LIAZ
LIAZ (Liberecké automobilové závody) byl výrobce nákladních a speciálních vozů, jehož sídlo oproti názvu nebylo v Liberci, ale v sousedním Jablonci nad Nisou - Rýnovicích.
Obsah |
[editovat] Historie
LIAZ navazoval na výrobu automobilky Reichenberger Automobilfabrik (RAF), která fungovala již od roku 1907 a v průběhu 1. světové války ji zakoupila mladoboleslavská firma Laurin & Klement, dnešní Škoda Auto. LIAZ byl tehdy jen název podniku, vyráběné nákladní automobily stále nesly původní značku Škoda, což platilo až do poloviny 70. let XX. století.
Samotný národní podnik Liberecké automobilové závody (LIAZ) byl založen 1. ledna 1951 a tvořily ho závody v Rýnovicích, Mnichově Hradišti a Liberci. V průběhu dalších let koncern postupně rostl a zvyšoval počet zaměstnanců i produkci - v roce 1975 zaměstnával 11 000 pracovníků a vyrobil 13 600 užitkových automobilů (sklápěčů, tahačů, komunálních automobilů atd.).
Postupně se připojovaly nebo zakládaly další závody v Mělníku, Zvolenu, Velkém Krtíši, Přerově a Holýšově, a po vzniku oborového podniku od 1. 1. 1986 mu byli podřízeni i výrobce autobusů n.p. Karosa Vysoké Mýto, výrobce chladírenských návěsů n.p. Orličan Choceň nebo výrobce trolejbusů n.p. Škoda Ostrov nad Ohří. V té době se výrobky vyvážely do celého světa - kromě tradičních odběratelů ve střední a východní Evropě do byla i východní Asie, Latinská Amerika nebo některé arabské státy.
Koncem 80. let se v rámci záměrů RVHP měl LIAZ stát i jedním z výrobců plánovaného malého osobního automobilu, který měl pomoci řešit obrovský hlad po automobilech v tehdejších socialistických státech. V té době se podnik svými vozy účastnil i Rallye Dakar, kde budil zaslouženou pozornost a kde se umisťoval na předních pozicích - III. místo v roce 1987 a II. místo o rok později byly triumfem podniku a jeho řidiče Jiřího Moskala.
Po revoluci v roce 1989 a ekonomickém kolapsu zemí RVHP však LIAZ ztratil skoro všechna odbytiště a nedařilo se mu najít nová, prodeje a tedy i výroba postupně klesaly. Slovenské závody se odštěpily do samostatných podniků, v roce 1992 byl podnik částečně privatizován v kupónové privatizaci, nějvětším vlastníkem ovšem zůstal stát. Privatizace byla dokončena v roce 1995, kdy majoritu získala Škoda Plzeň a změnila název podniku na Škoda Liaz a.s. Záchranný ekonomický program pro mateřský podnik přišel příliš pozdě a ani uvedení nové moderní řady Škoda 400 (obchodní označení Xena pro tahače a Fox pro komunální techniku) nepomohlo podniku k lepším výsledkům.
V roce 1998 byl na podnik prohlášen konkurs, ten byl po dvou týdnech zrušen. V roce 2000 podnik odkoupil slovenský Sipox Holding, který však neměl dostatek prostředků ani na financování výroby. V roce 2002 podnik definitivně zkrachoval a nejperspektivnější část závodu, motorárna v Rýnovicích, se přejmenovala na JAMOT a.s. a v původním finálním závodě v Mnichově Hradišti dnes vyrábí firma Komatsu stavební stroje.
[editovat] Současnost
V poslední době se na tradici LIAZu pokusila navázat společnost Tedom. Ta vyráběla kogenerační jednotky a protože do nich často používala právě motory LIAZ, odkoupila zmíněnou motorárnu JAMOT včetně technické dokumentace a know-how výroby motorů.
V roce 2006 vznikla společnost Tedom Truck, která zakoupila i veškerá práva na výrobu nákladních automobilů řady 300 a 400 včetně dokumentace, technologie a výrobních zařízení. Vyráběla vozy řady Fox a modernizovala vozy LIAZ, ale nepodařilo se sehnat dostatek zakázek a k 30. 10. 2009 byla na společnost vyhlášena likvidace.[1]
Z původního LIAZu tak dodnes přežila pouze výše uvedená motorárna.
Ochrannou známku LIAZ vlastní společnost AP Trust, součást holdingu Škoda.
[editovat] Výrobní závody
01 - Rýnovice (resp. Jablonec nad Nisou) - v 50. letech začínal jako montážní závod autobusů Škoda 706 RO, později zde vznikla výzkumně-vývojová základna motorů a sídlilo zde i vedení celého podniku. Jediná výroba, která zde zůstala, byla výroba klasických stojatých motorů.
02 - Mnichovo Hradiště - finální montáž vozů, výzkumně-vývojová základna vozidel a výroba podvozkových dílů
03 - Liberec-Hanychov - výroba ležatých motorů (zejména pro autobusové a železniční aplikace) a předních náprav
04 - Liberec-Ostašov - slévárna šedých odlitků (od bloků motoru po vahadla ventilů)
05 - Mělník - výroba podvozkových rámů a vybraných dílů
06 - Zvolen (Slovensko) - montáž valníků a výroba vybraných dílů a valníkových plošin (po roce 1995 prodáno)
07 - Přerov - montáž tahačů
08 - Veĺký Krtíš (Slovensko) - výroba motorů staršího typu RT, výroba spojovacích hřídelí
09 - Holýšov - výroba kabin řidiče (počátkem 90. let osamostatněn)
11 - SIZ Jablonec nad Nisou ("stavebně-inženýrská základna") - stavba jednoúčelových strojů, stavební výroba
[editovat] Vyráběné modely a řady
- Škoda 706 R - původní nákladní automobily, jediné s kapotovou kabinou
- Škoda 706 RT - první sériová nákladní škodovka s bezkapotovou trambusovou kabinou. Modernizovaná verze z konce 60. let se nazývala Škoda 706 MT ("modernizovaný trambus") a lišila se jinými motory, nápravami atd.
- Řada 100 - zcela nová typová řada ze začátku 70. let se od počátku potýkala s problémy v dodávkách technologií a do výroby se dostala s mnohaletým zpožděním. V 80. letech byla zmodernizována na řadu 110 (významným přínosem bylo zavedení sklopné kabiny) a později řadu 150.
- Řada 200 - rekonstruovaná řada 110 z 90. let
- Řada 300 - další výrazná modernizace řady 110, resp. 200
- Řada S - vyráběná v kooperaci s rakouským výrobcem Steyr (zejména kabiny)
- Řada FZ neboli Furman - slovenské nákladní automobily, převážně valníkového typu
- Řada 400 Xena a Fox - zcela nové nákladní automobily z konce 90. let, vyrobily se řádově desítky až stovky vozů
