Padova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Padova
Palazzo della Ragione
Palazzo della Ragione
Padova – znak
znak
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 12 m n. m.
stát: Itálie Itálie
oblast: Benátsko
provincie: Padova
Padova
Red pog.png
Padova
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 92 km²
počet obyvatel: 212 500 (2008)
hustota zalidnění: 2310 obyv. / km²
správa
oficiální web: http://www.comune.padova.it
telefonní předvolba: + 49
PSČ: 35100

Padova (také Padua, v benátštině Pàdoa, latinsky Patavium) je severoitalské město v oblasti Benátsko, na řece Bacchiglione, propojené kanály s řekou Brenta. Je hlavním městem provincie Padova. Žije zde 212 500 obyvatel, v celé aglomeraci pak 440 000.

Ve městě sídlí slavná Padovská univerzita, jedna z nejstarších na světě. Dochovalo se zde velké množství uměleckých a kulturních památek, které však stěží přilákají tolik turistů jako 30 km vzdálené Benátky. Padova je důležitým ekonomickým centrem oblasti a jedním z nejdůležitějších logistických a dopravních uzlů celé Itálie.

Padova je také poutní místo, „město svatého Antonína“, slavného portugalského františkána, který zde zemřel roku 1231 a následujícího roku byl svatořečen.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Padova - antické Patavium - patří mezi nejstarší severoitalská města, podle legendy byla založena Aeneovými Trójany. Patavia se ve starověku stala bohatým hospodářsky rozvinutým městem, centrem obchodu a zpracování vlny. Roku 59. př.n.l. se tu narodil slavný římský historik Titus Livius. Na přelomu 3. a 4.století byli její obyvatelé již křesťany. První období rozkvětu města skončilo roku 452, byla Patavia zničena Huny. Počátkem 7. století zničili město Langobardi a v 9. století Maďaři.

Z těchto ran se Padova dlouho vzpamatovávala, ale ve 12. století došlo k jejímu novému rozkvětu. Roku 1164 se jako první severoitalské město vymanila ze závislosti na císařské moci Štaufů, získala vlastní samosprávu a stala se svobodným městem. Politicky stála většinou na straně guelfů. V roce 1237 se tu však k moci dostala císařská strana v čele s Ezzelinem III. da Romano a pro Padovu nastalo nepříznivé období.

Ve 13. a 14. století tu došlo k významnému kulturnímu a duchovnímu rozkvětu. Roku 1222 byla založena padovská univerzita, druhá nejstarší v Itálii, v letech 12301231 tu působil proslulý minoritský kazatel Antonín z Padovy, nad jehož hrobem byla ve 2.polovině 13.století vystavěna nádherná bazilika Il Santo. Kolem roku 1300 se v Padově sešli slavný básník Dante Alighieri, který zde možná studoval na univerzitě, a neméně slavný malíř Giotto di Bondone, kterého pověřil zdejší vážený občas Enrico Scrovegni výzdobou rodinné kaple.

V renesanci byla Padova jedním z hlavních center humanismu a vědy – působil zde např. Galileo Galilei a na zdejší univerzitě (založené 1222) studoval práva mj. první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic,český světec Jan Nepomucký, později např. Mikuláš Kusánský. Rozmachu kulturního věhlasu pomohlo nastolení vlády rodiny da Carrara, ke kterému došlo s benátskou pomocí roku 1337. Noví vládcové se ukázali jako štědří mecenáši umění a v Padově vznikl jeden z nejstarších orlojů vůbec. V letech 14051797 ovládaly Padovu přímo Benátky, poté připadla Rakousku a roku 1867 se stala součástí sjednocené Itálie. Za 2. světové války (1944) byla Padova těžce poškozena bombardováním.

Kultura a pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Bazilika svatého Antonína (Basilica del Santo)[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Bazilika svatého Antonína
Bazilika sv. Antonína od severu

Jako mnoho italských měst je i Padova bohatá na stavební a umělecké památky. Patrně nejznámější je poutní bazilika svatého Antonína (místními zvaná Il Santo), jeden z největších chrámů v Itálii, jehož stavba začala 1238, sedm let po světcově smrti. Cihlová stavba se sedmi kupolemi a dvěma štíhlými věžemi prozrazuje benátský a byzantský vliv a nese architektonické prvky románské i gotické. Přilehlý františkánský klášter má čtyři rajské dvory, tři z nich sloužily poutníkům a jsou i dnes volně přístupné . Na náměstí před bazilikou stojí bronzová jezdecká socha od Donatella, kterou Padova roku 1447 věnovalo Erasmu di Narni, kondotiérovi a veliteli místní domobrany, přezdívanému Gattamelata („mazaná kočka“).

Dóm a Palazzo della Ragione[editovat | editovat zdroj]

Palazzo della Ragione, zasedací síň

V centru města, původně obehnaném částečně dochovanými hradbami, stojí středověký soudní palác, Palazzo della Ragione nebo Il Salone, z obou stran obestavěný renesančními galeriemi. Zasedací síň v horním patře je 81,5 m dlouhá, 27 m široká a 24 m vysoká, stěny jsou pokryty freskami z 15. století. Na sousedním náměstí degli Signori je na věži orloj z počátku 15. století, zhruba současný s pražským.

Na dalším náměstí v blízkosti je barokní dóm s nedokončenou fasádou a před ním malé baptisterium, jehož celé vnitřní stěny včetně kupole jsou pokryty freskami z poloviny 14. století. Mezi četnými dalšími paláci vyniká historické sídlo university v paláci Bo.

Kaple Scrovegni (Cappella degli Scrovegni)[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Kaple Scrovegni
Giottova malba v Cappella degli Scrovegni

Cappella degli Scrovegni (zvaná též dell'Arena) je velmi cennou památkou. Byla postavena roku 1303 jako součást později (1808) zaniklého paláce. Její výzdobou byl pověřen Giotto, který zde v letech 13041306 namaloval soubor 38 výjevů ze života Krista a Panny Marie, doprovázený obrazem Posledního soudu a alegoriemi Ctností a Neřestí. Sochu Marie mezi anděly na hlavním oltáři vytvořil Giovanni Pisano.

Prato della Valle[editovat | editovat zdroj]

Eliptický kanál na náměstí Prato della Valle

Mezi další zajímavosti patří náměstí Prato della Valle s eliptickým kanálem a sochami 84 slavných Padovanů a studentů zdejší univerzity; pochází z konce 18. století a náleží k největším na světě (s 88 620 m² je o něco větší než Karlovo náměstí v Praze).

Santa Giustina[editovat | editovat zdroj]

V jihovýchodním rohu náměstí stojí opatství sv. Justýny s částí ostatků Evangelisty Lukáše (zbytek ostatků uložen v Praze) a apoštola Matěje. Pochází z let 15141587. Mučednickou smrt světice svaté Justýny připomíná Veronesův obraz na hlavním oltáři.

Botanická zahrada[editovat | editovat zdroj]

V Padově se nachází nejstarší botanická zahrada na světě, která sloužila lékařské fakultě místní univerzity a v témže místě funguje od roku 1545. Od roku 1997 je součástí Světového dědictví.

Další zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V Padově se také odehrává Shakespearova komedie Zkrocení zlé ženy.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Po staletí byla Padova spíše kulturním a vzdělanostním centrem. Dnes je zde zastoupena především strojírenská a potravinářská výroba, významná je zdejší produkce umělých vláken.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Translohr – Padovská „tramvaj“

Padova je křižovatkou dálnic A4 a A13 a především jedním z největších železničních uzlů Itálie. Vedou odtud 4 dvoukolejné elektrifikované železniční tratě: ve směru na (1) Benátky (Mestre), (2) Bolognu, (3) Vicenzu, Veronu a Milán a (4) Castelfranco Veneto.

V minulosti (1937–70) zde byla v provozu trolejbusová doprava. Nyní městskou hromadnou dopravu zajišťuje kromě autobusů také hybridní systém Translohr s jedinou kolejí, prozatím na jedné lince spojující nádraží, centrum a jih města.

Městské čtvrti[editovat | editovat zdroj]

  • Arcella
  • Centrum
  • Guizza
  • Madonna Pellegrina
  • Mandria
  • Montà
  • Ponte di Brenta
  • Pontevigodarzere

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel

Osobnosti města[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • K. Baedeker, Northern Italy. Leipzig 1910, str. 330-339.
  • Ottův slovník naučný, heslo Padova. Sv. 19, str. 16.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • Slovníkové heslo Padova ve Wikislovníku