Kniha Izajáš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Knihy
Deuteronomistické školy
Historické knihy
Kniha Jozue
Kniha Soudců
1. kniha Samuelova
2. kniha Samuelova
1. kniha královská
2. kniha královská
Redakce
prorockých knih
Kniha Ámos
Kniha Ozeáš
Kniha Micheáš
Kniha Izajáš
Kniha Jeremjáš
Isaiah scroll.PNG

Kniha Izajáš (hebrejsky ספר ישעיהו‎‎, Sefer Ješa'jahu) je kniha Starého zákona, sepsaná ve složité poetické hebrejštině, která obsahuje proroctví připisované proroku Izajáši.

Je sporné, zda je Izajáš přímým autorem knihy. Jeho autorství lze vyloučit např. u biografické části knihy (kapitoly 36-39), stejně tak dvě tzv. apokalypsy jsou data pozdějšího. Izajáš je vynikajícím básníkem, který dokáže spojovat konkrétnost s určitou vzletností.

Struktura knihy[editovat | editovat zdroj]

Až do 18. století byla kniha Izajáš připisována Izajášovi a chápána jako celistvé dílo – s tímto názorem se lze občas setkat i dnes[1]. S rozvíjející se biblickou kritikou však vysvítalo, že se kniha skládá ze tří svérázných částí. Text však jistě nevznikl prostým spojením tří samostatných textů, ale mnohem složitěji jako výsledek jednotícího redakčního zpracování – toto je dnes přijímáno většinou biblistů.[2] Jednoznačná odpověď na otázku po vzniku textu však není známa ani dnes, po lingvistickém bádání s využitím kybernetiky.

  1. Proto-Izajáš (kap. 1-39)
    1. Proroctví proti Judsku a Jeruzalému (kap. 1-5)
    2. Kniha Immanuelova (kap. 6-12)
    3. Proroctví proti národům (kap. 13-23)
    4. Velká apokalypsa (kap. 24-27)
    5. Sbírka „běda“ (kap. 28-33)
    6. Malá apokalypsa (kap. 34-35)
    7. Historická vsuvka (kap. 36-39)
  2. Deutero-Izajáš (kap. 40-55)
  3. Trito-Izajáš (kap. 56-66)

Proto-Izajáš[editovat | editovat zdroj]

Mezi základní témata Proto-Izajáše patří:

  • obhajoba Božího práva spojená s kritikou útlaku chudých
  • vyvolení Sionu, proti němuž útočí ostatní národy
  • Boží svatost a transcendence pojímané jako mysterium tremendum
  • spása, která přichází od Hospodina
  • očekávání Mesiáše vázaného na davidovskou linii

Deutero-Izajáš[editovat | editovat zdroj]

Pojmem Deutero-Izajáš se označuje druhá část knihy, sepsaná zřejmě nějakým mladším prorokem ke konci babylonského zajetí, jehož spis byl přiřazen k dílu Izajášovu. Důvodem pro to může být skutečnost, že tento neznámý prorok jakoby patřil k jeho žákům. Toto rozlišení provedl jako první německý biblista Döderlein v 19. století. Rozdíly mezi oběma proroky jsou rázu stylistického i obsahového; Dt-Iz je rozvláčnější, méně konkrétní. Zmínka perského krále Kýra předpokládá zařazení této části do 2. poloviny 6. století př. n. l.

Kapitoly 40-48 se zajímají spíš o Jákoba-Izraele a tematiku tvoří návrat ze zajetí, nový exodus, slavnější než ten prvý. Kapitoly 49-55 vypovídají o Jeruzalému a Siónu, nalezneme v nich tematiku stvoření, zřejmě adresovanou zajatcům obklopených neustále babylónskými kosmogonickými mýty.

Zpěvy o služebníku Hospodinově[editovat | editovat zdroj]

Deutero-Izajáš obsahuje též 4 zpěvy, původně asi jednotné, později rozdělené a včleněné do jednoho spisu, které pojednávají o Služebníku Hospodinově. Jde o tyto pasáže:

  • 42,1-4 (9)
  • 49,1-6
  • 50,4-9 (11)
  • 52,13-53,12

Tento Služebník je vyvolen Hospodinem a obdařen jeho Duchem, poslaný k Izraeli a ostatním národům, aby hlásal právo. Při tomto svém poslání narazí na odpor, ale jeho utrpení a smrt přinášejí spásu. Tento titul není ve Starém zákoně neznámý, avšak odborníci se neshodují ve výkladu, kdo tímto Služebníkem je. Existuje několik výkladů:

  • výklad kolektivní: Služebníkem je sám Izrael nebo jeho ideální část
  • výklad individuální: vidí ve Služebníku buď:
    • historickou osobnost (Jeremjáš, Deutero-Izajáš), nebo
    • eschatologickou osobnost
  • výklad kolektivně-individuální: Služebník je jedinec, který zastupuje celé společenství

Čím jsou Zpěvy zvláštní, je obrácené chápání běžných lidských hodnot. Spravedlivý zde není odměněn, ale ztroskotá, a tímto ztroskotáním splní svůj úkol. Křesťané tyto texty vykládají jako proroctví o Božím služebníku Ježíšovi, která se v jeho smrti naplnila.

Trito-Izajáš[editovat | editovat zdroj]

Kapitoly 56-66 oddělil od Deutero-Izajáše biblista Duhm a přisoudil je neznámého prorokovi, kterého označil jménem Trito-Izajáš. Jde zřejmě o sbírku různých prorockých výroků od vícero autorů z různých období, převážně ale z doby po návratu ze zajetí. Tato skupina proroctví se vypořádává ze zklamání, že naděje nebyly uskutečněny, že se lid ani přes svou zkušenost neobrátil. Velmi se soustředí na chrámový kult – tím je blízký Deutero-Izajáši a knize Ezechiel.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Zejména R. Harrison, který upozorňuje na strukturální i jazykové shody v celé knize; např. na frekvenci Božích titulů „Svatý Izraele“ či „Přesilný“.
  2. RENDTORFF, Rolf. Hebrejská bible a dějiny. Úvod do starozákonní literatury. 3. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-634-4. str. 240nn.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • HOBLÍK, Jiří. Proroci, jejich slova a jejich svět. Praha: Vyšehrad, 2009. 520 s. ISBN 978-80-7021-948-5. [1]
  • RENDTORFF, Rolf. Hebrejská bible a dějiny. Úvod do starozákonní literatury. 3. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. 376 s. ISBN 80-7021-634-4.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]