Klobouk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o pokrývce hlavy. O ostatních významech slova pojednává článek Klobouk (rozcestník).
Ronald Reagan v klobouku, 1976

Klobouk je součást oblečení, slouží jako pokrývka hlavy. Ve srovnání s čepicí je větší a propracovanější a především se dělí na tři části: střecha či korpus mívá ploché dýnko, spodní okraj je široký, plochý nebo zvlněný, zvaný krempa, obepíná celý obvod klobouku jako okruží. Nemá-li klobouk krempu, může mít čelní štítek.

Materiály[editovat | editovat zdroj]

Nejčastějším materiálem pro výrobu klobouku je vlněné sukno, plst - zvířecí chlupy, používají se však i materiály jiné - kůže, sláma, lehké tkaniny jako len, rostlinná vlákna jako sláma nebo štípaný bambus, aj.

Ozdoby[editovat | editovat zdroj]

Klobouky bývají opatřeny nejrůznějšími ozdobami, nejčastěji stuhou s mašlí, štítkem, monogramem, erbem. Za stuhou bývá vetknuto ptačí pírko, jindy je dýnko ozdobeno chocholem z pštrosího či jiného peří. Klobouky dámské mívají dvě mašle k zavázání pod bradu a hojnou výzdobu na krempě či na střeše, například umělé květiny či ovoce.

Používání klobouku[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Klobouk je doložen již na vyobrazeních ze starověké Mezopotámie a Řecka. V Evropě se klobouky hromadně začaly znovu užívat až od 15. století. Klobouk byzantského císaře, římských císařů Zikmunda Lucemburského nebo Rudolfa II. při některých příležitostech nahrazoval panovnickou korunu, stejně jako knížecí klobouk (tzv. Herzogshut) rakouských knížat. Významnými obdobími rozvoje klobouků byly renesance, baroko a historické styly oblékání v 19. století. Klobouky byly a jsou často odznakem důstojenství (panovníků, církevních představitelů), úřadu nebo povolání, byly a dodnes jsou také součástí některých uniforem a livrejů. V minulosti byly klobouky vždy odznakem svobodného člověka, atributem společenského postavení nositele či nositelky a nebylo myslitelné vyjít na ulici prostovlasý/á. Na znamení pozdravu, úcty či podřízenosti se pánské klobouky smekaly. Smeknutí doprovází úklon hlavy nebo poklona horní poloviny těla. V přítomnosti panovníka, při bohoslužbě, při pohřbu a podobných příležitostech je si nesměl žádný muž ponechat klobouk na hlavě. V přítomnosti nadřízeného služebně podřízený musel klobouk smeknout. Smeknutím klobouku muž doprovázel nebo nahrazoval pozdrav.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V současnosti je nošení klobouků příležitostné, z praktických důvodů stále trvají klobouky sluneční. U mužů bývá tradiční typ městského klobouku chápán jako módní prvek nebo určitá extravagance. Ženy většinou užívají klobouky při významných společenských událostech, například bílý klobouk se závojem jako svatební, nebo černý klobouk se závojem jako smuteční. Je slušností pro muže i ženy brát si klobouky na určité události, např. na dostizích se stále nosí pánský klobouk "trilby".[1] K bontonu dodnes patří smeknout klobouk při vstupu do domu (bytu, restaurace, kostela...), při veřejném nesení státních symbolů (zejména vlajky), při produkci státní hymny, během pohřbů nebo pokud jede okolo pohřební vůz s nebožtíkem - platí jen pro muže.

Typy klobouků[editovat | editovat zdroj]

Chlapec se slaměným kloboukem

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://jakseoblect.cz/jak-se-oblect-na-dostihy/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Radek POLÁCH, Klobouk dolů: klobouky a pokrývky hlavy slavných osobností 19. a 20. století. Doprovodný katalog stejnojmenné výstavy pořádané v roce 2009 v Muzeu Novojičínska cv Novém Jičíně a ve Valdštejnském paláci v Praze.
  • Huts