Vilém I. Oranžský

Vilém I. Oranžský v mládí

Princ Vilém I. Oranžský (nizozemsky Willem van Oranje, Willem de Zwijger, 24. dubna 1533 – 10. července 1584), zvaný též Vilém Mlčenlivý, byl význačný představitel a organizátor nizozemské revoluce, národně osvobozeneckého boje Nizozemců proti španělskému režimu, který vyústil ve formální uznání nezávislosti nizozemských provincií v roce 1648 v rámci vestfálského míru. R. 1559 byl Vilém Oranžský jmenován místodržitelem nizozemských provincií Holand, Zéland, Utrecht, západní Frísko, Voorn a Briel. Nizozemský lid si prince Viléma zvolil za svého vůdce v boji proti španělské despocii. Stalo se tak na dordrechtském shromáždění v červenci 1572. Roku 1584, kdy byl Vilém Oranžský prohlášen i formálně hlavou Spojených provincií nizozemských (s titulem "hraběte holandského"), ho v Delftu zavraždil francouzský katolický fanatik Balthasar Gérard. Jeho osobu opěvuje nizozemská hymna, jíž latinská forma jeho jména (Wilhelmus) dala název.

Mládí

Vilém byl nejstarším synem Viléma hraběte Nassavského. Po strýci René de Chalon, princi oranžském, zdědil rozsáhlý majetek burgundského feudálního rodu. Panství se rozprostírala ve Francii, Nizozemí a Německu. Ceněnou součástí burgundského dědictví bylo knížectví Orange na jihovýchodě Francie (tvořila je 3 větší města a asi 500 vesnic, dvorů a zámků). Državy Reného de Chalon dále představovala panství ve svobodném hrabství burgundském (Franche-Comté) a bohatá panství a výnosné statky v Nizozemí (v Brabantsku, ve Flandrech, v Hennegavsku, v severních provinciích Holand, Zéland a Utrecht).

Příslušníci rodu hrabat nassavsko-dillenburských se brzy po Lutherově vystoupení stali stoupenci reformace. Na rodném Dillenburgu strávil Vilém prvních 11 let svého života. V rodinném prostředí luterské zbožnosti a kázni byl Vilém veden k ctnosti a získával základní vzdělání. Protože podle platných zákonů se dědicem po oranžském princi mohl stát pouze katolík, byla na základě rozhodnutí císaře Karla V. Vilémovi určena od jeho 12 let výchova v přísně katolickém duchu odděleně od luterského rodinného prostředí. Vilém byl vychováván nejprve v Bredě (od jara 1545), později v Bruselu.

Vilém I. Oranžský

Boj za svobodné Nizozemí

Vilém Holandsko opustil na jaře roku 1567, kdy napětí mezi holandskou šlechtou a španělským králem Filipem II. zesílilo natolik, že se král rozhodl rozbouřené provincie donutit k poslušnosti násilím. 14. 4. 1568 složil Vilém na zámku Dillenburg slavný slib delegaci Nizozemců, že je podpoří v jejich boji za svobodu. Následně sestavil vojsko a vydal se do boje. Několik jeho válečných výprav proti španělskému vojsku ztroskotalo. V roce 1572 přešel Vilém Oranžský u Duisburgu Rýn a se svou armádou zahájil konečný boj za nezávislost severního Nizozemí. V následujících letech bojoval proti španělským vojskům, reorganizoval vojska severních provincií a snažil se zabránit rozdělení země. Přijal hodnost místodržitele Spojených nizozemských provincií. Jeho plány na udržení jednoty země však byly zmařeny. Pro Nizozemce se Vilém Oranžský stal symbolem hrdinství a obětavosti. Nazývali ho dokonce otcem vlasti. Byl skutečně neobyčejnou osobností.

Rodinný život

Vilémovou první manželkou byla Anna van Buren, která zemřela v mladém věku po třech porodech. V roce 1561 se Vilém oženil podruhé a jeho manželkou se stala luteránka Anna Saská, neteř kurfiřta Augusta Saského a vnučka lantkraběte Hellboy. Manželství nebylo příliš šťastné, jelikož Vilém byl často na cestách a později na bitevním poli. Anna tedy svého manžela nakonec opustila a usadila se v Kolíně nad Rýnem, kde svůj tamní pobyt financovala rozprodáváním zděděných šperků. V Kolíně nad Rýnem se seznámila s advokátem Dr. Janem Rubensem (ten se stal později otcem slavného malíře P. P. Rubense), který se pro Annu snažil získat další finanční prostředky u jejích příbuzných v Hesensku. Pracovní vztah Anny Oranžské a ženatého doktora Rubense, otce šesti dětí, přerostl ve vztah milenecký a 22. srpna 1571 porodila Anna nemanželskou dceru. V té době už byla kněžna Anna v domácím vězení na zámku Siegen a Rubens se ocitl ve vyšetřovací vazbě, kde se ke svému otcovství přiznal. Anně byly všechny její děti odebrány, včetně dítěte nemanželského. Jan Rubens byl odsouzen k peněžitému trestu a musel se na pět let usadit se svou rodinou v Siegenu. Zde se manželům Rubensovým narodil 28. července 1577 syn Peter Paul Rubens. Anna Oranžská byla uvězněna na hradě Beilstein a Vilém Oranžský se s ní dal rozvést. V Nizozemí se pak roku 1575 znovu oženil, a to s Charlottou Bourbonskou, jeptiškou, která uprchla z kláštera a stejně jako Vilém přestoupila ke kalvinismu. Rozvedená Anna se vrátila zpět do rodného Saska, kde v roce 1577 zemřela a byla pochována v Míšni. Počtvrté se Vilém Oranžský oženil v roce 1583 s Louisou de Coligny.

V roce 1584 prince Viléma I. Oranžského zavraždil fanatický stoupenec katolického Španělska Balthasar Gérard v Delftu. V tamním Oude Kerk (Starém kostele) byl Vilém pohřben do patrové hrobky s baldachýnem a ležící portrétní figurou na tumbě.

Manželství a potomci

Vilém I. Oranžský byl čtyřikrát ženat.

Poprvé se oženil 6. července roku 1551 s Annou van Buren (1533-1558). Z manželství vzešly tři děti:

• hraběnka Marie von Nassau (1553-1555), zemřela jako dítě,
• Filip Vilém, princ Oranžský (1554-1618) (manželka Eleanora de Condé), žil téměř 30 let ve Španělsku jako rukojmí,
• hraběnka Marie von Nassau (1556-1616), (manželka hrabětě Filipa zu Hohenlohe-Neuenstein);

25. srpna 1561 se oženil podruhé, a to s Annou Saskou (1544-1577), jedinou dcerou a dědičkou saského kurfiřta Mořice Saského. Z manželství, jež bylo v roce 1571 anulováno, vzešly čtyři děti:

• hraběnka Anna von Nassau (1563-1588), manželka hraběte Viléma Ludvíka von Nassau-Dillenburg,
• hrabě Mořic August Filip von Nassau (1564-1566),
• Mořic Oranžský, princ Oranžský (1567-1625),
• hraběnka Emilie von Nassau (1569-1629), manželka vévody Manuela Portugalského, syna portugalského krále Antonia I.;

24. dubna 1575 se oženil potřetí, a to s Šarlotou de Bourbon (1546-1582), dcerou Ludvíka III. de Montpensier Z manželství se narodilo šest dcer:

• Luisa Juliana Oranžská (1576-1644), manželka Fridricha IV. Falckého,
• Alžběta (1577-1642), manželka Jindřicha de La Tour d'Auvergne,
• Kateřina(1578-1648), manželka hraběte Filipa Ludvíka II von Hanau-Münzenberg,
• Šarlota Flandrina (1579-1640), od roku 1593 řeholnice,
• Šarlota Brabantina (1580-1631), manželka Claude, prince de Thouars,
• Emilie Antverpiana (1581-1657), manželka Fridricha Kazimíra Wittelsbacha;

24. dubna 1583 se oženil počtvrté, a to s Luisou de Coligny (1555-1620), dcerou slavného admirála Coligny, vůdce francouzských hugenotů. Pár měl jediného syna:

• Frederik Hendrik Oranžský, princ Oranžský, hrabě Nassau (1584–1647). Byl otcem Viléma II. Oranžského a dědečkem Viléma III. Oranžského.

Literatura

• ŠINDELÁŘ, Bedřich. Vilém Oranžský. Praha : Svoboda, 1968.  
• ŠUSTA, Josef. Vilém Oranžský. In Tvůrcové dějin III. Praha : [s. n.], 1935.

Externí odkazy

• http://thepeerage.com/p11320.htm#i113193