Ladino

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: ladinštinu, italsky zvanou ladino.
Ladino (לאדינו)
Rozšíření: Izrael, Turecko, Brazílie, Francie, Řecko, Makedonie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Mexiko

Počet mluvčích:

  • Izrael: 100 000
  • Turecko: 8 000
  • Řecko: 1 000
  • ostatní země neznámo

Klasifikace:

Písmo: Hebrejské, latinka
Postavení
Regulátor: כל ישראל חברים (Kol Jiśra'el chaverim)
Alliance Israélite Universelle
Úřední jazyk: není
Kódy
ISO 639-1:
---
lad (B) lad (T)
SIL: není
Wikipedie
http://lad.wikipedia.org

Ladino (לאדינו) je jazyk sefardských židů. Další názvy mohou být: djudezmo nebo lengua djudeo-espanyola.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ladino se vyvinulo z nářečí kastilských sefardských židů v 15. století, ve kterém se míchalo kastilské nářečí s hebrejštinou a aramejštinou. Po vyhnání židů ze Španělska roku 1492 a jejich rozptýlení po Osmanské říši se ladino proměnilo v jazyk vyhnaných židů – mluvili jím židé v Malé Asii, na Balkáně, v jižním Rumunsku, v severní Africe, ve východním Středomoří a Izraeli.

Ladino má tyto základní dialekty – jejich pravidla velkou měrou závisí na příměsi jazyků dané lokality:

  • jihovýchodní ladino – používáno v Turecku a na Rhodu, přežívá v něm kastilské nářečí;
  • severozápadní ladino – používáno v Řecku, Makedonii, Bosně, Srbsku, zachovává nářečí severních sefardů a prvky portugalštiny;
  • severoafrické ladino – používáno židy v Maroku a Tunisu, zachovává hodně prvků hebrejštiny.

Během holocaustu bylo zničeno mnoho židovských diaspor, jejichž základní řečí bylo ladino – jednalo se zejména o oblast Balkánu a Soluně, kde ladino téměř zcela vymizelo. Lidé mluvící ladinem v Turecku a Bulharsku se přestěhovali do Izraele, kde však většinou začali mluvit hebrejsky a jejich děti se mluvit ladinem styděly, protože připomínalo jejich přistěhovalectví.

Ladino dnes[editovat | editovat zdroj]

Ladino se dnes nepoužívá jako dříve jakožto primární jazyk sefardských židů a těch, kteří ladino ovládají, ubývá. Užití ladina dnes přechází do oblasti uměleckého vyjádření, divadla, módy a vědeckých studií.

Kneset přijal „zákon povolující kultivovat ladino“, jehož cílem bylo zachování a kultivace dědictví ladina. Na základě tohoto zákona pak začaly vznikat organizace, které měly ladino střežit – mnohé z nich vznikly při univerzitách.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • PĚKNÝ, Tomáš. Historie židů v Čechách a na Moravě. 2. vyd. Praha: Sefer, 2001. ISBN 80-85924-33-1. s. 201–202.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]