Vilém V. Oranžský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vilém V. Oranžský

Vilém V. Oranžský nebo Vilém V. Batávský , holandsky Willem V van Oranje-Nassau nebo Willem V Batavus, (8. března 1748 v Haagu - 9. dubna 1806 v Brunšviku) byl poslední nizozemský místodržitel v letech 1751-1795.

Narodil se v Haagu jako syn Viléma IV. Oranžského a jeho ženy Anny Hannoverské, anglické královské princezny (Princess Royal), nejstarší dcery anglického krále Jiřího II. Měl sotva tři roky, když jeho otec v roce 1751 zemřel. Vilém zdědil místodržitelský úřad po dosažení 18 let věku, v roce 1766, do té doby jeho jménem vládly postupně tři regentky - nejprve do své smrti jeho matka Anna (1751-1759), později do své smrti jeho babička Marie Luisa Hesensko-Kasselská (1759- 1765) a poté jeho starší sestra Karolína (od roku 1765); v letech 1759 to 1766 byl spoluregentem Ludwig Ernst von Brunswick-Lüneburg-Bevern, osobní rádce do října 1784.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

Vilém V. Oranžský a jeho žena Vilemína Pruská se svými třemi dětmi.

V roce 1767 se Vilém oženil s pruskou princeznou Vilemínou, sestrou pruského krále Fridricha Viléma II. Vilém V. a Vilemína měli pět dětí, z nichž však první zemřelo den po porodu a třetí se narodilo jako mrtvé.

  • nepojmenovaný syn (23.-24. březen 1769)
  • Frederica Louisa Wilhelmina (28. listopadu 1770 – 15. října 1819), manžel Karel van Brunswijk-Wolfenbüttel,
  • nepojmenovaný syn (narozen mrtvý 6. srpna 1771)
  • Willem Frederik (24. srpna 1772 – 12. prosince 1843), nizozemský král Vilém I.
  • Willem George Frederik(15. února 1774 - 6. ledna 1799)

Vilém V. měl i nemanželského syna, Karla Oranžského, známého též jako Karel Batávský (1767-1808).

Vláda[editovat | editovat zdroj]

V době americké války o nezávislost Nizozemsko zachovávalo neutralitu. Vilém V. stojící na čele proanglické frakce z parlamentu blokoval proamerické a později i profrancouzské snahy o zatažení do války. Nakonec po mnhoha politických jednáních a pod tlakem diplomatů amerických i francouzských Sjednocené provincie nový stát, Spojené státy, v roce 1782 uznaly.

Po čtyřech letech byli Nizozemci přemoženi a zubožený národ byl s vládou Viléma V. stále více nespokojen. Skupina mladých revolucionářů, nazývajících se Patrioti, stále panovníka provokovala. Vilém svůj dvůr přestěhoval do Geldern, provincie vzdálené od politického centra státu, ale tím jeho činnost v tomto směru skončila. Proti přesunu silně protestovala jeho žena Vilemína, která se chtěla vrátit do Haagu, byla však zadržena v Goejanverwellesluis a musela se vrátit do Geldern. Pro Vilemínu i jejího bratra to byla nesmírná potupa. Fridrich Vilém II. vyslal vojsko proti disidentům; Patrioti prchli do Francie, kam se dostali právě ve vypjaté době počátku Velké francouzské revoluce, když byl svržen s trůnu král Ludvík XVI.

Podporováni Francií se Patrioti v roce 1795 vrátili z Paříže bojovat ve vlasti. Vilém V. musel prchnout a ukrýt se v Anglii. Jako poslední z nizozemských místodržitelů zemřel ve vyhnanství, v Brunšviku v Německu.

V roce 1813 se do Nizozemska vrátil jeho syn Vilém VI. a jako Vilém I. byl korunován králem nizozemské monarchie (nebyl však prvním nizozemským králem - tím byl Ludvík Bonaparte (1778-1846), který vládl v letech 1806-1810).

Tělo Viléma V. se vrátilo do vlasti až po sto padesáti letech - 29. dubna 1958 bylo pochováno do hrobky nizozemské královské rodiny v Nieuwe Kerk v Delftu.

Vilém V. byl 568. rytířem Podvazkového řádu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wilhelm V Orański na polské Wikipedii. Kategorie William V, Prince of Orange ve Wikimedia Commons