Šarlota Lucemburská
Šarlota Lucemburská (lucembursky Charlotte Adelgonde Elisabeth Marie Wilhelmine vu Lëtzebuerg 23. ledna 1896, zámek Berg – 9. července 1985, zámek Fischbach) byla druhou dcerou velkovévody Viléma IV. Lucemburského a Marie Anny Portugalské.
Její starší sestra, velkovévodkyně Marie-Adléta, byla 14. ledna 1919 přinucena k abdikaci. Šarlota nastoupila na její místo a musela se potýkat s revolučními náladami. V referendu 28. září 1919 se 77,8 % voličů vyjádřilo pro zachování monarchie, nová ústava však výrazně omezila pravomoci hlavy státu. Na rozdíl od své sestry se Šarlota rozhodla příliš se nevměšovat do politických záležitostí.
Obsah |
[editovat] Rodina
6. listopadu 1919 se Šarlota provdala za svého vzdáleného bratrance Felixe Bourbonsko-Parmského, bratra císařovny Zity. (Jejich společným pradědečkem byl portugalský král Miguel). Šarlota a Felix měli šest dětí – Jeana (* 1921), Alžbětu (1922 - 2011), Marii Adlétu (1924-2007), Marii Gabrielu (* 1925), Karla (1927-1977) a Alix (* 1929).
[editovat] Druhá světová válka
Po německé okupaci Lucemburska 10. května 1940 uprchla Šarlota i s rodinou přes Francii, Portugalsko a USA do Kanady a nakonec do Londýna. V letech 1940-1944 se přes rozhlasové vysílání BBC stala symbolem lucemburské nezávislosti. Do vlasti se vrátila 14. dubna 1945.
[editovat] Abdikace a smrt
12. listopadu 1964 abdikovala ve prospěch svého syna Jeana. Zemřela 9. července 1985 na rakovinu a byla pohřbena ve vévodské kryptě lucemburské katedrály Notre-Dame.
[editovat] Reference
- V tomto článku jsou použity překlady textů z článků Charlotte, Grand Duchess of Luxembourg na anglické Wikipedii a Charlotte (Luxemburg) na německé Wikipedii.
| Předchůdce: Marie-Adléta Lucemburská |
 |
Lucemburský velkovévoda 1919–1964 |
|
Nástupce: Jean Lucemburský |
