeho areálu sídlí Muzeum středního Pootaví, Šmidingerova knihovna, nově opravené sály ( Rytířský sál, Maltézský sál, sál U Kata) v budově bývalého panského pivovaru využívá k představením a výstavám Městské kulturní středisko.
  • Barokní mariánský sloup uprostřed Palackého náměstí z let 17301740, též morový, dříve stál na Velkém náměstí, na místě staršího sloupu z roku 1586
  • Kostel sv. Markéty z let 1580-1583 podle plánů V. Vogarelliho na místě staršího kostela, průčelí upraveno roku 1777. Jednolodní stavba se síťovou klenbou a věží.
  • původně gotický hřbitovní kostel sv. Václava ze 13. století blízko obou nádraží s barokními úpravami
  • Poutní kostel Navštívení Panny Marie Bolestné v části Podsrp na jihovýchodním okraji města z 18. století, který se stal vyhledávaným poutním místem. Zajímavý je trojkřídlý ambit na západní straně kostela stejně jako jednopatrová fara s volutovými štíty.[2]
  • Bývalá radnice na Velkém náměstí – zdobená sgrafity akademického malíře Josefa Bosáčka podle návrhu Mikoláše Alše
  • Budova České spořitelny – sgrafitová výzdoba taktéž J.a Bosáčka na návrh Václava Malého
  • Židovský hřbitov asi 2 km od Strakonic ve směru na Pracejovice
  • Masné krámy (čp. 142) – původní středověká zástavba
  • Domy čp. 44 a 45 – tzv. Papežovy domy
  • pamětní deska T. G. Masaryka na domě čp. 47 (Velké nám.) s reliéfem profesora a nápisem: "V tomto domě promluvil 16. 2. 1891 svoji kandidátní řeč před svým zvolením za poslance do Říšské rady první prezident Československé republiky T. G. Masaryk"
  • Pamětní deska Josefa Skupy na domě čp. 140 (dříve hostinec U Švehlů)
  • Pozdně empírový gloriet – drobná stavba podobající se otevřenému antickému chrámu z roku 1837, nachází se na umělém návrší v Rennerových sadech
  • Pomník Jana Husa a Antonína Rennera
  • Pomník Františka Ladislava Čelakovského od sochaře Břetislava Bendy
  • kaple sv. Jana Nepomuckého
  • Kaple sv. Martina – u bývalého Siebertova ústavu pod areálem nemocnice, dnes domov důchodců
  • Most Jana Palacha z roku 1977
  • Ocelová lávka pro pěší a cyklisty z roku 2009
  • Velké dudy – na kruhovém objezdu u Fezka, autor Ing. Pavel Pavel
  • Stonehenge – replika brány pravěké svatyně, také od Ing. Pavla Pavla, který si na tom zkoušel teorii o stavbě Stonehenge v Anglii
  • Memento strakonických Židů - podoba sedmiramenného svícnu menora, uprostřed doplněný kamenem z řeky Otavy - se nachází u Měšťanského pivovaru nedaleko stavby nové lávky (2009)
  • Kolem města se v jeho hranicích rozkládají či do nich alespoň zasahují následující chráněná území:
  • Ve Strakonicích je též vyhlášeno několik památných stromů:

Vlajka, znak a pečeť[editovat | editovat zdroj]

Vlajka[editovat | editovat zdroj]

Město získalo právo na prapor v roce 1992. Odráží historickou roli rodu Bavorů dlouho vládnoucích Strakonicům (12351402) a řádu johanitů (od 16. stol. řádu maltézských rytířů), kterým město patřilo od roku 1402 do roku 1925.

List praporu má dvě pokosem dělená pole: horní červené s bílým maltézským křížem a dolní žluté s kosmo položenou střelou z historické městské pečeti. Poměr délky k šířce je 3:2.

Znak[editovat | editovat zdroj]

Znak byl Strakonicům udělen roku 1525 (pravděpodobně) se symboly Johanitů. Na modrém štítě se nachází hradby s klíčovými střílnami, brána se zvednutou zlatou mříží, nad ní je cimbuří a věž s dvěma okny (uvnitř oken jsou kříže), dvěma cimbuřími a červenou střechou se dvěma zlatými makovicemi. Po stranách věže jsou dva červené štítky se zlatými šňůrkami. Vpravo je na štítku stříbrný kříž, na levém štítku je stříbrná Landštejnská růže, která má zlatý střed a zelené kališní lístky. Růže je tu nejspíš omylem, protože žádný z pánů z Landštejna nebyl v čele řádu Johanitů (v době vzniku znaku tam byli Rožmberkové). Staré malby znak s nezachovaly, ale máme doklady o stříbrné růži na červeném štítku, proto je růže stále na strakonickém znaku, i když nemá co do činění se strakonickou historií. Je také možné, že růže byla umístěna na znak z výtvarných důvodů.

Pečeť[editovat | editovat zdroj]

Strakonice získali i právo na pečeť, ale neví se přesně kdy. Ferdinand I. na přímluvu velkopřevora Jana z Vartenberka (15341542) udělil městu privilegium, v němž se píše: „ Také týmž obyvatelům v štědrosti naší královské tuto zvláštní milost činiti ráčíme, aby touž pečetí, kteréž jsou od starodávna užívání byli, ve všech a všelijakých potřebách obecních červeným voskem pečetiti mohli a moc jměli…“ Z této citace vyplývá, že Strakonice získali pečeť už dříve, zřejmě z privilegia velkopřevora Jana III. z Rožmberka (15111532). Za jeho působení totiž došlo k potvrzení a výraznému rozšíření stávajících městských výsad.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1998 je starostou města Ing. Pavel Vondrys, místostarosty jsou Ing. Pavel Pavel a PhDr. Ivana Říhová.[3]

Průvod při Mezinárodním dudáckém festivale

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Ve Strakonicích má tradici především průmysl textilní, strojírenský a pivovarnictví.

Textilní průmysl zde zastupuje Fezko, a. s., které začalo roku 1812 vyrábět slavné Fezy.[zdroj?] Vyráběly se také barety a jiné pokrývky hlavy, přikrývky, pletené zboží a vlněné látky. Dnes se vyrábějí hlavně autotextilie. Firma vlastní Tonak a. s. a v roce 2005 založila dceřinou společnost Fezko Slovakia s. r. o. v Žilině.[zdroj?]

ČZ (neboli Česká zbrojovka) byla založena roku 1919 (původ. název Jihočeská zbrojovka). Ze začátku vyráběla jen pistole, vzduchovky a pak i automatické zbraně. Od roku 1929 dělá firma jízdní kola a od roku 1932 i motocykly (též zn. Jawa), které největší slávy dosáhly v 50. a 60. letech. V roce 1946 byl podnik znárodněn a ukončila se výroba zbraní. V 80. letech dochází k útlumu výroby motocyklů a firma se soustředila na produkci řetězů, nástrojů, forem, odlitků a obráběcích strojů k výrobě autokomponentů – převodových skříní a turbodmychadel.

Strakonice získaly právo vařit pivo (tzv. právo várečné) v roce 1367, i když pivo se zde vařilo už před rokem 1308. Místní měšťanský pivovar byl založen roku 1649. Dnes vaří piva značky Dudák (DUDÁK Black tmavý ležák, DUDÁK Driver nealkoholické pivo, DUDÁK Nektar světlý ležák, DUDÁK Premium světlý ležák, KLOSTERMANN polotmavý ležák KRÁL ŠUMAVY světlý ležák, OTAVSKÝ zlatý, PÁRTY soudek, ŠVANDA světlé pivo, VELKOPŘEVOR světlý speciál). Punc jedinečnosti tomuto zlatému moku dodává fakt, že strakonické pivo Dudák je vařeno ženou – paní sládkovou Dagmar Vlkovou.

Firmy[editovat | editovat zdroj]

  • Fezko, a.s.
  • ČZ a.s.
  • Dura Automotive CZ, s.r.o.
  • Metal Progres Strakonice spol. s.r.o.
  • DUDÁK - Měšťanský pivovar Strakonice, a.s.
Pohled na Strakonice z kopce Podsrp

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Doprava ve Strakonicích.

Strakonice leží na křižovatce silnic první třídy 4 (Praha - Strážný) a 22 (Draženov - Klatovy - Vodňany - České Budějovice).

Městem prochází železniční trať 190 (Plzeň - České Budějovice), otevřená 1. září 1868. Tato trať je od 60. let elektrizována střídavou napájecí soustavou 25kV, 50Hz. Dále zde odbočuje trať 198 Strakonice – Volary (otevřená v úseku Strakonice - Vimperk dne 15. října 1893) a trať 203 Strakonice - Březnice, otevřená 11. června 1899.

Městskou hromadnou dopravu zajišťují čtyři autobusové linky firmy ČSAD STTRANS a. s. Autobusové nádraží meziměstské dopravy leží nedaleko vlakového nádraží. Přímé autobusové spojení je do Prahy, Českých Budějovic a Brna.

Členění města[editovat | editovat zdroj]

Kaple v Dražejově.

Město se člení na 7 katastrálních území a 8 částí města:

  • Strakonice I (k. ú. Strakonice) - 14 146 obyvatel
  • Strakonice II (k. ú. Nové Strakonice) - 5 070 obyvatel
  • Dražejov (k. ú. Dražejov u Strakonic) - 1 318 obyvatel
  • Hajská - 49 obyvatel
  • Modlešovice - 166 obyvatel
  • Přední Ptákovice - 2 581 obyvatel
  • k. ú Střela, části Střela - 68 obyvatel a Virt - 75 obyvatel

V severní části města se nachází obytná lokalita Habeš. Tvoří jí přibližně 120–140 rodinných domů a tři bytové domy. V okolí se nacházejí vrchy Ryšová (527 m n. m.) a Kuřidlo (546 m n. m.), které jsou zároveň přírodními rezervacemi.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání 1921 zde žilo v 607 domech 7 723 obyvatel, z nichž bylo 4 248 žen. 7 581 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 44 k německé a 8 k židovské. Žilo zde 6 094 římských katolíků, 248 evangelíků, 387 příslušníků Církve československé husitské a 178 židů.[4] Podle sčítání 1930 zde žilo v 902 domech 9 883 obyvatel. 9 599 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 124 k německé. Žilo zde 7 936 římských katolíků, 886 evangelíků, 248 příslušníků Církve československé husitské a 169 židů.[5]

Vývoj počtu obyvatel a domů města Strakonice[6]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 8 327 9 246 8 733 8 789 8 715 9 001 11 398 12 056 14 297 17 478 21 731 24 705 23 800 22 690
Počet domů 667 684 678 737 765 839 1 175 1 551 1 728 1 936 2 018 2 301 2 479 2 693

Struktura populace[editovat | editovat zdroj]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Město je známé Mezinárodním dudáckým festivalem. První ročník se uskutečnil v roce 1967 u příležitosti 600. výročí založení města. Nyní se koná každé dva roky vždy na konci srpna a účastní se ho dudáci z více než desítky států.

  • Strakonické vítání léta - otevření muzea, přivítání nové turistické sezony, bohatý kulturní i sportovní program
  • Tattoo Jam - tetovací a hudební festival
  • Národní šampionát mažoretek ČR – mistrovství Čech - soutěž mažoretkových skupin
  • Dance show - celorepubliková přehlídka tanečních souborů a skupin
  • Strakonický běh městem - na společném startu vyběhnou zástupci všech věkových kategorií na trať dlouhou 5,5 km
  • Václavská pouť - pouťové atrakce, stánkový prodej, bohatý kulturní i sportovní program
  • Rumpálování - středověké slavnosti, ukázky zapomenutých řemesel, šermířská a kejklířská vystoupení
  • Běh okolo Kuřidla - XI. ročník závodu v přespolním běhu pro všechny věkové kategorie
  • Novoroční ohňostroj - v podvečer Nového roku se koná již tradiční ohňostroj nad řekou Otavou

Školství[editovat | editovat zdroj]

Město Strakonice je zřizovatelem 10 mateřských škol a 4 základních škol.

Mateřské školy[editovat | editovat zdroj]

  • Mateřská škola Čtyřlístek, Strakonice, Holečkova 410
  • Mateřská škola U Parku, Strakonice, Plánkova 353, odloučené pracoviště je:
    • Lidická 194
  • Mateřská škola Strakonice, A.B. Svojsíka 892 - webová adresa školy
  • Mateřská škola Strakonice, Lidická 625, odloučené pracoviště jsou v ulicích:
  • Mateřská škola Strakonice, Šumavská 264

Základní školy[editovat | editovat zdroj]

Střední školy[editovat | editovat zdroj]

Ve Strakonicích se nachází 3 střední školy a 1 vyšší odborná škola:

Vyšší odborné školy[editovat | editovat zdroj]

Sport[editovat | editovat zdroj]

Fotbal[editovat | editovat zdroj]

Fotbalový klub SK Strakonice 1908 se počátkem 21. století střídavě pohyboval mezi třetí (Česká fotbalová liga) a čtvrtou (Divize A) nejvyšší soutěží. V sezoně 2011/12 obsadil druhé místo v divizi A, čímž si pro sezonu 2012/13 zajistil postup do ČFL.

Hokej[editovat | editovat zdroj]

Zimní stadion ve Strakonicích

Hokejový tým HC Strakonice si v sezoně 2007/2008 vítězstvím v krajském hokejovém přeboru a následné kvalifikaci vydobyl právo postupu do 2. národní hokejové ligy, které však z finančních důvodů nevyužil. Kategorie Juniorů zvítězila v sezóně 2011/2012 Krajskou ligu juniorů a postoupila do Ligy Juniorů. O rok později zvítělili v kraji i dorostenci a dnes hrají Ligu staršího dorustu a zůstali i v Krajské lize.

Florbal[editovat | editovat zdroj]

Strakonice mají i florbalový tým, který se rychle rozvíjí a má čím dál více členů. Florbalový klub má i své stránky. Stránky florbalového klubu

Ragby[editovat | editovat zdroj]

Nově od roku 2009 mají Strakonice ragbyový tým RC Strakonice, který vytvořil společný tým se sousedním Pískem a hraje nejnižší soutěž ČR.

Vodní pólo[editovat | editovat zdroj]

Vodní pólo se zde hraje již od roku 1930. Od sezóny 2004/2005 po 2012/2013 se zdejší mužský tým stal devětkrát za sebou mistrem nejvyšší české soutěže.[7]

Basketbal[editovat | editovat zdroj]

Klub vznikl již v roce 1939. Ženy hrají I.ligu, v posledním ligovém ročníku (sezona 2010/2011) vybojovali skvělé 3. místo. Legendou strakonického basktebalu je pan Miroslav Vondřička.

Judo[editovat | editovat zdroj]

SK JUDO 1990 Strakonice vznikl v roce 1990. Předsedou oddílu je Karel Zelinka (1. dan) a hlavním trenérem Libor Pešek (3. dan). Členové klubu se pravidelně účastní kvalifikačních turnajů s mezinárodní účastí a pravidelně se umisťují na stupních vítězů ve svých kategoriích na přeborech ČR.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Česlav Augustin Ludikar (1825 - 1892), historik, archeolog, filozof, vstoupil do služeb maltézských rytířů,sepsal první česky psané dějiny maltézského řádu
  • Jaroslav Formánek (18841938), dudák a propagátor dudácké hry, profesor dudácké hudby na konzervatoři v Praze. Byl nazýván králem dudáků
  • Vojtěch Hrubý (1915 - 2006), hudebník, dudák, pedagog na LŠU Strakonice (zavedl v roce 1969 výuky hry na dudy a vychoval velkou řadu dudáků), zakladatel Strakonické dudácké muziky
  • MUDr. Jan Zdeněk Cvrček (1915 - 2005), internista na strakonické poliklinice, ředitel okresního ústavu národního zdraví , přednosta oddělení klinické biochemie. Krátce před svou smrtí dokončil svou poslední knihu, kterou věnoval svým rodným Strakonicím. Rukopis je nyní uložen v Muzeu středního Pootaví, které bude hledat cesty k jeho vydání. Dr. Cvrček spolupracoval také s filmem, rozhlasem a televizí.
  • Josef Režný (1924 - 2012), patřil mezi výrazné osobnosti českého národopisu, nestor strakonických dudáků
  • Zdeněk Troška (* 1953), filmový režisér, Trilogie „Slunce, seno,…“ , Princezna ze mlejna 1. a 2. díl - natáčena v jižních Čechách, O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Z pekla štěstí
  • František Mareš (* 1960), profesionální diskžokej, moderátor, sběratel autogramů, již 30 let působí na diskotékách na Strakonicku.
  • Roman Škoda (* 1964), operetní zpěvák, sólista hudebního divadla Karlín
  • Roman Turek (* 1970), český hokejový brankář, mistr světa z Vídně v roce 1996, od stejného roku hráč severoamerické NHL, vítěz Stanley Cupu v roce 1999. Držitel Jennings Trophy za roky 1999 a 2000 a Zlaté hokejky za rok 1994.
  • Alexander Salák (* 1987), český hokejový brankář, který chytá v KHL za tým SKA Petrohrad, je účastníkem Zimních olympijských her i mistrovství světa v lednim hokeji.

Cestovní ruch[editovat | editovat zdroj]

Městské informační centrum[editovat | editovat zdroj]

V informačním centru ve Strakonicích najdete informace o pamětihodnostech, přírodních zajímavostech, turistických cílech regionu a jízdních řádech. Dále infocentrum poskytuje také veškeré informace o ubytování a stravování, kulturní a sportovní přehledy a veřejný internet. Ve foyer Městského úřadu najdete i samoobslužný platební kiosek, kde si můžete zakoupit vstupenky na akce pořádané Městským kulturním střediskem. Pro turisty jsou připraveny turistické propagační materiály. Městské informační centrum nabízí širokou škálu pohlednic, map, místních i regionálních průvodců a publikací a upomínkových předmětů ze Strakonic.

Zdravotnictví[editovat | editovat zdroj]

Strakonická nemocnice poskytuje péči na 314 lůžkách v 8 lůžkových odděleních a v 58 odborných ambulancích ve Strakonicích, Vodňanech a Blatné. V nemocnici se každý rok narodí kolem 800 dětí, bývá hospitalizováno cca 15 tisíc pacientů a lékařský personál ošetří zhruba 260 tisíc ambulantních pacientů. To vše zajišťuje přes 500 kmenových zaměstnanců. Strakonická nemocnice je nositelem prestižního titulu Baby Friendly Hospital, získala certifikát jakosti podle EN ČSN ISO 9001:2001 a akreditaci podle SAK ČR.[8]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2014 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2014-04-30, [cit. 2014-07-14]. Dostupné online.  
  2. Strakonice církevní památky
  3. Vedení města na stránkách městského úřadu
  4. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha : Orbis, 1924. 598 s. S. 353.  
  5. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha : Orbis, 1934. 613 s. S. 331.  
  6. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03, [cit. 2014-12-16]. S. 252, 253, záznam 90. Dostupné online.  
  7. Roční výsledky [online]. Strakonice: TJ Fezko, [cit. 2013-11-04]. Dostupné online.  
  8. Stránky nemocnice

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Strakonice, město Strakonice, 2007, ISBN 978-80-239-9816-0
  • Vlastivědný sborník 1. díl- , město Strakonice, 2002, ISBN 80-238-7889-1
  • Vlastivědný sborník 2. díl, město Strakonice, 2003, ISBN 80-239-1640-8
  • Vlastivědný sborník 3. díl, město Strakonice, 2003, ISBN 80-239-1640-8
  • Jan III. z Rožmberka, Simona Kotlárová, 2010, ISBN 978-80-86829-59-3
  • Obecní kronika 1916- 1946, Simona Kotlárová, 2005, ISBN 80-239-6208-6
  • Bavorové erbu střely, Simona Kotlárová, 2004, ISBN 80-86829-04-9
  • Páni ze Strakonic, Miroslav Svoboda, 2010, ISBN 978-80-7422-034-0
  • Písně a řeči, vážné- nevážné- darebné, Josef Režný, 2008, ISBN 978-80-904285-0-8
  • Po stopách dudáků na Prácheňsku, Josef Režný, 2004, ISBN 80-239-3276-4
  • Významní rodáci Strakonicka, Milan Hankovec, 2005, ISBN 80-239-6370-8
  • Zapomenuté Strakonice, Václav Tyla, 2003,
  • Strakonice s okolím na starých pohlednicích, Václav Tyla, 2005,
  • Strakonice ve světle dobových pohlednic, Václav Tyla, 2000
  • Zmizelí a nalezení, Pavel Sekyrka, 2009, ISBN 978-80-254-3715-5
  • Historie a současnost podnikání na Strakonicku, Městské knihy s. r. o., 2002, ISBN 80-902919-7-X
  • Počátky průmyslu na Strakonicku do r. 1914, I. - IX., Alexandr Debnar, in: Naše noviny č. 3, 4, 5, 6, 7, 9, 10, 11, 12, roč. 46/1991,
  • Strakonice: město, lidé, osudy, Jan Zdeněk Cvrček, 1989
  • Strakonicko v pověstech a bájích, František Pecen,

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]