Apokalypsa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: americký film Apokalypsa.
Sedm trub z Bamberské apokalypsy

Apokalypsa (řecky ἀποκάλυψις apokalypsis zjevení, odhalení) je starověký literární druh, jehož přesné prvky je velmi obtížné určit, stejně jako je nesnadné definovat, které spisy jsou apokalypsy, a které nikoli. Většinou se jedná o spisy, v nichž nějakému člověku (prorokovi) je skrze nebeského (andělského) prostředníka zjevena nadpřirozená pravda, obvykle o dějinách a jejich smyslu (s důrazem na boží jednání v dějinách ve prospěch trpících), ale může se jednat i o zjevení nebeského světa jako takového (viz např. 1. knihu Henochovu apod.). Podle klasické definice sem patří i zájem apokalypsy o poslední věci (eschatologii). Obvykle apokalypsy obsahují i výzvu k určitému jednání, to však není obecně nijak určeno - může se jednat jak o výzvu k boji a odporu (Zvířecí apokalypsa v 1. knize Henochově), tak o pacifismus (kniha Daniel).

V přeneseném smyslu se termínu „apokalypsa“ užívá též pro charakteristiku katastrofy či válečného konfliktu, jejichž rozměry vedou k úvahám o možném úplném zničení světa či jeho části.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Termín „apokalypsa“ pochází z apokalypsy par excellence, z novozákonní Knihy Zjevení svatého Jana, jež začíná právě slovy „Zjevení Ježíše Krista“, řecky Άποκάλυψις Ίησοῦ Χριστοῦ (Apokalypsis Iésú Christú), podle nichž dostala svůj název jak samotná kniha Janova zjevení, tak celý literární druh.

Typologie literárního žánru[editovat | editovat zdroj]

Podle typu obsahu se apokalypsy dělí obvykle do dvou velkých skupin:

  • historické apokalypsy: popisují běh dějin, počínaje dějinami minulými (vaticinia ex eventu) a předpovědí věcí budoucích, či alespoň teologickým výkladem událostí přítomných. Obvykle končí řešením eschatologických otázek.
  • mimozemské cesty: zajímají se o kosmologii, o andělský svět a končí podobně jako historické apokalypsy eschatologií.

Apokalypsy obvykle odrážejí nějakou krizovou situaci společnosti (pronásledování Židů za Antiocha IV. Epifana nebo zničení druhého jeruzalémského chrámu v roce 70), ale ne vždy je tato krize z textu patrná; někdy je potřeba pojem „krize“ brát velmi široce (pronikání helénismu do židovství). Apokalypsy jsou veskrze psány velmi vzdělanými lidmi, kteří měli široký kulturní rozhled.

Apokalypsu jako literární druh je třeba odlišit od apokalyptiky (což je typ hnutí). Ne každé apokalyptické hnutí vyprodukovalo vlastní apokalypsy (Kumrán), stejně jako ne všechny apokalypsy pocházejí z apokalyptických hnutí.

Výtvarné motivy[editovat | editovat zdroj]

Z literatury pak různé apokalyptické výjevy přešly do formy rozličných výtvarných motivů. V evropském umění se pak jednalo zejména o různé motivy ze Zjevení sv.Jana, např.:

  • vzývání Beránka:
  • apokalyptická žena;
  • čtyřiadvacet starců;
  • čtyři apokalyptičtí jezdci.

Nejznámější apokalypsy[editovat | editovat zdroj]

  • Zjevení Janovo - poslední kniha Nového zákona, sepsaná řecky kolem roku 95.
  • 1. kniha Henochova - 1 Hen, také Habešský Henoch, protože úplný text se zachoval jen v jazyce ge'ez a v habešské církvi je součástí Bible. Pochází ze 3.-2. stol. př. n. l.
  • Kniha Daniel - kapitoly 7.-11. původně hebrejského biblického spisu patrně z poloviny 2. stol. př. n. l.
  • 4. kniha Ezdrášova - židovsko-křesťanský spis (kolem roku 100), v latinské Vulgatě někdy zařazena jako biblická kniha.
  • 2. kniha Báruchova - 2 Bar nebo Syrský Baruch, mimobiblický židovský spis (kolem roku 100), zachovaný v syrském překladu.
  • Apokalypsa Abrahámova - původně aramejský a patrně křesťanský spis ze 2. století.
  • Tzv. "synoptická apokalypsa", Ježíšova řeč o posledních věcech, jak je obsažena ve všech třech synoptických evangeliích: Mt 24; Mk 13; L 21.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Primární prameny[editovat | editovat zdroj]

  • Knihy tajemství a moudrosti. Mimobiblické židovské spisy: pseudepigrafy. Souček, Z. [ed.]. 3 sv. vyd. Praha: Vyšehrad, 1995-1999.
  • Novozákonní apokryfy III. Proroctví a apokalypsy. Dus, J. A. [ed.]. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-814-3.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu