Nasavští

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dynastie Nasavských
Arms Nassau.png
Znak Nasavska a Nasavských během 13. století
Země Nizozemsko, Lucembursko
Nasavsko, Belgie
Tituly Nizozemský král
Lucemburský velkovévoda
Holandský místodržitel
vévoda Limburgský
vévoda Nassavský
hrabě Nasavsko-Weilburský
hrabě Nasavský
Zakladatel Dudo-Hendrik Laurenburský
Rok založení cca. 1060
Konec vlády stále u vlády
1912 – vymření po meči
Poslední vládce Šarlota Lucemburská
Současná hlava Henri, lucemburský velkovévoda
Větve rodu

Dynastie Nasavských (Nizozemsky: de Nassau) nebo jen Nasavští (někdy Nassavští) je vládnoucí dynastie v Nizozemsku a v Lucembursku (v letech 1815–1890 byli nizozemští králové z Oranžsko-nasavské dynastie i lucemburskými velkovévody (Nizozemsko a Lucembursko byly spojeny personální unií), od roku 1890 vládne Lucembursku vedlejší linie rodu, a to konkrétně větev Nassavsko-Weilburská (Nassau-Weilburg)). Rod je původem z německého Nassavska, podle kterého nese jméno a kde nejdříve jeho příslušníci vládli jako hrabata později jako vévodové. Později se rod rozdělil syny nassavského hraběte Hendrika II. na Ottonskou a Walramskou linii, z nichž později vznikly větvě jako;Nassau-Weilburg, Nassau-Dillenburg, Oranje-Nassau, Nassau-Siegen a další.

Nejslavnější členové rodu je např. vůdce holandského povstání za nezávislost proti španělským Habsburkům Vilém I. Oranžský, jeho pravnuk Vilém III. Oranžský který se stal na přelomu 17. a 18. století anglickým králem, první nizozemský král Vilém I. Nizozemský nebo bývalá královna Beatrix. Po genealogické stránce je dynastie Nassavských v hlavních liniích vymřelá, ale nizozemská resp. lucemburská ústava označují rod Orange-Nassau resp. de Nassau jako vládnoucí.

Původní linie rodu[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Nasavsko.

Zakladatele rodu je považován laurenburský hrabě Dudo-Oldřich. ten sídlil na hradě Laurenburg, který se nachází několik kilometrů od Nassau na horním toku řeky Lahn. Jeho syn Robert I. nechal postavit v Nassau hrad přibližně roku 1125 a sám se nazýval "hrabětem z Nassau". Titul nasavského hraběte byl potvrzen až roku 1159 tj. pět let po smrti Roberta I. V tomto roku se taky stal hrad Nassau sídlem vládnoucího rodu a ten po něm získal jméno. Robertův syn Robert syn Walram I. (1154–1198) byl první panovník, který se již poprávu nazýval "hrabětem z Nassau".

Znak Nasavského hrabství

Během 12. století získal rod území Herborner Mark, Kalenberger Zent, Heimau (Löhnberg) a "Panství Westerwald". Na konci 12. století získaly Nasavští rovněž Wiesbaden.

Mapa Nasavského hrabství (1547)

Hrabě Jindřich II. získal Weilburg. Po jeho smrti v roce 1255 si jeho synové rozdělili území takže, starší Walram II. získal především hrabství Nassau-Weilburg, zatímco mladší Otto I. získal hrabství Nassau-Siegen a Nassau-Dillenburg (od 1328). Walram se stal zakladatelem starší linie a Otto naopak mladší linie.

Walramská linie[editovat | editovat zdroj]

Walramská linie byla založena jako starší linie rodu hrabětem Walramem II., který získal hrabství Nassau-Weilburg, při dělení rodového území. Jeho syn (také hrabě nasavský) Adolf se stal v roce 1292 římsko-německým králem, i když do té doby byl prakticky bezvýznamným říšským „knížetem“. Walramská linie obdržela vládu nad hrabstvím Merenberským v roce 1328 a Saarbrückenským v roce 1353.

Walramská linie zahrnuje tyto větve:

  • Nassau-Weilburg
    • Nassau-Wiesbaden-Idstein
    • Nassau-Saarbrücken
  • Nassau-Usingen

Hrabata Wiesbadenští, Idsteinští, a Weilburští (1255–1344)[editovat | editovat zdroj]

Hrabata Nasavsko-Weilburská (1344–1816)[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Nasavsko-Weilbursko a Dynastie Nassau-Weilburg.
Mapa Nassavka-Weilburska v roce 1789

Hrabata Nasavsko-Weilburská (1344–1688)[editovat | editovat zdroj]

Větev Nassavsko-Weilburská (Nassau-Weilburg)

Okněžná hrabata Nasavsko-Weilburská (1688–1816)[editovat | editovat zdroj]

Znak Nasavsko-Weilburského hrabství

Větev Nassavsko-Weilburská (Nassau-Weilburg)

Vévodové Nasavští (1816–1866)[editovat | editovat zdroj]

Znak Nasavského vévodství
Podrobnější informace naleznete v článku Nasavské vévodství.

Větev Nassavsko-Weilburská (Nassau-Weilburg)

V roce 1806 (přesněji 17. července) se zbylá nasavská hrabství Nasavsko-Usingen a Nasavsko-Weilburg připojila k Rýnskému spolku. Pod tlakem od Napoleona byly následně 30. srpna 1806 obě hrabství sloučena do jednotného Nasavského vévodství. Po dohodě bývalých hrabat resp. vévody Fridricha Augusta Nasavsko-Usingenského a jeho bratrance prince Fridricha Viléma Nasavsko-Weilburského, bylo ustanoveno že Fridrich August se stane vévodou a jelikož neměl dědice tak vévodství získá právě Fridrich Vilém, ten ale náhle zemřel 9. ledna 1816 při pádu ze schodů jen dva týdny před jeho bratrancem. Nasavské vévodství tak v roce 1816 zdědil jeho syn Vilém a po dlouhé době bylo opět jednotné a podstatně rozšířené.

V roce 1815 vstoupilo Nasavsko jako ostatní německé státy do Německého spolku.

V roce 1866 bylo Nassavské vévodství jako spojenec Rakouského císařství anektováno Pruskema, protože prusko-rakouskou válku probíhající roku 1866 Rakousko prohrálo. Vévoda Adolf byl zbaven trůnu a vévodství se stalo součástí Pruska resp. pruského království jako provincie Hesensko-Nasavsko. Vévoda Adolf sice přišel o faktickou vládu v Nasavsku (titul mu ale zůstal) a roce získal (či zdědil) velkovévodství Lucemburské.

Lucemburští velkovévodové (od 1890)[editovat | editovat zdroj]

Znak lucemburských velkovévodů, z dynastie Nasavsko-weilburské
Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Lucemburska.

Větev Nassavsko-Weilburská (Nassau-Weilburg)

Lucembursko bylo v roce 1815 na Vídeňském kongresu povýšeno na velkovévodství a stalo se nezávislou zemí v personální unii s Nizozemským královstvím a členem Německého spolku. Od roku 1867 bylo Lucembursko plně nezávislou a neutrální zemí v personální unii s Nizozemským královstvím. Po smrti nizozemského krále (a lucemburského velkovévody) Viléma III. v roce 1890, nastoupila v Nizozemsku jako královna jeho jediná dcera Vilemína. Lucemburská ústava a rodinný pakt dynastie Nasavských však nepřipouštěla vládu ženám, pokud žili další mužští členové rodu schopní vlády a to podle polo-salického práva. A tak se v roce 1890, v rámci ústavy, dynastické dohody a také přičiněním vládnoucích kruhů (s vidinou obohacení), stal lucemburským velkovévodou Adolf, bývalý Nasavský vévoda a synovec krále Viléma III. Velkovévoda Adolf vládl Lucembursku až do své smrti roku 1905. Jeho potomci vládnou Lucembursku dodnes.[1]

Současný velkovévoda Henri I.

Po jeho smrti se stal velkovévodou jeho syn Vilém IV., který vládl v letech 19051912, jelikož neměl syna a jediným dalším mužským dědicem v dynastii byl Georg, hrabě Merenberský, jeho bratranec. Ten byl ale z morganatického manželství a tak velkovévoda Vilém v roce 1907 prohlásil hrabata Merenberské jako morganatické potomky jeho strýce jako nedynastické a tudíž nemohli zdědit vládu v zemi. Dědicem trůnu se tak stala Vilémova nejstarší dcera Marie-Adéla, které po něm v roce 1912 nastoupila na trůn a stala se tak první lucemburskou panovnicí. V roce 1919 byla donucena abdikovat kvůli svému příznivému postoji k Německu a na trůn nastoupila její sestra Šarlota.

I když i větev Nassavsko-Weilburská v mužské linii vymřela (r. 1912) a v současnosti vládne de facto dynastie Bourbon-Parma, je stále v Lucembursku de jure vládnoucí dynastie Nassau-Weilburg resp. Nassau.

Dědic:

Hrabata Nasavsko-Wiesbadensko-Idsteinští (1344–1775)[editovat | editovat zdroj]

Větev Nassavsko-Weilbursko-Wiesbadensko-Idsteinská (Nassau-Wiesbaden-Idstein)

  • 1344–1370: Adolf I of Nassau-Wiesbaden-Idstein
  • 1370–after 1386: Gerlach
  • 1370–1393: Walram II
  • 1393–1426: Adolf II
  • 1426–1480: Johann
  • 1480–1511: Adolf III
  • 1511–1558: Philipp I
  • 1558–1566: Philipp II, Count of Nassau-Idstein
  • 1566–1568: Balthasar, Count of Nassau-Idstein
  • 1568–1596: Johann Ludwig I
  • 1596–1599: Johann Philipp
  • 1596–1605: Johann Ludwig II
  • 1605–1625: Ludwig II
  • 1629–1677: Johann, Count of Nassau-Idstein, and (from 1651) in Wiesbaden, Sonnenberg, Wehen, Burg-Schwalbach and Lahr
  • 1677–1721: Georg August Samuel, Prince of Nassau-Saarbrücken-Idstein (1688–1721)
  • 1721–1728: Friedrich Ludwig, Count of Nassau-Ottweiler (1680–1728), and in Rixingen (1703-28), and in Wiesbaden, Idstein, etc (1721-28)
  • 1721–1723: Karl Ludwig
  • 1735–1775: Karl

Hrabata Nasavsko-Saarbrückenští (1429–1799)[editovat | editovat zdroj]

Větev Nassavsko-Weilbursko-Saarbrückenská (Nassau-Saarbrücken)

  • 1429–1472: Jan II.
  • 1472–1545: Jan Ludvík I.
  • 1545–1554: Filip II.
  • 1559–1602: Filip IV.
  • 1602–1625: Ludvík II., Count of Nassau-Saarbrücken and Ottweiler
  • 1629–1640: Vilém Ludvík, Count of Nassau-Saarbrücken and Ottweiler
  • 1640–1642: Kraft
  • 1640–1690: Jan Ludvík, Count of Nassau-Saarbrücken and (1659–80) in Ottweiler, Jungenheim, and Wцllstein
  • 1659–1677: Gustav Adolf
  • 1677–1713: Ludvík Kraft
  • 1713–1723: Karel Ludvík
  • 1735–1768: Vilém Jindřich
  • 1768–1794: Ludvík
  • 1794–1799: Heinrich Ludvík

Hrabata Nasavsko-Usingenští (1659–1816)[editovat | editovat zdroj]

Větev Nassavsko-Usingenská (Nassau-Usingen)

Linie vymřela roku 1816 hrabětem (a zároveň nasavským vévodou) Fridrichem Augustem.

Ottonská linie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dynastie Oranžsko-Nasavská.

Ottonská linie byla založena jako mladší linie rodu hrabětem ¨Ottou I., který získal hrabství Nassau-Siegen a Nassau-Dillenburg, při dělení rodového území.

Ottonská linie zahrnuje tyto větve:

  • Nassau-Siegen, Dillenburg, Beilstein
    • Nassau-Dillenburg
      • Nassau-Siegen
      • Nassau-Dietz
      • Orange-Nassau-Dietz
    • Orange-Nassau
    • Nassau-Beilstein
    • Nassau-Hadamar

Holandští místodržitelé (1581–1795)[editovat | editovat zdroj]

Znak Spojených provincií nizozemských
Související informace naleznete také v článcích Spojené provincie nizozemské a Holandští místodržitelé.

Větev Oranžsko-Nassavská (Oranje-Nassau)

V roce 1581 po Nizozemské revoluci vznikla nezávislá Republika spojených nizozemských provincií, kdy se 7 severních nizozemských provincií spojilo a prohlásilo republikou, nezávislou na Španělsku. V jejím čele povětšinou stály místodržitelé (stathouder). Většinou právě z dynastie Oranžsko-Nasavské, která se stala postupně vládnoucí (funkce zpočátku nebyla dědičná).

Vlajka Spojených provincií nizozemských

Vilém I. Oranžský jeden z vůdců nizozemské revoluce se stal prvním generálním místodržitelem republiky spojených provincií nizozemských. Pocházel z rodu hrabat nasavských resp. větve Nassau-dilenburg, roku 1544 zdědil Oranžské knížectví v jižní Francii (princ oranžský). Byl důvěrník Karla V., od roku 1555 člen státní rady v Bruselu. V roce 1564 se postavil do čela opozice nizozemských stavů proti politice španělského krále Filipa II. V roce 1567 přestoupil k protestantské víře a stal se vůdcem vojenského odboje nizozemských stavů proti Španělsku. Vytrvalým bojem proti Španělům si získal značnou popularitu. V 70. letech 16. století ovládl postupně velkou část Nizozemí, v roce 1572 byl zvolen místodržícím v Hollandu a Zeelandu, v roce 1577 Brabantu. Roku 1579 se zcela rozešel se Španělskem, byl iniciátorem vytvoření utrechtské unie a od roku 1581 faktickým vládcem Spojených provincií nizozemských.

Holandský místodržitel Vilém III. Oranžský se v roce 1689 spolu se svou ženou Marií Stuartovnou anglický, skotským a irským králem.

Větev Oranžsko-Nassavsko-Dietzská (Oranje-Nassau-Dietz)

V roce 1795 bylo území obsazeno Francií a místodržitel odešel se svým synem do exilu. A právě syn posledního místodržícího, Vilém se stal roku 1815 dědičným nizozemským králem.

Nizozemští králové(ny) (od 1815)[editovat | editovat zdroj]

Znak nizozemského království

Větev Oranžsko-Nassavsko-Dietzská (Oranje-Nassau-Dietz)

Po napoleonských válkách bylo vytvořeno na Vídeňském kongresu v roce 1815 Spojené království Nizozemské. Vzniklo spojením bývalého Rakouského Nizozemí (území Jižního Nizozemí, dnešní Belgie) a bývalých Spojených nizozemských provincií (území Severního Nizozemí, dnešní Nizozemsko). Jeho králem se stal Vilém I. z dynastie Oranžsko-nasavské, syn posledního holandského místodržícího Viléma V. Oranžského. Nizozemské království bylo v personální unii s Lucemburským velkovévodstvím.

současný nizozemský král Vilém Alexandr

V roce 1830 se ale odrhly jižní provincie a vytvořily Belgii. Personální unie Nizozemska a Lucemburska skončila v roce 1890, kdy zemřel král Vilém III. a Lucembursko zdědil nasavský vévoda Adolf zatímco nizozemskou královnou se stala Vilémova dcera Vilemína.[2]

Po abdikaci královny Vilemíny nastoupila na trůn její jediná dcera Juliána z dynastie Meklenburských a po abdikaci královny Juliány nastoupila její dcera Beatrix z dynastie Lippe, ale během jejich vlády se název rodu nezměnil a oficiálně vládne Nizozemsku stále dynastie Oranžsko-Nasavská.

Dědic:

Lucemburští velkovévodové (1815–1890)[editovat | editovat zdroj]

Znak lucemburského velkovévodství resp. velkovévodů z dynastie Oranžsko-nasavské

Větev Oranžsko-Nassavsko-Dietzská (Oranje-Nassau-Dietz)

Lucembursko bylo v roce 1815 na Vídeňském kongresu povýšeno na velkovévodství a stalo se nezávislou zemí v personální unii s Nizozemským královstvím. Po smrti nizozemského krále (a lucemburského velkovévody) Viléma III. v roce 1890, nastoupila v nizozemsku jako královna jeho jediná dcera Vilemína. Lucemburská ústava a rodinný pakt dynastie Nasavských však nepřipouštěla vládu ženám, pokud žili další mužství členové rodu schopní vlády a to podle polo-salického práva. A tak se v roce 1890, v rámci ústavy, dynastické dohody a také přičiněním vládnoucích kruhů (s vidinou obohacení), stal lucemburským vévodou Adolf bývalý Nasavský vévoda a synovec krále Viléma III.

Nevládnoucí členky rodu[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku House of Nassau na anglické Wikipedii.

  1. Dějiny Německa – Helmut Müller, Karlem Friedrichem Kriegerem, Hannou Vollrath, redakce Meyers Lexikon; Nakladatelství Lidové noviny, 2004, edice: Dějiny států, ISBN 80-7106-188-3
  2. Dějiny Nizozemska – Han van der Horst, překl. Jana Pellarová, Petra Schürová; Nakladatelství Lidové noviny, 2005, edice: Dějiny států, ISBN 80-7106-487-4

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dějiny Německa – Helmut Müller, Karlem Friedrichem Kriegerem, Hannou Vollrath, redakce Meyers Lexikon; Nakladatelství Lidové noviny, 2004, edice: Dějiny států, ISBN 80-7106-188-3
  • Dějiny Nizozemska – Han van der Horst, překl. Jana Pellarová, Petra Schürová; Nakladatelství Libri, 2006l, edice: Dějiny států, ISBN 80-7106-487-4
  • Nizozemsko – stručná historie států – Sylva Sklenářová; Nakladatelství Lidové noviny, 2005, edice: Stručná historie států;, ISBN 80-7277-310-0

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce Nasavští Nástupce
republika nizozemským královská dynastie
od 1815
-
Habsburkové (jako vévodové) lucemburská velkovévodská dynastie
od 1815
Bourbon-Parma
- nasavská vládnoucí dynastie
11591866
Prusko