Dalmatština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dalmatština
Rozšíření: pobřežní oblasti dnešního Chorvatska a Černé hory

Počet mluvčích:

mrtvý jazyk

Klasifikace:

Písmo: Latinka
Postavení
Regulátor: není stanoven
Úřední jazyk: není úředním
Kódy
ISO 639-1: není
---
roa (B) roa (T)
SIL: DLM
Wikipedie
není

Dalmatština[1] nebo dalmátština[2] je východorománský jazyk, jímž mluvilo romanizované obyvatelstvo části západního Balkánu, zejména v dnešních městech Zadar (dalmatsky Jadera), Trogir (Tragur), Split (Spalatro), Dubrovnik (Raugia) a Kotor (Cattaro) a na blízkých ostrovech Krk (Vikla), Cres (Crepsa) a Rab (Arba). V rámci východorománských jazyků byla dalmatština bližší italštině než rumunštině. V této oblasti sídlili kromě dalmatsky hovořícího obyvatelstva také dalmatští Italové a Slované, jejichž jazyk (chorvatština) dalmatštinu postupně vytlačoval. Např. v Dubrovniku k tomu došlo v 16. století. Posledním, kdo tento jazyk ještě ovládal, byl rodák z ostrova Krk Tuone Udaina († 10. 6. 1898[3]), jemuž se podle jeho povolání přezdívalo „Barbur“ (dalmatsky „holič“). Na rozdíl od istrorumunštiny a meglenorumunštiny se dalmatština výrazně nemísila s jazykem slovanských sousedů, v důsledku styků s Italy v Dalmácii i na Apeninském poloostrově vstřebávala spíš vlivy italské. Nejsevernější, fiumské nářečí, kterým se na pobřeží západního Balkánu mluvilo, nepočítáme k dalmatštině, ale k benátským nářečím.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : Přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-0154-0. S. 65, 308.  
  2. NASCS, s. 873
  3. František Čermák: Jazyk a jazykověda, s. 308

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bartoli, Matteo Giulio, Das Dalmatische (2 svazky), Kaiserliche Akademie der Wissenschaften, Vídeň 1906
  • Bartoli, Matteo Giulio. Il Dalmatico, Istituto della Enciclopedia Italiana, Itálie 2000 (překlad německého vydání)
  • Fisher, John. Lexical Affiliations of Vegliote, Rutherford, Fairleigh Dickinson University Press 1975, ISBN 0-8386-7796-7
  • Hadlich, Roger L. The phonological history of Vegliote, Chapel Hill, University of North Carolina Press 1965
  • Price, Glanville. Encyclopedia of the Languages of Europe. ISBN 0-631-22039-9; Blackwell Publishers, Oxford 2000