Nizozemsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Nizozemí. Tento článek pojednává o současném státu v západní Evropě. Další významy jsou uvedeny v článku Nizozemí (rozcestník).
Nederland
Nizozemsko
Vlajka Nizozemska
vlajka
Znak Nizozemska
znak
Hymna: Wilhelmus van Nassouwe
Geografie

Poloha Nizozemska

Hlavní město: Amsterdam (sídlo královského dvora, politické instituce jsou v Haagu)
Rozloha: 41 526 km² (132. na světě)
z toho 18,41 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Vaalserberg (321 m n. m.)
Časové pásmo: +1
Poloha: 52°19′ s. š., 5°32′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 16 778 806 (61. na světě, 2013)
Hustota zalidnění: 404 ob. / km² (30. na světě)
HDI: 0,890 (velmi vysoký) (7. na světě, 2010)
Jazyk: nizozemština
Náboženství: katolické, protestantské, islám (mezi přistěhovalci)
Státní útvar
Státní zřízení: konstituční monarchie
Vznik: 23. května 1568 (osvobozením od španělské nadvlády)
Královna/král: Vilém Alexandr
Měna: euro (EUR)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 528 NLD NL
MPZ: NL
Telefonní předvolba: +31
Národní TLD: .nl
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Nizozemsko, někdy také Nizozemí nebo nepřesně Holandsko, je jedna ze čtyř zemí Nizozemského království ležící v severozápadní Evropě. Nizozemí je označení historického nízko položeného území v okolí ústí řek Rýn, Šelda a Máza, zhruba odpovídající území dnešních států Nizozemsko, Belgie, Lucembursko, pro které se vžil nový název Benelux. Holandsko je běžné neformální označení pro celé Nizozemsko, pochází od názvu bývalého hrabství Holandsko, které zahrnuje dnešní provincie Severní a Jižní Holandsko, ale je technicky a formálně nesprávné, i když v hovorové mluvě přijatelné podobně, jako označení osoby Holanďan a jazyka holandština.

Je to nížinatá země na pobřeží Severního moře. Na východě hraničí s Německem a na jihu s Belgií. Na rozloze 41 526 km² žije přes 16 milionů obyvatel. S hustotou zalidnění 393 obyvatel na km² je Nizozemsko na 15. místě na světě. Skoro polovinu těchto obyvatel zahrnuje konurbace Randstad, kterou tvoří čtyři velké aglomerace - Amsterdam, Haag, Rotterdam a Utrecht. Hlavním městem je Amsterdam, přičemž Haag je sídlem nizozemské vlády, parlamentu a královny. Vedle většiny Nizozemců zde žijí menšiny Frísů a Němců. Ještě menší jsou pak menšiny přistěhovalců z Maroka, Surinamu, Nizozemských Antil, Indonésie a Turecka.

Nezávislé Nizozemí (pouze severní část) bylo vyhlášeno po Osmdesátileté válce v roce 1581 Verlatingheho listinou a trvalo do roku 1795, kdy bylo obsazeno Francií. Ta na jeho území ustanovila v letech 17951806 Batávskou republiku a poté v letech 18061810 podřízené Holandské království, které bylo až do roku 1815 připojeno k Francii. Na Vídeňském kongresu bylo v roce 1815 vyhlášeno Spojené království Nizozemské, ke kterému patřila do roku 1830 také Belgie a Lucembursko. Po odtržení Belgie vzniklo současné Nizozemské království, spojené až do roku 1890 personální unií s Lucemburskem. Od té doby existuje Nizozemsko jako ho známe dnes.

V současnosti je Nizozemsko konstituční parlamentní monarchie. Ústavním zákonem z roku 1815 byl zaveden systém dvoukomorového parlamentu a až do dneška se skládá nizozemská zákonodárná moc (Staten-Generaal van het Koninkrijk der Nederlanden) z dolní (doslova Druhé: Tweede Kamer der Staten-Generaal) a horní komory (vlastně První: Eerste Kamer der Staten-Generaal), srovnatelné s českou poslaneckou sněmovnou a senátem.

Všeobecně[editovat | editovat zdroj]

Vývoj názvu[editovat | editovat zdroj]

Název Nizozemsko (Nederland) je odvozen od slov neder = nízká a land = země. Většina tohoto nízkého území patřilo ve středověku k Burgundskému hrabství, které existovalo v letech 8671678 a nacházelo se na území dnešního francouzského regionu Franche-Comté. V letech 15811714 ovládala toto území španělská větev Habsburků a nazývalo se Habsburské Nizozemí. V roce 1581 se od celku Habsburského Nizozemí, jež ovládali španělští králové, odtrhla Republika spojených nizozemských provincií. Území, jež zůstalo pod španělskou nadvládou, pak vešlo ve známost jako Španělské Nizozemí. Současný název Nederland existuje od roku 1830, kdy se po Belgické revoluci odtrhla Belgie. Předtím se užívaly názvy: Nízká země (le Pays-Bas), Republika spojených nizozemských provincií, Batávská republika, Spojené království Nizozemské a Nizozemské království.

Státní symboly[editovat | editovat zdroj]

Nizozemská vlajka má tři vodorovné pruhy v barvách červené, bílé a modré. Pochází z doby povstání nizozemských protestantských provincií proti španělské nadvládě pod vedením prince Viléma Oranžského. Okolo roku 1630 a hlavně po roce 1648, kdy Španělsko uznalo nizozemskou nezávislost, byl pro lepší viditelnost na moři (hlavně však z politických důvodů) původně oranžový pruh nahrazený červeným (v roce 1796 bylo používání oranžové barvy výslovně zakázané). Při oslavách týkajících se nizozemské královské rodiny vedle vlajky zavěšuje úzká podélná oranžová vlajka.

Státní znak Nizozemska byl přijat v roce 1815 a byl dvakrát upraven, poprvé v roce 1907 a naposledy v roce 1980. Znak se skládá: Lev s napřaženým mečem v jedné a svazkem šípů v druhé tlapě 7 šípů. Motto: Je Maintiendrai a znamená Já odolám. Plocha štítu je modrá a je vyplněna zlatými poleny ze znaku Nasavska. Nad štítem je královská koruna a znak podpírají jako štítonoši dva lvi. Celý znak je položen na královský stan pod další královskou korunu - takový znak ale používají pouze členové královské rodiny

Nizozemskou hymnou je Wilhelmus, oficiálně přijatý v roce 1932. Autoři nejsou známí a titul pochází od jména holandského národního hrdiny, Viléma I. Oranžského. Je to jedna z nejstarších hymen na světě, která pochází ze staré francouzské vojenské písničky ze středověku. Počáteční písmena slok tvoří jméno hrdiny - Willem van Nassov. V současnosti se zpívá první a šestá sloka.

Všeobecně je považována oranžová barva za symbol Nizozemska. Toto se projevuje nejenom v barvě sportovních stejnokrojů, ale často tato barva převládá u nizozemských fanoušků.

Královská rodina[editovat | editovat zdroj]

Dynastie Nasavských nebo jen Nasavští je vládnoucí dynastie v Nizozemsku a do roku 1962 také v Lucembursku. Rod je původem z německého Nassavska, podle kterého nese jméno a kde nejdříve jeho příslušníci vládli jako hrabata a později jako vévodové. Později se rod rozdělil na syny nassavského hraběte Hendrika II. a na Ottonskou a Walramskou linii, z nichž později vznikly větvě Nassau-Weilburg, Nassau-Dillenburg, Oranje-Nassau, Nassau-Siegen a další. Nejslavnějšími členy rodu jsou: Vilém I. Oranžský, vůdce holandského povstání za nezávislost proti španělským Habsburkům, jeho pravnuk Vilém III. Oranžský, který se stal na přelomu 17. a 18. století anglickým králem, první nizozemský král Vilém I. Nizozemský a bývalá královna Beatrix. Po genealogické stránce je dynastie Nassavských v hlavních liniích vymřelá, ale nizozemská ústava označuje rod Oranžsko-nasavský jako vládnoucí.

Vnímání v zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Nizozemsko je světoznámé svým vodohospodářstvím. Na mnoha místech Severního moře obyvatelé země zpevnili písečné valy a přesypy, postavili hráze a odčerpáváním vody vznikly poldery. Ve 20. století byly realizovány dva rozsáhlé vodohospodářské projekty - Zuiderzeewerken a Deltawerken. Zuiderzeewerken spočíval ve vytvoření umělého jezera IJsselmeer pomocí hráze Afsluitdijk a jeho následném částečném vysušení a zapoldrování, Deltawerken je systém hrází v deltě řek Rýn a Máza, který plní protipovodňovou ochranu podstatné části jižního Nizozemska.

Skoro polovina obyvatel žije v konurbaci Randstad, kterou tvoří čtyři velké aglomerace - Amsterdam, Den Haag, Rotterdam a Utrecht. Hlavní město Amsterdam je proslaveno muzei, jako jsou například Rijksmuseum, Stedelijk muzeum, Rembrandtův dům nebo Dům Anny Frankové a světoznámým symfonickým orchestrem. Van Goghovo muzeum prezentuje největší sbírku obrazů Vincenta van Gogha na světě.

Nizozemsko je známé svým liberální postojem vůči psychoaktivním drogám, prostituci, eutanazii a homosexualitě. Z produktů a služeb jsou nejznámější květiny a jejich propagace v největším květinovém parku Evropy Keukenhofu a v největším aukčním trhu květin a rostlin na světě FloraHolland. Tradiční nizozemské produkty jsou: tulipány, dřeváky, sýr (goudský, edamský, leerdamský, leidenský, fríský, severo-holandský a jiné), delftský modrý porcelán a velké množství a druhů jízdních kol.

Rotterdamský přístav je největším přístavem v Evropě[1] a letecká společnost KLM je jedna z nejstarších. V Den Haagu sídlí v Paláci míru Mezinárodní soudní dvůr. Nizozemsko je zařazeno na deváté místo v indexu lidského rozvoje. Z turistických atrakcí jsou nejznámější větrné mlýny, miniaturní město Madurodam a pohádkový les Efteling. Ze sportovců jsou světoznámí dřívější fotbalisté Johan Cruijff, Marco van Basten a trenér Guus Hiddink.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Nizozemska.

Ve starověku se na území dnešního Nizozemska usídlily germánské a keltské kmeny, které mezi sebou soupeřily o moc. Přibližně v 10. století došlo k rozdrobení země na jednotlivá knížectví, ve kterých vznikají města s kvetoucím obchodem a řemesly. Po několika pokusech o sjednocení se celé území dostalo v roce 1477 do rukou Habsburků. Na přelomu 16. a 17. století se země stala místem náboženských nepokojů, které však paradoxně vůbec nebránily rozmachu.

V průběhu Nizozemské revoluce vznikla v severních oblastech země tzv. Utrechtská unie, která v roce 1581 vyhlásila vznik Spojených provincií nizozemských. Po Francouzské revoluci se v roce 1795 nizozemských provincií zmocnila francouzská vojska. Francouzi na tomto území vyhlásili Batávskou republiku a později Království Holandské, které bylo v letech 18101814 připojeno přímo k napoleonské Francii. Na Vídeňském kongresu v roce 1815 bylo vyhlášeno Spojené království Nizozemské, ke kterému patřila do roku 1830 také Belgie (resp. do 1839, kdy Nizozemí její nezávislost definitivně uznalo) a Lucembursko. Po odtržení Belgie vzniklo Nizozemské království spojené až do roku 1890 personální unií s Lucemburskem.

Během první světové války si Nizozemsko uchovalo nezávislost, ve druhé světové válce ho však obsadila německá armáda. Po jejím ukončení přišlo Nizozemsko o většinu kolonií vč. Holandské Indie, nyní Indonézie. Jediným pozůstatkem je 6 karibských ostrovů Nizozemských Antil.

Fyzická geografie[editovat | editovat zdroj]

Polder 5,53 metru pod úrovní moře

Nizozemsko je nížinatá země na pobřeží Severního moře. Na východě hraničí s Německem (délka hranice 577 km) a na jihu s Belgií (délka hranice 450 km). Na jihozápadě se táhne lesnatá plošina, kde se nachází nejvyšší vrchol Nizozemska, 321 metrů vysoký Vaalserberg.

Hydrosféra[editovat | editovat zdroj]

Pro pobřežní oblasti Nizozemska jsou typické prolákliny mělkých přílivových plošin. Existují dva druhy těchto plošin – watty a marše. Watty se vyskytují v okrajovém moři Waddenzee a jsou přílivem zaplavovány a odlivem obnažovány. Na mnoha místech obyvatelé země zpevnili písečné valy a přesypy, postavili hráze a odčerpáváním vody udržují watty vysušené - takto rozšiřují území státu, tyto plochy se nazývají poldery, jejich podstatná část vznikla v rámci projektu Zuiderzeewerken během 20. století. Marše jsou úrodné pobřežní nížiny na říčních nánosech. Při jejich dostatečném odvodnění se mění v úrodná pole. Na východě a jihu Nizozemska se nachází pahorkatina, jejichž údolími protékají velké evropské řeky. Na pomezí Waddenzze a Severního moře se nacházejí Západofríské ostrovy.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

V Nizozemsku převládá oceánské podnebí. Roční úhrn srážek je poměrně vysoký, pohybuje se v rozmezí 750–850 mm. Velmi často se ve vnitrozemí objevují mlhy a často vane silný vítr. Na pobřeží často zuří bouře. Tyto bouře mohou způsobovat záplavy. Jen šest dní v roce je v Nizozemsku bezvětrno. Podnebí v Nizozemsku ovlivňuje také teplý Golfský proud v Atlantském oceánu. Díky němu jsou zimy relativně teplé, naopak léta příliš teplá nejsou.

Dlouholeté teplotní průměry v letech 19712000[2]
Led Úno Bře Dub Kvě Čer Čev Srp Zář Říj Lis Pro Roční průměr
Průměrná nejvyšší teplota 5,2 6,1 9,6 12,9 17,6 19,8 22,1 22,3 18,7 14,2 9,1 6,4 13,7
Průměrná nejnižší teplota 0,0 -0,1 2,0 3,5 7,5 10,2 12,5 12,0 9,6 6,5 3,2 1,3 5,7
Průměrná teplota (°C) 2,8 3,0 5,8 8,3 12,7 15,2 17,4 17,2 14,2 10,3 6,2 4,0 9,8
Průměrné srážky (mm) 67 48 65 45 62 72 70 58 72 77 81 77 793
Průměrný sluneční svit 52 79 114 158 204 187 196 192 133 106 60 44 1524

Geomorfologie[editovat | editovat zdroj]

Flóra a fauna[editovat | editovat zdroj]

Satelitní pohled na Nizozemí

Ve srovnání s prehistorickou dobou se silně snížil rozsah lesů (nyní necelých 9 % plochy Nizozemska) a bažin. Většina dubových a březových porostů na východě byla vysazena, stejně tak jako rozsáhlé jehličnaté a listnaté lesy na pahorcích v centrální oblasti Veluwe. Značnou část zemědělské půdy nyní zabírají komerční lesní pěstitelské školky.

Na severu tvoří zajímavý biogeografický komplex moře Waddenzee s pískovými lavicemi, waty a bažinami. Jedná se o nejvýznamnější watové (periodicky přílivem zaplavované a odlivem obnažované území) v západní Evropě, kde se vyskytuje řada druhů původních a stěhovavých ptáků, ryb a korýšů. Pobřežní duny pokrývá specifický travní porost helm a další tvrdé trávy, zatímco waty přitahují slanomilné rostliny, jako je slanorožec. Původní zvířenu představují oblasti polderů s vyskytujícími se vydrami.

Krajina[editovat | editovat zdroj]

Nizozemská krajina je většinou kulturní krajina, tedy vzniklá zásahy člověka do různých krajinných typů. Nejznámější nizozemské krajinné typy podle zeminy jsou: písečné duny, říční a přímořské jílové naplaveniny, rašeliniště, křídové útesy v Limburgu a poldery v provincii Flevoland.

V Nizozemsku je několik chráněných oblastí, zejména tam, kde je ještě les a vřesoviště a asi dvacet národních parků, z nichž nejznámější jsou: Oosterschelde v provincii Zeeland a Veluwezoom a De Hoge Veluwe v provincii Gelderland. Uprostřed konurbací Randstad, kterou tvoří čtyři velké aglomerace - Amsterdam, Haag, Rotterdam a Utrecht je založena čistě kulturní krajina, které se říká "Zelené srdce" (Het groene Hart).

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Nizozemci v oranžovém slaví v Amsterdamu Koninginnedag.

Nizozemsko mělo na konci roku 2009 16 515 057 obyvatel a s hustotou 397,7/km² patří mezi jedny z nejhustěji osídlených zemí v Evropě.[3] Skoro polovinu těchto obyvatel zahrnuje konurbace Randstad, kterou tvoří čtyři velké aglomerace Amsterdam, Haag, Rotterdam a Utrecht. Také v jiných provinciích: Severní Brabantsko, Limburg, Gelderland a Overijssel žije většina obyvatel ve větších městech. Vzhledem k této situaci má Nizozemsko velmi hustou síť železnic i dálnic.

Podle údajů nizozemského statistického úřadu (CBS) z 1. ledna 2005 žilo v Nizozemsku 80,9 % Nizozemců, 2,4 % Indonésanů, 2,4 % Němců, 2,2 % Turků, 2,0 % Surinámců, 1,9 % Marokánců, 0,8 % Antiliánů a 6,0 % jiných menšin.[3]

Ve srovnání se zbytkem Evropy rostl počet obyvatel v Nizozemsku velmi rychle: 3 miliony v roce 1850, 5 milionů v roce 1900, 10 milionů v roce 1950 a 16 milionů v roce 2000.[4]

Jazyk[editovat | editovat zdroj]

Hustota zalidnění v jednotlivých provinciích

Oficiální řečí v Nizozemsku je nizozemština a fríština. Obě řeči patří uvnitř indoevropské jazykové rodiny mezi západogermánské jazyky. Nizozemština je mimo Nizozemska také oficiální řečí v Belgii (Vlámsko) a mimo Evropu i v Surinamu a na nizozemských ostrovech v Karibiku (Aruba, Bonaire, Curaçao, Saba, Svatý Eustach, Svatý Martin). Někdy se používá také nepřesné označení holandština, které může označovat i dialekty provincií Severní a Jižní Holandsko. Vlámština je naproti tomu souhrnný název pro mluvenou nizozemštinu ve Vlámsku. Základem jazyka bylo hornofranské nářečí dolnoněmčina, ze kterého se tento jazyk vyvíjel již před 12. stol. V lexikologii i morfologii má hodně společných znaků s němčinou, liší se od ní zejména ve výslovnosti a pravopisu. Dolnoněmčina má v Nizozemsku mnoho oblastních nářečí: groningština, drentština, stellingwerfština, sallandština, twentština, veluwština a achterhoekština. Oblastním nářečím je i limburgština, kterým se hovoří v provincii Limburg. Zásluhou výuky jednoho i více cizích jazyků již na základních školách, mluví většina Nizozemců také anglicky, německy nebo francouzsky.

Počty hovořících:

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Podle současných údajů nizozemského centrálního statistického úřadu (Centraal Bureau voor de Statistiek - CBS)[10] se hlásilo v roce 2008 ke katolicismu 30 % obyvatel, k protestantismu 21 %, k jiným náboženstvím 10 % (z toho 5 % muslimů a 5 % hinduistů, buddhistů, židů a ostatních). Žádné náboženství neuvedlo v roce 2008 40 % obyvatel.[10]

Zastoupení církví v Nizozemsku v % podle CBS[10]
Rok Nizozemská
reformovaná
církev
Nizozemská
kalvinistická
církev
Reformovaná
církev
Římsko-
katolická
církev
Jiné
náboženství
Žádné
náboženství
1975 23 10 - 38 3 26
1980 21 9 - 38 5 26
1985 19 9 - 37 5 31
1990 17 8 - 33 5 38
1995 14 7 - 33 8 40
2000 14 7 - 32 8 41
2005 11 5 5 29 9 42
2006 9 4 5 30 9 43
2007 9 4 6 28 10 44
2008 10 4 7 30 10 40

Státní správa[editovat | editovat zdroj]

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Binnenhof v Haagu je centrum nizozemské politické scény

Nizozemsko je konstituční (dědičná) monarchie a státoprávně parlamentní demokracie. Hlavou státu je od roku 2013 král Vilém Alexandr. Král sdílí výkonnou moc s Radou ministrů prostřednictvím Státní rady, jejíž je ústavním předsedou, ale praktický vliv krále na exekutivu je velmi omezený. Předsedou Rady ministrů je Minister-president (premiér). Spolu s ostatními ministry a náměstky tvoří nizozemský kabinet a spolu s králem tvoří nizozemskou vládu. Binnenhof v Haagu je centrum nizozemské politické scény nepřetržitě již od 16. století a zároveň zde bydlí i nizozemský král.

Jako moderní konstituční monarchie a parlamentní demokracie je v Nizozemsku uznáván systém „trias politica“ neboli rozdělení moci do tří skupin:

  1. zákonodárná moc: Staten-Generaal — horní (75 mandátů) a dolní komora (150 mandátů) — vládakrál a ministři
  2. výkonná moc: Král a Rada ministrů s Radou státu (Raad van State) jako poradního orgánu
  3. soudní moc: soudci jsou jmenováni králem na celý život

Politické strany[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k pluralitnímu politickému systému a velkému množství politických stran se od osmnáctého století nepodařilo žádné politické straně získat v parlamentu absolutní většinu. Obecně lze říci, že na politické scéně dominují v Nizozemsku tři bloky: Křesťanskodemokratická výzva, Strana práce a Lidová strana pro svobodu a demokracii. V roce 2002 se stala velmi populární strana zavražděného politika Pima Fortuyna a v roce 2006 získala devět mandátu Strana pro svobodu kontroverzního politika Geerta Wilderse. V Nizozemsku, na rozdíl od Česka se do parlamentu může dostat prakticky každá strana, získá-li ve volbách do dolní komory potřebný počet voličů na základě tzv. volebního dělitele. Příklad výpočtu: 10.000.000 hlasů pro 150 mandátů dává volebního dělitele 66.667. V tomto případě získá každá strana za každých 66.667 hlasů 1 mandát. Nevýhodou tohoto systému je velké množství zbytkových hlasů, které jsou velmi složitým způsobem přidělovány největším stranám. Výhodou je, že nevznikají patové situace a že prakticky každá strana může mít zastoupení v parlamentu.

Název v nizozemštině Zkratka Vznik Název v češtině Počet Členů (2007)
  TK*     EK*     EP*  
Christen Democratisch Appèl CDA 1980 Křesťanskodemokratická výzva 41 21 5 69.200
Partij van de Arbeid PvdA 1946 Strana práce 33 14 3 59.327
Socialistische Partij SP 1971 Socialistická strana 25 12 2 50.238
Volkspartij voor Vrijheid en Democratie VVD 1948 Lidová strana pro svobodu a demokracii 22 14 3 36.832
Partij voor de Vrijheid PVV 2006 Strana pro svobodu 9 0 4 0
GroenLinks GL 1990 Zelená levice 7 4 3 21.901
ChristenUnie CU 2001 Křesťanská unie 6 4 2 27.683
Democraten 66 D66 1966 Demokraté 66 3 2 3 10.370
Staatkundig Gereformeerde Partij SGP 1918 Státně reformační strana 2 2 0 26.906
Partij voor de Dieren PvdD 2002 Strana pro zvířata 2 1 0 6.972
Onafhankelijke Senaatsfractie OSF 1995 Nezávislá senátní frakce 0 1 0 0
Nederland Transparant ET 2004 Nizozemsko transparentní 0 0 2 0

*TK = Tweede Kamer (Poslanecká sněmovna) *EK = Eerste Kamer (Senát) *EP = Europees parlament (Evropský palament 2009)

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Nizozemsko je rozděleno na dvanáct provincií:

Provincie Hlavní město Největší město Rozloha
(km²)
Obyvatelstvo Hustota
zalidnění
(ob./km²)
Drenthe Drenthe Assen Assen 2 641 &0000000000486197.000000486 197 184
Flevoland Flevoland Lelystad Almere 1 417 &0000000000374424.000000374 424 264
Frísko Frísko Leeuwarden Leeuwarden 3 341 &0000000000642209.000000642 209 192
Gelderland Gelderland Arnhem Nijmegen 4 971 &0000000001979059.0000001 979 059 398
Groningen Groningen Groningen Groningen 2 333 &0000000000573614.000000573 614 246
Jižní Holandsko Jižní Holandsko Den Haag Rotterdam 2 814 &0000000003455097.0000003 455 097 1228
Limburg Limburg Maastricht Maastricht 2 150 &0000000001127805.0000001 127 805 525
Overijssel Overijssel Zwolle Enschede 3 325 &0000000001116374.0000001 116 374 336
Severní Brabantsko Severní Brabantsko Den Bosch Eindhoven 4 916 &0000000002419042.0000002 419 042 492
Severní Holandsko Severní Holandsko Haarlem Amsterdam 2 671 &0000000002613070.0000002 613 070 978
Utrecht Utrecht Utrecht Utrecht 1 385 &0000000001190604.0000001 190 604 860
Zeeland Zeeland Middelburg Middelburg 1 787 &0000000000380497.000000380 497 213

Kromě provincií spadají pod Nizozemsko též 3 zvláštní správní obvody Bonaire, Saba a Svatý Eustach, pro které se používá společné pojmenování „Karibské Nizozemsko“.

Členství v mezinárodních organizacích[editovat | editovat zdroj]

a mnoho jiných.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

V Nizozemsku je povinná školní docházka od prvního dne v měsíci, kdy bylo dítěti pět let, až do konce školního roku, kdy mu bylo šestnáct let. Většina dětí ale dochází do základních škol již od jejich čtvrtého roku (tzv. přípravný rok). Ve školním roce, kdy bude dítěti sedmnáct let, je školní docházka jenom částečně povinná (minimálně dva dny v týdnu). Jedná-li se o odbornou školu, která je smluvně napojená na nějaký podnik, je docházka povinná jenom jeden den v týdnu, ostatní čtyři dny je placená praxe v podniku.

Výuka začíná v podstatě již ve školce od druhého roku dítěte. Potom začíná tzv. primární vzdělávání (od 6 do 13 let) a pokračuje sekundárním (12 až 20 let), které žáky připravuje podle jejich schopností na různé směry vyššího vzdělávání (středoškolské, vyšší odborné nebo univerzitní). V Nizozemsku je velké množství privátních i státních vyšších odborných škol, vysokých škol a universit (Nizozemské univerzity a vysoké školy). Nejstarší universitou v Nizozemsku je Universiteit Leiden založená v roce 1575 Vilémem I. Oranžským. V současnosti má tato univerzita devět fakult a v akademickém roce 2006/2007 na ní studovalo 17 630 studentů. O vysoké úrovni nizozemského systému vzdělávání svědčí nizozemští držitelé Nobelových cen.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Nizozemska.

Nizozemsko je jednou z nejbohatších zemí na světě a celosvětově vzato se řadí mezi dvacet největších ekonomik. Země je členem Eurozóny, platí se eurem. HDP se v současné době pohybuje okolo 38 600 USD na obyvatele. Hlavní obchodní partneři jsou Německo (25,2 %), Belgie (14,6 %), Francie (8,4 %), Spojené království Velké Británie a Severního Irska (8,9%) a Itálie (4,6%).[11] Základem nizozemského hospodářství je průmysl, obchod a doprava. Určitou roli hraje i zemědělství.

Energie[editovat | editovat zdroj]

Větrné mlýny východně od Rotterdamu

Nejdůležitější těžbou nerostné suroviny je těžba zemního plynu (Nizozemsko je v těžbě zemního plynu 6. na světě). Ten je určen především k výrobě elektrické energie, kterou vyrábějí tepelné elektrárny na zemní plyn, a na export. Kromě něj se těží ještě ropa, sůl kamenná, draselno-hořečnaté soli, vápenec, slín a keramická hlína.

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Zvláště zpracování ropy je velmi rozvinuté, největší rafinerie se nachází u Rotterdamu, dále je rozvinutý průmysl chemický, elektrostrojírenský (např. elektronika Phillips), potravinářský, sklářský, textilní, keramický, papírenský a hutnictví železa a hliníku.

Obchod[editovat | editovat zdroj]

Díky velmi výhodné poloze u moře se velmi dobře daří obchodu a dopravě, vždyť Nizozemsko se může chlubit přístavem Europort v Rotterdamu, který je nyní třetím největším na světě.

Zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Trh se sýry ve městě Gouda

V Nizozemsku je převaha nížin, je zde mírné vlhké podnebí a úrodné půdy, proto jsou zde předpoklady pro dobře rozvinuté zemědělství. Nizozemské zemědělství je vysoce rozvinuté, intenzivní, výkonné a mechanizované. Zaměstnává ale jen 3,7 % obyvatelstva. Pěstují se různé plodiny, nejvíce ale obilí, cukrová řepa, kukuřice a brambory. Živočišná výroba se na zemědělské produkci podílí celými 70 % a zaměřuje se především na chov skotu (mléčné výrobky → holandské sýry), drůbeže a prasat. Pěstování květin např. tulipány. Tulipán je národní rostlina Nizozemí.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Letecký pohled na část přístavu v Rotterdamu

Toto odvětví je pro Nizozemskou ekonomii velmi důležité, hlavně následující kategorie:[11]

  • silniční síť je se svojí délkou 136 827 km jednou z nejhustších v Evropě. Všechny silnice, včetně dálnic jsou bez mýtného a všechna vozidla musí platit silniční daň. Zatímco před 2. světovou válkou byly v ulicích nizozemských obcí v převaze koňské povozy a cyklisté, od konce války do začátku 70. let 20. století došlo v Nizozemí k růstu životní úrovně a tak rychlému vzestupu vlastnictví motorových vozidel, že územní plány některých měst počítaly v centrech s vytvářením parkovišť na úkor tamních budov.[12]
    • Typické pro Nizozemsko jsou speciální, od vozovky oddělené postranní pruhy pro cyklisty u většiny silnic první třídy a některých dálnic. Cyklostezky byly masivně budovány po období prvního ropného šoku v roce 1973, který revidoval výhledy motoristů, a po protestech obyvatel s neudržitelnou dopravní politikou s mnoha mrtvými cyklisty a chodci na silnicích.[12]
  • železniční doprava – železniční síť má celkovou délku 2896 km, z toho 2084 km elektrifikovaných.
  • lodní doprava je možná do přístavů na pobřeží Severního moře; Haarlem, Harlingen, IJmuiden, Rotterdam, Terneuzen, Vlissingen, ale i přes síť kanálů (6215 km) a řek Rýn, Máza a Šelda do některých měst ve vnitrozemí; Amsterdam, Delfzijl, Dordrecht, Eemshaven, Groningen, Maastricht a Utrecht i pro lodě nad 50 tun výtlaku, které spojují nizozemské přístavy s okolními zeměmi a umožňují proplutí až k Severnímu moři.
  • letecká doprava – největším mezinárodním letištěm v Nizozemsku je Schiphol. Větší letiště, hlavně pro mezinárodní nízkonákladovou a regionální dopravu, jsou v Eindhovenu a Haagu. Celkem bylo v Nizozemsku v roce 2009 27 letišť.
  • produktovody – v Nizozemsku je přes 3,816 km potrubí pro přepravu zemního plynu, 365 km potrubí pro přepravu ropy a 716 km potrubí pro přepravu ropných produktů.

Cestovní ruch[editovat | editovat zdroj]

Klíčovými destinacemi jsou Amsterdam a Den Haag. Mimo těchto dvou měst, která nabízejí rozsáhlé soubory historických památek, stojí za návštěvu městečka Severního Holandska jako Alkmaar nebo Eidam nabízející náhled do historie přípravy sýrů. Další turistickou atrakcí je Keukenhof - Zahrada Evropy. Je tu i drogová turistika,s cestováním do coffee shopů (=obchod s legální marihuanou)[13]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Umělci[editovat | editovat zdroj]

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Vědci a myslitelé[editovat | editovat zdroj]

Informatici[editovat | editovat zdroj]

Gastronomie[editovat | editovat zdroj]

Média[editovat | editovat zdroj]

Sport[editovat | editovat zdroj]

Životní prostředí[editovat | editovat zdroj]

Národní parky v Nizozemsku
Související informace naleznete také v článku Národní parky v Nizozemsku.

Vzhledem k velmi vysoké hustotě obyvatelstva (489/km² v roce 2009)[3] se Nizozemsko potýká s mnohými problémy související s ochranou životního prostředí. Již v roce 1875 byly uzákoněny základní principy ochrany životního prostředí, ale teprve v roce 1993 byl tento zákon novelizován a byla stanovena povinná oprávnění omezující možnosti znečištění.

Tento zákon byl formulován již od roku 1972 kdy vyšla správa římského klubu pod názvem Meze růstu, kde byl modelován vývoj hlavních globálních ukazatelů a vzájemně se ovlivňujících vztahů mezi nimi. V současnosti jsou prakticky všechny zákony související s ochranou životního prostředí sladěny s předpisy Evropské Unie. V Nizozemsku spadá ochrana životního prostředí pod ministerstvo VROM (Ministerie van Volkshuisvesting, Ruimtelijke Ordening en Milieubeheer)[14]

Od roku 2009 jsou zavedeny dvě tzv. "čisté oblasti" v Utrechtu a Eindhovenu. Do těchto oblastí mohou jezdit jenom kamiony, které mají zabudované filtrování sazí ve vyfukovém potrubí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. THE JOC TOP 50 WORLD CONTAINER PORTS [online]. Journal of Commerce, [cit. 2013-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Dlouholeté teplotní průměry [online]. Nizozemsko: Royal Netherlands Meteorological Institute (KNMI), 30.11.2009, rev. 30.11.2009, [cit. 2010-02-20]. Dostupné online. (nizozemsky) 
  3. a b c Population; key figures [online]. Nizozemsko: Centraal Bureau voor de statistiek, 30.11.2009, rev. 30.11.2009, [cit. 2010-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. LAHMEYER, Jan J. Historical demographical data of the whole country [online]. Anglie: Population statistics, 30.11.2009, rev. 30.11.2009, [cit. 2010-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Language in the Netherlands, Low Saxon [online]. Nizozemsko: Streektaal.net, 30.11.2009, rev. 30.11.2009, [cit. 2010-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Language in the Netherlands, Limburgish [online]. Nizozemsko: Streektaal.net, 30.11.2009, rev. 30.11.2009, [cit. 2010-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Language in the Netherlands, Frisian [online]. Nizozemsko: Streektaal.net, 30.11.2009, rev. 30.11.2009, [cit. 2010-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Language in the Netherlands, Brabantisch [online]. Nizozemsko: Streektaal.net, 30.11.2009, rev. 30.11.2009, [cit. 2010-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Language in the Netherlands, Zeelandic [online]. Nizozemsko: Streektaal.net, 30.11.2009, rev. 30.11.2009, [cit. 2010-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b c Participation in social activities [online]. Nizozemsko: Centraal Bureau voor de statistiek, 30.11.2009, rev. 30.11.2009, [cit. 2010-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b The World Factbook [online]. USA: Central Intelligence Agency (CIA), 30.11.2009, rev. 30.11.2009, [cit. 2010-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b How the Ducth got their cyclopaths
  13. Inbound and domestic tourism [online]. USA: Netherlands board of tourism & conventions (NBTC), 30.11.2009, rev. 30.11.2009, [cit. 2010-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Environment [online]. Nizozemsko: Ministry of housing, spatial planning and the environment, 30.11.2009, rev. 30.11.2009, [cit. 2010-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SKLENÁŘOVÁ, Sylva. Nizozemsko. Praha : Libri, 2006. ISBN 80-7277-310-0.  
  • HORST, Han van der. Dějiny Nizozemska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-487-4.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu