Zadar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zadar
Zadar
Zadar.jpg
Zadar – znak
znak
Zadar – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 0 m n. m.
Župa: Zadarská župa
Zadar
Red pog.png
Zadar
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 194 km²
počet obyvatel: 75 062 (2011)
hustota zalidnění: 387 obyv. / km²
etnické složení: Chorvati 93 %
správa
starosta: Božidar Kalmeta
oficiální web: http://www.grad-zadar.hr
telefonní předvolba: (+385) 023
PSČ: 23 000
označení vozidel: ZD

Zadar (italsky Zara; dalmatsky Jadera) je město v chorvatské Dalmácii, na pobřeží Jaderského moře, 200 km jižně od Záhřebu. V roce 2011 zde žilo přes 75 000 obyvatel a je pátým největším chorvatským městem. Je správním centrem stejnojmenné župy.

Jméno[editovat | editovat zdroj]

V nejstarších dobách se město nazývalo Iader (nijak nesouvisí se jménem moře), později latinsky Diadora (Konstantin VII. Porfyrogennetos jej uvádí ve svém díle De Administrando Imperio, možná šlo o chybu v přepisu Di iadora). Druhé -a- ve slově Zadar je pohyblivé, takže správné skloňování je do Zadru, v Zadru atp. Použití tvaru Zadaru je však v češtině též přípustné.

Patronem města je svatý Chrysogon (Krševan). Podle legendy byl Krševan křesťanský mučedník. Jak rytíř císaře Diokleciána přijal křesťanství. Císař jej dal uvěznit a později stít a hodit do moře. Tělo bylo z moře vytaženo, zázračně spojeno s hlavou a přeneseno do Zadaru. Zde se po přímluvách k němu stalo několik zázraků a v roce 1632 ochránil město od moru. Vděční obyvatelé mu v kostele sv. Krševana v roce 1701 dali vybudovat velký oltář.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Starověk a raný středověk[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Donáta z 9. století

Už v době 9. století př. n. l. byl dnešní Zadar osídlen ilyrským kmenem Liburnů. V dobách těsně před přelomem našeho letopočtu Zadar připadl do správy Římské říše, kde však měl svojí autonomii. Po pádu západořímské říše se stal centrem Dalmátské provincie ve Východořímské (Byzantské) říši a sídlem jejího správce. Po vpádu Slovanů do Dalmácie přetrval Zadar pod správou Byzance a stal se jedním z center zbývající latinské populace (Slované potomkům římských měšťanů v Dalmácii říkali Latini).

Mezi Uhrami a Benátkami[editovat | editovat zdroj]

Byzantská říše v oblasti postupně ztrácela vliv a o strategicky významné město usilovala Benátská republika. Než dosáhla natrvalo svého cíle, město se osamostatnilo a na začátku 11. století sem pronikli Chorvati, kteří Zadar s přestávkami ovládali. Později, ve 12. století, válčil Zadar častokrát s Benátkami, po několika útocích ale prohrál a byl vypleněn vojsky Benátek a čtvrté křížové výpravy (1202). Následovalo několik povstání, ale stejně došlo k připojení Zadaru pod uherskou vládu. Ladislav I. Neapolský, neapolský král a titulární uherský král (z rodu Anjouvců) vzdal své pomyslné nároky na Dalmácii i Zadar, který několik let fakticky držel, Benátkám. Město bylo 31. července 1409 prodáno za velmi malou sumu 100 000 dukátů. Benátkám pak Zadar podléhal následující čtyři století. Nová benátská vláda zrušila městu jeho autonomii, což vedlo ke stagnaci.

Pod vládou Habsburků[editovat | editovat zdroj]

Po pádu Benátské republiky roku 1797 připadl Zadar campoformijským mírem spolu s celou Dalmácií pod vládu Habsburské říše (od r. 1804 Rakouské císařství). Ale už r. 1809 se Rakousko muselo města vzdát ve prospěch napoleonské Francie. Napoleon Zadar začlenil pod nově vytvořené Ilyrské provincie, v jejichž rámci zůstal až do roku 1816. Celá Dalmácie byla Vídeňským kongresem vrácena Rakousku, které tu utvořilo korunní zemi Dalmatské království. Jeho hlavním městem se stal právě Zadar. Dalmácie zůstala korunní zemí Rakouska (a po roce 1867 Rakouska-Uherska, v jehož rámci spadala do Předlitavska) až do konce 1. světové války. Disponovala zemskou samosprávou, jejímž nejvyšším orgánem byl Dalmatský zemský sněm.

20. století[editovat | editovat zdroj]

Po první světové válce se roku 1920 Zadar, už předtím obsazený italskou armádou, stal podle Rapallské smlouvy součástí Itálie, jež okolo něj zřídila enklávu (104 km²). Město, z téměř tří čtvrtin italskojazyčné, pak po celé meziválečné období tvořilo důležitou oporu italské moci na Jadranu. Za druhé světové války byl Zadar jako důležitá fašistická pevnost mnohokrát bombardován britským a americkým letectvem. Po osvobození roku 1944 byl v rámci Chorvatska začleněn do Jugoslávie; Italové byli povětšinou vyhnáni a město bylo znovu osídleno Chorvaty z vnitrozemí. Po válce se stalo město turistickým centrem. To však trvalo jen do balkánských válek v roce 1991, kdy bylo ostřelováno Jugoslávskou lidovou armádou, která jej dva roky obléhala.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Katedrála sv. Anastázie

Historická část města leží na poloostrově, který je od pevniny oddělen Zadarským kanálem. V Zadaru jsou pozůstatky z dob římské vlády, jsou to hlavně části opevnění, z nichž však byla většina zbořena za dob rakouské nadvlády. Také se zachovalo římské fórum, chrám a bazilika a mnoho kostelů a klášterů ze středověku.

  • Pevninská brána (Kopnena vrata, Porta Terraferma) je součástí bývalého opevnění a hlavní vstupní branou do historické části města. Ještě v 19. století byla jedinou vstupní branou do města. V renesančním slohu ji v roce 1543 vystavěl architekt Michele Sanmicheli (1484–1559). Má dva malé postranní vchody pro pěší a jeden velký uprostřed. Nad ním je zobrazen svatý Krševan na koni, kterého má město i ve znaku. Ještě výše je zobrazen okřídlený lev svatého Marka, symbol Benátské republiky. Brána byla vybavena padacím mostem, který byl zrušen v roce 1875.
  • Náměstí pěti studní (Trg pet bunara). Náměstí z roku 1574 bylo vybudováno nad velkou nádrží pro sběr vody. Voda se vytahovala přes pět osmihranných studní, po kterých náměstí dostalo i název. Nachází se zde i několik historických budov jako Městská strážnice (Gradska straža) z 16. století, Městská lodžie (Gradska Loža) a radnice u roku 1936. V areálu radnice se dochoval starochorvatský kostelík sv. Vavřince (Sveti Lovre) z 11. století.
  • Kostel sv. Donáta (Crkva Sv. Donata), dříve kostel sv. Trojice z 9. století je nejcennější předrománskou památkou v Chorvatsku a symbolem města. Je vysoký 27 a široký 22 metrů. Podle legendy byl vystavěn zadarským biskupem Donátem a v 15. století mu byl také zasvěcen. Díky dobré akustice zde od roku 1960 pravidelně probíhá Mezinárodní festival středověké a renesanční hudby Hudební večery ve svatém Donátu (Glazbene večeri u sv. Donatu).
  • Katedrála sv. Anastázie ze Sirmia (katedrala sv. Stošije) je sídlem zadarského arcibiskupství a největším chrámem v Dalmácii. Byla vystavěna v románském slohu ve 12. a 13. století na místě starší baziliky ze 4.–5. století. Původně byla zasvěcena sv. Petrovi, za biskupa Donáta se patronkou kostela stala sv. Anastázie ze Sirmia. Donát získal od císaře Nikeforoa její ostatky. Ty umístil do sarkofágu, který je v katedrále dodnes. V roce 1177 katedrálu navštívil papež Alexandr III. a 9. června 2003 na jedné ze svých posledních zahraničních návštěv i papež Jan Pavel II.
  • Kostel sv. Simeona (Crkva Svetog Šime). V kostele je umístěn relikviář svatého Simeona. Sarkofág ze 14. století zobrazuje výjevy ze Simeonovy legendy. Je z pozlaceného stříbra a váží 250 kg.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Město leží poblíž dálnice A1 ze Záhřebu do Dubrovníku. V roce 1966 byla vybudována železnice do Kninu, který leží na železniční trati ze Záhřebu do Splitu. Z přístavu jezdí trajekt do italské Ancony. Mezinárodní letiště leží asi 14 km východně od města u obce Zemunik.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Zadar ve Wikimedia Commons