Hebrejské písmo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hebrejský text Gn 1, 1 (Kral, ČEP) zapsaný kvadrátním písmem jen pomocí konsonantů (nahoře) a stejný vokalizovaný text (dole)

Hebrejské písmo je písmo, jímž se zaznamenává hebrejština a jidiš. V průběhu dějin se podoba písma proměňovala. V období 10.6. století př. n. l. se pro zápis hebrejštiny používalo tzv. paleohebrejské písmo, jež vycházelo z fénického písma. S rostoucím vlivem aramejštiny se však k zápisu hebrejského textu stále více užívaly aramejské znaky, jež byly pro zápis hebrejštiny uzpůsobeny do tzv. kvadrátního písma. V dalším průběhu se vyvinuly další typy hebrejského písma, svou výsadní pozici si však kvadrátní typ písma dochoval dodnes.

Hebrejština se zapisuje zprava doleva a zpravidla jen pomocí 22 konsonantů, které tvoří abecedu. Vokály, akcenty a případně další znaky do abecedy nepatří a používají se jen jako pomůcka k zajištění správného čtení textu, a to zejména v případě posvátných hebrejských textů.

Historie písma[editovat | editovat zdroj]

Šíloašský nápis (okolo 700 př. n. l.) v paleohebrejském písmu

Kenaanské a paleohebrejské písmo[editovat | editovat zdroj]

Hebrejské písmo vychází z písma foinického (někdy také nazýváno „kenaanské“). Kenaanské (foinické) písmo se vyvinulo ze syropalestinské obrázkové abecedy (cca 1800 př. n. l.) a protosinajského písma (okolo 1500). Nejstarší dochované nápisy v samotném kenaanském písmu byly nalezeny u Betléma a pocházejí z 12. století př. n. l. Spolu s kenaanským písmem existovalo také klínopisné ugaritské písmo. To však ve 12. století v důsledku invaze mořských národů zaniklo, takže se plně prosadilo kenaanské písmo, založené na konsonantním principu. Toto písmo pak přejali a upravili Řekové i Římané.[1]

Izraelité kenaanskou abecedu používali pro zápis hebrejštiny od 10. do 6. století př. n. l., kdy tento jazyk představoval „lidovou řeč“. Někdy se pro označení kenaanského písma, jímž se zapisovala hebrejština, používá název „paleohebrejské“ či „hebrejsko-kenaanské písmo“.[2] Tímto typem písma jsou zaznamenány nejstarší hebrejské písemné památky pocházející z doby izraelského a judského království, jako například Gezerský kalendář (10. stol.), Samařská ostraka (8. stol.), Šíloašský nápis (okolo 700) nebo Lakíšská ostraka z Lachiše a Tel Aradu (okolo 600).[3]

Zlomek svitků od Mrtvého moře zapsaný kvadrátním písmem

S pádem izraelského (722) a judského království (586) bylo paleohebrejské písmo vytlačeno do pozadí, nezaniklo však úplně – užívalo se jako vyjádření židovské identity například na mincích z dob hasmoneovského království (142-4 př. n. l.), první židovské války (66-74 n. l.) či Bar Kochbova povstání (132-135). Kumránské texty dokládají také časté užívání paleohebrejského písma pro zápis posvátných textů. Paleohebrejské písmo se přestalo používat až v 2. století, kdy rabíni prohlásili, že je pro posvátné texty dále nepoužitelné.[2]

Kvadrátní písmo[editovat | editovat zdroj]

S rostoucím vlivem asyrské říše se prosazovala také aramejština a aramejské písmo, které se rovněž vyvinulo z kenaanského (foinického) písma. Po pádu izraelského a judského království přejali aramejštinu také Židé, kteří si aramejské písmo přizpůsobovali, až ve 3. století př. n. l. vytvořili židovsko-aramejské písmo. I to procházelo dalším vývojem, 1. století n. l. pak kromě kurzívy a polokurzívy existovalo tzv. „kvadrátní písmo“. Okolo roku 100 pak rabíni rozhodli, že kvadrátní forma židovsko-aramejského písma se má používat k zápisu posvátných textů.[4]

Písma odvozená od kvadrátního stylu[editovat | editovat zdroj]

Z kvadrátního písma se v průběhu dvou tisíciletí vytvořilo množství modifikací, z nichž uvádíme nejdůležitější:

Stam (hebrejsky סת"ם) je zkratkou pro ספרי תורה תפילין ומזוזות (Sifrej Tora, tfilin u-mezuzot, Svitky Tóry, tfilin a mezuzy). Tímto typem písma jsou ručně psány svitky do těchto předmětů a také pět svátečních svitků (Rút, Kazatel, Píseň písní, Pláč Jeremjášův a Ester. Typu písma Stam existují celkem tři druhy:[zdroj?]

Komentář k Talmudu zapsaný Raši písmem
  • Bejt Josef (podle díla Josefa Kara, užívaný především aškenázskými židy)
  • Arizal (podle zkratky jména Jicchaka Lurii אריז"ל אשכנזי רבי יצחק זיכרונו לברכה, Aškenazi rabi Jicchak, zichrono li-vracha, používaný především chasidy)
  • Veliš (užívaný sefardskými Židy).

Tyto tři druhy se od sebe v určitých detailech liší, ale pro laika jsou rozdíly neznatelné. Charakteristickým znakem písma Stam jsou tzv. korunky (tagin), které jsou tvořeny třemi malými písmeny zajin a píší se na všechna písmena, která v sobě zajin „obsahují“. Tyto jsou: šin, ajin, tet, nun, zajin, gimel a cade a koncové varianty od nun a cade.[zdroj?]

Aškenázské písmo je jednou z variant hebrejského písma, které se vyvinuly během středověku v Evropě. Písmo je podobného charakteru jako latinská gotická minuskule, což je způsobeno používáním stejných psacích prostředků (husí brk). Tímto písmem je napsána nebo vysázena většina hebrejských středověkých manuskriptů nebo tisků. Ze sefardského středověkého skriptu vznikla dnešní moderní hebrejská abeceda.[zdroj?]

Tzv. písmo Raši je připisováno učenci Rašimu, ačkoli ten jej nikdy nepoužíval. Jedná se o zvláštní severoafrickou kurzívní variantu hebrejského písma, která byla použita v tištěných vydáních Talmudu a Bible, aby se odlišil vlastní biblický nebo talmudický text od Rašiho komentáře. Rozlišení se ujalo natolik, že se písmo začalo nazývat Raši (hebrejsky כתב רש"י) a sází se v něm tradičně všechny Rašiho (a nejen jeho) komentáře až dodnes.[zdroj?]

Vývoj hebrejského písma
Moderní kvadrátní písmo Moderní kurzíva Raši Aškenázské písmo, 12. stol. Stam Aramejské kvadrátní písmo Kenaanské (foinické) písmo
jméno význam znak přepis[5] číselná hodnota
alef býk א 1 Hebrew letter Alef handwriting.svg Hebrew letter Alef Rashi.png 01alef ashkenazi.jpg 01alef stam.jpg Aleph.svg Aleph
bet dům ב b, v 2 Hebrew letter Bet handwriting.svg Hebrew letter Bet Rashi.png 02bet ashkenazi.jpg 02bet stam.jpg Beth.svg Beth
gimel velbloud ג g 3 Hebrew letter Gimel handwriting.svg Hebrew letter Gimel Rashi.png 03gimel ashkenazi.jpg 03gimel stam.jpg Igimel.png Gimel
dalet dveře ד d 4 Hebrew letter Daled handwriting.svg Hebrew letter Daled Rashi.png 04dalet ashkenazi.jpg 04dalet stam.jpg Daleth.svg daleth
he okno ה h 5 Hebrew letter He handwriting.svg Hebrew letter He Rashi.png 05he ashkenazi.jpg 05he stam.jpg He0.svg he
vav hák ו v 6 Hebrew letter Vav handwriting.svg Hebrew letter Vav Rashi.png 06vav ashkenazi.jpg 06vav stam.jpg Waw.svg waw
zajin meč ז z 7 Hebrew letter Zayin handwriting.svg Hebrew letter Zayin Rashi.png 07zajin ashkenazi.jpg 07zajin stam.jpg Zayin.svg zayin
chet plot ח ch 8 Hebrew letter Het handwriting.svg Hebrew letter Het Rashi.png 08chet ashkenazi.jpg 08chet stam.jpg Heth.svg heth
tet had ט t 9 Hebrew letter Tet handwriting.svg Hebrew letter Tet Rashi.png 09tet ashkenazi.jpg 09tet stam.jpg Teth.svg tet
jod ruka י j 10 Hebrew letter Yud handwriting.svg Hebrew letter Yud Rashi.png 10jod ashkenazi.jpg 10jod stam.jpg Yod.svg yod
kaf pěst כ ך k, ch 20 Hebrew letter Kaf-final handwriting.svg Hebrew letter Kaf handwriting.svg Hebrew letter Kaf-nonfinal Rashi.png Hebrew letter Kaf-final Rashi.png 11kaffinal ashkenazi.jpg 11kaf ashkenazi.jpg 11kaffinal stam.jpg 11kaf stam.jpg Kaph.svg Kaph
lamed ostruha ל l 30 Hebrew letter Lamed handwriting.svg Hebrew letter Lamed Rashi.png 12lamed ashkenazi.jpg 12lamed stam.jpg Lamed.svg Lamedh
mem voda מ ם m 40 Hebrew letter Mem-final handwriting.svg Hebrew letter Mem handwriting.svg Hebrew letter Mem-nonfinal Rashi.png Hebrew letter Mem-final Rashi.png 13memfinal ashkenazi.jpg 13mem ashkenazi.jpg 13memfinal stam.jpg 13mem stam.jpg Mem.svg Mem
nun ryba נ ן n 50 Hebrew letter Nun-final handwriting.svg Hebrew letter Nun handwriting.svg Hebrew letter Nun-nonfinal Rashi.png Hebrew letter Nun-final Rashi.png 14nunfinal ashkenazi.jpg 14nunfinal stam.jpg 14nun stam.jpg Nun.svg Nun
samech podpěra ס s 60 Hebrew letter Samekh handwriting.svg Hebrew letter Samekh Rashi.png 15samech ashkenazi.jpg 15samech stam.jpg Samekh.svg Samekh
ajin oko ע 70 Hebrew letter Ayin handwriting.svg Hebrew letter Ayin Rashi.png 16ajin ashkenazi.jpg 16ajin stam.jpg Ayin.svg Ayin
pe, fe ústa פ ף p, f 80 Hebrew letter Pe-final handwriting.svg Hebrew letter Pe handwriting.svg Hebrew letter Pe-final Rashi.png Hebrew letter Pe-nonfinal Rashi.png 17pefinal ashkenazi.jpg 17pe ashkenazi.jpg 17pefinal stam.jpg 17pe stam.jpg Pe0.svg Pe
cade udice צ ץ c 90 Hebrew letter Tsadik-final handwriting.svg Hebrew letter Tsadik handwriting.svg Hebrew letter Tsadik-final Rashi.png Hebrew letter Tsadik-nonfinal Rashi.png 18cadefinal ashkenazi.jpg 18cade ashkenazi.jpg 18cadefinal stam.jpg 18cade stam.jpg Sade 1.svg, Sade 2.svg Sade
kuf týl ק k 100 Hebrew letter Kuf handwriting.svg Hebrew letter Kuf Rashi.png 19kof ashkenazi.jpg 19kof stam.jpg Qoph.svg Qof
reš hlava ר r 200 Hebrew letter Resh handwriting.svg Hebrew letter Resh Rashi.png 20res ashkenazi.jpg 20res stam.jpg Resh.svg Resh
šin, sin zub ש š, s 300 Hebrew letter Shin handwriting.svg Hebrew letter Shin Rashi.png 21sin ashkenazi.jpg 21sin stam.jpg Shin.svg Sin
tav kříž ת t 400 Hebrew letter Taf handwriting.svg Hebrew letter Taf Rashi.png 22tav ashkenazi.jpg 22tav stam.jpg Taw.svg Sin

Konsonanty[editovat | editovat zdroj]

Abeceda, číslice a zkratky[editovat | editovat zdroj]

Hebrejská abeceda je jakožto abeceda semitského jazyka tvořena konsonanty a čte se zprava doleva. Pořadí konsonantů vychází z pořadí ugaritského písma (14. století př. n. l.) a ve biblických textech jej dosvědčují akrostichické poetické texty.[6]

Znaků hebrejské abecedy je 22, některé znaky však mají koncovou formu (ץ ,ף ,ן ,ם ,ך). Do koncového kaf (ך) se pak ve vokalizovaném textu kvůli jasnému odlišení od koncového nun (ן) zapisuje šva. Slova se v klasické hebrejštině nemohou dělit, z estetických důvodů se proto písmena ת ,ם ,ל ,ה ,א mohou graficky roztáhnout do šířky.[7]

Číslice se zprvu zapisovaly pomocí svislých čárek (například 6 se zapisovalo jako ||| |||). Ve 2. století př. n. l. dostaly pod vlivem helénismu znaky svou číselnou hodnotu. Číslo 632 pak bylo například zapisováno jako תרל"ב (400+200+30+2, dvě svislé čárky vyznačují, že se jedná o číslici). V biblických textech se tohoto způsobu zápisu čísel neužívá a čísla se rozepisují slovy. Rovněž se v biblických textech neobjevují zkratky, středověké hebrejské texty se však zkratkami hemží. Zkratky jsou pak vyznačeny svislou čárkou (וגו' = וגומר „a tak dále“), akronymy pak dvěma svislými čárkami (תנ"ך = תורה נביאים כתובים Tanach = „Zákon, Proroci [a] Spisy“).[8]

Výslovnost konsonantů[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Fonologie hebrejštiny.

Přesnou výslovnost jednotlivých znaků stanovili až masoreti v 9.10. století n. l. U některých znaků proto není zcela jisté, jak se vyslovovaly.[9] Během 2. tisíciletí se výslovnost dále proměňovala a diferenciovala na tři základní typy: sefardskou a aškenázskou a jemenskou výslovnost. Výslovnost moderní hebrejštiny je pak založena na výslovnosti sefardské, mnozí Izraelci si však ponechali aškenázskou výslovnost.[zdroj?]

V hebrejštině existují dvě skupiny specifických konsonantů, které pak zvláštním způsobem ovlivňují výslovnost, tvorbu i význam slov. První skupinu tvoří tzv. skupina „begadkefat“ (ת פ כ ד כ ד ג ב). Tyto znaky se mohou vyslovovat dvojím způsobem: obsahují-li dageš (tečku uprostřed písmene, např. כּ), vyslovují se explozivně („raženě“, b g d k p t); neobsahují-li dageš, vyslovují se spirantně („třeně“, v g d ch f t). Druhou skupinu tvoří laryngály (hrdelnice, ע ח ה א), k nimž se často připojuje reš (ר).[10]

Dageš, rafe, mappik[editovat | editovat zdroj]

Hebrejština disponuje několika prostředky, jak pozměnit výslovnost některých konsonantů. Dageš (tečka uprostřed písmene) zajišťuje prodloužení či důraznou výslovnost konsonantu (dageš forte, v moderní hebrejštině dageš tuto vlastnost ztratilo). Dageš také označuje explozivní výslovnost konsonantů ze skupiny „begadkefat“ (dageš lene). Naproti tomu spirantní výslovnost lze zdůraznit pomocí horizontální čárky nad konsonantem, nazývané rafe. Graficky je dageš podobné se znaménkem mappik (הּ), které zdůrazňuje konsonantní charakter písmene ה na konci slova a říká, že se má vyslovit.[11]

Vokály[editovat | editovat zdroj]

Vokalizace[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Nikud.
Text Mišny z 12. století vokalizovaný tiberiadským způsobem

Až do 10. století př. n. l. se vokály nezapisovaly, což však nezřídka způsobovalo nejednoznačnou výslovnost a tedy i význam slov. V 10. století se proto začala uplatňovat lineární vokalizace, jež ovšem nevytvořila nové znaky, nýbrž k naznačení samohlásek používala již existující symboly souhlásek (י ו ה a později א). Tento systém nebyl nicméně dokonalý, neboť jednotlivé pomocné znaky (nazývané v takovém případě mater lectionis) mohly označovat více vokálů, anebo mohly sloužit jako plnohodnotný konsonant (například symbol ו mohl označovat pomocný znak pro vokály o a u, ale i pro konsonant v). Systém lineární vokalizace navíc zůstal nepovinným, takže vznikly dva typy psaní: v případě užití mater lectionis se hovoří o „plném psaní“ (scriptio plena, například יקומו) a o „defektivním psaní“ (scriptio defectiva, například יקמו). Ve výslovnosti ani významu slova není žádný rozdíl (jakumu = „povstanou“).[12]

Kvůli nedokonalosti lineární vokalizace se přibližně od 5. století n. l. začaly vytvářet další vokalizační systémy, aby jednak usnadnily četbu posvátných textů, ale hlavně aby zajistily jednoznačný smysl jejich slov. Vznikla tak samaritánská, palestinská, babylonská a tiberiadská vokalizace. Od 10. století se nakonec prosadil tiberiadský systém.[13]

Výslovnost vokálů[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Fonologie hebrejštiny.

Tiberiadská vokalizace naznačuje pouze kvalitu (barvu zvuku), nikoli kvantitu (délku) jednotlivých hlásek. Jednotlivé vokály se od sebe lišily jen málo, takže výslovnost jednotlivých vokálů je nejasná.[14] Zcela hypotetické pak zůstávají úvahy o délce jednotlivých vokálů.[15]

Kromě plných vokálů (ָ ַ ֶ ֵ ִ ֻ), které lze v hebrejštině kombinovat s lineární vokalizací (mater lectionis), takže pak vznikají kombinace jako ִי, ֵי, ֶי, וֹ, וּ, ֶה ,[16] se v hebrejštině vyskytuje zvláštní znak šva. Šva se vyslovuje buď jako polovokál, nebo se nevyslovuje vůbec.[17]

Akcenty a související znaky[editovat | editovat zdroj]

Hebrejský biblický text Gn 1, 9 (Kral, ČEP); akcenty vyznačeny modře, vokály červeně

Akcenty plní v hebrejštině trojí funkci zároveň. Jednak označují přízvučné slabiky slova, dále vykonávají funkci interpunkčního znaménka a konečně slouží k vyznačení melodie při liturgickém přednesu textu.[18] Akcent může také v některých případech ovlivňovat kvalitu vokálů (tzv. „pauzální tvar“),[19] a někdy také může dokonce určovat význam slova.[20]

Znak makkef (־) se používá pro spojení většinou krátkých slov, jež tvoří sousloví či podobný logický celek. Hlavní přízvuk pak nese pouze poslední slovo sousloví, ostatní slova nesou vedlejší přízvuk nebo jsou přízvuku zbavena zcela, přičemž často dochází také ke zkrácení vokálu. Například כֹּל אָדָם (kol adam, „každý člověk“) po spojení pomocí makkefu nabývá tvaru כָּל־אָדָם (kol-adam).[21]

Meteg (ֽ) mj. označuje vedlejší přizvuk ve slově a klade se do druhé otevřené slabiky před hlavním přízvukem. Znaménko tak napomáhá čtení, neboť jasně vyznačuje, že následující šva se nachází na počátku již další slabiky a je tudíž znělé.[22]

Poznámky masoretů[editovat | editovat zdroj]

V průběhu staletí masoreti vyvinuli při opisování biblického textu systém poznámek nazývaný masora. Masora se rozlišuje na masora parva (latinsky „malá masora“) a masora magna (latinsky „velká masora“).[23] Masora parva obsahuje především statistické poznámky o počtu výskytů slov a frází. Dále zahrnuje tzv. ketiv (aramejsky כְּתִיב „napsané“) a kere (aramejsky קְרֵי „čti“), což jsou poznámky, jež navrhují nahradit slovo v textu při čtení jiným výrazem, a to v případě zřejmých písařských chyb či nejasných tvarů.[24] Masora magna pak rozsáhle rozpracovává materiál masory parvy a je vydávána v samostatných svazcích, zatímco masora parva je součástí moderních kritických vydání hebrejské bible.[25]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MEYER, Rudolf. Hebräische Grammatik. Berlin, New York : Walter de Gruyter, 1992. Dále jen Meyer (1992). ISBN 3-11-013694-5. S. 36-39. (německy) 
  2. a b Meyer (1992). s. 39.
  3. BIČ, Miloš. Stopami dávných věků: Mezi Nilem a Tigridem. 1. vyd. Praha : Vyšehrad, 1979. Dále jen Bič (1979). S. 136-156.  
  4. Meyer (1992). s. 39n.
  5. NEWMAN, Ja'akov – SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Dotisk 1. vyd. Praha: Sefer, 2004. ISBN 80-900895-3-4. str. 9-12.
  6. BLAU, Joshua. A Grammar of Biblical Hebrew. 2. vyd. Wiesbaden : Harrassowitz Verlag, 1993. Dále jen Blau (1993). ISBN 3-447-03362-2. S. 3. (anglicky) 
  7. Meyer (1992). s. 41-43.
  8. Meyer (1992). s. 43-45.
  9. Meyer (1992). s. 41.
  10. Meyer (1992). s. 45.
  11. Meyer (1992). s. 66-71.
  12. Meyer (1992). s. 48-52.
  13. Meyer (1992). s. 53n.
  14. Meyer (1992). s. 54-59.
  15. Blau (1993). s. 34.
  16. Meyer (1992). s. 59n.
  17. Blau (1993). s. 13-16.
  18. Meyer (1992). s. 71n.
  19. Meyer (1992). s. 90-92.
  20. Blau (1993). s. 19.
  21. Meyer (1992). s. 75n.
  22. Blau (1993). s. 18.
  23. Biblia Hebraica Stuttgartensia. 5. vyd. Stuttgart : Deutsche Bibelgesellschaft, 1997. Dále jen BHS (1997). ISBN 3-438-05219-9. S. XV.  
  24. Meyer (1992). s. 79-82.
  25. BHS (1997). s. XIV.

Související články[editovat | editovat zdroj]