Kniha Kazatel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kazatel

Kniha Kazatel (hebrejsky: קהלת, Kohelet) patří do třetí části hebrejského kánonu Bible, do Spisů. V rámci spisů má specifické umístění pěti tzv. svátečních svitků (kam dále patří knihy: Píseň písní, Rút, Ester a Pláč) a četla se o svátcích stánků (sukkót). V křesťanském kánonu je Kazatel řazen mezi knihy vyučující.

[editovat] Obsah knihy

Zdánlivě depresivní a skeptický: (…Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí… Kz 1,2). Slovo „pomíjivost“ (hebrejsky hebel) se v celé knize objevuje 37krát. Kniha však přesto není nezdravou skepsí, daleko spíše by se dala označit za „střízlivý realismus víry“. Ohlašovaná pomíjivost a nicotnost všeho, co člověk dělá (z hlediska věčnosti) je zde vyzdvižena proto, aby se člověk nepovyšoval na hodnoty věčnosti. Nebojí se témat jako selhání vládců (4 kap.) nebo smrti (2, 8 a 9 kap.), varuje před materialismem, který je v konečném důsledku vždy bezmocný. Učí nalézat jediný základ života v Bohu, oslavovat naprostou Boží svrchovanost. Lze tedy říci, že kapitolami prostupují dvě základní myšlenky:

• marnost života
• víra v praxi

Kniha končí až zkratkovitými příslovími (9-10 kap.), pamatování na Boha a jeho soud (11-12 kap.) Jako úplný závěr je vyzvání k naslouchání moudrosti (12 kap.)

[editovat] Autorství a vznik

Kniha Kazatel bývá připisována králi Šalomounovi, popřípadě jeho potomkům. Dobu vzniku nelze bohužel určit, jelikož procházela postupem času redakcí. Vznikla pravděpodobně ve 3. století př. Kr. Asi o sto let mladší je zlomek jejího rukopisu nalezený v Kumránu. Protože v hebrejském slově קהלת je užita koncovka „ת“, zpravidla používaná pro ženský rod, objevila se i domněnka, že onen „Kazatel“ mohla být i „Kazatelka“. Hebrejský jazyk je ale znám svou zálibou ve výjimkách (z nichž jednou je i toto slovo), proto tato domněnka není podložená. Dalším možným výkladem názvu je z funkce "svolávatelky shromáždění", kde by se překlad Kazatel, jevil jako přijatelný.