Mořic Saský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mořic
saský kurfiřt
Ve zbroji o Lucase Cranacha ml.
Doba vlády 24. duben 15479. červenec 1553
(kurfiřt)
Tituly vévoda, později kurfiřt saský
míšeňský markrabě
Narození 21. březen 1521
Freiberg
Úmrtí 9. červenec 1553
Sievershausen
Pochován katedrála ve Freibergu
Předchůdce Jan Fridrich I.
Nástupce August
Manželky Agnes Hessenská
Potomci Anna Saská
Rod Wettinové
Otec Jindřich V. Saský
Matka Kateřina

Mořic Saský (21. března 15219. července 1553) byl saský vévoda z albertinské větve Wettinů. Přesto, že se hlásil k luteránskému náboženství, pomohl katolickému císaři Karlu V. k vítězství ve šmalkaldské válce a stal se tak saským kurfiřtem namísto Jana Fridricha I.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mořic byl synem vévody Jindřicha. Po smrti otce (1541), s nímž se ostatně dobře nesnášel, spojil ve svých rukou země jeho i svého strýce Jiřího. Dvacetiletý vévoda byl vyznáním sice protestant, ale v jeho srdci nebylo už toho čistého náboženského zápalu dvacátých let. Ctižádostivost, touha po moci, vliv jeho drážďanských rádců a osobní antipatie k hlavě šmalkaldského spolku, kurfiřtu saskému, ho vedly k přátelství s Habsburky.

V letech 15411543 se s Habsburky účastnil bojů proti Turkům a Francii, při čemž si získal jisté renomé. Viděl jasně, že nesvorné protestantské hnutí, odkázané samo na sebe, neodolá habsburské moci, proto v březnu 1545 přišel s návrhem, aby protestanti ne zbraní, ale smírným jednáním a vzájemnými ústupky snažili se o jakýsi modus vivendi obou náboženství. V protestantských kruzích byla nedůvěra k Mořicovi už tehdy silně zakořeněna a jeho plán byl proto odmítnut.

Odmítnutí jen zvětšilo propast, která dělila Mořice od protestantů. Mořic tím úžeji přilnul k císaři, odkud se mohl jedině dočkat podpory, hlavně ve svých snahách o sekularizaci některých saských biskupství. Když se Karel V. odhodlal proti šmalkaldskému spolku zakročit brannou mocí, Mořic zprvu nechtěl proti souvěrcům bojovat. Jeho neutralita měla však též svou cenu a Mořic chtěl i jí využít. Jeho osobní přítomnost na řezenském sněmu vedla ke smlouvě z 19. června 1546, jíž za neutralitu a podmínečné uznání svrchovanosti tridentského koncilu slíbeno Mořicovi fojtství nad Magdeburkem.

Ale když se potom Ferdinand chystal z Čech vtrhnouti do zemí kurfiřta saského, Mořic, obávaje se, aby tak země a wettinská kurfiřtská hodnost nepřišly do cizích rukou, počal na podzim jednat s Ferdinandem. Na osobní schůzi obou vládců v Praze (v říjnu 1546) přislíbil Mořic činné účastenství proti kurfiřtu saskému, ponechá-li se mu vše, čeho dobude. 27. října přenesl za to císař kurfiřtskou hodnost na Mořice. Ještě koncem října vtrhl Mořic do území kurfiřtova a v krátkém čase zmocnil se ho skoro úplně, ale za měsíc musel na celé čáře ustoupit před přispěchavším kurfiřtem a nechat mu na pospas i své vlastní země. Na jeho zoufalé prosby konečně počátkem roku 1547 přitáhl sám císař a v bitvě u Mühlberka zničil saské vojsko (24. dubna). Zajatý kurfiřt byl přinucen tzv. wittenberskou kapitulací (19. května) zříci se hodnosti kurfiřtské, kterou potom na sněmu augšpurském obdařen Mořic (24. února 1548).

Renesanční památník v Drážďanech, zachycující dočasné předání moci Mořicem svému bratru Augustovi na dobu jeho nepřítomnosti

Do téže doby se už datuje počátek jeho rozkolu s císařem. Mořic neuznal interimum, za to si zjednal separátní upravení náboženské otázky tzv. lipským interimem (v červenci 1548). Dlouhé věznění jeho tchána Filipa Hessenského proti Mořicovu slibu, který mu kdysi zaručil osobní bezpečnost, podráždilo Mořice a vehnalo konečně do náručí Francie. V říjnu 1551 na Friedewalde v Hessensku učinil ještě s několika protestanty spolek s Francií, jež za přiznání některých míst na levém břehu Rýna (Mety, Toul, Verdun a Cambrai) slíbila peněžité subsidie. Na jaře roku násl. počala se válka, 10. května nastal památný pochod přes Alpy. 19. května stál Mořic jen dva dny cesty od Inšpruku, odkud nemocný císař za bouřlivé noci uprchl do Korutan. Následovalo jednání v Pasově, jež se 2. srpna končí známou pasovskou smlouvou, která znamená vítězství protestantů.

Mořic ještě téhož roku bojoval proti Turkům v Uhrách. Po návratu domů nenastala mu doba pokojná. Postavil se proti markraběti Albrechtu Kulmbašskému, který s rotami nekázaných vojáků rušil říšský mír. Bitva u Sievershausenu 9. července 1553 zničila sice úplně roty markraběte, ale Mořic v ní utrpěl smrtelné poranění, jemuž dva dny poté podlehl.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Tento článek obsahuje text (volné dílo) z hesla „Moric, kurfiršt saský“ Ottova slovníku naučného , jehož autorem je Jaroslav Fikrle.
Předchůdce Mořic Saský Nástupce
Jindřich saský vévoda
1541–1547
Jan Fridrich I.
Jan Fridrich I. saský kurfiřt
1547–1553
August