Pozemní mina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
letecká submunice PTAB2,5kg
Varování před minovým polem na Golanských výšinách na syrských hranicích.
Americký voják při čištění zaminované oblasti ve Fallúdži v Iráku.

Mina je vojenská zbraň sloužící k pasivnímu vyřazování nepřátelských sil. Mina funguje na principu tlakového snímače, který se zapne, když na ni oběť stoupne nebo vjede (snímače jsou vyráběny na různé hmotnosti např. protitanková mina sepne nad 25 kg a nášlapná nad 5 kg). Tlakem aktivuje roznětku, která odpálí umístěnou nálož. Výbuch je směřován vzhůru do míst, kde se nachází cíl. Miny jsou instalovány pod povrch země, čímž se zmenšuje její šance na odhalení.

Miny se často umísťují do souvislých oblastí jako uměle vytvořené zátarasy, či pasti proti postupujícím jednotkám. Těmto souvislým plochám říkáme minová pole.

Nášlapná mina se většinou odpaluje tlakem, ale dají se využít i další způsoby jako seismický otřes, optočlánky, dotek, pohyb, přetrhnutí nebo vytrhnutí jistícího lanka, časováním atd.

První miny byly využívány již v první světové válce, ale jejich efektivnost byla nedostatečná, a tak se začaly vyvíjet silnější a smrtelnější varianty.

Proti minám bylo vynalezeno několik protiopatření, které mají chránit jednotky. Jedním z nich je minohledačka, což je přístroj reagující na kov v zemi. Dalším je například umístění speciálních nástaveb na obrněnce. Často se využívá speciálně navržená konstrukce, která se přidělá před obrněnce. Na jejím začátku je několik silných řetězů, které se otáčí kolem středu a prudkými údery mlátí do zemského povrchu, čímž zvyšují tlak a přivádějí minu k výbuchu.

Rozdělení podle použití[editovat | editovat zdroj]

  • protipěchotní miny - jsou často navrhovány tak, aby nezabily svoji oběť, ale aby pouze těžce zranily cíl. (Ten se stává zátěží pro jeho spolubojovníky a pro technické zázemí v týlu. Následná rekonvalescence zaměstnává více lidí a stojí více zdrojů, než pohřeb vojáka. Protipěchotní miny většinou vážně poškozují spodní končetiny, které častokrát nezbývá než amputovat). Moderní miny byly navrhovány tak, že po spuštění vyskočily až 150 cm nad zem, kde došlo k výbuchu. Jednalo se o mnohem účinnější zbraň zabírající větší plochu. Obdržely přezdívku skákající Jack nebo skákavá Betty, avšak mnohem poetičtěji zní český název pro tento typ min - "paštika" - neboť většina těchto vyskakujících min je obdobného tvaru a velikosti jako konzervy s touto masovou pochutinou. Mezi prvními byly tyto "skákající miny" vyráběny v Německu za II. sv. války a byly označovány jako Schrapnel-Minen nebo též S-Minen, s iniciací pomocí drátu položeného např. přes střeženou cestu. Dodnes je možné tyto miny najít např. ve známém Dukelském průsmyku, který nikdy nebyl kompletně vyčištěn od munice a min.
  • protitankové miny - jsou mnohem větší a silnější než miny protipěchotní. Jsou určeny k vyřazování těžké techniky nepřítele. Nálož je dostatečně silná na zničení lehkých vozidel, či na vyřazení pásů u obrněných pásových vozidel. Případně se dají využít i na zničení tanků při speciální instalaci (oblíbený způsob v Palestině, kde je mina zahrabána pod vrstvu asfaltu s další výbušninou. Výbuch je schopen prorazit spodní pancéřování obrněnce a tím ho vyřadit z provozu).

Miny jsou zbraní, která po zahrabání do země funguje i po několika letech, takže se stávají hrozbou po skončení vojenského konfliktu (i během něho) civilnímu obyvatelstvu. Často se stává, že minová pole nejsou označena a nikterak se neprojevují, čímž jsou nebezpečná. Každoročně je mnoho tisíců lidí zabito či zraněno vlivem pozemních min.

Většina zemí podepsala smlouvu o nešíření pozemních min a o jejich zákazu výroby a používání (včetně ČR). Ale největší výrobci (a uživatelé) nášlapných min dohodu nepodepsali (USA, Čína, Rusko atd.)

Voják s detektorem kovů hledající nevybuchlou munici