Škoda (podnik)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Logo Škody
Letecký pohled na Plzeň, Škoda se nachází v levé dolní části obrázku

Škoda je strojírenský podnik sídlící převážně v Plzni, který byl založen Emilem Škodou v roce 1866.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Škodovka například dodala veškerou dělostřeleckou výzbroj pro dreadnoughty rakousko-uherského námořnictva třídy Tegetthoff. Na obrázku jsou hlavní dělové věže SMS Tegetthoff s kanóny ráže 305 mm

Historie firmy Škoda začala roku 1859, kdy hrabě Valdštejn založil v Plzni pobočku své slévárny a strojírny. Vyráběla se zde zařízení pro pivovary, cukrovary, doly, parní stroje, kotle, ocelové mostní konstrukce, zařízení pro železnice atd. Roku 1869 továrnu odkoupil její hlavní inženýr (od roku 1866) Emil Škoda, jehož jméno firma později nesla (jako tzv. Škodovy závody). V roce 1899 se firma transformovala na akciovou společnost a orientovala se především na výrobu zbraní. V té době byla největším průmyslovým podnikem Rakousko-Uherska. V roce 1917 došlo v muničce na Bolevci k obrovskému výbuchu, který mimo jiné inspiroval Karla Čapka k napsání románu Krakatit. Po vzniku Československa v roce 1918 firma rozšířila svůj záběr např. o výrobu lokomotiv, automobilů, letadel, lodí atd. V té době pracovalo ve Škodovce více než 35 000 lidí. V roce 1925 do ní byla začleněna dosavadní firma Laurin & Klement.[1]

Za druhé světové války byly závody součástí nacistické vojenské výroby a při náletu spojeneckých bombardérů v dubnu 1945 bylo zničeno přes 70 % továrny. Po válce byl koncern zestátněn a byly od něho odděleny některé části, např. automobilka v Mladé Boleslavi (nyní Škoda Auto), letecká továrna v Praze apod. Podnik se zaměřoval hlavně na těžké a dopravní strojírenství, především pro trhy zemí východního bloku. Jenom do Sovětského svazu bylo v období 19571989 vyvezeno více jak 2 400 elektrických lokomotiv. Dokonce v letech 19531965 nesl podnik jméno Závody V. I. Lenina[2], ale zahraniční zákazníci se pak od takových výrobků začali odvracet, takže se zvláště pro export podnik vrátil k označení Škoda.

Dne 31. prosince 1990 vznikla na základě rozhodnutí ministra strojírenství a elektrotechniky ČR akciová společnost Škoda, koncern, Plzeň, do které byl vložen majetek zrušeného státního podniku stejného názvu.[3] V následujících letech proběhla privatizace, v roce 1992 bylo rozhodnuto o využití tzv. „české cesty“ (tzn. privatizace bez spojení se zahraničním partnerem), přičemž minoritním vlastníkem Škody a jejím generálním ředitelem se stal podnikatel Lubomír Soudek. Roku 1994 změnila společnost název na ŠKODA a.s.[3] Pod Soudkovým vedením začala Škoda rozšiřovat své výrobní aktivity (např. nákup automobilek Tatra a LIAZ, výstavba závodu na výrobu nápojových plechovek z hliníkových slitin, atd.). Tato expanze skončila kumulovanou ztrátou třinácti miliard korun. Zatímco Soudek získal nemalý majetek a stanul před soudem pro podezření z nelegálního obohacení, situace Škody byla tak vážná, že jí dokonce hrozil bankrot.

Roku 1999 se podařilo uzavřít dohodu s věřitelskými bankami a společnost stabilizovat. V dubnu 2000 byla založena akciová společnost Škoda Holding, která jednotlivé oborové dceřiné společnosti zastřešovala. Na samotnou akciovou společnost Škoda byl na návrh slovenské firmy FS Consulting a českých firem Levitex a Kastko vyhlášen dne 12. září 2001 konkurs, který by měl být ukončen do konce roku 2013.[4]

V roce 2003 stát prodal 49% podíl ve Škodě Holding skupině Appian Group za 350 milionů Kč,[5] později ve stejném roce Appian Group koupil zbylých 51 % společnosti od dalších vlastníků.[6] Appian Group byla společnost se sídlem v Nizozemsku s nejasnou vlastnickou strukturou, kterou se nepodařilo rozkrýt ani české policii.[7] Dle zjištění MF Dnes byl mezi konečnými beneficienty Appianu vedle manažerů uvedených v následujícím odstavci i Martin Roman.[8]. Appian zahájil ve společnosti další restrukturalizaci s cílem zaměřit se pouze na dva hlavní výrobní obory – klasickou energetiku a dopravní strojírenství.[1] V roce 2004 společnost prodala ruské společnosti OMZ Škodu JS a Škodu Kovárny a Hutě (dnes Pilsen Steel) za nezveřejněnou částku (údajně přes 1,2 mld Kč).[9] Zároveň Škoda postupně koupila několik společností z oboru dopravy, např. Škodu Electric, maďarský Ganz, české VÚKV, MOVO, ČKD Vagonka (dnes Škoda Vagonka) či Pars nova, mateřskou firmou této skupiny se stala Škoda Transportation. Nakonec v roce 2009 společnost Škoda Holding prodala za 11,5 mld. Kč 100 % podíl ve své divizi turbín Škoda Power jihokorejské společnosti Doosan Group.[10]

V roce 2009 měla Škoda Holding aktiva ve výši 27,687 miliard , obrat 18,571 miliard Kč, příjem 12,440 miliard Kč a 4580 zaměstnanců.[11]

Mateřská Škoda Holding přejmenovaná na Škoda Investment zůstala i nadále v rukou Appianu a investovala např. do výstavby fotovoltaických elektráren, v roce 2011 ji měla koupit Skoda Industry,[12][13] k tomu ale nedošlo. V letech 2007–2012 vyplatila Škoda Investment Appianu na dividendách přes 32 miliard Kč.[14]

Okřídlený šíp[editovat | editovat zdroj]

Jednou z nejznámějších českých značek je dlouholeté logo Škody – okřídlený šíp. Symbolizuje rychlost, jeho křídla pokrok a volnost. Oko v křídle poukazuje na přesnost výroby a vnímavost k okolí. Kruh, ve kterém je šíp umístěn, je symbolem jednoty, úplnosti, světa a harmonie. Hodnota loga se odhaduje na miliardy korun. Holding dostával za jejich použití podle obratu bývalých dceřiných společností miliónové sumy ročně.

Výrobky v oblasti dopravního strojírenství[editovat | editovat zdroj]

Parní lokomotivy[editovat | editovat zdroj]

Výroba parních lokomotiv započala v plzeňské škodovce roku 1920 dodáním stroje 434.1100 tehdejším Československým státním drahám (ČSD). Z dalších typů se jednalo zejména o řady 387.0, 534.0 a 03, 498.0, 498.1 a 556.0.

Pro ČSD, průmysl i export vyrobila Škoda v letech 1920–1958 celkem 3247 parních lokomotiv 68 různých typů, přičemž produkce dalších pěti typů nebyla realizována.[15]

Elektrické lokomotivy[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Elektrické lokomotivy Škoda.

V souvislosti s elektrifikací pražských spojovacích drah byla jednou z firem, u kterých ČSD objednaly v roce 1925 elektrické lokomotivy i plzeňské Škodovy závody. V roce 1928 byly ČSD dodány lokomotivy dvou řad – posunovací E 424.0 a rychlíková E 466.0. Za první republiky následovala kusová výroba včetně lokomotiv akumulátorových. Rozmach výroby elektrických lokomotiv nastal až v poválečných letech s dodávkami prvních lokomotiv řady E 499.0, na kterou navázaly v následujících desetiletích další typy pro ČSD. Nejnovější generaci představuje typ 109E (řada 380 ČD; prototyp 2008) vyráběný Škodou Transportation.

Velké množství elektrických lokomotiv Škoda bylo exportováno do Bulharska a především do Sovětského svazu.

Motorové vozy[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Motorové vozy Škoda.

Od roku 1927 do roku 1943 vyráběla Škoda v Plzni i motorové železniční vozy až na jednu výjimku pro Československé státní dráhy. Nejpočetnější byla řada M 130.1 (113 vozů), známé jsou však i rychlíkové vozy označované jako „modré šípy“, řada M 274.0. V roce 1977 postavila Škoda ještě tři prototypy vozů řady AČ0 pro Sovětský svaz.

Motorové lokomotivy[editovat | editovat zdroj]

Ve 30. a 40. letech 20. století vyrobila Škoda dva typy motorových lokomotiv. V letech 1936 až 1939 je jednalo o tři stroje typu Škoda 1MLo, což byly malé dvounápravové lokomotivy určené pro posun ve vlastních závodech.[16]

Roku 1943 byly vyrobeny dva stroje typu Škoda 2MLo pro tehdejší Českomoravské dráhy, které je označily řadou T 333.0. Jednalo se o třínápravové lokomotivy určené pro lehčí posun. Stroj T 333.001 byl zrušen roku 1957, druhá lokomotiva v roce 1963.[17]

Turbínová lokomotiva[editovat | editovat zdroj]

Na konci 50. let 20. století vyrobila Škoda dvě pokusné turbínové lokomotivy typu 1TLo, které byly u ČSD označeny řadou TL 659.0.

Elektrické jednotky[editovat | editovat zdroj]

Škoda stála na počátku vývoje jednotek řady EM 475.0. Výroba elektrické části sériových jednotek řady EM 475.1 byla předána do MEZ Vsetín.

K výrobě elektrických jednotek se plzeňská Škoda vrátila až po několika desetiletích subdodávkami elektrické výzbroje pro jednotky řady 471 a z nich odvozených typů. V průběhu těchto subdodávek přešel výrobce těchto jednotek – ČKD Vagonka – do vlastnictví Škody a změnil název na Škoda Vagonka. Výroba jednotek RegioPanter probíhá v Plzni, zatímco ostravská Škoda Vagonka figuruje jako subdodavatel hliníkových skříní těchto vozidel.

Metro[editovat | editovat zdroj]

Tramvaje[editovat | editovat zdroj]

Tramvaj Škoda 14T ev. č. 9137 na trati v Praze-Troji
Podrobnější informace naleznete v článku Tramvaje Škoda.

Dceřiná společnost Škoda Transportation (do roku 2004 Škoda Dopravní technika) vyrábí od roku 1997 částečně nízkopodlažní tramvaje. Prvním typem byla tříčlánková tramvaj Škoda 03T „Astra“, kterou je v počtu téměř 50 kusů možné potkat v pěti českých tramvajových provozech. Další více či méně úspěšné modely byly odvozeny od „Astry“ – tříčlánkové obousměrné vozy Škoda 10T exportované do USA, pětičlánkový obousměrný typ Škoda 06T pro italské Cagliari nebo tramvaje s designem od firmy Porsche Design Group – Škody 13T (Brno), 14T (Praha), 16T a obousměrná 19T (oba typy pro polskou Vratislav). Nejmodernějším typem je zcela nízkopodlažní tramvaj Škoda 15T „ForCity“ nové koncepce vyráběná pro Prahu a lotyšskou Rigu. Zatím nejnovější tramvají je Škoda 26T určená pro maďarské město Miskolc.

Ve druhé polovině 90. let 20. století Škoda Dopravní technika rovněž modernizovala 46 starších tramvají Tatra T3 pro plzeňský a liberecký dopravní podnik.

Trolejbusy[editovat | editovat zdroj]

Trolejbus Škoda 21Tr v Ostravě
Podrobnější informace naleznete v článku Trolejbusy Škoda.

Škoda vyrábí trolejbusy od roku 1936 (typ Škoda 1Tr). Produkce nejprve probíhala v Plzni, od roku 1960 byl v provozu závod Škoda Ostrov. Od roku 2004 jsou trolejbusy vyráběny opět v Plzni společností Škoda Electric.

Autobusy[editovat | editovat zdroj]

Podle použitého motoru značky Škoda se jmenují i některé typy autobusů, vyráběné společnostmi Karosa Vysoké Mýto, LIAZ Rýnovice a SVA Holýšov:

Traktory[editovat | editovat zdroj]

Dělostřelecké tahače[editovat | editovat zdroj]

Vojenské nákladní automobily[editovat | editovat zdroj]

Děla[editovat | editovat zdroj]

4cm kanón vz. 36 v pěchotním srubu MO-S 19 v Areálu čs. opevnění Hlučín-Darkovičky

Lehké tanky[editovat | editovat zdroj]

Letadla[editovat | editovat zdroj]

Letadlové oddělení v Plzni ve Škodových závodech vzniklo v roce 1925.

Došlo k dohodě o licenční výrobě francouzského typu Dewoitine D-21C1 a to pod označením Škoda D-1. Místo původního motoru HS 12Gb se montovala domácí obdoba HS 50, tedy Škoda L. Byl to jednomotorový, jednomístný, celokovový hornoplošník typu parasol se skořepinovou stavbou trupu. Konstrukce byla velmi odolná v polních podmínkách. Výzbroj sestávala jen ze dvou synchronizovaných kulometů. Vyrobeno bylo 25 ks. Stroje byly zařazeny krátce ke stíhacím jednotkám 4. LP, v letech 1931 až 1932 byly převedeny do učiliště v Prostějově a posléze pět z nich bylo převzato vznikajícími četnickými leteckými hlídkami.

Ve Škodovce ještě vznikly dva prototypy pozorovacího dvoumístného dvojplošníku P-2, jenž využíval některé prvky D-1, mimo jiné celé křídlo a část OP. Sériově se však nevyráběl a letecké oddělení zaniklo po ukončení výroby D-1.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ŠKODA a její historie
  2. Úřad průmyslového vlastnictví: Výpis z rejstříku ochranných známek - spis č. 8440, zápis č. 111109
  3. a b Úplný výpis z obchodního rejstříku - ŠKODA a.s., B 36 vedená u Krajského soudu v Plzni. Dostupné na http://or.justice.cz
  4. Lidovky.cr; ČTK. 12letý konkurz plzeňské Škody končí, věřitelé získají jen zlomek peněz [online]. Lidovky.cz, 2013-04-22, [cit. 2013-04-26]. Dostupné online.  
  5. Vláda schválila prodej Škody Holding americké Appian Machinery
  6. Rozhodnutí OF/S264/02-215/03
  7. Janoušek - stopa, které se mnozí bojí
  8. MF Dnes: Dokumenty naznačují Romanovo napojení na plzeňskou Škodu
  9. E15: Škoda Holding se omezí na dopravní vozidla
  10. Škoda Power přešla do jihokorejských rukou. Doosan ji koupil za 11,5 mld. Kč
  11. Škoda Holding a.s. - konsolidovaná výroční zpráva 2009 konsolidovaná čísla za Škoda Holding
  12. E15: Kyperská Skoda chce Škodu Investment, bývalou Škodu Holding
  13. Finanční Noviny: ÚOHS povolil prodej společnosti Škoda Investment
  14. Ze Škody odteklo 32 miliard. Neznámo kam. Lidové noviny. 2. únor 2012.  
  15. CASKA, Jiří. Motorové vozy ze Škodovky. Rokycany : Lokálka Group, 1998. S. 6.   [Dále jen Caska.]
  16. Caska, s. 92.
  17. Caska, s. 94–95.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

VÁŇA, Daniel. Zur Frage der Rüstungsproduktion in den Škodawerken bis zur Weltwirtschaftkrise (1859-1934). Prague Papers on the History of International Relations. 1997, roč. 1, s. 157-172. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]