Vilém III. Oranžský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vilém III. a II.
král Anglie, Skotska a Irska
místokrál provincií Holandsko, Zéland, Utrecht, Gelderland a Overijssel
Vilém III. Oranžský
Doba vlády 13. února 16898. března 1702
Korunovace 11. dubna 1689
Narození 14. listopadu 1650
Binnehof, Haag
Úmrtí 8. března 1702
Kensingtonský palác, Londýn
Pochován Westminsterské opatství, Londýn
Předchůdce Jakub II. Stuart
Nástupce Anna Stuartovna
Královna Marie II. Stuartovna
Otec Vilém II. Oranžský
Matka Marie Henrietta Stuartovna, princezna Oranžská

Vilém III. Oranžský (14. listopadu 16508. března 1702) byl od roku 1672 místodržitelem provincií Holandsko, Zéland, Utrecht, Gelderland a Overijssel Republiky spojených nizozemských provincií. Od roku 1689 vládl spolu se svou manželkou (anglickou princeznou Marií II. Stuartovnou, dcerou anglického krále Jakuba II.) jako král Anglie, Irska (jako Vilém III.) a Skotska (jako Vilém II.). Tento trůn získal po slavné revoluci, ve které dosáhl vyhnání předchozího katolického krále Jakuba II., manželčina otce, do exilu.

Jako protestant se účastnil v několika válkách proti mocnému katolickému králi Francie Ludvíku XIV. Mnohými protestanty byl označován jako obránce jejich víry. I díky této pověsti byl schopen získat anglický trůn poté, co se mnozí vlivní dvořani obávali návratu katolicismu. Jeho vláda je počátkem přechodu od osobní vlády Stuartovců k vládě panovníků Hannoverské dynastie, která se vyznačovala větším mocenským vlivem parlamentu.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Vilém Oranžský byl jediným dítětem nizozemského místodržitele Viléma II. a jeho manželky Marie Henrietty Stuartovny, dcery anglického krále Karla I. Na svět přišel 14. listopadu 1650 v Haagu. Osm dní před tím, než se Vilém narodil, jeho otec zemřel, v pouhých 24 letech věku, na neštovice. Od roku 1695 strávil sedm let na Leidenské univerzitě, kde se mu dostalo formálního vzdělání, i když nikdy nebyl jejím studentem. V prosinci 1660 bylo rozhodnuto, že se má připravovat na budoucí státní funkci. Po smrti Vilémovy matky (jež rovněž, jako 29letá, zemřela na neštovice) se o jeho vzdělání začal starat i její bratr, anglický král Karel II.

Nizozemský místodržitel[editovat | editovat zdroj]

Rok 1672 byl pro Nizozemskou republiku katastrofální, protože probíhala francouzsko-nizozemská válka i anglo-nizozemská válka. I když byla anglofrancouzská flotila poražena, francouzská vojska pronikla do provincií Gelderland a Utrecht. Vilém se stáhl se zbytky svého vojska do Holandska. Ludvík XIV. se domníval, že válka je skončena a zahájil mírová jednání, která Vilém, 4. července jmenovaný místodržitelem, odmítl. 7. července bylo dokončeno napuštění vodních kanálů a postup francouzské armády byl zastaven.

Karel II. vznesl proti Vilémovu soupeři de Wittovi obvinění, jež se stalo záminkou pro anglický útok; de Witt byl zabit. Vilém poté dosadil do vysokých státních funkcí své spojence. Vilém pokračoval v boji proti Angličanům i Francouzům a spojil se se Španěly. Nizozemcům se podařilo provést několik úspěšných útoků na anglofrancouzskou flotilu a to přinutilo anglického krále k ukončení války. Francie se stahovala z nizozemského území (s výjimkou Maastrichtu) postupně.

V době války s Francií se Vilém snažil posílit svou pozici, a proto se oženil se svou sestřenicí Marií Stuartovnou, neteří Karla II. (dcerou jeho bratra Jakuba Stuarta, vévody z Yorku, pozdějšího krále Jakuba II.) Doufal, že se tak zvětší šance na jeho nástupnictví na anglický trůn a umožní mu to posílit pozici proti Francii. Svatba se konala 4. listopadu 1677; Marie krátce po svatbě otěhotněla, ale záhy potratila. Po nemoci roku 1678 již nikdy neotěhotněla.

Slavná revoluce[editovat | editovat zdroj]

Vilémova manželka Marie II. Stuartovna
Podrobnější informace naleznete v článku Slavná revoluce.

Po smrti Karla II. roku 1685 se stal králem jeho bratr Jakub a přijal jméno Jakub II. Jeho politika směřující k posílení královské moci a ke zrušení restrikcí namířených proti katolíkům vyvolávala od samého počátku všeobecnou nevoli.

Vilém zpočátku nechtěl vpadnout do Anglie, ale v dubnu 1688, když zjistil, že Francie je zaměstnána válkou proti Německu a Itálii, začal shromažďovat vojsko pro invazi. Byl si vědom možného odporu Angličanů proti cizímu vojsku, a proto trval na tom, aby byl významnými anglickými protestanty vyzván k příjezdu do země. V červnu se - po patnácti letech manželství - druhé Jakubově manželce (katolická princezna Marie Beatrice d´Este) narodil syn Jakub František, jenž v následnictví Vilémovu manželku odsunul na druhé místo.

Veřejné mínění v Anglii bylo rozzlobeno soudem se sedmi biskupy, kteří odmítli Jakubovu církevní politiku. 30. června, kdy byli biskupové obviněni, poslala skupina sedmi vlivných protestantů Vilémovi formální pozvání. Ten se se svou armádou čítající 11000 pěšáků a 4000 jezdců vylodil v jihozápadní Anglii 5. listopadu 1688. Podpora Jakuba poklesla, zvláště poté, co ho opustili všichni protestantští důstojníci a co Vilémovi vyslovili podporu vlivní šlechtici. Jakub vyslal své zástupce k Vilémovi, aby s ním vyjednávali, ale sám se připravoval na útěk. Byl v přístavu zadržen rybáři, ale podařilo se mu z Londýna uniknout. Vilém povolil jeho odjezd ze země, protože nechtěl, aby se stal pro katolíky mučedníkem.

13. února 1689 vydal parlament deklaraci práv, ve které uvedl, že v důsledku útěku Jakuba ze země je trůn volný. Vilém a jeho žena Marie se měli stát společně panovníky. Oba byli 11. dubna 1689 korunováni ve Westminsterském opatství. V den korunovace prohlásil skotský parlament Jakubovu vládu za ukončenou. Vilémovi a Marii byla nabídnuta skotská koruna, kterou přijali 11. května.

Bill of Rights[editovat | editovat zdroj]

Ludvík XIV. Vilémův dlouhodobý soupeř

Vilém podporoval vydání zákona o náboženské toleranci z roku 1689, který zajišťoval náboženskou svobodu pro některé protestantské nonkonformisty. Nicméně nebyl tak rozsáhlý, jak si Vilém představoval a stále omezoval svobodu katolické církve. V prosinci 1689 byl přijat jeden z nejdůležitějších ústavních zákonů v anglické historii – Bill of Rights. Tento zákon vycházel z předchozí deklarace práv a omezoval výsady panovníka. Mimo jiné uváděl, že panovník nesmí pozastavit platnost zákona schváleného parlamentem, vyhlásit nové daně bez souhlasu parlamentu, zakázat nošení zbraní protestantům, neúměrně odkládat volby do parlamentu, trestat poslance obou komor za projevy v parlamentních debatách, požadovat neúměrnou kauci nebo ukládat nepřiměřené tresty. Vilémovi se taková omezení nelíbila, ale do sporu s parlamentem nešel.

Zákon také řešil otázku nástupnictví. Pokud by zemřel jeden z královské dvojice, pokračoval by druhý z nich jako samostatný panovník. Dalším nástupcem byla jmenována Mariina sestra Anna Stuartovna. Do následnictví byly zahrnuty i případné Vilémovy děti. Katolíci nebo ti, kdo by s katolíkem uzavřeli sňatek, byli z následnictví vyloučeni.

Parlament[editovat | editovat zdroj]

I když byli Whigové Vilémovými spojenci, zpočátku preferoval vyvážený postoj mezi Whigy a Toryi. Vilém velmi spolupracoval s Georgem Savillem, který byl znám svým vyváženým politickým přístupem. Whigové měli parlamentní většinu, ale Vilém trval na vybalancovaném poměru sil ve vládě. Tato situace vedla k neefektivní práci vlády a Vilém byl nucen vyhlásit nové volby.

Po volbách začal Vilém preferovat spolupráci s Toryi. Ti ale odmítli podporovat Vilémovu snahu pokračovat ve válce s Francií. Důsledkem byl Vilémův odklon k frakci Whigů zvané Junto. Vláda Whigů ustavila Bank of England. Svolení k vytvoření banky vlastněné soukromými bankéři je Vilémovo nejdůležitější ekonomické rozhodnutí. Položilo základ ekonomickému vlivu Anglie v Nizozemsku v 18. století.

Nepokoje ve Skotsku a Irsku[editovat | editovat zdroj]

Vilémova socha před Kensingtonským palácem

I když měl Vilém podporu jako panovník v Anglii, musel vzdorovat velkému odporu ve Skotsku a Irsku. Skotští jakobité, kteří považovali Jakuba II. za legitimního krále, vyhráli bitvu u Kiliecrankie, ale asi o měsíc později byli poraženi. Vilémova pověst utrpěla po masakru v Glencoe, kde bylo zabito 78 Skotů, kteří odmítli přísahat věrnost Vilémovi a Marii. Na nátlak veřejnosti Vilém viníky tohoto krveprolití odvolal, ale stále zůstali v jeho oblibě.

V Irsku pokračovaly boje se vzbouřenci podporovanými Francií mnohem déle, a to i poté, co Jakub II. unikl ze země po porážce v bitvě u Boyne. Po porážce francouzské flotily u La Hogue podpora Francie Irsku ustala a nepokoje v zemi byly ukončeny mírovou dohodou.

Pozdní období[editovat | editovat zdroj]

Marie zemřela na neštovice roku 1694 a Vilémova popularita v době, kdy vládl sám, a to i když konvertoval k anglikanismu, klesala. Po uzavření mírové dohody s Francií roku 1697 uznal Ludvík XIV. Viléma jako anglického panovníka a přislíbil nepodporovat Jakuba II. v jeho pokusech nastoupit na anglický trůn.

Manželství s Marií nepřineslo žádné potomky a Vilém nejevil snahu znovu se oženit. Mariině sestře Anně se narodilo několik dětí, ale všechny zemřely ještě v dětství až na jediného syna, Viléma, vévodu z Gloucesteru. Jeho smrt roku 1700 znamenala, že jediným možným nástupcem podle Bill of Rights zůstala princezna Anna. Obavy z možného návratu potomků Jakuba II. přimělo parlament k vydání zákona (Act of Settlement 1701), kterým byla další nástupkyni určena vzdálená příbuzná Žofie Hannoverská a její protestantští potomci, pokud by Anna zemřela bez potomků a Vilém by se neoženil.

Roku 1702 Vilém zemřel na zápal plic, komplikaci, která následovala po jeho pádu z koně při lovu. Byl pohřben ve Westminsterském opatství vedle své manželky.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku William III of England na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOVÁŘ, Martin. Z anglických dějin 17. století. Anglie za vlády Viléma III. Oranžského. Historický obzor, 1996, 7 (3/4), s. 56-63.
  • KOVÁŘ, Martin. Z anglických dějin 17.století. Anglie za vlády Viléma III. Oranžského. Historický obzor, 1996, 7 (7/8), s. 157-161.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Předchůdce:
Vilém II. Oranžský
Znak z doby nástupu Oranžský kníže
16501702
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jan Vilém Friso
Fridrich I. Pruský
Předchůdce:
Marie II.
Znak z doby nástupu Anglický král
Vilém III.
16891702
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Anna Stuartovna
Předchůdce:
Marie II.
Znak z doby nástupu Skotský král
Vilém II.
16891702
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Anna Stuartovna
Předchůdce:
Marie II.
Znak z doby nástupu Irský král
Vilém III.
16891702
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Anna Stuartovna