Klatovy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Klatovy
Radnice s Černou věží a barokní kostel na náměstí

Radnice s Černou věží a barokní kostel na náměstí

znak obce Klatovyvlajka obce Klatovyznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0322 555771
kraj (NUTS 3): Plzeňský (CZ032)
okres (NUTS 4): Klatovy (CZ0322)
obec s rozšířenou působností: Klatovy
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 80,67 km²
počet obyvatel: 22 367 (1. 1. 2014[1])
nadmořská výška: 405 m
PSČ: 339 01
zákl. sídelní jednotky: 50
části obce: 30
katastrální území: 19
adresa městského úřadu: Městský úřad Klatovy
Náměstí Míru 62
339 01 Klatovy
starosta / starostka: Mgr. Rudolf Salvetr
Oficiální web: http://www.klatovy.cz
Ofic. web MÚ: http://www.klatovynet.cz/mukt
E-mail: posta@mukt.cz

Klatovy
Red pog.png
Klatovy
Klatovy, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Klatovy (německy Klattau, latinsky Clattovia, Glattovia) jsou západočeské okresní město ležící v Pošumaví, 42,5 km jižně od Plzně. Město je někdy také nazývané „brána Šumavy“. Protéká jím malý Drnový potok, který se vlévá za městem do Úhlavy. Město Klatovy založil král Přemysl Otakar II. okolo roku 1260.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jihovýchodní pohled z radniční věže: Bílá věž a arciděkanský kostel Panny Marie
Barokní kostel na náměstí
Vchod do kostela
Radnice města Klatovy

Před založením města stála na sever od dnešního městského centra trhová osada (první písemná zmínka 1253), jejíž název pocházel nejspíš ze slova „kláty“ (= pařezy, špalky). Město stejného jména bylo založeno jako královská fundace a osídleno německými kolonisty někdy před rokem 1288. První zmínka o Klatovech jako městě se nachází v listině krále Václava o záhubě klatovských měšťanů při velkém ohni v roce 1288. Další dochovaný pramen zmiňující město Klatovy je zakládací listina špitálu sv. Ducha od Konráda z Pomuka, měšťana klatovského, z roku 1289.[2] Klatovský historik Jindřich Vančura o založení říká: „Jistě nepochybíme, domníváme-li se, že se tak událo ve stejné době kolem roku 1260.“[3] Ale v tomto případě se výslovně jedná pouze o dohad. Patrně starší než výše uvedená data je zmínka z tzv. fromuláře Jindřicha Italika (Vlacha), která je však nedatovaná a Vančura jen zpětně dedukuje její vznik do roku 1277 (resp. 1276).[4] O spolehlivosti tohoto pramene se však vede diskuze.[5] Město mělo už v době založení velké čtvercové náměstí, pravidelný šachovnicový půdorys a hradby vybudované ve 13.14. století.

Velký rozkvět zažilo za vlády Lucemburků, kdy získalo různá práva, např. právo mílové, právo užívání příjmů z pozemků a právo výročního trhu. Zprvu obyvatelstvo Klatov tvořili převážně Němci, ale postupně se město zalidňovalo českým obyvatelstvem. V husitských dobách bylo město husitské. Po bitvě u Lipan stálo při králi Jiřím z Poděbrad. Město dále rozkvétalo, v roce 1547 bylo dokonce uváděno jako sedmé nejbohatší město v Čechách. V roce 1547 se začíná také stavět Černá a Bílá věž, renesanční radnice, farní chrám a nové městské domky.

Po bitvě na Bílé hoře začíná špatné období i pro Klatovy – vpády vojsk za třicetileté války, požáry, konfiskace jmění, násilné pokatoličtění. Toto období končí roku 1636 s příchodem jezuitů, kteří ve středu města postavili barokní kostel a řádovou kolej se seminářem. Nový rozkvět města začíná v roce 1685, kdy se Klatovy stávají díky obrazu Panny Marie Klatovské poutním místem. V roce 1689 založili francouzští žháři požár, který zničil prakticky všechny pozdně gotické a renesanční památky. Od roku 1751 do roku 1849 byly Klatovy krajským městem, později jen okresním. Roku 1812 poctil svojí návštěvou Klatovy sám císař František II. (Jednalo se již o třetí návštěvu panovníka v historii města po Ferdinandovi III. v r. 1647Karlu VI. v r. 1711.)[6]

Od 1. poloviny 19. století se v Klatovech začíná rozvíjet textilní průmysl – první manufaktury přádelnické a plátenické výroby. V roce 1813 se podařilo místním pěstitelům vyšlechtit z drobných francouzských karafiátů „klatovské karafiáty“. Tyto květiny pak reprezentovaly Klatovy na mnoha světových výstavách, a to i úspěšně. 6. října 1876 byl z iniciativy železničního podnikatele barona Karla Františka Bartos-Sturz Sattelberga zahájen provoz na železniční trati Plzeň – Klatovy (dnes trať 183). Nádraží bylo vybudováno v polích pod Klatovskou hůrkou, 2 km severozápadně od centra města. Díky železnici se město v 19.20. století nadále rozvíjelo, v roce 1898 mělo 12 764 obyvatel, z toho 248 Němců.

Počátkem 20. století byly vystavěny mnohé nové významné stavby jako např. Okresní úřad, muzeum, záložna, nemocnice, sokolovna, elektrárna. Za druhé světové války byly Klatovy zbaveny svého přirozeného správního území, když byly velké části Šumavy připojeny k Říši (hranice vedla mezi městy Janovice nad ÚhlavouNýrsko, a jižně od Sušice). V té době byly Klatovy centrem odbojového hnutí, které bylo v době heydrichiády tvrdě potlačeno popravou 73 vlastenců v Lubském lese. V roce 1945 byly některé části města těžce poškozeny bombardováním – zcela zničena byla např. budova nádraží. Město bylo osvobozeno 5. 5. 1945 americkou armádou.

Po druhé světové válce a nástupu komunismu dochází k masivní výstavbě nových průmyslových závodů i obytných celků. Správní reformou z roku 1960 se Klatovy staly centrem rozlehlého okresu, který nově zahrnuje také Sušici, Horažďovice a oblasti Šumavy od Nýrska až po Modravu. Postupně jsou do obvodu městského národního výboru integrovány okolní obce jako Luby, Štěpánovice nebo Střeziměř. Nová sídlištní výstavba proniká i do blízkosti centra města.

Klatovská hůrka (498 m) je dominantou západní části města. Velká vybagrovaná plocha v popředí snímku je prostor zbouraného závodu Škoda, na kterém již dnes stojí nákupní centrum.
Barokní lékárna „U Bílého jednorožce“

S návratem demokracie po roce 1989 se začíná věnovat větší pozornost městským památkám a dochází k jejich rekonstrukci, což se velmi kladně podepsalo na tváři města. Postupem času zanikají některé průmyslové podniky (např. Škoda Klatovy v roce 2002). Na okraji města se staví nové autosalony, čerpací stanice a hypermarket.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Klatovech.
  • Černá věž – autorem věže vysoké 81 metrů je Antonius de Salla. Byla postavena v letech 15471557 za účelem vytvořit symbol bohatství a také jako místo, z něhož bylo možné přehlédnout celé město a zamezit tak požárům. Je z ní krásný výhled.
  • barokní jezuitský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a svatého Ignáce – stavba započala roku 1656 pod vedením architekta Carla Luraga, ale na dokončení se podílel i architekt Giovanni Domenico Orsi. Kostel se drží klasické koncepce jezuitů – má půdorys latinského kříže a kopuli nad křížením ramen. Vnějšek kostela reprezentují barokní portály Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Pod kostelem se nacházejí klatovské katakomby, podzemní prostory určené k pohřbívání jezuitů i osob, které nebyly členy řádu.[7] Pohřbívalo se v nich, dokud to patent císaře Josefa II. roku 1783 nezakázal. Katakomby mají důmyslný větrací systém, který umožňuje udržovat optimální teplotu pro konzervaci mumifikovaných těl. Dnes je jich zachovalých kolem 30.
    KT23.4.2012.jpg
  • jezuitská Kolej – dnes sídlo Městské knihovny Klatovy, Městského ústavu sociálních služeb Klatovy a kanceláří některých odborů městského úřadu
  • barokní lékárna „U Bílého jednorožce“ – muzeum dokumentující vývoj lékárnictví od roku 1776 do roku 1966, kdy lékárna ukončila svoji činnost
  • radnice – je z roku 1557, ale prodělala mnoho stavebních úprav, naposled v letech 19231925 do novorenesančního slohu. Na přestavbě se podílel architekt Josef Fanta, sochaři Č. Vosmík a F. Rouse a malíři L. Novák a J. Čejka.
  • kostel Narození Panny Marie – ze 13. století, několikrát přestavěn a rozšířen, je zde i obraz Panny Marie Klatovské, která chová v klíně malého Ježíše
  • kaple Zjevení Panny Marie „Chaloupka“ – postavena v roce 1696 na místě chaloupky, ve které byl obraz Panny Marie uchováván
  • Bílá věž – zvonice z roku 1581, v roce 1758 vyhořela, ale byla opravena a zvýšena. Výška věže je 60 metrů
  • dominikánský kostel sv. Vavřince – postavený v letech 16941709 klatovským stavitelem italského původu Marcem Antoniem Gilmettim
  • nadražní budova architekta Josefa Dandy
  • galerie U Bílého Jednorožce
  • vlastivědné muzeum dr. Hostaše – dokumentuje vývoj města už od pravěku
  • židovský hřbitov
  • kamenné hradby – nejzachovalejší jsou dvě kruhové bašty na východní straně města
Secesní „okresní dům“ z roku 1905.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Kašna na náměstí Míru

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Dnes je nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím v Klatovech potravinářství – působí zde masokombinát, mlékárna, pekárny a cukrárny, drůbežářské závody, rybářství nebo pivovar.

Rozsáhlý strojírenský podnik Škoda Klatovy zanikl v roce 2002, jeho areál byl asanován a  a jeho pozemku bylo postaveno obchodní centrum, které nese "nostalgický" název Škodovka.

Zastoupen je průmysl dřevozpracující (pila a výrobna nábytku TVAR) a optika (fa Rodenstock – výroba brýlových obrub a brýlových čoček. V Klatovech se však vyrábí jen brýlové čočky – minerální a plastové; fa Wilens – výroba kontaktních čoček).

Je zde také několik stavebních firem. Jednou z těch největších je Klatovská stavební společnost.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Silniční[editovat | editovat zdroj]

Klatovy jsou velmi významnou silniční křižovatkou, tranzitní doprava však prochází středem města. Nejvýznamnější je mezinárodní silnice E53 vedoucí v trase silnice I/27 z Mostu přes Plzeň na hraniční přechod Železná Ruda.

Silnice I/22 má s I/27 společný úsek v Tyršově ulici. Je na silnici I/27 přibližně kolmá a vede v trase Domažlice – Klatovy – StrakoniceVodňany.

Budova nádraží a rozsáhlý přednádražní prostor z roku 1959.

Na tyto komunikace navazují také silnice II. třídy. Silnice II/185 spojuje Staňkov s Klatovy, navazuje na ni silnice II/186 směrem do Plánice. Silnice II/191 má význam pro spojení Klatov s městy Janovice nad Úhlavou, Nýrsko a hraničním přechodem Svatá Kateřina/Neukirchen bei Heiligen Blut. Na druhé straně tato silnice z Klatov vychází severovýchodním směrem na Nepomuk na jižním Plzeňsku a Rožmitál pod Třemšínem na Příbramsku.

Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Ve městě se setkávají 2 železniční tratě, obě tratě jsou jednokolejné.

Trať 183 (Plzeň – Klatovy – Železná Ruda) má velký význam pro dopravu na Šumavu a jsou po ní vedeny také rychlíky a spěšné vlaky. V roce 1996 na ní byla v úseku Plzeň – Klatovy provedena modernizace a elektrifikace.

Trať 185 je regionálního významu. Vede v trase DomažliceKdyněJanovice nad Úhlavou – Klatovy – SušiceHoražďovice.

Současné nádraží zahájilo provoz v roce 1959. Má dvě oddělená nástupiště, přístupná z odbavovací haly podchodem.

Autobusová doprava[editovat | editovat zdroj]

Autobusová doprava využívá rozsáhlé autobusové nádraží ze 70. let 20. stol. nedaleko nádraží železničního. Rozjíždějí se odtud autobusy jak regionální, tak dálkové. Z významných dálkových tras jmenujme linky Klatovy – PlzeňPraha a Klatovy – České Budějovice. Příměstskou autobusovou dopravu zajišťuje výhradně společnost ČSAD autobusy Plzeň.

Paneláky z počátku 70.let v Hlávkově ulici u autobusového nádraží

V provozu je městská hromadná doprava. Zajišťuji ji také ČSAD autobusy Plzeň na 3 linkách:

  • 1 – Nádraží ČD – Pod nemocnicí – náměstí Míru – Luby
  • 2 – Nádraží ČD – Podhůrecká ulice – náměstí Míru – sídliště Plánická
  • 4 – Nádraží ČD – Pod nemocnicí – náměstí Míru (jen ve směru z Lub) – sídliště Plánická ul. – Luby

Sport[editovat | editovat zdroj]

V Klatovech startuje cyklistický závod Král Šumavy, v květnu pro horská kola (MTB), v září pro silniční kola (ROAD). Počátkem července se zde každoročně koná šachový turnaj O pohár města Klatov. Dále se zde na jaře jezdí Rally Šumava. Ve městě je zimní stadion, bazén, koupaliště a mnohá hřiště pro různé sporty.

Již od roku 1974 pořádá zdejší Gymnázium J. Vrchlického dálkový pochod – Gymnaziální padesátka. V posledních letech je tato sportovní událost tradičně pořádána v druhé polovině dubna na 4 trasách pro pěší a cyklisty. Trasy jsou koncipovány tak, že tvoří postupně se prodlužující smyčky orientované podél jedné směrové osy se společným začátkem a cílem u budovy gymnázia. Nejprve bylo pět ročníků do pěti různých směrů a po pěti letech se cyklus opakoval. V  roce 2005 byla pro třicátý ročník přichystána nová série do doposud málo využitého prostoru kolem Strážova a Janovic. Proto ten, kdo absolvuje bez přerušení šest za sebou jdoucích ročníků, bude okolí Klatov znát opravdu dobře.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Z hlediska národnostního složení tvořily v roce 2001 96,3 % obyvatel osoby národnosti české. Nad 100 příslušníků měla potom již jenom národnost slovenská – 311 obyvatel, tj. cca 1,4 %.

Z celkového počtu obyvatel bylo 30,8 % věřících, z toho 88,8 % katolíků, 2,4 % členů čsl. církve husitské a 1,0 % evangelíků. Ostatní církve měly zastoupení pod 1 % věřících občanů.

V roce 2001 tvořily děti do 15 let 14,99 % obyvatel města (tehdy to byly ročníky 1986–2001). Podle nejnovějších dat dnes tato skupina tvoří již jenom 13,73 % obyvatel (ročníky 1992–2007).

Nezaměstnanost se v období let 20012007 v podstatě nezměnila. V roce 2001 dosahovala 5,1 % , koncem června 2007 5,0 %.

Rok 1898 1970 1980 1991 2001 2007 2012
Počet obyvatel 12 764 19 087 21 744 23 098 23 033 23 102 22 479

Členění města[editovat | editovat zdroj]

Katastrální území Klatov
Památník na osvobození Americkou armádou

V současnosti se Klatovy skládají z 30 místních částí na 19 katastrálních územích:

Název místní části
Poč.ob. (2001)
Vzd.a směr od KT
Beňovy 84 2 Z
Čínov 75 2 V
Dehtín 54 6 S
Dobrá Voda 3 10 JV
Drslavice 108 8 SZ
Habartice 69 9 V
Chaloupky 22 4 SV
Kal 54 3 Z
Klatovy I (Klatovy) 949 ---
Klatovy II (Klatovy-Pražské Předměstí) 5 813 ---
Klatovy III (Klatovy-Domažlické Předměstí) 7 434 ---
Klatovy IV (Klatovy-Lubské Předměstí) 4 645 ---
Klatovy V (Klatovy-Plánické Předměstí) 966 ---
Kosmáčov 18 5 JV
Křištín 31 9 J
Kvaslice 7 11 V
Kydliny 101 5 V
Lažánky 5 3 JV
Luby 1 060 2 J
Otín 112 8 SV
Pihovice 82 4 V
Sobětice 308 3 JV
Střeziměř 53 10 JV
Štěpánovice 221 4 S
Tajanov 226 3 Z
Točník 249 5 SV
Tupadly 155 6 Z
Věckovice 23 9 SZ
Vícenice 90 7 S
Vítkovice 13 11 V

Také v některých místních částech Klatov najdeme mnohé zajímavé stavby. V Lubech, Tupadlech, Drslavicích a Štěpánovicích stávaly gotické tvrze. Zachovány jsou dosud v Lubech a Štěpánovicích, v Tupadlech a Drslavicích zbyly už jenom zbytky zdiva a obranných valů. V Otíně najdeme empírový zámeček, ve kterém pobýval František Palacký a pracoval zde na svém díle Dějiny národa českého.

Nejlidnatějšími místními částmi jsou (kromě klatovských čtvrtí) Luby, Sobětice, Tajanov a Točník. Železniční zastávky mají místní části Točník a Dehtín (na trati 183) a Luby u Klatov (na trati 185).

Nejvyšší bod celého klatovského katastru se nachází nad místní částí Dobrá Voda jižně od města. Je jím vrchol Boudovka s nadm. výškou 729 m. Nachází se přibližně na rozmezí Šumavského podhůří a vlastní Šumavy.

Místními částmi Beňovy, Kal a Tajanov protéká řeka Úhlava. Na jejím břehu je v Beňovech camp Sluneční mlýn.

Místní část Luby se stala mediálně známá tím, že se v ní nachází bývalý sklad pesticidů zamořený DDT, které proniká i do povrchové vody na východní straně skladu. Obyvatelům této poměrně velké lokality se nedoporučuje, aby pili vodu z místních studní, a to na základě studie rizik, kterou zaplatil Plzeňský kraj. Náklady na odstranění zamoření se odhadují na 30 milionů korun.[9]

Správní území[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Okres Klatovy a Obvod obce s rozšířenou působností Klatovy.

Klatovy jsou okresním městem (již za první republiky soudní i politický okres) a také obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Klatovy se skládá ze 94 obcí, ORP z 44 obcí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2014 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2014-04-30, [cit. 2014-07-06]. Dostupné online.  
  2. Jindřich Vančura: Dějiny někdejšího královského města Klatov, Klatovy 1927, část I, díl 1., s. 60. Viz též Národní archiv Praha, fond Archiv generalátu a konventu křižovníků s červenou hvězdou v Praze, inv. č. 95.
  3. Jindřich Vančura: Dějiny někdejšího královského města Klatov, Klatovy 1927, část I, díl 1., s. 53.
  4. Jindřich Vančura: Dějiny někdejšího královského města Klatov, Klatovy 1927, část I, díl 1., s. 58.
  5. M. Ježek: Kastel východočeského typu? A další otázky ze středověké Chrudimi, in: Archeologické rozhledy 51, 1999, s. 833–871, zde viz zejm. s. 837
  6. Jindřich Vančura: Dějiny někdejšího královského města Klatov, Klatovy 1927, část II, díl 2., s. 328–329. Zde i další odkazy na literaturu k návštěvě.
  7. Částečný seznam pohřbených je v rukopisu knihovny Národního muzea Historia Collegii Clattoviensis Societatis Iesu, sig. VII-C-29.
  8. V. Aschenbrenner, P. Sebastian Labe, S.I. (1634–1710) v klatovské jezuitské koleji (1706–1710). Příspěvek k závěrečné fázi života českého barokního jezuitského skladatele (?), in: KUHN, Tomáš (ed.): Hudební kultura XVI, sborník Katedry hudební kultury FPE ZČU v Plzni, str. 114–136.
  9. http://www.ekolist.cz/clanek.shtml?x=2133371

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Město Klatovy

Klatovy I (Klatovy) • Klatovy II (Pražské Předměstí) • Klatovy III (Domažlické Předměstí) • Klatovy IV (Lubské Předměstí) • Klatovy V (Plánické Předměstí) • Beňovy • Čínov • Dehtín • Dobrá Voda • Drslavice • Habartice • Chaloupky • Kal • Kosmáčov • Křištín • Kvaslice • Kydliny • Lažánky • Luby • Otín • Pihovice • Sobětice • Střeziměř • Štěpánovice • Tajanov • Točník • Tupadly • Věckovice • Vícenice • Vítkovice